Drahocenné jsou ovce, které zbloudily President James E. Faust Druhý rádce v Prvním předsednictvu Co se týká rodièù, kteøí mají zlomené srdce a kteøí ve spravedlivosti, pilnì a s modlitbou uèí své neposlušné dìti, pravíme vám, že dobrý Pastýø nad nimi bdí. Drazí bratøi a sestry a pøátelé, mé poselství dnes ráno je poselstvím nadìje a útìchy pro rodièe se zlomeným srdcem, kteøí se snažili, jak jen nejlépe mohli, vychovávat své dìti ve spravedlivosti, s láskou a oddaností, kteøí si však zoufají, protože jejich dítì se vzbouøilo nebo bylo svedeno na scestí a kráèí po cestì zla a znièení. Když se zamýšlím nad vaším hlubokým žalem, pøipomínám si slova Jeremiášova: „Hlas v Ráma slyšán jest, . . . Ráchel plaèeci synù svých, nedala se potìšiti.“ K tomuto Pán pronesl toto vítané ujištìní: „Zdrž hlas svùj od pláèe, . . . nebo budeš míti mzdu za práci svou, . . . [oni] se navrátí z zemì nepøátelské.“1 Musím zaèít svìdectvím, že slovo Pánì urèené rodièùm této Církve je obsaženo v 68. oddíle Knihy nauk a smluv v tìchto pozoruhodných pokynech: „A dále, jestliže rodièe mají dìti v Sionu nebo v kterémkoliv z jeho okrskù, jež jsou organisovány, a neuèí je, když je jim osm let, rozumìt nauce o pokání, víøe v Krista, Syna živého Boha, a køtu a daru Ducha Svatého vkládáním rukou, høích je na hlavách rodièù.“2 Rodièe jsou pouèováni, aby uèili své dìti, „aby se modlily a kráèely spravedlivì pøed Pánem“.3 Jako otec, dìdeèek a pradìdeèek toto pøijímám jako slovo Pánì a jako služebník Ježíše Krista naléhavì žádám rodièe, aby se øídili touto radou tak svìdomitì, jak jen mohou. Kdo jsou dobøí rodièe? Jsou to ti, kteøí se s láskou, modlitbou a opravdovì snaží uèit své dìti pøíkladem a ponauèením, aby se „modlily a kráèely spravedlivì pøed Pánem“.4 To platí i tehdy, jsou-li nìkteré jejich dìti neposlušné èi svìtské. Dìti pøicházejí na tento svìt s vlastním jedineèným duchem a charakterovými rysy. Nìkteré dìti „by byly nároèným úkolem pro jakékoli rodièe za jakýchkoli okolností . . . A jsou asi i jiné, které by byly požehnáním a radostí témìø pro jakéhokoli otce èi matku.“5 Úspìšní rodièe jsou ti, kteøí se obìtovali a snažili se dìlat to nejlepší, co mohli, v podmínkách své rodiny. Hloubku lásky rodièù ke svým dìtem nelze zmìøit. Nelze ji srovnávat s žádným jiným vztahem. Je vìtší než starost o vlastní život. Láska rodièe k dítìti je trvalá a pøekonává žal a zklamání. Všichni rodièe doufají, že jejich dìti se budou moudøe rozhodovat, a modlí se o to. Dìti, které jsou poslušné a zodpovìdné, pøinášejí svým rodièùm nekoneènou hrdost a uspokojení. Co se však stane, pokud se dìti, které uèili vìrní, milující rodièe, vzbouøí, èi jsou svedeny na scestí? Je zde nìjaká nadìje? Zármutek rodièe nad vzpurným dítìtem je témìø neutìšitelný. Absolon, tøetí syn krále Davida, zabil jednoho ze svých bratrù a také vedl vzpouru proti svému otci. Joáb Absolona zabil. Když se král David doslechl o Absolonovì smrti, plakal a svùj žal vyjádøil slovy: „Synu mùj Absolone, synu mùj, synu mùj Absolone! " kdybych byl umøel za tebe, Absolone synu mùj, synu mùj!