Požehnáni živou vodou Kathleen H. Hughesová První rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení Živá voda léèí. Vyživuje a podporuje. Pøináší mír a radost. Na poèátku své služby Kristus putoval z Jeruzaléma do Nazaretu v Galileji, který byl jeho domovem, když byl chlapcem. Když procházel Samaøím, byl unaven cestou a zastavil se k odpoèinku u dávné Jákobovy studny. Zatímco Ježíš èekal a Jeho uèedníci hledali jídlo v nedalekém mìsteèku, pøišla ke studni jedna Samaritánka. Ten pøíbìh znáte. Když jí Ježíš požádal, aby mu dala napít, byla pøekvapena tím, že ji o nìco takového požádal Žid. Židé a Samaritáni se po staletí považovali za nepøátele. Kristus jí ale øekl, že kdyby porozumìla tomu, kdo je ten, s kým mluví, požádala by o vodu ona Jeho – o živou vodu, která navìky utiší její žízeò. Samozøejmì tomu nerozumìla, a tak jí vysvìtlil: „Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opìt. Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na vìky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v nìm studnicí vody prýštící se k životu vìènému.“ (Jan 4:13-14.) Samaritánce se myšlenka, že by nikdy nemusela pít, líbila. Jistì by jí nechybìla každodenní práce spojená s pøenášením tìžkých džbánù na vodu od studny domù. Když jí ale Kristus svìdèil o tom, že je Mesiášem, a když jí Duch potvrdil, že je to pravda, zaèala chápat, že Ježíš hovoøí o vìtších pravdách. Nechala studnu studnou a pospíchala, aby vyhledala druhé, kteøí by mohli pøijít a naslouchat. Pochybuji však, že plnì rozumìla, alespoò v tom okamžiku – nebo zda plnì rozumíme my – co to znamená mít v sobì studnici živé vody. Živá voda léèí. Vyživuje a podporuje. Pøináší mír a radost. Jedna moje známá zápasila s hnìvem vùèi nìkomu, kdo ublížil jí i její rodinì. Aèkoli svým dìtem øekla, aby nezahoøkly a nestaly se rozmrzelými, sama s tìmito pocity vnitønì bojovala. Po týdnech naléhavých modliteb k Otci v nebi nakonec pocítila zmìnu. Vyprávìla: „Jednoho dne, uprostøed mých témìø ustavièných modliteb, pøišlo uzdravení. Cítila jsem, jak mým tìlem prochází jakási síla. Potom jsem pocítila pocit bezpeèí a míru. Vìdìla jsem, že bez ohledu na to, co se stalo, moje rodina i já budeme v poøádku. Hnìv mì opustil, a stejnì tak i touha po odplatì.“ Tou živou vodou je evangelium Ježíše Krista, jeho komunikátorem je Duch Svatý. Moje pøítelkynì vìdìla, co je správné. Své rodinì øekla to správné. Ale pouze tehdy, když se dostateènì pokoøila, aby se vody napila – aby pocítila Svatého Ducha – mohla se zaèít uzdravovat. Když jsem se v uplynulém roce setkávala s mnoha ženami – a jejich vedoucími knìžství – vyslechla jsem mnoho pøíbìhù o Kristovì uzdravující moci. Ve smrtelnosti je tolik utrpení, tak mnoho dùvodù k bolesti. Znám lidi, kteøí vyslali své nejbližší na nebezpeènou cestu a kteøí se každý den modlí o jejich ochranu v bitvì. Hovoøím k rodièùm, kteøí se bojí o své dìti, protože si jsou vìdomi pokušení, kterým èelí. Mám drahé pøátele, kteøí trpí znièujícími úèinky chemoterapie. Znám osamìlé rodièe, opuštìné svými partnery, kteøí sami vychovávají dìti. Sama jsem se potýkala s oslabujícími úèinky deprese. Z vlastní zkušenosti jsem se ale nauèila, a uèím se tomu i od tìch, se kterými se setkávám, že nejsme nikdy odkázáni pouze na vlastní zdroje. Nikdy nejsme opuštìni. Pramen dobroty, síly a dùvìry máme v sobì, a když nasloucháme s pocitem dùvìry, jsme pozvednuti. Jsme uzdraveni. Nejenže pøežíváme, ale máme rádi život. Smìjeme se, radujeme se, kráèíme vpøed s vírou. Živá voda také vyživuje. Svìdèím vám o tom, že Kristus, tak jak slibuje, pøichází ke všem, kteøí jsou obtíženi, dává nám odpoèinutí (viz Matouš 11:28). Podporuje nás, když jsme slabí. Pramen je tryskající studna nabízející nepøetržité obèerstvení – pokud z nìho pijeme. Pýcha mùže znièit jeho úèinky, stejnì jako pouhá nepozornost. Ale ti, kteøí zhluboka pijí, se nejen uzdravují sami, ale stávají se pramenem pro druhé, když jeden duch vyživuje a sytí druhého. Loni zemøela naší rodinì