Julie B. Becková
První rádkyně v generálním předsednictvu Mladých žen
Mùžete se každé ráno probouzet . . . s nadìjí jasnì se usmívající pøed vámi, protože máte Spasitele.
Rodièe naší nejstarší vnuèky, nìkolik dní pøedtím, než se narodila, mysleli na to, zda miminko bude chlapeèek nebo holèièka. Následující nedìli na shromáždìní zpívali tato slova „Pøed námi se jasnì usmívá nadìje“ („We Thank Thee, O God, for a Prophet“,
Hymns, no. 19). S náhlým poznáním se na sebe podívali a øekli: „Je to holèièka!“ Když se miminko narodilo, dali jí jméno Nadìje.
Nadìji, která je tak pøiléhavì pojmenovaná, je nyní pìt let. Každý den, když se probouzí, se tìší na nové zážitky. Prvním rokem chodí do školy a je toho tolik, èemu se chce uèit! Z oèí jí svítí jas nadìje (viz 2. Nefi 31:20).
V uplynulých nìkolika týdnech jsem se sešla s mnoha mladými ženami, s mnoha z vás. Povídala jsem si s vámi o vašich nadáních, o vašich problémech a o vašich snech do budoucna. Ve vzpomínkách stále vidím vaše tváøe. Vidím šastnou tváø mladé ženy, která je èlenkou Církve pouhých šest mìsícù. Vidím smutnou tváø dívky, která je jedinou èlenkou Církve ve své rodinì, jak èeká sama na zastávce autobusu. Vidím úzkostnou tváø dívky, která se ptala: „Mohu být vùbec nìkdy hodna toho, abych šla do chrámu?“ A vidím unavené tváøe mladých žen, které vstávaly velmi èasnì, aby šly na semináø. Nìkteré z vás jsou nadšené životem a nìkteré z vás se trápí kvùli svým potížím a starostem z budoucnosti. Když jsem s vámi mluvila, dívala jsem se, zda uvidím, jak ve vašich oèích svítí jas nadìje.
Nìkdy pøemýšlím, zda máte na pamìti, že jste dcery Nebeského Otce, jenž vás miluje. Když jste byly pokøtìny, následovaly jste pøíklad Spasitele a nastoupily jste na cestu zpátky do svého nebeského domova. Nefi øíká, že jste nyní na této tìsné a úzké „cestì, jež vede k životu vìènému, ano, vstoupili jste dveømi“ (2. Nefi 31:18). Jelikož již jste na oné cestì, je jen tøeba, abyste na ní zùstaly, a abyste na ní zùstaly, musíte mít nadìji, jasnou nadìji, jež se pøed vámi usmívá a osvìtluje vaši cestu.
Mormon se ptá: „Veè máte doufati?“ Jeho odpovìï k nám promlouvá o tøech velkých nadìjích: „Máte míti nadìji prostøednictvím [usmíøení] Kristova a mocí jeho vzkøíšení v to, že budete povznešeni k životu vìènému“ (Moroni 7:41).
Když jste byly pokøtìny, staly jste se podílnicemi na první velké nadìji, na usmíøení Kristovì. Pokaždé, když pøijímáte svátost a jste hodny ji pøijímat, máte pøíležitost zaèít znovu a to, co dìláme, dìlat trochu lépe. Je to jako pohøbít starou nehodnou èást sebe a zaèít opìtnì s novým životem.
Mluvila jsem se dvìma mladými ženami, které doslova pohøbily svou starou cestu. Mìly nìjaké obleèení, které neodpovídalo mìøítku dcer Božích, jež uzavøely smlouvu, takže vykopaly v zemi hlubokou jámu, do jámy daly veškeré necudné obleèení a pohøbily ho!
Vaše nadìje a víra ve Spasitele poroste, když budete èinit pokání a když budete uskuteèòovat zmìny v osobním životì, což je obdoba pohøbení vašich høíchù. Když pracujete na tom, abyste se staly lepšími, mohly byste také využít pomoci svých rodièù a svého biskupa. Když èiníte pokání a pøijímáte svátost a jste toho hodny, pak mùžete chodit „v novotì života“ (Øímanùm 6:4). Pøed vámi se jasnì usmívá nadìje díky usmíøení Kristovu. Protože jste byly pokøtìny, jste již na cestì k vìènému životu. Zùstaòte na ní!
Druhou velkou nadìjí je vzkøíšení. Všem vám bylo pøislíbeno, že skrze Spasitele Ježíše Krista budete vzkøíšeny, a vy víte, že když tento život skonèí, je ještì mnohem více života, který budete žít.
