Ve smlouvě s Ním KATHLEEN H. HUGHESOVÁ První rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení Naše společenství sester zahrnuje všechny věkové skupiny a ženy s různými životními zkušenostmi; jsme spojeny skrze smlouvy, které jsme uzavřely. Drahé sestry, rok rychle uběhl a je úžasné, že se opět setkáváme jako ženy z Pomocného sdružení Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Ať se nacházíme kdekoli, jsme jako ženy požehnány. Uzavřely jsme s Nebeským Otcem smlouvy, že budeme konat Jeho dílo – a my toto dílo skutečně konáme! Podobně jako Maria a Marta jsme se i my posadily k nohám Mistra a rozhodly jsme se pro tu „dobrou stránku“.1 Rozhodly jsme se pro Krista, rozhodly jsme se pro Pomocné sdružení. Přesto si kladu otázku, zda jsme my, ženy, plně pochopily vizi toho, co Pomocné sdružení znamená. Když Joseph Smith přečetl první stanovy, které napsala Eliza R. Snowová, řekl, že onen dokument je to nejlepší, co kdy viděl, přesto si však představoval „něco lepšího“. Chtěl „zorganizovat ženy pod vedením kněžství podle vzoru kněžství“.2 Když prorok Joseph „předal klíče“3 a ustanovil „Ženské pomocné sdružení v Nauvoo“, řekl, že Církev jako taková nebyla až do této chvíle plně zorganizována.4 Sestry, je důležité, abychom porozuměly tomuto prohlášení. Pomocné sdružení bylo ustanoveno Bohem, skrze proroka, skrze moc kněžské pravomoci; jeho existence je nezbytnou součástí organizace Církve. Muži a ženy pracují společně v kněžství a v Pomocném sdružení v našem úsilí přivést rodiny ke Kristu. Jako ženy si nemáme nikdy myslet, že naše role v Církvi je menší než role, kterou zastávají muži. Stejně tak jako my, spravedlivé ženy, ctíme kněžství, je třeba, abychom také považovaly za posvátné své povolání jako ženy. Když jsem si prohlížela tento obraz Marty a Marie se Spasitelem, začala jsem přemýšlet o těchto ženách jako o svých předchůdkyních. Přemýšlela jsem nad tím, zda byly také ženami plnými „skutků dobrých a almužen“.5 Je příjemné představovat si, že tyto ženy, i jiné věrné ženy, které byly Kristovými učednicemi, se možná scházely, aby se učily tomu, jaká je jejich úloha v budování království. Byly to ženy smlouvy, stejně jako my. Rozhodly se odevzdat Spasiteli celé srdce. Podobně, když bylo zorganizováno Pomocné sdružení, vycházelo to z našeho božského povolání a naší touhy sloužit, milovat a vzájemně o sebe pečovat. Právě tak jako jsou v Pánově díle nezbytné kněžské obřady a vedení, tak je důležitá služba, kterou poskytujeme. Aby tohoto důležitého díla mohlo být dosaženo, rozhodly jsme se, že budeme ženami smlouvy: ženami, které Pánovi daly posvátné sliby. My, které jsme obdržely chrámová požehnání, jsme slíbily, že zasvětíme svůj čas a talenty pro budování Pánova království. Díky této smlouvě můžeme sloužit Církvi mnoha způsoby. Před dvaceti lety jsem byla ve svém sboru povolána jako presidentka Mladých žen. Měla jsem hnědé vlasy a byla jsem ... řekněme – trochu hbitější. O mnoho let později jsem byla povolána k témuž povolání, tentokrát v jiném sboru. Byla jsem recyklována a cítila jsem se báječně. Byla to příležitost obnovit mou smlouvu s Bohem, že budu sloužit v jakémkoli povolání, ve kterém mě potřebuje. Tentokrát jsem však měla přirozeně šedé vlasy (či alespoň z větší části) a jen s námahou jsem se dokázala dotknout prstů na noze. Necítila jsem se však natolik stará, abych nemohla být požehnána pozoruhodnými mladými ženami, které byly věrné, bystré, a se kterými byla spousta zábavy. Ráda se domnívám, že tou dobou jsem měla trochu více moudrosti, o kterou jsem se s nimi mohla podělit, a hlubší svědectví o evangeliu, avšak znovu jsem se od nich naučila tolik, co ony ode mne. Naše společenství sester zahrnuje všechny věkové skupiny a ženy s různými životními zkušenostmi; jsme spojeny skrze smlouvy, které jsme uzavřely. Pamatujte také na to, že nikdy nenastane doba, kdy tyto smlouvy nebudeme potřebovat. Můžeme si navzájem sloužit v jakémkoli období svého života. Nedávno jsem slyšela o jedné mladé ženě, jejíž manžel, člen biskupstva, seděl na pódiu, zatímco ona zápolila se svými neklidnými dětmi. Jedna o mnoho let starší žena vzala její batole na