Věříme všemu, co Bůh zjevil STARŠÍ L. TOM PERRY Kvorum dvanácti apoštolů Bůh nadále zjevuje svou vůli lidstvu, stejně tak jako za všech dob, kdy měl na zemi oprávněné služebníky. Věříme všemu, co Bůh zjevil, všemu, co nyní zjevuje, a věříme, že ještě zjeví mnoho velkých a důležitých věcí týkajících se království Božího.“1 Prohlašujeme světu, že nebesa nejsou zavřena. Bůh nadále zjevuje svou vůli lidstvu, stejně tak jako za všech dob, kdy měl na zemi oprávněné služebníky. Tato skutečnost by měla být důvěrně známa všem dětem Otce v nebi, neboť písma o tom poskytují hojnost důkazů. Sdělení Boží vůle někdy definujeme jako zjevení. Někdy o takovém sdělení mluvíme jako o inspiraci. Zjevení je však mnohem širší pojem. Zatímco inspiraci lze oprávněně považovat za zjevení, zjevení může také zahrnovat vidění, sny, mluvené slovo nebo další duchovní projevy. Starší Talmage vysvětlil: „Zjevení znamená oznámení božské pravdy sdělením z nebes ... Slovo inspirace je někdy obdařeno [významem] téměř identickým se zjevením, ačkoli ve svém původu a počátečním použití mělo odlišný význam. Inspirovat je doslovně oživit duchem; člověk je inspirován, když je pod vlivem moci jiné než vlastní. Božskou inspiraci lze považovat za nižší nebo slabší působení duchovního vlivu na člověka, než je ... zjevení. Rozdíl je tedy spíše ve stupni než v druhu.“2 Existuje řád ve způsobu, jímž Pán zjevuje svou vůli lidstvu. Všichni máme právo prosit Pána a obdržet inspiraci skrze Jeho Ducha v rámci svého správcovství. Rodiče mohou obdržet zjevení pro svou rodinu, biskup pro svou určenou kongregaci a tak dále až k Prvnímu předsednictvu, které může obdržet zjevení pro celou Církev. Nemůžeme však obdržet zjevení pro správcovství někoho jiného. Prorok Joseph Smith prohlásil: „Je v rozporu se způsobem, jímž pracuje Bůh, aby nějaký člen Církve, nebo někdo jiný, obdržel pokyny pro ty, již mají vyšší pravomoc než on sám.“3 „Zjevení úmyslu a vůle Boží Církvi mají přicházet skrze [První] předsednictvo. Toto je řád nebes, a moc a výsada tohoto kněžství. Je rovněž výsadou kteréhokoli úředníka v této Církvi získat zjevení týkající se jeho konkrétního povolání a povinnosti v Církvi.“4 Čím blíže udržujeme svůj život v souladu s pokyny, které nám Pán dal, aby vedl náš život, tím více budeme naladěni na Jeho Ducha. Člověk, který prosí Pána o vedení, musí být hoden ho obdržet. Jeho život musí být v harmonii a v souladu s měřítky, která Pán pro své děti předepsal. Jeho život musí být v dobrém stavu před Bohem a Jeho lidem. Musí být v souladu s učením písem, proroky a řádem Církve. Někdo by mohl říci, že obdržel zjevení, aby byl nepoctivý, aby si zlepšil svou finanční situaci. Nebo někdo může tvrdit, že dostal pokyn, že Církev má jít jiným směrem, než kterým ji vede prorok. Ihned bychom měli vědět, že takové prohlášení není od Boha. Veliká síla a moc spočívá ve skutečnosti, že miliony po celém světě sdílejí stejné svědectví o Bohu, o Spasiteli a o povolání proroka Josepha Smitha. Nikdy jsme nebyli povzbuzováni k slepé poslušnosti; to, co členy Církve charakterizuje, je poslušnost inteligentní. Je zaznamenán výrok Brighama Younga o jeho největší obavě, kterou bylo, že členové Církve vezmou to, co říkal, za úmysl a vůli Boží, aniž by se nejprve pomodlili a sami pro sebe získali totéž svědectví.5 Pán při zakládání svého království na zemi stanovil základní zásady a zákony pro správu svých dětí, které zde žijí. Poslušnost těchto zákonů a zásad přináší požehnání, která se smlouvou zavázal nám udělit. Jejich porušení je podrobeno Jeho soudům. Když procházíme historii lidstva, objevíme mnoho příkladů