Už jsem ti vyprávìla . . . ? Susan W. Tannerová Generální presidentka Mladých žen Vydávám svìdectví, že budování svatého domova a vychovávání pevné rodiny v lásce je ve vìèném plánu tím nejpodstatnìjším a je to zároveò tím, co tì nejvíce naplní. Pøed více než tøemi lety se vdávala jedna naše dcera a ihned po svatbì odjela s manželem, který studoval na lékaøské fakultì ve vzdáleném mìstì. Opustila bezpeèí hnízda, aby založila svou vlastní rodinu. Pøemýšlela jsem: Nauèila jsem ji všechno potøebné? Ví, co je v životì nejdùležitìjší? Je pøipravena vybudovat šastný domov? Když jsem sledovala její odjezd, vzpomnìla jsem si na deníèek, který jsem jí dala k 17. narozeninám. Jmenoval se „Už jsem ti vyprávìla . . . ?“ Byly v nìm zachyceny rady, které jsem jí dávala pøi našich noèních rozmluvách. Zatímco dcera se svým mužem smìøovala k novému životu, já jsem pøemýšlela nad dalšími tøemi zápisy, které jsem chtìla do deníku pøidat, aby z jejího stìhování uèinily významnìjší a podnìtnìjší událost než jen pouhý pøesun na opaèný konec zemì: pøesun na zaèátek jejího vlastního domova a rodiny. Dovolte mi, abych se o tyto zápisy podìlila nejen s ní, ale také se všemi mladými lidmi v Církvi, abych uèila a svìdèila o dùležitosti rodiny. Zaprvé: Vyprávìla jsem ti . . .  jak vytvoøit z domova pøístav klidu a mocnou pevnost? Mìla by ses øídit vzorem, jehož jsi byla svìdkem, když jsi vešla do domu Pánì, abys zbudovala „dùm,  . . .  modlitby, dùm postu, dùm víry, dùm uèenosti, . . .  dùm poøádku“ (NaS 109:8). Budeme-li se ve svìtì plném rostoucích zmatkù øídit tímto pøíkladem, bude v našich rodinách úžasný klid. Podívej se na pøíklad rodin svých dìdù a babièek. Naši prarodièe vychovávali své „dítky . . .  v pravdì a svìtle“ (NaS 93:40). Tatínkova rodina byla domem uèenosti. Na pohøbu svého otce øekl, že se nikdy neuèil na církevních shromáždìních zásadì evangelia, které by se již pøedtím neuèil doma. Pro jeho rodinu byla Církev doplòkem. Moje rodina byla domem poøádku. Úplnì nejdùležitìjší (navzdory mnoha hektickým plánùm) byly spoleèné snídanì a veèeøe. Doba jídla znamenala více než jen doplòování paliva. Byl to velmi dùležitý èas na výživu ducha i tìla. Šastnou rodinu vytváøejí malé vìci – modlitba, používání slova „promiò“, vyjadøování vdìènosti, spoleèné ètení dobré knihy. Vzpomínáš, jak jsme breèeli smíchy, když jsme stavìli plot kolem dvorku? Pamatuješ, jak jsme pokaždé v autì zpívali, abychom se nehádali? Vzpomínáš, jak jsme se postili kvùli dùležitému rozhodnutí jednoho z nás a kvùli obtížné zkoušce jiného? Prohlášení o rodinì pøipomíná, že: „Úspìšná manželství a rodiny jsou založeny a udržovány na zásadách víry, modlitby, pokání, odpuštìní, úcty, lásky, soucitu, práce a hodnotných odpoèinkových èinností.“ („Rodina – Prohlášení svìtu“, Liahona, øíjen 1998, 24.) V dìtství sis vytvoøila zvyk modlit se a èíst písma. Využívej tyto zvyky a vše, èemu ses nauèila o vaøení a sestavování rozpoètu. Se svými správnými tužbami a schopnostmi tvoøit vybuduješ domov, který bude pøístavem klidu a mocnou pevností. Dále: Vyprávìla jsem ti, že „ . . .  dìdictví od Hospodina jsou dítky . . .  “? (Žalmy 127:3.) Prohlášení o rodinì øíká, že „pøikázání, které Bùh dal svým dìtem, aby se množily a naplnily zemi, je stále v platnosti.“ (Liahona, øíjen 1998, 24.) Doufáme, že ti Nebeský Otec požehná dìtmi. Ve svìtì mnozí postrádají radost z dìtí a chápou je pouze jako potíže. Pravda je, že rodièovství je fyzicky a citovì vyèerpávající a duševnì nároèné. Nikdo ti nedá dobrou známku nebo modrou stuhu za to, že jsi matkou. Obèas mùžeš pøemýšlet: „Udìlala jsem to správnì? Stojí to za to?“ Stojí to za to! Všichni proroci posledních dnù svìdèí o posvátné úloze mateøství. President Spencer W. Kimball øekl: „Pro vás, ženy – Svaté posledních dnù – je dùležité, abyste porozumìly tomu, že Pán považuje mateøství a matky za posvátné a chová je v nejvìtší úctì.