“6 Tato otcovská láska je také vyjádøena v podobenství o marnotratném synovi. Když se vzpurný syn vrátil domù poté, co promarnil své dìdictví v hýøivém zpùsobu života, jeho otec zabil tuèné tele a oslavoval návrat marnotratného syna, pøièemž svému poslušnému, i když rozladìnému, synovi øekl: „Veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvùj tento byl umøel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.“7 Vìøím tomuto útìchu pøinášejícímu prohlášení staršího Orsona F. Whitneyho a pøijímám ho: „Prorok Joseph Smith prohlásil – a nikdy neuèil nauce, která by pøinášela více útìchy – že vìèné zpeèetìní vìrných rodièù a božská zaslíbení, která jim byla dána za odvážnou službu ve vìci Pravdy, nespasí jen je, ale rovnìž jejich potomstvo. I když nìkteré ovce mohou bloudit, oko Pastýøe je sleduje a døíve èi pozdìji pocítí chapadla Božské Prozøetelnosti, která se po nich natáhnou a pøivedou je zpìt do stáda. Oni se vrátí, buï v tomto životì, nebo v životì pøíštím. Budou muset splatit svùj dluh spravedlnosti; budou trpìt za své høíchy a možná projdou trnitou cestou; avšak pokud je nakonec dovede, podobnì jako kajícného marnotratného syna, k srdci a domovu milujícího a odpouštìjícího otce, pak tato bolestivá zkušenost nebude zbyteèná. Modlete se za své neprozøetelné a neposlušné dìti; s vírou se jich držte. Nepøestávejte doufat, nepøestávejte dùvìøovat, dokud neuzøíte spasení Boží.“8 Zásada, která je uvedena v tomto prohlášení a která je èasto pøehlížena, se týká toho, že musejí èinit úplné pokání a „trpìt za své høíchy“ a „splatit svùj dluh spravedlnosti“. Uvìdomuji si, že nyní je èas pøipravit se na setkání s Bohem.9 Pokud vzpurné dìti neèiní pokání v tomto životì, je pøesto možné, aby pouta peèetìní byla dostateènì silná na to, aby pøece jen pokání uèinily? V Knize nauk a smluv je nám øeèeno: „Zesnulí, kteøí èiní pokání, budou spaseni poslušenstvím naøízení domu Pánì. A když si odbudou trest za své høíchy a budou omyti, obdrží odmìnu za své skutky, nebo jsou dìdicové spásy.“10 Vzpomeòme si, že marnotratný syn promrhal své dìdictví, a když o vše pøišel, vrátil se ke svému otci. Tam byl pøivítán zpìt do rodiny, avšak jeho dìdictví bylo utraceno.11 Milosrdenství neoloupí spravedlnost a peèeticí moc vìrných rodièù si bude èinit nárok na vzpurné dìti pouze pod podmínkou jejich pokání a Kristova usmíøení. Vzpurné dìti, které èiní pokání, se budou tìšit ze spasení a ze všech požehnání, která s tím souvisejí, avšak oslavení je mnohem více. Musí být plnì zaslouženo. Otázka týkající se toho, kdo bude oslaven, musí být ponechána na Pánovi v Jeho milosrdenství. Existuje velmi málo tìch, jejichž vzpoura a zlé skutky jsou tak velké, že „høešili za hranici schopnosti èinit pokání“.12 Tento soud musí být také ponechán na Pánovi. On nám øíká: „Já, Pán, odpouštím tomu, komu chci odpustit, ale od vás se požaduje, abyste odpouštìli všem lidem.