toho, že poslušnost přináší požehnání a neposlušnost zármutek a zničení. Směr, který máme následovat, je zjeven skrze Jeho svaté proroky, kteří nás vedou, abychom byli poslušni Pánových pokynů. Jedním příkladem je Pánův pokyn synům Izraelským, když putovali v pustině. Aby měli ústřední bod svého uctívání a aktivity, Pán poučil Mojžíše, aby postavil stánek. Stánek byl předchůdcem chrámu, byl přenosný, aby ho mohli snadno nést s sebou. „Nebo byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi: ... Ale ustanovíš Levíty nad příbytkem svědectví, a nade vším nádobím jeho, a nade všemi věcmi, kteréž přináležejí k němu. Oni nositi budou příbytek i všecka nádobí jeho, oni přisluhovati budou jemu, a vůkol příbytku klásti se budou. Když se pak s místa bude míti hýbati příbytek, složí jej Levítové; a když se bude klásti příbytek, vyzdvihnou jej Levítové ... I budouť se klásti synové Izraelští, jeden každý v ležení svém, a jeden každý pod praporcem svým, a po houfích svých. Levítové pak klásti se budou vůkol příbytku svědectví, aby nepřišlo rozhněvání mé na shromáždění synů Izraelských; i budou Levítové držeti stráž u příbytku svědectví.“6 Tento stánek se stal středem jejich tábora, když putovali do zaslíbené země. Zde mohla být vykonávána posvátná služba. V den, kdy byl stánek dokončen, pokryl ho oblak. Oblak zmizel, když na své pouti měli jít dále. Když oblak pokryl stánek, neměli cestovat. Pán je řídil na jejich cestě do tábora na úpatí hory Sinaj. Zde Mojžíš obdržel pokyn, aby vystoupil na horu a rozmlouval s Pánem. Tam obdržel pokyny, jak budou synové Izraelští spravováni v pustině. Mojžíš rovněž obdržel „dvě dsky svědectví, dsky kamenné, psané prstem Božím“.7 Mojžíš se na dlouhou dobu vzdálil od lidu. „Vida pak lid, že by prodléval Mojžíš sstoupiti s hůry, sebrali se proti Aronovi a řekli jemu: Vstaň, udělej nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z země Egyptské, nevíme, co se přihodilo.“8 Aron se podrobil vůli lidu a řekl jim, aby sebrali veškeré své zlato a stříbro a drahé věci, a ulil z nich zlaté tele, modlu, kterou by mohli uctívat a nést na své pouti s sebou. Mojžíš mezitím obdržel dvě desky svědectví obsahující Boží přikázání pro Jeho lid. S deskami v rukou sestoupil Mojžíš s hory. „I stalo se, když se přiblížil k stanům, že uzřel tele a tance. A rozhněvav se Mojžíš velmi, povrhl z rukou svých dsky, a rozrazil je pod horou.“9 Kvůli neposlušnosti dětí Izraele „Mojžíš pak vzav stánek [z jejich středu a postavil] jej sobě vně za stany, vzdáliv se od táboru“.10 Nyní jim byl odebrán jejich ústřední bod, stánek. Nemohli již být vedeni a ochraňováni jeho přítomností. Nyní bylo dovoleno přijít ke stánku pouze věrným. Jednou z věcí, které Pán netoleroval, bylo uctívání jiných bohů. Kvůli mnoha letům v egyptském zajetí to bylo pro děti Izraele náročné. Po období proseb o Pánovo odpuštění obdržel Mojžíš pokyn vytesat „dvě dsky kamenné podobné prvním“11 a vystoupit na horu. Mojžíš strávil čtyřicet dnů a čtyřicet nocí na vrcholku hory Sinaj, bez chleba a bez vody, a Pán ho poučoval: „Napiš sobě slova tato; nebo podlé slov těch učinil jsem smlouvu s tebou a s Izraelem. ... a napsal na dskách slova té smlouvy, totiž deset slov.