“ („Privileges and Responsibilities of Sisters,“ Ensign, Nov., 1978, 105.) Duch dosvìdèuje mé duši, že je to pravda. Poznáš, tak jako já, že rodièovství nejsou jen obtíže, ale že do života pøináší ty nejvìtší radosti. Radost pøichází, když pøi rodinném domácím veèeru pìtileté dítì vypráví se všemi podrobnostmi pøíbìh z písem nebo když dítì poctivì, každý veèer, ète Knihu Mormon. Pociuji radost, když moje dcera-roztleskávaèka má odvahu, aby ve své skupinì øekla, že to nové roztleskávání, kterému se uèí, obsahuje nevhodné posuòky, a když moje dcera-misionáøka píše o svém svìdectví o evangeliu. Radost pøichází, když sleduji dceru, jak pøedèítá slepé ženì, nebo syna, jak slouží v chrámu. V takových okamžicích pociuji jako Jan Milovaný, že „nemám vìtší radosti, než abych slyšel, že synové moji chodí v upøímnosti.“ (3. Janova 1:4.) Vyprávìla jsem ti . . .  že jsem ze srdce ráda, že jsem matkou? A koneènì, øíkala jsem ti . . .  že láska je tou nejdùležitìjší ctností pøi budování pevné rodiny? Náš Nebeský Otec je pøíkladem, který máme následovat. Miluje nás, uèí nás, má s námi trpìlivost a svìøuje nám svobodu v jednání. President Hinckley øekl: „Láska mùže mnohé zmìnit – láska štìdøe dávaná v dìtství a otvírající náruè v obtížných letech mládí . . .  A povzbuzení, které je rychlé ke chválení a pomalé ke kritizování.“ („Bring Up a Child in the Way He Should go,“ Ensign, Nov. 1993, 60.) Ukázòování, což znamená „výuka“, je obèas zamìòováno s kritikou. Dìti – tak jako všichni lidé – zdokonalují své chování díky lásce a povzbuzování více, než když jsou jim vytýkány chyby. Když jeden mladý muž, kterého znám, nosil v pubertì dlouhé vlasy ve stylu hippies, rodièe se rozhodli zamìøit se na jeho dobrou pracovní morálku a pøátelskou službu potøebným lidem. Nakonec se on sám rozhodl nechat se ostøíhat. Získal dobré vzdìlání, slouží v Církvi a ve své vlastní rodinì se øídí tímto vzorem a s láskou vede dìti k tomu, aby dìlaly to, co je správné. Svou lásku ke èlenùm rodiny neprokazujeme pouze pozitivní výukou, ale také tím, že jim vìnujeme svùj èas. Nedávno jsem èetla èlánek nazvaný „Dìti až jako poslední“, který vyprávìl o rodièích, kteøí hovoøí o svých dìtech za pomoci frází ze svého plánovacího kalendáøe: „15 minut veèer, pokud to pùjde“, „pravidelnì jednou týdnì plánovaný èas na hry“ a tak dále (viz Mary Eberstadt, Wall Street Journal, 2, May 1995). Porovnej to s matkou, která se zavázala, že vìnuje dìtem nejen dobøe využitý èas, ale také dostatek èasu. Rozeznala, že milující vztah vyžaduje neustálé a prùbìžné chvíle na povídání, hraní, smích a práci. Já rovnìž vìøím, že rodièe a dìti se potøebují navzájem podílet na svých bìžných, každodenních zážitcích. A tak já vím o tvé nadcházející zkoušce, a ty víš o lekci, kterou si pøipravuji na nedìli. Já si s tebou hraji a ty mi pomáháš s pøípravou veèeøe. Každý z nás je dùležitým hráèem v životì druhého a prostøednictvím denních zážitkù pøijímáme lásku. A láska snáší i tìžkosti života. Apoštol Pavel uèí: „Láska trpìlivá jest . . .  Všecko snáší, všemu vìøí, všeho se nadìje, všeho trpìlivì èeká.“ Pravá láska nepomíjí. (Viz 1. Korintským 13:4, 7, 8.) Pozorovala jsem neutuchající lásku matky k synovi-alkoholikovi. Nikdy se za nìho nepøestala modlit a byla mu stále nablízku. Po letech koneènì „pøišed pak sám k sobì“ (Lukáš 15:17) získal poøádné zamìstnání a využíval své manuální zruènosti pøi opravách matèina domu. Mnoho rodin trpí kvùli svým vzpurným dìtem. Útìchu mùžeme najít ve „vìèném peèetìní vìrných rodièù“, jež pøivede dìti „zpìt do ovèince“ (Orson F. Whitney, Conference Report, Apr. 1929, 110). Nikdy nesmíme pøestat mít je rádi, modlit se za nì a dùvìøovat péèi našeho Nebeského Otce. A tak øíkám tyto vìci své dceøi a všem mladým lidem v Církvi, kteøí pøecházejí do nové etapy svého života. Vydávám svìdectví, že budování svatého domova a vychovávání pevné rodiny v lásce je ve vìèném plánu tím nejpodstatnìjším a je to zároveò tím, co tì nejvíce naplní. Taková rodinná jednotka bude požehnáním pro spoleènost a vytrvá na vìky. O tom svìdèím ve jménu Ježíše Krista, amen.