PRESIDENT GORDON B. HINCKLEY
Máme-li [být] korouhev národům a světlo světu, musíme na sebe vzít více světla života Krista.
Milovaní bratří a sestry, chci vám vyjádřit svou vděčnost za vaši podporující víru a modlitby. Pán do vedení této Církve vkládá velkou a závažnou důvěru a vy nás v této zodpovědnosti podporujete. Víme, že se za nás modlíte, a chceme, abyste věděli, že my se modlíme za vás.
Neuplyne den, abych Pánu neděkoval za věrné Svaté posledních dnů. Neuplyne den, abych se nemodlil, aby Vám žehnal, ať jste kdekoli a ať potřebujete cokoli.
Chci vám připomenout, že v tom jsme všichni společně. Není to tak, že by generální autority byly na jedné straně a členové Církve na straně druhé. Všichni pracujeme jako jeden na velké věci. Všichni jsme členy Církve Ježíše Krista.
Ve své sféře zodpovědnosti máte právě tak závažný závazek, jako já ve své. Každý z nás má být rozhodnut budovat království Boží na zemi a podporovat dílo spravedlivosti.
Myslím, že mohu poctivě říci, že nemáme žádné sobecké touhy, pokud jde o toto dílo, pouze aby uspělo.
Jako První předsednictvo se neustále potýkáme s velice rozmanitými problémy. Jsou nám předkládány každý den.
V závěru jednoho obzvláště náročného dne jsem se podíval na Brighama Younga, jehož portrét visí u mne na zdi. Zeptal jsem se: „Bratře Brighame, co bychom měli udělat?“ Zdálo se mi, jako bych viděl, jak se trochu pousmál a potom řekl: „Ve své době jsem měl dost vlastních problémů. Neptej se mě, co máte dělat. Toto je vaše hlídka. Ptejte se Pána, jehož toto dílo ve skutečnosti je.“ A já vás ujišťuji, že to děláme, a musíme dělat vždy.
Když jsem o těchto záležitostech v onen nedávný obtížný den přemýšlel, otevřel jsem Bibli a v první kapitole Jozue jsem četl:
„Zdaliž jsem nepřikázal tobě, řka: Posilni se a zmužile se měj, neboj se, ani lekej, nebo s tebou jest Hospodin Bůh tvůj“ (Jozue 1:9).
Řekl jsem si pro sebe: „Nikdy není důvod si zoufat. Toto je dílo Boží. Nehledě na úsilí všech, kteří se mu protiví, půjde vpřed tak, jak to určil Bůh nebes.“
Listoval jsem stránkami Starého zákona až ke druhé kapitole Izaiášově a četl jsem tato slova:
„I stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova navrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní všickni národové.
A půjdou lidé mnozí, říkajíce: Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.“ (Izaiáš 2:2–3.)
Od té doby, co byl zasvěcen chrám Salt Lake, vykládáme tento verš z Izaiáše, zopakovaný v Micheáši (viz Micheáš 4:1–2) tak, že se týká tohoto posvátného domu Páně. A z tohoto místa, ode dne jeho zasvěcení, stále rostoucí počet lidí z celého světa vskutku říká: „Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho.“
Věřím a svědčím, že je posláním této Církve, aby stála jako korouhev národům a světlo světu. Bylo nám svěřeno velké, všezahrnující zplnomocnění, před kterým nemůžeme couvnout ani uhnout. Přijímáme toto zplnomocnění a jsme odhodláni ho splnit, a s pomocí Boží to dokážeme.
Všude kolem nás jsou síly, které se nás od tohoto úsilí snaží odradit. Svět se na nás neustále tlačí. Ze všech stran cítíme tlak, abychom obměkčili své postoje, abychom ustoupili, zde trochu a tam trochu.
Nesmíme nikdy ztratit ze zřetele svůj cíl. Musíme mít cíl, který nám stanovil Pán, vždy před sebou.
Abych citoval Pavla:
„Dále pak, bratří moji, posilňte se v Pánu a v moci síly jeho.
Oblecte se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti útokům ďábelským.
Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko.“ (Efezským 6:10–12.)
Musíme stát pevně. Musíme zadržovat svět. Činíme-li tak, Všemohoucí bude naší silou a naším ochráncem, naším průvodcem a naším zjevovatelem. Budeme mít útěchu z vědomí, že činíme to, co by si přál On. Druzí s námi mohou nesouhlasit, ale jsem si jist, že nás budou respektovat. Nebudeme ponecháni o samotě. Jsou mnozí, kteří nejsou naší víry, ale kteří to vnímají tak jako my. Budou nás podporovat. Budou nám v našem úsilí pomáhat.
