Staňte se muži, v nichž je Duch Boží Starší L. Tom Perry Kvorum dvanácti apoštolů Pán je zavázán posvátnou smlouvou žehnat vám v životě podle vaší věrnosti. Jedině On z nás může učinit muže, ve kterých je Duch Boží neboli Duch Svatý. Dnešní proslov chci adresovat vám, úžasní mladí muži, kteří jste nositeli svatého Aronova kněžství. Jaké je to výjimečné požehnání mít kněžství Boží, které může jedině rozmnožit naše možnosti, schopnosti a moc rozlišování! Abych názorně doložil, jaká požehnání přicházejí díky této výsadě, rád bych hovořil o dvou mužích Božích, kteří oba nesli jméno Josef. Když byl můj otec ve věku kněze, zažil něco jedinečného. V oblasti, kde bydlel, nebyly žádné střední školy, on však chtěl získat vzdělání. Jeho otec mu dovolil opustit farmu, aby hledal vzdělání jinde, musel to však zvládnout sám. Když dorazil do Salt Lake City, dozvěděl se o nabídce pracovního místa v domě presidenta Josepha F. Smitha. Byl najat, aby se staral o dvě prorokovy krávy. Během našeho rodinného domácího večera jsme vždy po tatínkovi chtěli, aby nám vyprávěl o tom, co v mládí prožil, když bydlel u proroka. A on nám vyprávěl tyto příhody: Sestra Smithová řekla mému otci, jaké jsou jeho povinnosti, a vysvětlila mu, že tyto krávy „jsou vznešeného rodu a musíš se o ně dobře starat. Udržuj je v takové čistotě a tak se o ně starej, aby kdykoli, kdybych je chtěla přivést do salónku, byly tak čisté, že by tam mohly vstoupit“. Tatínek odvětil, že věděl, jak podojit krávy, ale nevěděl, jak je má vyprat. Než je každý večer a každé ráno podojil, řádně je umyl horkou vodou a mýdlem a usušil ručníkem. Dostali nažrat to nejlepší seno a dvakrát denně se v přesně stanovenou hodinu dojily. Kromě svých povinností týkajících se rodiny Smithových a jejich „vznešených“ krav měl otec občas také za úkol vykonávat domácí práce. Vyprávěl nám například tuto příhodu: „Jednoho mrazivého rána jsem myl schody vedoucí do úřední residence presidenta Církve. A president málem upadl, protože jsem nechal vodu umrznout a nevytřel jsem ji. Pak jsem musel sehnat vařicí vodu a nechat led rozpustit, vzít utěrku a kamenné schody osušit. Měl jsem to skoro hotové, ale než jsem skončil, moji spolužáci už byli na cestě do školy. Byla to pokořující zkušenost.“ Když vám vyprávím tyto příběhy, nechci u vás vyvolat dojem, že můj otec byl chlapeckou verzí Popelky. Rodina Smithových přijala tohoto chudého farmářského chlapce z Idaha k sobě domů a bydlel u nich, dokud nedokončil střední školu a když studoval na Univerzitě Utah. Zapojili ho do rodinných aktivit, sedával s nimi u večeře a účastnil se jejich rodinné modlitby. Otec nám pak vydával svědectví o tom, že prorok Joseph F. Smith byl skutečně mužem Božím: „Když jsem poklekl s prorokem k rodinné modlitbě a naslouchal jeho upřímné prosbě o požehnání Páně pro jeho rodinu a pro jejich stáda, uvědomil jsem si, že tytéž pokořující krávy byly předmětem jeho požehnání, a to mě přimělo stát oběma nohama na zemi… Většina velkých mužů, které jsem poznal, při bližším kontaktu ztratila svou velikost. To však nebyl případ proroka Josepha F. Smitha. Každý běžný každodenní skutek, který vykonal, přidal o něco více k jeho velikosti. Pro mě byl prorokem, i když si myl ruce nebo rozvazoval tkaničky u bot.“ Z toho se můžeme naučit, jak chovat větší úctu a lásku k proroku Božímu. To, jak můj otec popsal presidenta Josepha F. Smitha, mi připomíná, co Farao pronesl o Jozefovi z Egypta: „Najdeme-liž podobného tomuto muži, v němž by byl Duch Boží?