“13 V tomto životì nám asi není dáno plnì porozumìt tomu, jak trvalá jsou pouta peèetìní spravedlivých rodièù k jejich dìtem. Dost možná, že do díla je zapojeno více pomocných sil, než jsme si vìdomi.14 Vìøím, že zde existuje silné rodinné pouto, díky kterému na nás nepøestává pùsobit vliv milovaných pøedkù z druhé strany závoje. President Howard W. Hunter poznamenal, že „pokání je jen stesk duše po domovì a ona nepøetržitá a pozorná péèe rodièe je tím nejkrásnìjším pozemským obrazem neselhávajícího odpuštìní Božího“. Což není rodina nejvìrnìjší analogií toho, co se Spasitel svým posláním snažil nastolit?15 O rodièovství se mnohému uèíme od vlastních rodièù. Má láska k otci se velmi prohloubila, když byl laskavý, trpìlivý a chápající. Když jsem naboural rodinný automobil, byl laskavý a odpustil mi. Jeho synové však mohli oèekávat pevnou kázeò, pokud se jakkoli snažili zakrývat pravdu nebo i nadále porušovali daná pravidla, zvláštì však, pokud byli neuctiví ke své matce. Mùj otec zde již není témìø pùl století, ale stále mi velmi chybí možnost jít za ním pro moudrou a láskyplnou radu. Pøipouštím, že jsem obèas o jeho radì pochyboval, nikdy jsem však nemohl pochybovat o lásce, kterou ke mnì choval. Nechtìl jsem ho nikdy zklamat. Dùležitým prvkem naší snahy dìlat jako rodièe to nejlepší, co mùžeme, je uplatòovat láskyplnou, avšak pevnou kázeò. Nebudeme-li ukázòovat své dìti, mùže to spoleènost udìlat zpùsobem, který nebude podle našich pøedstav ani podle pøedstav našich dìtí. Souèástí ukázòování dìtí je nauèit je pracovat. President Gordon B. Hinckley øekl: „Jednou z nejvìtších hodnot . . . je ctnost poctivé práce. Znalosti bez práce jsou neužiteèné. Znalosti spojené s prací jsou tvùrèí.“16 Satanových vše prostupujících nástrah pøibývá a vychovávání dìtí se tak stává tìžším. Z tohoto dùvodu je zapotøebí, aby se rodièe snažili, jak jen nejlépe dovedou, a aby využívali pomoci, kterou jim mùže poskytnout služba a aktivita v Církvi. Pokud se rodièe nechovají správnì a sejdou tøebas jen doèasnì na scestí, nìkteré jejich dítì mùže mít tendenci domnívat se, že díky tomuto pøíkladu je oprávnìno jednat stejnì. Je zde i druhá strana mince, kterou je tøeba zmínit. Vznáším prosbu k dìtem, které se odcizily svým rodièùm, aby o nì projevily zájem, i když jejich rodièe nebyli takoví, jací by být mìli. Dìti, které kritizují své rodièe, by mìly pamatovat na moudrou radu Moroniho, který øekl: „Nezatracujte mne pro moji nedokonalost, ani otce mého pro nedokonalost jeho, ani ty, již psali pøed ním; nýbrž dìkujte Bohu, že vám zjevil i nedokonalosti naše, abyste se nauèili býti moudøejšími, nežli my jsme byli.“17 Když v roce 1823 Moroni navštívil mladého proroka Josepha Smitha, citoval následující verše týkající se Eliášova poslání: „A vštípí do srdcí dìtí zaslíbení uèinìná otcùm a srdce dìtí obrátí se k otcùm.“18 Doufám, že všechny dìti nakonec obrátí své srdce ke svým otcùm a také ke svým matkám. Jedni úžasní manželé, které jsem znal v mládí, mìli syna, který byl vzpurný a který se své rodinì odcizil. Když však rodièe zestárli, usmíøil se s nimi a byl tím nejpozornìjším a nejstarostlivìjším ze všech jejich dìtí. Když zestárneme, pouto ze strany našich rodièù a prarodièù na druhé stranì závoje se stává silnìjším. Je úžasným zážitkem, když nás navštìvují ve snech. Je velmi nespravedlivé a nelaskavé soudit svìdomité a vìrné rodièe kvùli tomu, že nìkteré jejich dítì je vzpurné nebo se odchyluje od uèení a lásky svých rodièù. Šastné jsou ty manželské páry, jejichž dìti a vnouèata jim pøinášejí útìchu a uspokojení. Máme být ohleduplní vùèi úctyhodným, spravedlivým rodièùm, kteøí zápolí a trpí kvùli neposlušným dìtem. Jeden mùj pøítel øíkával: „Pokud jsi nikdy nemìl problémy se svými dìtmi, tak jen chvíli poèkej.