Nemůžeme být arogantní. Nemůžeme být upjatí. Situace, do které nás Pán postavil, vyžaduje, abychom byli pokorní jako příjemci Jeho vedení.
I když s druhými nemůžeme v určitých věcech souhlasit, nikdy nesmíme být nepříjemní. Musíme být přátelští, mluvit jemně, být sousedští a chápající.
Nyní zdůrazním téma, které na této konferenci již zaznělo. Našim mladým lidem, slavné mládeži této generace, říkám, buďte věrní. Držte se víry. Stůjte pevně za tím, o čem víte, že je správné.
Čelíte ohromnému pokušení. Přichází k vám v sálech populární zábavy, na internetu, ve filmech, v televizi, v brakové literatuře i jinými způsoby – lstivé, dráždivé a obtížně odolatelné. Tlak vrstevníků může být téměř nad vaše síly. Ale, moji drazí mladí přátelé, vy se nesmíte vzdát. Musíte být silní. Musíte hledět daleko dopředu, spíše než podléhat současnému vábivému pokušení.
Takzvaní umělci neuhlazeného zjevu přitahují velké davy naší mládeže. Bohatnou z vysokého vstupného. Jejich písně jsou tak často svůdné svou podstatou.
Všude je pornografie se svými svůdnými výzvami. Od toho se musíte odvrátit. Může vás to zotročit. Může vás to zničit. Uvědomte si, co to ve skutečnosti je – laciná a špinavá věc vytvářená a šířená těmi, kteří bohatnou na úkor těch, již se na to dívají.
Posvátnost pohlavního vztahu je naprosto ničena jeho obscénním zobrazováním v médiích. To, co je svou podstatou přirozeně krásné, je kaženo bulvárním předváděním. S potěšením jsem přijal informaci, že naše Církví vlastněná televizní stanice zde v Salt Lake City odmítla provozovat program obscénní povahy dodávaný pro celou síť. Také bylo zajímavé si všimnout, že jedinou další stanicí patřící k této síti, která zrušila vysílání, byla jedna v South Bend v Indianě, místě University of Notre Dame. Je utěšující vědět, že jsou jiní, kteří jsou o tom přesvědčeni tak silně jako my, a jsou ochotni s tím něco dělat.
Život je lepší než to, co je tak často zobrazováno. Příroda je lepší. Láska je lepší. Tento druh zábavy je pouze zlou karikaturou dobrého a krásného.
Vy, mladí muži a ženy, kteří mě dnes slyšíte, vy univerzitní studenti v mnoha univerzitních areálech, uvědomte si, že jedním z velkých problémů v těchto areálech jsou flámy a pití. Snižuje to schopnosti. Ničí to život. Marní to peníze, čas a konstruktivní úsilí. Jak smutný je pohled na bystré mladé lidi, kteří se poškozují a ničí své příležitosti holdováním alkoholu.
Pro studenty Univerzity Brighama Younga bylo velkou poctou, když je časopis Princeton Review shledal tou „nejstřízlivější“ skupinou studentů v Americe. Většina z vás, samozřejmě, nemůže studovat na BYU, ale kdekoli jste, můžete žít podle stejných měřítek, která jsou vyžadována v univerzitních areálech BYU.
Nedávno jsem v našem časopise New Era četl článek o mladých Svatých posledních dnů z Memphisu v Tennessee. V některých případech jsou jedinými Svatými posledních dnů na škole. Jeden z nich je citován, jak říká: „Mohu být jediným členem ve své škole, ale ... i když jsem fyzicky sám, duchovně sám nejsem nikdy.“ (In Arianne B. Cope, „Smiling in Memphis“, New Era, Oct. 2003, 23–24.)
Další říká toto: „Vím, že hodně dospívajících přemýšlí, zda skutečně vědí, že je evangelium pravdivé. Ale ... zde musíte vědět, zda ano, či ne, protože lidé se vás na to ptají každý den. Pokaždé, když odpovídáte na otázku, dělíte se o svědectví.“ (New Era, Oct. 2003, 25.)
Tito mladí lidé, rozptýlení v onom velkém městě, se naučili stát pospolu, podpírat jeden druhého.