Moje neteø Katie byla nadìjnou dvacetiletou studentkou na univerzitì, mìla mnoho talentù a plánù do budoucna. Pøed ètyømi lety Katie pøi automobilové nehodì zemøela. I když se naší rodinì stále po ní hodnì stýská, víme, že s ní budeme opìt, a nemáme o ni starost. Katie mìla v penìžence své chrámové doporuèení, jež jí její biskup dal, aby mohla být køtìna za své pøedky. Katie toho byla hodna. Katie krátce pøedtím, než zemøela, napsala tato slova: „Kdyby toto byl mùj poslední den na zemi, zde je záznam, jejž bych zanechala. Uèiò každý den smysluplným . . . Prodlévej tìsnì pøi Pánovi. Získávej, jak jen mùžeš, veškeré poznání o písmech, evangeliu – o tom, co Pán stvoøil . . . Dìl se s druhými a vždy mìj na pamìti Krista pro Jeho pøíklad a Jeho usmíøení a usiluj každý den o to, abys byla jako On.“ Katie vstoupila na cestu, která vede k vìènému životu, a zùstala na ní.
Díky Kristu se pøed vámi jasnì usmívá nadìje a nemusíte se pøíliš obávat nemoci, smrti, chudoby nebo jiných strastí. Pán o vás bude peèovat. Vaší zodpovìdností je zachovávat pøikázání, hodovat na slovech Kristových a zùstat na cestì do vašeho nebeského domova.
S nadìjí usmíøení a vzkøíšení máte tøetí velkou nadìji, nadìji vìèného života. Jelikož máte Spasitele, mùžete si dìlat plány i do budoucna, které pøesahuje tento život. Budete-li dodržovat pøikázání, máte pøislíbený život vìèný. Mùžete se také pøipravovat studiem a uèením se a tím, že se seznámíte „se všemi dobrými knihami, jazyky, náøeèími a národy.“ (NaS 90:15.) Rozumíte tomu, že „k jakým zásadám moudrosti se v tomto životì dopracujeme, tyto s námi povstanou pøi našem vzkøíšení.“ (NaS 130:18.)
Jsem požehnána tím, že mám matku, která se celý život pøipravuje na setkání s Bohem. Rozumí zásadám tvoøení, uèení se a služby v tomto životì. Její moto bylo: „Vítejte úkoly, jež vás nutí jít nad vaše meze, a vy porostete.“ Dovolte mi, abych vám povìdìla o nìkolika mimoøádných událostech z jejího života plného zážitkù. Mládí prožila v divoèinì hor Uintah, kde její otec pracoval. Nauèila se kácet vysoké stromy, rybaøit a táboøit pod širým nebem. V zimì chodila ve mìstì do školy, byla èlenkou basketbalového družstva a uèila se hrát na pozoun. Šla na universitu a stala se zdravotní sestrou. Když se vdala, šla se svým manželem do Brazílie na misii, kde se uèila mluvit portugalsky. Navštívila mnoho zemí a tisíce uèila evangeliu. Každý den studuje písma, napsala nìkolik knih rodinné historie, pracuje v chrámu, má pøehled o 62 vnouèatech a umí za dopoledne usmažit 600 koblih!
Moje matka se po celý svùj život držela Spasitelovy cesty s neochvìjnou vírou v Nìho (viz 2. Nefi 31:19). Každý den, když se probouzí, se tìší na nové zážitky. Tento život je pro ni tak zajímavý, a stále se toho má ještì mnoho uèit.
Protože máte Spasitele, vìøíte také ve šastný vìèný život tvoøení, služby a uèení. Jste již na tìsné a úzké cestì a pøed vámi se rozzáøenì usmívá nadìje.
Pøed nìkolika lety jsem trávila èas se svou devadesáti sedmiletou babièkou. Když sedìla schoulená na svém invalidním vozíku, slabá a skoro slepá, mluvila tiše o svém životì. Øekla jsem: „Tento svìt je zlovolný. Kolem nás je tak mnoho pokušení a tìžkostí. Je možné zùstat zpùsobilým a vrátit se k našemu Nebeskému Otci?“ Pomalu se nadzvedla a napøímila a øekla pøikazujícím hlasem: „Ano! Musíš! Proto jsi tady!“ Dìkuji ti, babièko, že jsi mne uèila o nadìji.
I vy, tak jako Katie, má matka a pìtiletá Nadìje, se mùžete každé ráno probouzet a tìšit se na nové zážitky s nadìjí jasnì se usmívající pøed vámi, protože máte Spasitele. Jste pokøtìny v Jeho církvi, v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnù. Je jen tøeba, abyste zùstaly na cestì, prodírajíce se s jasem nadìje kupøedu ke svému nebeskému domovu. Ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
