Kněžství, klíče a moc žehnat STARŠÍ MERRILL J. BATEMAN Předsednictvo Sedmdesáti Očekává se, že způsobilí nositelé Melchisedechova kněžství budou používat moc přenesenou na ně k žehnání ostatním, počínaje jejich vlastní rodinou. Jedním z pozoruhodných dokladů o znovuzřízení je svědectví Josepha Smitha a Olivera Cowderyho ohledně toho, jak bylo na zem vráceno kněžství a jeho řídicí moci. Ve všech případech bylo kněžství a klíče kněžství znovuzřízeny božskými posly, kteří je vlastnili v předchozích dobách. Jan Křtitel navrátil Aronovo kněžství s klíči pokání a křtu.1 Petr, Jakub a Jan nejen znovuzřídili Melchisedechovo kněžství, ale také „klíče ... království“.2 Mojžíš a Eliáš se vrátili s klíči „shromažďování“ a „pečetění“.3 Události popisující navrácení kněžství jsou pozoruhodné v tom, že se přesně shodují s biblickým modelem znovuzřizování kněžství v předchozích dispensacích. Například uvažte znovuzřízení a přenesení mocí kněžství během Spasitelova života. Ke konci své služby Ježíš slíbil Petrovi „klíče království“4, neboť věděl, že brzy odejde a že apoštolové budou klíče kněžství potřebovat, mají-li řídit dílo po Jeho nanebevstoupení. Aby mohli klíče přijmout, Matouš zaznamenává, že Ježíš vzal „Petra a Jakuba a Jana ... na horu vysokou“, kde se „proměnil ... před nimi“ a „ukázali se jim“ Mojžíš a Eliáš.5 Krátce po této události Spasitel prohlásil, že apoštolové nyní mají klíče k řízení služby.6 Prorok Joseph Smith uvádí, že „Spasitel, Mojžíš a Eliáš předali klíče Petrovi, Jakubovi a Janovi na hoře, když před ním byli proměněni“.7 Model znovuzřízení kněžství popsaný Matoušem je totožný s modelem, který byl dodržen v naší dispensaci. Apoštolové a proroci určení Pánem jako nositelé klíčů v předchozích dispensacích je vrátili na zem ve chvíli, kdy tato dispensace začala. Naproti tomu duchovní v okolí Palmyry v 19. století nerozuměli velkému odpadlictví, ke kterému došlo, a věřili v naprosto odlišný proces přijetí kněžství. Věřili, že moc kázat přichází prostřednictvím vnitřního povolání ke kněžství věřících. Nechápali, že je nutné přijmout kněžství od osoby, která k tomu má pravomoc, pomocí vkládání rukou.8 Také nerozuměli smyslu neboli nezbytnosti klíčů kněžství. Kněžství je moc a pravomoc Boží přenesená na člověka. Klíče kněžství jsou právem řídit používání této moci. President Církve vlastní klíče nezbytné pro spravování celé Církve. Jeho rádci v Prvním předsednictvu a Kvorum dvanácti apoštolů také vlastní klíče království a pracují s nimi pod vedením presidenta. Presidentům kůlů, biskupům a presidentům chrámů, misií a kvor jsou dávány klíče k vedení Církve v jejich působnosti. Jejich rádci klíče nevlastní, ale „přijímají delegovanou pravomoc prostřednictvím povolání a úkolu“.9 Kněžství a klíče kněžství otevírají dveře požehnáním usmíření. Prostřednictvím moci kněžství jsou lidé křtěni na odpuštění hříchů, jak to umožnil Spasitelův velký čin milosrdenství. Nositel Melchisedechova kněžství může udílet Ducha Svatého. Prostřednictvím udělení Ducha Svatého jsou členové očišťováni ohněm, vedeni k pravdě, utěšováni, posvěcováni a žehnáni mnoha způsoby jako podílníci plodů usmíření. Pečeticí pravomoc může svázat muže, ženu a jejich děti spolu na věčnost, což umožní oslavení ve světě, který přijde – opět požehnání od Spasitele. Očekává se, že způsobilí nositelé Melchisedechova kněžství budou používat moc přenesenou na ně k žehnání ostatním, počínaje jejich vlastní rodinou. Jedním z velkých dědictví znovuzřízení je to, že otec vysvěcený k Melchisedechovu kněžství má právo žehnat své manželce a dětem, má-li k tomu vnuknutí a pokud si oni toto požehnání přejí. Před mnoha lety prožila naše rodina něco, co nám vrylo do paměti důležitost a hodnotu a moc otcovského požehnání. Možná vás bude zajímat, čemu jsme se naučili. Když naše nejstarší děti dosáhly věku školní docházky, sestra Batemanová a já jsme se rozhodli, že každé dítě dostane na začátku školního roku otcovské požehnání. Mělo se to stát na rodinném domácím večeru před začátkem školy. Rok, kdy náš nejstarší syn Michael šel do třetí třídy, je pro nás památný. Toho léta chodil do kroužku dětského baseballu. Měl ten sport moc rád. Když jsme se těsně před začátkem školy shromáždili k rodinnému domácímu večeru, Michael oznámil, že požehnání nepotřebuje. Absolvoval první rok ve svém baseballovém týmu, a požehnání jsou pro mladší děti. Sestru Batemanovou a mě to ohromilo. Snažili jsme