“ (Gen. 41:38.) Příběhy mého otce vyprávějí o presidentu Smithovi, o jeho rodině a o jeho kravách, ale také nám ukazují, jak se doba od počátku 20. století změnila. Myslím, že by si můj otec ani nedokázal představit naše novodobé počítače na malých stolečcích, jejichž rychlost se měří v gigahertzích a paměť v gigabytech. Také si myslím, že by si nedokázal představit, jaké zlo může Satan způsobit prostřednictvím těchto úžasných technologií. Díky svým zlovolným metodám dokázal Satan rozšířit mnoho nových nakažlivých virů. Nemáme-li účinné metody, jak se proti těmto virům bránit, způsobí našemu duchu velikou újmu. To mě přivádí k myšlence na antivirový program, který je ze všech nejúčinnější - to jest dar Ducha Svatého. President Joseph F. Smith řekl o daru Ducha Svatého toto: „,Dar Ducha Svatého‘ je zvláštní požehnání, které je zpečetěno na pokřtěné kajícníky, kteří věří v Ježíše Krista, a představuje ,trvalé svědectví‘. Lidé se mohou těšit z dočasného vlivu ducha Božího, díky kterému k nim ze zvláštních důvodů a příčin přichází božské světlo a moc. Avšak dar Ducha Svatého, který obdrželi apoštolové v den letnic a který je udílen při konfirmaci, představuje trvalé svědectví a vyšší obdarování.“ (In James R. Clark, comp., Messages of the First Presidency of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, 6 vols. [1965-1975], 5:4.) Je důležité, aby vám vaše rodina pomáhala učit se o evangeliu našeho Pána a Spasitele. Pak se musíme všichni spoléhat na dar Ducha Svatého, aby nás vedl v rozlišování mezi správným a špatným. A právě v tom se můžeme něčemu naučit díky příkladu Jozefa z Egypta. Jozef byl muž, který se tak úplně spoléhal na Ducha Páně, že i člověk, který byl zaslepen modloslužebnictvím, totiž Farao, rozpoznal jeho neobyčejnou povahu a sílu. Zkusme se dnes večer zamyslet, jaká úžasná poselství můžeme získat, když budeme bádat o významných vedoucích, které v písmech nalezneme. Joseph Fielding Smith nám dal ve své knize Answers to Gospel Questions toto ponaučení: „Existuje hojně důkazů o tom, že v dávných dobách byli povoláváni a vysvěcováni chlapci. V předpotopní době, kdy byl život lidí významně prodloužen, byli někteří povoláni k dílu v poměrně mladém věku. Enochovi bylo teprve dvacet pět let, když ho Adam vysvětil;… a Noe obdržel kněžství, když mu bylo teprve deset let. [Viz NaS 107:48, 52.] Kolik bylo Jozefovi, synovi Izraele, když obdržel kněžství, není zaznamenáno; musel ho však dostat, když byl velmi mladý. Jeho bratří ho prodali, když mu bylo teprve sedmnáct let a kněžství musel dostat ještě předtím, neboť ho v zemi egyptské používal. [Viz Gen. 37:2; 40:8-19; 41:14-36.]“ (Comp. Joseph Fielding Smith Jr., 5 vols. [1957-1966], 2: 9.) Když se podíváme do knihy Genesis ve Starém zákoně, najdeme v ní příběh o Jozefovi. Jozef byl členem rodiny, ve které bylo 11 bratrů - 10 z nich bylo starších než on. Zdálo se, že jeho otec v něm našel větší zalíbení než v ostatních. Udělal Jozefovi suknici proměnných barev, nechal ho, aby zůstával doma, a nařídil mu, aby občas vyšel ven a zkontroloval své bratry, kteří pásli stáda. Jozef měl také sny, které ho, jak se zdálo, stavěly do pozice autority nad jeho bratry. Když Jozef jednou kontroloval své bratry, kteří pásli stáda, jeho bratři se usnesli, že už ho mají dost, a chtěli se ho zbavit. Naskytla se příležitost prodat Jozefa do otroctví skupině Izmaelitů, kteří putovali do Egypta. Náhle se Jozef ocitl v cizí zemi s cizími zvyky, cizím náboženstvím, a co bylo ze všeho nejhorší, byl prodán jako otrok. Jozef však vystupoval tak dobře a dovedně, že ho koupil Putifar, dvořenín Faraonův a hejtman žoldnéřů. (Viz Gen. 37:36.) „Byl pak Hospodin s Jozefem, [a duch, kterého měl, mu pomáhal, aby]… se mu šťastně vedlo, a bydlil v domě pána svého toho Egyptského. A viděl pán jeho, že Hospodin byl s ním, a že všecko, což činil, Hospodin k prospěchu přivedl v rukou jeho. Tedy nalezl Jozef milost před očima jeho, a sloužil mu. I [Putifar] představil ho domu svému, a všecko, což měl, dal v ruku jeho. A hned, jakž ustanovil ho nad domem svým, a nade vším, což měl, požehnal Hospodin domu Egyptského toho pro Jozefa. A bylo požehnání Hospodinovo na všech věcech, kteréž měl doma i na poli. Všech tedy věcí, kteréž měl, zanechal v rukou Jozefových; aniž o čem, tak jako on, věděl, jediné o chlebě, kterýž jedl. Byl pak Jozef ušlechtilé postavy a krásného vzezření.“ (Gen. 39:2-6.) Jednou, když Jozef pracoval doma, dostal se do obtížné situace. Putifarova manželka mu dělala nežádoucí návrhy. Jozef si okamžitě uvědomil, že se ocitl na nesprávném místě. Je zaznamenáno, že řekl: „Není žádného přednějšího nade mne v domě tomto, aniž co vyňal z správy mé, kromě tebe, jelikož jsi ty manželka jeho. Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost, a hřešil i proti Bohu?… Chytila jej ona za roucho jeho, řkuci: Lež se mnou. On pak nechav roucha svého v rukou jejich, utekl, a vyšel ven.“ (Gen. 39:9, 12.) Od Jozefa se můžeme naučit něčemu důležitému. Když se setkal s pokušením, okamžitě se vzdálil, dokonce i od pouhého zdání zla. Každý z nás má v životě zkušenosti s tím, že se dostal do obtížné situace. Když se setkáme s něčím špatným nebo ponižujícím - ať je to špatná hudba, televizní program nebo internet, co nás dostává do nevhodného prostředí - velmi nás posílí, když si vzpomeneme na Jozefův příběh: „Utekl, a vyšel ven.“ (Gen. 39:12.) Vzdálil se od pokušení. Ani správná rozhodnutí neosvobodila Jozefa od těžkostí, se kterými se v životě setkal. Když se Putifar vrátil domů, jeho manželka si mu stěžovala, že se jí Jozef vysmíval. Putifar se tak rozhněval, že „[ho vzal] … a dal jej do věže žalářné, v to místo, kdež vězňové královští seděli; i byl tam v žaláři. Byl pak [opět] Hospodin s Jozefem, a naklonil se k němu milosrdenstvím; a dal jemu milost u vládaře nad žalářem. [Zanedlouho]… dal vládař žalá-ře v moc Jozefovi všecky vězně, kteříž byli v věži žalářné; a cožkoli tam činiti měli, on to spravoval.“ (Gen. 39:20-22.) Pán byl však s Jozefem a ten dostal opět příležitost, když sloužil ve vězení. Dva Faraonovi služebníci byli také uvrženi do vězení. Oba měli sen, který byl Jozef schopen vyložit. Jeden z nich měl přijít o život ve vězení; druhý se měl za tři dny znovu vrátit do úřadu Faraonova hlavního šenkýře. Oba sny se naplnily. Šenkýř se vrátil ke svému vysokému úřadu ve službě Faraonovi a vůbec si na Jozefa nevzpomněl, dokud neuběhly dva roky. V té době měl Farao sen, který nikdo nedokázal vyložit. Šenkýř si nakonec vzpomněl na Jozefa. Řekl Faraonovi o Jozefově schopnosti vykládat sny. „Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z žaláře. Kterýžto oholiv se, a změniv roucho své, přišel k Faraonovi.“ (Gen. 41:14.) Jozef dokázal vyložit Faraonův sen. Na Faraona to učinilo takový dojem, že Jozefa učinil jedním ze svých služebníků. Pán byl opět s Jozefem. Zanedlouho se Jozef dostal na místo druhého nejvýznamnějšího muže po Faraonovi v celé zemi egyptské. Jozef se v něčem lišil od všech ostatních služebníků. Farao vyjádřil, co Jozefa odlišovalo od všech ostatních, když řekl: „Najdeme-liž podobného tomuto muži, v němž by byl Duch Boží?“ (Gen. 41:38.) Všimněte si, že v každé situaci, ve které se Jozef ocitl, byl Pán s ním. Bylo snadné rozpoznat, že měl výjimečného ducha, díky tomu, jak žil a jak naslouchal hlasu Páně, který ho vedl. Totéž ostatní jistě rozpoznají v každém z nás, pokud nás vede a řídí Jeho Svatý Duch. Naslouchejte tichému, jemnému hlasu, když máte učinit nějaké rozhodnutí. Dozajista to bude silný varovný hlas, který vám řekne, abyste vypnuli špatnou hudbu, abyste se vyhnuli ponižujícím televizním programům nebo abyste opustili internetovou stránku, která do vaší mysli vnese jedině špatné myšlenky. Svatý Duch vám dá poznat, když se ocitnete na zakázaném území. Slibuji vám, že pokud budete dbát varovného hlasu Ducha Svatého a budete následovat Jeho pokyny, budete požehnáni službou andělů, která do vašeho života vnese další moudrost, poznání, moc a slávu. Pamatujte, že Pán je zavázán posvátnou smlouvou žehnat vám v životě podle vaší věrnosti. Jedině On z nás může učinit muže, ve kterých je Duch Boží neboli Duch Svatý. Jaké je to požehnání být nositelem Pánova svatého kněžství a mít v sobě tuto moc a sílu! Kéž nás Pán inspiruje a vede nás při studiu příběhů velkých proroků, kteří kráčeli po této zemi. Kéž si můžeme z jejich života vzít to, co nás přiblíží našemu Tvůrci a co nám pomůže dosáhnout požehnání a plodů vyplývajících z evangelia našeho Pána a Spasitele. Kéž jsme takto inspirováni, abychom kráčeli po Jeho cestě, o to se pokorně modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.