STARŠÍ WILLIAM W. PARMLEY
Kvorum Sedmdesáti
Nabádání „Poď, následuj mne,“ a otázka „Co by dělal Ježíš?“ poskytují mocná vodítka pro život.
Jsme učedníky Ježíše Krista. Slovy Nefiho: „Věříme v Krista, ... mluvíme o Kristu a utěšujeme se v Kristu, kážeme o Kristu, prorokujeme o Kristu“ (2. Nefi 25:24, 26). Tři slova, která nejmocněji ovlivňují naše chování a která On pronesl k věřícím, ať jsou kdekoli, zní: „Poď, následuj mne.“ (Lukáš 18:22; viz také Matouš 16:24; Marek 1:17; Lukáš 9:23.) Když se zákoník zeptal Ježíše, které je nejdůležitější přikázání, on odpověděl:
„Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázaní.
Druhé pak ... Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázaní jiného nad tato není.“ (Marek 12:30–31.)
Použijme měřítko těchto dvou přikázání a diskutujme o tom, jak Ho můžeme nejlépe následovat.
Spasitelův příklad vzájemné lásky mezi Ním a Jeho Otcem byl vždy zřejmý. Časté, dlouhé a vroucí modlitby Spasitele nám dávají mocný příklad k následování. Otcova láska k Jeho Synovi byla vždy zjevná, zvláště když Ho křtil Jan: „A aj, hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.“ (Matouš 3:17.)
Jednota mezi těmito dvěma byla zjevná, když Spasitel řekl: „Já a Otec jedno jsme.“ (Jan 10:30.) Když porozumíme tomu, že vůle Jeho a Otcova mohou být dočasně různé, tak jako v Getsemanech (viz Matouš 26:39), připomíná nám to, že naše modlitby nemusejí být vždy zodpověděny námi očekávaným způsobem. Nicméně, modlitba je mocnou zásadou pro čin. Spasitel řekl, že když někdo má víru a nepochybuje, „všecko, zač byste koli prosili na modlitbě, věříce, vezmete“ (viz Matouš 21:21–22). Naše láska ke Spasiteli musí být doprovázena činem: „Milujete-li mne, přikázaní mých ostříhejte.“ (Jan 14:15.)
Uvažujme dále o druhém velikém přikázání – „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého“ (Matouš 22:39) – nebo o jeho vyšším doplňku, který učili apoštolové – „jakož já miloval jsem vás, abyste i vy milovali jeden druhého“ (Jan 13:34). Ačkoli pozvat bližní ze sousedních dveří na večeři je znamenitý způsob jak vyjádřit lásku, Spasitel zvolil mnohem obtížnější příklad, když mu zákoník položil otázku: „A kdo jest můj bližní?“ (Lukáš 10:29.)
Následuje známý příběh o muži cestujícím z Jeruzaléma do Jericha, jenž byl oloupen a ztlučen a ponechán napolo mrtvý na kraji cesty. Levíta a kněz na něj pohlédli a přešli na druhou stranu. Ale Samaritán, jímž Židé opovrhovali, se nad ním slitoval a postaral se o něj. Samaritán se neptal předtím, než projevil milosrdenství, kdo to je. Ježíš zakončil tento mocný příběh nabádáním – „Jdi, i ty učiň též.“ (Lukáš 10:37.)
V každém velkém městě máme ty, kteří jsou sklíčeni a ponecháni na kraji cesty – ty, kteří jsou bez domova, v nouzi, hladoví a nemocní. Někteří říkají, že když jim dáme peníze, pouze podporujeme jejich návyk na drogy nebo na alkohol, a tak jim umožňujeme pokračovat ve stylu života, jejž si zvolili. Je tak snadné tyto jednotlivce soudit a, jako Jobovi přátelé, spekulovat o všech chybách, jež učinili ve svém životě, které je uvedly do této veliké bídy (viz Job 22; Mosiáš 4:17).