se ho povzbudit připomínkou, že požehnání mu pomůže v učení. Bude ho ochraňovat. Pomůže mu ve vztazích s bratry, sestrami a kamarády. Naše povzbuzování ani přemlouvání však nepomohlo. Už byl moc starý. Protože jsme věřili v zásadu svobody jednání, nechtěli jsme ho jako osmiletého k požehnání nutit. Toho roku dostaly požehnání všechny děti kromě Michaela. Školní rok se odvíjel normálně. Michael a ostatní děti se učili dobře a rodina se těšila ze společného života. Pak přišel květen a to byl čas, kdy měl začít kroužek baseballu. Michaelův trenér svolal trénink na první den prázdnin. Michael se nemohl dočkat, kdy už ten den nastane. Už brzy se mu splní jeho sen. Měl se stát zahajovacím chytačem. Baseballové hřiště bylo jen pár ulic od našeho domu. Cestou na hřiště museli chlapci s trenérem přejít rušnou silnici. Po tréninku se chlapci s trenérem vydali domů. Michael a jeden jeho kamarád předběhli trenéra a ostatní chlapce. Když se oba chlapci přiblížili k této rušné silnici, Michael se zapomněl rozhlédnout a skočil rovnou před auto 16letému mladíkovi, který tehdy řídil poprvé. Dokážete si představit, jak se ten mladý muž musel leknout? Dupl na brzdu a strhl volant, aby se chlapci vyhnul. Naneštěstí bokem předního blatníku a nárazníku Michaela zasáhl a odhodil ho do příkopu. Zanedlouho sestře Batemanové a mně zavolala policie. Michael byl v kritickém stavu a odvážela ho sanitka do nemocnice. Bylo důležité, abychom si pospíšili. Před odjezdem jsem zavolal příteli a požádal jsem ho, aby přijel do nemocnice a pomohl mi udělit požehnání. Ta dvacetiminutová jízda byla nejdelší v našem životě. Usilovně jsme se modlili o život našeho syna a o poznání Pánovy vůle. Když jsme zaparkovali před vchodem do pohotovosti, uviděli jsme policistu, jak vychází ze dveří s plačícím mladíkem. Policista nás uviděl a představil nám onoho mladíka jako řidiče toho auta. Věděli jsme dost o tom, co se stalo, a tak jsme ho objali s ujištěním, že víme, že to nebyla jeho chyba. Pak jsme vešli do nemocnice a hledali Michaela. Když jsme vstoupili do jeho pokoje, lékaři a sestry horečnatě pracovali na potřebných ošetřeních. Pak dorazil můj přítel a my jsme se zeptali, zda by bylo možné nechat nás dvě nebo tři minuty o samotě. Můj bratr v kněžství ho pomazal a já jsem to zpečetil. Když jsem vložil ruce Michaelovi na hlavu, pocítil jsem útěchu a klid a slova sama plynula a byly proneseny sliby. Pak s ním spěchali na operační sál. Příští čtyři týdny ležel Michael na nemocničním lůžku s ovázanou hlavou a zavěšenou nohou. Každou středu po zápase ho navštívili kamarádi z baseballu a sdělovali mu novinky. Každou středu, když chlapci vyprávěli o hře, se Michaelovi vehnaly slzy do očí a pak stékaly po tvářích. Po čtyřech týdnech se zavěšením dali Michaelovi sádru od hrudníku po špičky nohou. Dvakrát nebo třikrát jsme ho vzali, aby se mohl podívat, jak kamarádi hrají. Po dalších čtyřech týdnech byla sádra po celém těle nahrazena sádrou od boků k prstům na nohou. Dva dny před začátkem školy mu sundali poslední sádru. Když se příštího večera rodina shromáždila k udělení požehnání do školy, kdo si myslíte, že chtěl požehnání jako první? Devítiletý chlapec, trochu starší a mnohem moudřejší, stál první v řadě. Jak šly roky, naše děti dospěly k pochopení, že kněžská požehnání vždy nehodám nezabrání, ale také vědí, že kněžství nám poskytuje více než jeden druh ochrany. Dnes dostávají kněžská požehnání naše vnoučata. Tato tradice přešla do druhé a třetí generace. Věříme, že udělování požehnání, stejně jako rodina, přetrvá po celou věčnost. Jsem velmi vděčný, že 14letý chlapec Joseph Smith vstoupil do háje, aby se zeptal, která církev má pravdu. Budu navždy vděčný za odpověď, které se mu dostalo, a za následné znovuzřízení kněžství a jeho klíčů skrze Jana Křtitele, Petra, Jakuba a Jana a další svaté posly. Kéž užíváme této velké moci k žehnání všem Božím dětem, počínaje naší vlastní rodinou, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Viz NaS 13; Joseph Smith–Životopis 1:68–72. 2. Viz NaS 27:12–13. 3. Viz NaS 110:11–16. 4. Viz Matouš 16:19. 5. Matouš 17:1–3. 6. Viz Matouš 18:18, NaS 7:7. 7. Teachings of the Prophet Joseph Smith, sel. Joseph Fielding Smith (1976), 158. 8. Viz Milton V. Backman Jr., Christian Churches of America: Origins and Beliefs, rev. ed. (1976, 1983), 54–55. 9. Církevní příručka pokynů, Kniha 2: Vedoucí kněžství a pomocných organizací (1998), 161.