pøítelkynì. Lucile bylo 89 let a více než dvacet let byla vdovou. Nebyla to bohatá žena, nebyla slavná a vìtšina svìta o jejím skonu nic nevìdìla. Ale její rodina ano. Její sousedé to vìdìli. Èlenové jejího sboru to vìdìli. Všem, kterých se dotkla její láska, se svìt její smrtí zmenšil. Bìhem let, kdy byla vdovou, èelila obtížným problémùm, vèetnì smrti milovaného vnuka a slabosti zpùsobené vìkem. Ale i nadále vyživovala každého, koho znala, svým duchem, svými upeèenými dobrotami, svými prošívanými pøikrývkami a pletenými pøehozy, svým humorem a dobrou vùlí. A milovala práci v chrámu. Jednoho jarního dne roku 1981 si do deníku zapsala: „Dnes ráno v pùl ètvrté, když jsem kráèela stezkou vzhùru k chrámu, jsem sledovala vlajku, jak se jemnì chvìje ve vánku, a dívala jsem se na krásné nebe a myslela jsem na to, jak jsem šastná, že tu jsem. Bylo mi líto všech lidí, kteøí spali a promeškali probuzení krásného dne.“ Vìtšina z nás si nemyslí, že se svìt „probouzí“ v pùl ètvrté ráno, a jsme dokonale šastní, když se v té dobì obrátíme v posteli a dovolíme Lucile, aby jí nás bylo líto. Ale jaký to postoj! Mùže ho vysvìtlit pouze proud dobroty z nitra. Získala tuto èistotu ducha v patnácti, v pìtadvaceti nebo až v pìtapadesáti? Nevím. Ve vìtšinì pøípadù si naslouchání Duchu Svatému pravdìpodobnì vyžádá celý život, než poznáme Boží hlas tak dobøe a než budeme živé vodì dùvìøovat natolik, abychom ji ochutnávali celý den – zejména den, který zaèíná v pùl ètvrté ráno. Vìøím ale, že živé vody podporovaly Lucile bìhem tìch dlouhých let, kdy mohla dát prùchod sebelítosti, a její život, její duch se stal výživou pro každého, koho znala. Živé vody mohou pøinést mír a radost, i když se zdá, že pramen v nás vyschl. Nedávno jsem slyšela o ženì, jejíž syn, který trpìl duševní nemocí, neèekanì zemøel. Rodina byla znièená. Matka si nedovedla pøedstavit, že by ještì nìkdy poznala štìstí. Byla ale požehnána službou mladé ženy, jedné ze svých bývalých vavøínových dívek, která je nyní mladou sestrou v Pomocném sdružení a její navštìvující uèitelkou a která øekla: „Vy jste pomohla mnì, nyní já pomùžu vám – a projdeme tím spoleènì.“ Do jejího života se zaèal vracet mír a dokonce radost. Plné oèištìní našeho ducha mùže trvat celý život – i déle – ale živá voda je k dispozici všem, vèetnì mládeže. Když sleduji mladé ženy Církve, které poté, co se jim od dìtství dostávalo duchovního výcviku, vstupují do Pomocného sdružení a ihned pøidávají svou sílu ke zkušenìjším ženám, inspiruje mì to. Jsem pøemožena radostí, když sleduji tytéž mladé ženy, když si uvìdomují, kolik se toho mohou nauèit od žen, které jsou starší než ony. Mír k nám pøichází od Pána, ale mùžeme si navzájem pomoci tento mír pociovat, když se dìlíme o svá bøemena i své štìstí. Kristùv slib je prostý a velebný: „Pokoj zùstavuji vám, pokoj svùj dávám vám; ne jako svìt dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“ (Jan 14:27.) Bratøi a sestry, všude kolem nás zuøí vøava. Ekonomiky jsou v krizi, rodiny èelí obtížím, žijeme v tom, co president Hinckley nazval „nebezpeènými èasy“ („Doba, ve které žijeme“, Liahona, leden 2002, 83). Ale živé vody stále nabízejí mír a radost. Když žijeme spravedlivì, když dìláme vše, co je v našich silách, jedním z darù, které získáváme, je dùvìra. Pán nám øíká: „Uklidnìte se a vìzte, že já jsem Bùh“ (NaS 101:16). Uprostøed chaosu se musíme zastavit. Musíme naslouchat duchu, který nám øíká „vše je v poøádku“ („Come, Come, Ye Saints“, Hymns, no. 30), stejnì jako to museli dìlat první Svatí. Je dùvod k obavám, ale ještì vìtší dùvod být v klidu. Samaritánka se podívala do Kristova oblièeje, naslouchala Jeho hlasu a poznala Ho v dobì, kdy vìtšina ostatních zavrhla vše, èemu uèil. My Ho také známe nebo znát mùžeme, pokud dovolíme Jeho uzdravující moci, Jeho výživné síle, Jeho míru a radosti, aby z nás tryskaly jako „[studnice] vody prýštící se k životu vìènému“. Abychom tak èinili, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.