Dříve však, než projdeme kolem jako Levíta a kněz, zvažme nabádání Spasitele: „Poď, následuj mne.“ Pamatujme na to, že Spasitel byl bez domova, měl pouze na sobě oblečení, a často byl hladový. Co by udělal On? Není pochyb o tom, co by udělal. Projevil by milosrdenství a sloužil by jim.
Je mnoho způsobů, jak pomáhat bezdomovcům, mimo jiné můžeme věnovat čas, materiální věci a peníze humanitárním organizacím, veřejným kuchyním nebo společnostem, jež se zabývají těmito problémy. Nicméně si myslím, že jim také musíme projevovat milosrdenství. Zavedené zásady sociální péče jsou vhodným vodítkem. Pamatujte na to, že chudí budou s námi vždy (viz Marek 14:7).
Spasitel tuto zásadu opět zdůraznil, když hovořil o soudném dnu a o oddělení ovcí od kozlů:
„Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme, neb žíznivého, a dávaliť jsme píti?
Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme, neb nahého, a přioděli jsme?
Aneb kdy jsme tě viděli nemocného neb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě?
A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“ (Matouš 25:37–40.)
Petr zdůraznil důležitost tohoto druhu pravé lásky, když řekl: „Přede vším pak lásku jedni k druhým opravdovou mějte; nebo láska přikryje množství hříchů.“ (1. Petrova 4:8.)
Mormon vyjádřil podobné pocity v tomto nabádání:
„Nemáte-li tedy pravé lásky, milovaní bratří moji, pak nejste ničím, neboť láska nikdy nepřestává. Proto lpěte pevně na pravé lásce, která je největší z věcí, neboť všechny věci pominou – avšak pravá láska jest čistou láskou Kristovou a trvá věčně a kdo ji bude míti v den poslední – tomu se má dobře dařiti.“ (Moroni 7:46–47.)
Ježíš učil o mnoha osobních vlastnostech, o nichž máme uvažovat, když se snažíme Ho následovat, On je i ztělesňoval. Tyto vlastnosti zahrnují lásku, mírnost, pokoru, soucit, žíznění po spravedlivosti, být zbožným, milosrdným a čistým v srdci. Nikdy nemáme soudit druhé, ale máme činit svým bližním tak, jak bychom chtěli, aby oni činili nám. Učil, že máme být solí země a světlem světa. Řekl, že to, co si člověk myslí ve svém srdci, je stejně důležité jako vnější činy. Bylo nám řečeno, abychom odpouštěli každému, včetně svých viníků, a abychom milovali své nepřátele. Nemáme být jen mírotvorci, ale máme se také radovat v pronásledování. Radil nám, abychom dávali almužny a abychom se postili a modlili v soukromí. Učil nás nastavit druhou tvář a jít další míli. Zvláště nás nabádal, abychom si ukládali poklady v nebi, a ne na zemi. (Viz Matouš 5–7.)
Když rozjímáme o plném významu spojení „Poď, následuj mne,“ je zjevné, že je asi hodně toho, čemu se máme učit, a hodně toho, co máme dělat, než budeme moci plně reagovat na onen příkaz. Je však zajímavé, že Ježíš během prvních 30 let svého života v Nazarétu zjevně upoutával na sebe nepatrnou pozornost, i když žil bezhříšným životem (viz Matouš 13:54–56; Marek 6:2–3). To by nás mělo povzbudit, abychom jednali lépe svým vlastním tichým a pokorným způsobem, aniž bychom přitahovali pozornost na sebe. Nabádání „Poď, následuj mne,“ a otázka „Co by dělal Ježíš?“ poskytují mocná vodítka pro život. Když budeme věnovat těmto vodítkům více pozornosti, bude to pomáhat nám všem více se podobat Kristu ve svých myšlenkách i činech.
O Spasiteli, jenž je naším příkladem, vydávám osobní svědectví, že On žije. Ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
