Starší Dallin H. Oaks
Kvorum dvanácti apoštolů
Vzdáváme-li díky ve všech vìcech, vidíme tìžkosti a protivenství v kontextu smyslu života.
V jednom období duchovního a èasného protivenství, které je zaznamenáno v Knize Mormon, když lidé Boží „trpìli všeho druhu strastmi“, jim Pán pøikázal, aby „za všechny vìci dìkovali“ (Mosiáš 26:38-39). Rád bych vztáhl toto uèení na naši dobu.
I.
Dìtem Božím bylo vždy pøikazováno, aby vzdávaly díky. Pøíklady nacházíme v celém Starém a Novém zákonì. Apoštol Pavel napsal: „Ze všeho díky èiòte; nebo ta jest vùle Boží v Kristu Ježíši pøi vás.“ (1. Tessalonicenským 5:18.) Prorok Alma uèil: „A když ráno procitneš, necha srdce tvoje je naplnìno díkem Bohu.“ (Alma 37:37.) A v novodobém zjevení Pán prohlásil, že „kdo pøijímá všechny vìci s díkuvzdáním, ten bude oslaven; a všechny vìci této zemì mu budou pøidány, ba stonásobnì“ (NaS 78:19).
II.
Máme toho tolik, za co mùžeme dìkovat! Zaprvé a pøedevším jsme vdìèni za našeho Spasitele Ježíše Krista. Podle plánu Otce stvoøil svìt. Skrze své proroky zjevil plán spásy s jeho doprovodnými pøikázáními a obøady. Vstoupil do smrtelnosti, aby nás uèil a aby nám ukázal cestu. Trpìl a zaplatil za naše høíchy, èiníme-li pokání. Vzdal se svého života a pøekonal smrt a vstal z hrobu, abychom všichni mohli znovu žít. Je Svìtlo a Život svìta. Jak uèil král Benjamin, kdybychom „chtìli pøinésti veškerý dík a všechnu chválu, jichž je [naše] duše schopna, Bohu, který [nás] stvoøil, udržuje a zachovává, . . . [a kdybychom] mu sloužili z celé duše svojí, i pak [bychom] ještì byli neužiteènými služebníky“ (Mosiáš 2:20-21).
Vzdáváme díky za zjevenou pravdu, která je pro nás mìøítkem, kterým pomìøujeme všechny vìci. Jak uèí Bible, Pán nám dal apoštoly a proroky „pro spoøádání svatých“ (viz Efezským 4:11-12). Používáme zjevenou pravdu, kterou nám pøedávají, „abychom již více nebyli dìti zmítající se a toèící každým vìtrem uèení v neustaviènosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému“ (Efezským 4:14). Ti, kteøí posuzují každou pohromu a pomìøují každé nové tvrzení nebo zjištìní mìøítkem zjevené pravdy, nemusejí být „zmítáni“, ale mohou být pevní a uchovat si klid. V nebi je Bùh a Jeho sliby jsou spolehlivé. „Nebuïte znepokojeni,“ øekl nám ohlednì znièení, která budou pøedcházet konci svìta, „nebo když se všechny tyto vìci budou dít, mùžete vìdìt, že budou splnìna zaslíbení, která vám byla dána“ (NaS 45:35). Jaká je to kotva pro duši v této neklidné dobì!
Vzdáváme díky za pøikázání. Odvádìjí nás od nástrah a pøivolávají nám požehnání. Pøikázání oznaèují stezku a ukazují nám cestu ke štìstí v tomto životì a k vìènému životu ve svìtì pøíštím.
III.
Za posledních osm mìsícù jsem na Filipínách slyšel mnoho svìdectví o požehnáních evangelia. Jeden filipínský biskup vyjádøil v proslovu pøi zasvìcení kaple svého sboru vdìènost za poselství evangelia, které do jeho života vstoupilo pøed deseti lety. Popsal, jak ho zachránilo pøed životem v sobectví, nestøídmosti a hrubém chování a jak z nìj uèinilo dobrého manžela a otce. Svìdèil o požehnáních, která obdržel díky placení desátku.