Bůh vám žehnej, moji drazí mladí přátelé. Jste nejlepší generací, kterou jsme kdy měli. Znáte lépe evangelium. Jste věrnější ve svých povinnostech. Máte větší sílu čelit pokušením, která vám vstupují do cesty. Žijte podle svých měřítek. Modlete se o Pánovo vedení a ochranu. On vás nikdy nenechá osamělé. Utěší vás. Bude vás podporovat. Požehná vás a zvelebí a dá vám sladkou a nádhernou odměnu. A vy zjistíte, že váš příklad bude přitahovat další, kteří budou čerpat odvahu z vaší síly.
To, co platí pro mládež, platí i pro vás, dospělé. Máme-li pozvedat tuto Církev jako korouhev národům a světlo světu, musíme na sebe vzít více světla ze života Krista jednotlivě a ve své osobní situaci. V obhajobě správného se nesmíme obávat důsledků. Nikdy se nesmíme bát. Pavel napsal Timoteovi:
„Nebo nedal nám Bůh ducha bázně, ale moci, a milování, a mysli způsobné.
Protož nestyď se za svědectví Pána našeho.“ (2. Timoteovi 1:7–8.)
Konstatuji, že tato Církev je daleko více než jen společenskou organizací, kde se shromažďujeme, abychom se těšili ze vzájemné společnosti. Je to více než jen Nedělní škola, Pomocné sdružení a kněžské shromáždění. Je to více než jen shromáždění svátosti, dokonce více než jen chrámová služba. Je to království Boží na zemi. Sluší se nám jednat způsobem, který odpovídá členství v tomto království.
Vy, muži, kteří jste nositeli kněžství, máte tak ohromnou zodpovědnost. Musíte se vyvarovat smyslného hlasu sirén světa. Musíte se nad něj povznést. Musíte se udržovat hodnými kněžství Božího. Musíte se vystříhat zla ve všech jeho podobách a vzít na sebe vlastnost dobroty a slušnosti a dovolit světlu, božskému světlu, aby svítilo skrze vaše skutky.
Není možné, aby domov byl místem útočiště a míru, pokud muž, který v něm bydlí, není chápavým a pomáhajícím manželem a otcem. Síla, kterou získáme ve svém domově, nás učiní schopnými lépe čelit světu, přijatelnějšími ve společnosti, v níž se pohybujeme, cennějšími pro ty, již nás zaměstnávají – lepšími muži.
Znám mnoho takových mužů. Je zřejmé, že mají rádi své manželky a děti. Jsou na ně hrdí. A je úžasné, že jsou ohromně úspěšní ve svých zvolených povoláních. Jsou velebeni, ctěni a respektováni.
A k vám, ženám. Před týdnem jsem dlouze hovořil k ženám Pomocného sdružení. Onen proslov představoval moje vřelé pocity, které se týkají vás. Vy také můžete vzít na sebe světlo Kristovo. Vy také můžete být silné a povzbuzující, krásné a užitečné.
Připomínám nám všem, že jsme Svatí posledních dnů. Uzavřeli jsme smlouvy s Nebeským Otcem, posvátné a závazné. Tyto smlouvy, budeme-li je dodržovat, nás učiní lepšími otci a matkami, lepšími syny a dcerami.
Věřím, že budeme-li to činit, druzí se kolem nás shromáždí. Můžeme stát za pravdou a dobrotou, a nebudeme stát sami. Kromě toho nám budou pomáhat neviditelné síly nebes.
Vraťme se k Starému zákonu:
„Vstav pak ráno služebník muže Božího, vyšel, a aj, vojsko obklíčilo město, koni i vozové. I řekl služebník ten jeho k němu: Ach, pane můj, což budeme dělati?
Kterýž odpověděl: Neboj se, nebo mnohem více jich s námi jest, než s nimi.
I modlil se Elizeus a řekl: Ó Hospodine, otevři, prosím, oči jeho, aby viděl. A tak otevřel Hospodin oči služebníka toho, a viděl, a aj, hora ta plná koňů, a vozové ohniví okolo Elizea.“ (2. Královská 6:15–17.)
Pán nám řekl:
„Proto neboj se, malé stádo, čiň dobro, nechť se země i peklo proti tobě spojí, jsi-li postaveno na skále, nemohou tě přemoci ...
Vzhlížejte ke mně v každé myšlence, nepochybujte, nebojte se.“ (NaS 6:34, 36.) Ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