“ Nikdo nemùže ani s nejmenší jistotou øíci, co jeho dìti udìlají za urèitých okolností. Když má moudrá tchynì vidìla ostatní dìti, jak se nechovají správnì, øíkávala: „Nikdy neøíkám, že moje dìti by to neudìlaly, protože mohou být nìkde venku a dìlat to zrovna teï, když to øíkám!“ Když rodièe truchlí nad neposlušnými a vzpurnými dìtmi, musíme se se soucitem „zdržet toho, abychom hodili první kámen“.19 Jedna anonymní èlenka Církve napsala o ustavièném zármutku, který její bratr pùsobil jejich rodièùm. Dostal se k drogám. Bránil se všem snahám o dohled a kázeò. Byl neèestný a vzdorovitý. Na rozdíl od marnotratného syna se tento zbloudilý syn nevrátil domù ze své vlastní vùle. Místo toho ho dopadla policie a byl donucen èelit následkùm svého jednání. Dva roky pøispívali Billovi rodièe na léèebný program, který nakonec zpùsobil jeho vyléèení z drogové závislosti. Billova sestra v úhrnu poznamenala: „Myslím, že moji rodièe jsou výjimeèní. Nikdy nezakolísali ve své lásce k Billovi, aèkoli s ním nesouhlasili, a dokonce pociovali odpor k tomu, co dìlal sám sobì a co zpùsobil v jejich rodinném životì. Byli však natolik oddáni své rodinì, že pomáhali Billovi vším možným zpùsobem, aby mu pomohli projít tímto tìžkým obdobím a aby ho dostali na pevnìjší pùdu. Tím, že mìli rádi toho, který sešel z cesty, uplatòovali hlubší, citlivìjší a obsáhlejší evangelium Kristovo.“20 Pokud jsou naše dìti poslušné a ctí naši výuku cestám Pánì, nebuïme domýšliví, ale spíše pokornì vdìèní. Co se týká rodièù, kteøí mají zlomené srdce a kteøí ve spravedlivosti, pilnì a s modlitbou uèí své neposlušné dìti, pravíme vám, že dobrý Pastýø nad nimi bdí. Bùh zná váš hluboký zármutek a chápe ho. Je zde nadìje. Èerpejte útìchu ze slov Jeremiáše: „Budeš míti mzdu za práci svou“ a tvé dìti „se navrátí z zemì nepøátelské“.21 O tom svìdèím a modlím se ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Jeremiáš 31:15-16. 2. NaS 68:25. 3. NaS 68:28. 4. NaS 68:28. 5. Howard W. Hunter, „Parents’ Concern for Children“, Ensign, Nov. 1983, 65. 6. 2. Samuelova 18:33. 7. Lukáš 15:32. 8. Conference Report, Apr. 1929, 110. 9. Viz Alma 34:32. 10. NaS 138:58-59. 11. Viz Lukáš 15:11-32. 12. Alonzo A. Hinckley, Conference Report, Oct. 1919, 161. 13. NaS 64:10. 14. Viz John K. Carmack, „When Our Children Go Astray“, Liahona, Mar. 1999, 28-37. 15. The Teachings of Howard W. Hunter, ed. Clyde J. Williams (1997), 32. 16. Teachings of Gordon B. Hinckley (1997), 704. 17. Mormon 9:31. 18. Joseph Smith–Životopis 1:39. 19. Harold B. Lee, Decisions for Successful Living (1973), 58. 20. „With Love–from the Prodigal’s Sister“, Ensign, June 1991, 19. 21. Jeremiáš 31:16.