Jeden rádce v pøedsednictvu kùlu, který je právníkem a veøejným èinitelem ve své obci, øekl na schùzce vedoucích: „Pøed celým svìtem mohu bez jakýchkoli výhrad prohlásit, že tím nejlepším, co se kdy stalo v mém životì, je to, že jsem se stal èlenem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnù. Velmi . . . to zmìnilo mùj život a život mé rodiny, i když cítím, že je toho více, èemu se mám nauèit a používat ve svém životì. Církev je skuteènì podivuhodné dílo a zázrak.“
Nemusíte však letìt na Filipíny, abyste vyslechli taková svìdectví. Setkáváme se s nimi všude, kde lidé pøijmou poselství evangelia a žijí podle nìho. Se sestrou Oaksovou jsme však hluboce vdìèni za pøíležitost žít a sloužit na Filipínách, kde jsme se setkali s tisíci nádherných èlenù v novém prostøedí a kde jsme uvidìli evangelium v novém svìtle.
V rozvojovém svìtì se uèíme, jak dùležité je upevnìní Církve – nejen uèení a køtìní, ale udržení nových èlenù tím, že je máme rádi, povoláváme je a vysvìcujeme a živíme dobrým slovem Božím. Nauèili jsme se, jak dùležité je vyzývat èleny, aby se vzdali svých kulturních tradic, které jsou v rozporu s pøikázáními a smlouvami evangelia, a aby žili tak, aby oni i jejich potomci již nebyli „hosté a pøíchozí, ale spolumìšané svatých a domácí Boží, vzdìlaní na základ apoštolský a prorocký, kdež jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus“ (Efezským 2:19-20).
Ti, kteøí tak èiní, se stávají souèástí celosvìtové evangelijní kultury pøikázání a smluv a obøadù a požehnání. Takoví lidé zažívají „velikou zmìnu“ v srdci, takže již nemají „sklonu èiniti zlo, nýbrž [chtìjí] stále èiniti dobro“ (Mosiáš 5:2). Mají obraz Boží „vštípen v oblièejích svých“ (Alma 5:19). Takoví Kristovi následovníci se nacházejí v každé zemi, kde bylo zøízeno evangelium a Církev. Na Filipínách jich máme mnoho a pracujeme na tom, abychom povzbudili další. Dìláme to tak, že rosteme ze silných støedisek, èili svou výuku soustøeïujeme tam, kde jsou dostateènì velké skupiny oddaných èlenù, kteøí mohou nabídnout své pøátelství, uèení, pøíklad a potøebnou pomoc novì zrozeným zápasícím èlenùm, kteøí se teprve uèí, co od nás evangelium vyžaduje a co nám dává.
IV.
Zjevení, za která jsme vdìèni, ukazují, že máme vzdávat díky i za svá trápení, protože obracejí naše srdce k Bohu a dávají nám pøíležitost pøipravit se na to, abychom se stali takovými, jakými nás Bùh chce mít. Pán uèil proroka Moroniho: „Dávám lidem slabost, aby byli pokorni.“ A pak slíbil, že pokud se „pokoøí a mají víru ve mne, pak zpùsobím, že slabé vìci budou pro nì silnými“. (Ether 12:27.) Uprostøed pronásledování, kterým Svatí posledních dnù trpìli v Missouri, Pán pronesl podobnou nauku a slib: „V pravdì pravím vám, svým pøátelùm: Nebojte se; uklidnìte svá srdce, ba, radujte se od nynìjška a vzdávejte díky za všechny vìci . . . a všechny vìci, kterých musíte zakoušeti, budou spolupùsobiti pro vaše blaho.“ (NaS 98:1, 3.) A Josephu Smithovi v utrpení ve vìzení Liberty Jail Pán øekl: „Vìz, synu mùj, že všechny tyto vìci ti dají zkušenosti a slouží k tvému dobru.“ (NaS 122:7.) Brigham Young tomu rozumìl. Øekl: „Neexistuje jediná okolnost v životì [nebo] jediná hodina, která by nebyla pøínosem pro všechny, kteøí ji využijí ke svému pouèení a kteøí se snaží zdokonalit se ze zkušeností, které získávají.” (Teachings of Presidents of the Church: Brigham Young [1997], 179.)