“12 A tak bylo lidstvu dáno Desatero přikázání, aby ho následovalo a používalo po celý svůj život. Poslušnost nakonec synům Izraelským přinesla zákon Páně. Neposlušnost pouze oddálila postup synů Izraelských do jejich zaslíbené země. Museli být způsobilí obdržet zákon Páně. Povšimněte si, že Pán předal své slovo Mojžíšovi, svému prorokovi. Pán ví, co Jeho dětem požehná, a z tohoto důvodu předává lidem zákony skrze své proroky. Jsou-li poslušní, tyto zákony je povedou zpět k Bohu. Nerozhodujeme sami, jaké tyto zákony jsou. Jsou dány od Boha člověku. Spasitel naplnil Mojžíšův zákon13 a podobné božské pokyny byly zjeveny v naší době skrze proroka Josepha Smitha, jak jsou obsaženy v 59. oddíle Knihy nauk a smluv. Pán přikázal: „Pročež jim dávám přikázání, řka toto: Milovati budeš Pána Boha svého celým svým srdcem, celou svou mocí, myslí a silou, a jménem Ježíše Krista mu budeš sloužiti. Milovati budeš bližního svého jako sebe sama. Nebudeš krást ani páchat cizoložství ani zabíjet ani činit něco podobného. Budeš děkovat Pánu Bohu svému ve všech věcech. Budeš přinášet Pánu Bohu svému oběti ve spravedlnosti, ano, oběti kajícího srdce a zkroušeného ducha. A aby ses mohl lépe uchovat neposkvrněn světem, půjdeš do domu modlitby a budeš podávat své oběti v můj svatý den. Neboť vpravdě toto je den určený ti k tomu, abys odpočal od svých prací a projevil svou oddanost Nejvyššímu. Nicméně tvé sliby mají být skládány ve spravedlnosti v každý den a v každé době. Pamatuj si však, že v tento den, v den Páně, budeš podávat svá věnování a své oběti Nejvyššímu, vyznávaje své hříchy bratřím a před Pánem. A toho dne nebudeš konat žádnou jinou věc, jen dáš připravit svůj pokrm se skromností v srdci, aby tvůj půst byl dokonalý, nebo jinými slovy, aby tvá radost byla úplná.“14 Povšimněte si, že cesta sdělení vede od Pána k nám. Tolikrát v našich dějinách, ve svém sebeospravedlnění, jsme se pokoušeli obrátit tento směr a změnit Boží zákony. Nenacházíme žádnou zprávu, že to někdy fungovalo. Zjišťujeme však, že kdykoli Boží děti jednají proti Jeho zákonu, božský soulad a řád je narušen neposlušností a zničením. Pánův systém funguje. Lpění na Jeho zákonech a přikázáních vždy přinese Jeho zaslíbená požehnání. Pán přikázal Nefimu, aby získal mosazné desky a vzal je s sebou, až budou putovat do pustiny. Laban odporoval každému úsilí, které na jejich získání vynaložili. Pán potom vydal Labana do Nefiových rukou. Nefi byl ohledně zabití Labana poučen: „Jest lépe, aby zemřel muž jediný, nežli aby celý národ odpadl a zašel v nevěře.“15 Toto zjevení Nefimu pomohlo připomenout si, co mu Pán slíbil dříve v pustině: „Pokud budou tvoji potomci zachovávati má přikázání, bude se jim v zemi zaslíbené dobře dařiti.“16 Potom Nefi došel k závěru: „Ano, a myslel jsem i na to, že nemohou zachovávati přikázání Božích podle zákona Mojžíšova, leč by měli zákon. A věděl jsem také, že zákon jest vyryt na mosazné desky.“17 Písma opakovaně prohlašují, že Pán dává svá přikázání dětem lidským skrze žijící proroky. Žádný výbor, shromáždění nebo žádná jiná autorita nemá právo diktovat Mu nauku, která je v rozporu s Jeho zákonem. Věčná Boží požehnání jsou podmíněna naší poslušností slova Páně a lpěním na tomto slovu, které je nám zjevováno skrze Jeho svaté proroky. Dej Bůh, abychom vždy měli vůli a odvahu být poslušni Toho, kdo je naším Věčným Otcem, a Jeho vyvoleného Syna, našeho Pána a Spasitele, abychom se mohli těšit Jejich požehnáním zde i ve věčnostech, které přijdou. Ve jménu našeho Pána a Spasitele, dokonce Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Články víry 1:9. 2. The Articles of Faith, 12th ed. (1924), 296. 3. Teachings of the Prophet Joseph Smith, sel. Joseph Fielding Smith (1976), 21. 4. Teachings, 111. 5. Viz Deseret News, 9 Dec. 1857, 317; 12 Feb. 1862, 257. 6. Numeri 1:48, 50–53. 7. Exodus 31:18. 8. Exodus 32:1. 9. Exodus 32:19. 10. Exodus 33:7. 11. Exodus 34:1. 12. Exodus 34:27–28. 13. Viz 3. Nefi 15:5. 14. NaS 59:5–13. 15. 1. Nefi 4:13. 16. 1. Nefi 4:14. 17. 1. Nefi 4:15–16.