Jak nìkdo øekl, je velký rozdíl mezi dvacetiletou zkušeností a roèní zkušeností opakovanou dvacetkrát. Rozumíme-li Pánovu uèení a slibùm, budeme se ze svých protivenství uèit a rùst.
Mnohé z inspirovaného uèení našich novodobých prorokù je shromáždìno v Teachings of Presidents of the Church [Uèení presidentù Církve], v našem studijním kursu pro Melchisedechovo knìžství a Pomocné sdružení. Vìèné nauky a zásady obsažené v tìchto knihách jsou zdrojem božské moudrosti a vedení. Moudøí uèitelé ve sborech a odboèkách je nenahradí svými vlastními tématy a moudrostí, ale soustøedí se na toto inspirované uèení a jeho uplatòování v souèasných podmínkách a výzvách.
Napøíklad v nynìjší pøíruèce èteme tato slova presidenta Johna Taylora na téma vdìènosti za utrpení: „Díky utrpení se uèíme mnoha vìcem. Øíkáme tomu utrpení. Já tomu øíkám škola zkušenosti . . . Nikdy jsem se na tyto zkušenosti nedíval v jiném svìtle než jako na zkoušky, které mají Svaté Boží oèistit tak, aby byli, jak se píše v písmech, jako zlato, které bylo sedmkrát èištìno v ohni.“ (Teachings of Presidents of the Church: John Taylor [2001], 203.) Pionýøi jako president John Taylor, kteøí byli svìdky zavraždìní svého proroka a kteøí pro svou víru zakusili dlouhodobé pronásledování a neuvìøitelné tìžkosti, chválili Boha a dìkovali Mu. Díky obtížným úkolùm a odvážným a inspirovaným èinùm, kterými se s nimi vyrovnávali, rostli ve víøe a v duchovní velikosti. Díky svému soužení se stali takovými, jakými Bùh chtìl, aby se stali, a položili základ velkého díla, které je dnes požehnáním pro náš život.
Stejnì jako pionýøi, máme dìkovat Bohu za svá protivenství a modlit se o vedení pøi jejich pøekonávání. Díky tomuto postoji a díky své víøe a poslušnosti získáme zaslíbení, která nám Bùh dal. To vše je souèástí plánu.
Mám rád muzikál a film Šumaø na støeše. Skvìlý židovský otec v nìm zpívá píseò „Kdybych byl bohatý“. Jeho pozoruhodná modlitba konèí touto prosebnou otázkou:
Pane, který jsi uèinil lva i beránka,
Ty jsi rozhodl, abych byl tím, èím jsem;
Znièilo by to nìjaký obrovský vìèný plán,
kdybych byl bohatý?
(Slova písnì napsal Sheldon Harnick [1964].)
Ano, Tevye, mohlo by. Vzdávejme díky za to, èím jsme, a za okolnosti, které nám Bùh pøipravil pro naši osobní pou smrtelností.
V dávných dobách prorok Lehi uèil svého syna Jakoba této pravdì:
„Snášel jsi ve svém dìtství pro hrubost svých bratøí mnoho bolu a mnoho trampot.
Pøece však znáš, Jakobe, mùj prvorozený na poušti, velikost Boží; a on posvìtí strasti tvoje a zpùsobí, aby ti byly požehnány.“ (2. Nefi 2:1-2.)
Má matka milovala tyto verše a žila podle této zásady. Nejvìtším trápením v životì pro ni byla smrt jejího manžela, našeho otce, po pouhých jedenácti letech manželství. To jí zmìnilo život a pøineslo mnoho strastí, když sama musela živit a vychovávat tøi malé dìti. Pøesto jsem ji èasto slýchal øíkat, že Pán posvìtil toto trápení k jejímu prospìchu, protože smrt jejího manžela ji pøinutila rozvinout talenty a sloužit a stát se takovou, jakou by se nikdy nemohla stát bez oné zdánlivé tragédie. Naše matka byla duchovní velikán, silná a plnì si zasluhující milující poctu, kterou jí její tøi dìti nechaly napsat na náhrobní kámen: „Její víra posilovala všechny.“
Požehnání protivenství se rozšiøují i na ostatní. Vím, že bylo požehnáním být vychováván ovdovìlou matkou, jejíž dìti se musely nauèit pracovat, brzy a tvrdì. Vím, že relativní bída a tvrdá práce nejsou vìtším protivenstvím než hojnost a nadbytek volného èasu. Také vím, že v protivenství se tvoøí síla a že v situaci, kdy nevidíme dopøedu, se rozvíjí víra.
V.
Vzdáváme-li díky ve všech vìcech, vidíme tìžkosti a protivenství v kontextu smyslu života. Byli jsme sem posláni, abychom byli zkoušeni. Všechny vìci musejí mít protiklad. Máme se uèit a rùst skrze tyto protiklady, tím, že pøekonáváme nároèné problémy, a tím, že uèíme druhé èinit totéž. Náš milovaný kolega, starší Neal A. Maxwell, je v tom pro nás vzácným pøíkladem. Jeho odvaha, jeho poddajný postoj v pøijetí vlastního soužení s rakovinou a jeho stateèná nepolevující služba pøinesly útìchu tisícùm a staly se pouèením o vìèných zásadách pro miliony. Jeho pøíklad ukazuje, že Pán posvìtí naše soužení nejen pro náš prospìch, ale že jimi požehná i život bezpoètu dalších lidí.
Ježíš uèil této zásadì, když se On a Jeho uèedníci setkali s mužem, který byl od narození slepý. „Kdo zhøešil, tento-li, èili rodièové jeho, že se slepý narodil?“ zeptali se uèedníci. „Ani tento zhøešil, ani rodièové jeho,“ odpovìdìl Ježíš. Ten muž se narodil slepý, „aby zjeveni byli skutkové Boží na nìm“ (Jan 9:2-3).
Díváme-li se na život èoèkami duchovnosti, mùžeme vidìt mnoho pøíkladù, jak jsou díla Boží prosazována skrze Jeho dìti. Èasto navštìvuji Americký váleèný památník v Manile. Pro mne je to posvátné místo. Je to místo posledního odpoèinku 17 000 vojákù, námoøníkù a letcù, kteøí zahynuli za 2. svìtové války v bitvách v Tichém oceánu. Památník také vzdává èest 36 000 dalších vojákù, kteøí také pøišli o život, ale jejichž tìla nebyla nalezena. Když chodím podél onìch krásných zdí, na nichž jsou vyryta jejich jména a stát pùvodu, vidím mnohé, o nichž se domnívám, že byli vìrnými Svatými posledních dnù.
Když myslím na tolik dobrých a skvìlých èlenù, kteøí zemøeli ve válkách, a na to, kolik utrpení to zpùsobilo jejich blízkým, vzpomínám na veliké vidìní presidenta Josepha F. Smitha zaznamenané ve 138. oddílu Knihy nauk a smluv. Vidìl „nesèetné množství“ spravedlivých duchù „vìrných ve svìdectví o Ježíši ve smrtelném stavu“ (v. 12). Byli zorganizováni a povìøeni jako poslové, již byli obdaøeni „mocí a autoritou“ a povìøeni, „aby šli a pøinesli svìtlo evangelia tìm, kteøí byli v temnotì . . . ; a tak bylo evangelium hlásáno mrtvým“ (v. 30). Když pøemýšlím o tomto zjevení a vzpomínám na miliony tìch, kteøí padli ve válce, raduji se z Pánova plánu, v nìmž je protivenství smrti mnoha spravedlivých jednotlivcù promìnìno v požehnání spravedlivých poslù, kteøí káží evangelium svým nesèetným druhùm ve zbrani.
Chápeme-li tuto zásadu, že Bùh nám nabízí pøíležitosti pro požehnání a že nám žehná našimi vlastními protivenstvími a protivenstvími druhých, dokážeme pochopit, proè nám znovu a znovu pøikazuje, že máme „dìkovat Pánu Bohu svému ve všech vìcech“ (NaS 59:7).
Modlím se, abychom byli požehnáni poznáním pravdivosti a smyslu nauky a pøikázání, která jsem popsal, a abychom byli natolik vìrní a natolik silní, abychom vzdávali díky ve všech vìcech. Svìdèím o Ježíši Kristu, našem Spasiteli a Vykupiteli a Stvoøiteli, za nìhož vzdáváme díky, ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