klín a pomohla ho utišit. Tyto jednoduché skutky jsou součástí budování Božího království. To je to, co děláme. To je to, kým jsme jako sestry v Pomocném sdružení. Ať již sloužíme jako presidentka Pomocného sdružení nebo jako učitelka v Primárkách nebo jako vedoucí tábora Mladých žen, naplňujeme tím svou posvátnou zodpovědnost, kterou máme jako sestry Pomocného sdružení. Když jdeme navštívit starší sousedku, nebo povzbuzujeme mladou maminku a pomáháme jí, nebo myslíme na jinou rodinu ve svých modlitbách, dodržujeme tím své smlouvy. Nedávno se naše předsednictvo setkalo s jedním vedoucím Církve. Tento vedoucí poznamenal, že by si přál, aby shromáždění Pomocného sdružení a kněžství bylo místem, kde bychom dokázali jeden druhému říci: „Sestry nebo bratři, právě procházím těžkým obdobím. Můžete mi, prosím, pomoci?“ Byla jsem na takových shromážděních Pomocného sdružení. Budu si vždy pamatovat na ono nedělní ráno, kdy jsme vydávaly svědectví a kdy nám jedna osamocená sestra vyprávěla o osamělosti, kterou pociťuje ve svém životě. Kdysi byla podvedena, rozvedla se a následně procházela finančními těžkostmi, zatímco se snažila pracovat a s nízkým příjmem vychovávat své děti. Nyní zakusila bolest samoty, neboť její odrostlé děti již odešly z domova. Byl to dojemný okamžik, Duch byl silný a já jsem byla svědkem toho, jak se sestry shromáždily kolem ní a projevovaly jí to, co umíme nejlépe: lásku. Místnost Pomocného sdružení byla onoho dne svatým místem. Byla tím, čím má být místnost Pomocného sdružení pro každou sestru. Je velmi důležité, abychom zapojily každou sestru. Nezapomeňme na ženy, které slouží v Primárkách nebo v Mladých ženách. Potřebují péči věrných navštěvujících učitelek a potřebují dobře naplánované a dostupné schůzky pro obohacování domova, rodiny a jednotlivce. Také je v našich řadách mnoho těch, které stárnou – jako já! Vy, sestry, které jste ve stejném věku, nebo starší, dovolte, prosím, abyste byly „recyklovány“. Pán potřebuje vaši službu a my potřebujeme vás. Znám jednu mladou sestru, pro kterou je těžké přejít z Mladých žen do Pomocného sdružení. Je věrná a silná, a přesto se právě teď cítí osamělá. Jak je to možné? Pokud jsme skutečně sestry, měly bychom navzájem znát své potřeby. Toto období mladé dospělosti nemá být nějakým přechodným obdobím, ale přirozeným vykročením do rozšířeného společenství sester. V našich sborech je mnoho takových mladých žen. Najděte je, prosím, mějte je rády a přiveďte je do společenství sester. Ráda bych však řekla vám, mladé sestry, abyste nemyslely, že víte, jaké je to v Pomocném sdružení, dokud se nepřipojíte k sestrám a nevykonáte svůj díl na tom, abyste poznaly je. Přestoupit z Mladých žen do Pomocného sdružení neznamená změnit jednu třídu za jinou; je to vaše příležitost chopit se větší role ve službě Pánu a v konání Jeho díla. Sestry, nejsme společenský klub, ačkoli se v našem společenství vytvářejí pevná přátelství. Nejsme „staré ženy, které se scházejí v neděli“, jak jsem zaslechla od jedné mladé ženy. Máme moc, když ji používáme: moc danou nám skrze Boha, abychom uskutečňovaly Jeho záměry. Jsme největší ženskou organizací na světě. Pokud budeme působit ve společnosti, kde žijeme, se znalostí a inspirací, kterou nám Pán uděluje, můžeme pomáhat vést svět, který potřebuje naše vedení. To je to, co od nás očekával prorok Joseph; to je to, co od nás očekává president Hinckley dnes. Rozsah naší práce se může zdát odstrašující, ale jak by vám můj nedávno pokřtěný vnuk hbitě řekl, smlouva je oboustranný slib. Všechny známe toto učení z písma, že kde „je mnoho dáno, ... bude mnoho požadováno“.6 Pamatujte však na to, že kde je mnoho požadováno, je také mnoho dáváno. Když uzavíráme smlouvu s Bohem, a tyto smlouvy dodržujeme, vše je možné. Dává nám, co potřebujeme, abychom mohly konat Jeho dílo. Drahé sestry, dnes večer vás vyzývám, abyste se jako ženy smlouvy znovu zavázaly Kristu a Jeho organizaci určené nám, Jeho dcerám. Rozhodněte se pro tu dobrou stránku. Rozhodněte se následovat Krista. Rozhodněte se pro Pomocné sdružení. Ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Viz Lukáš 10:42. 2. Citováno z: Sarah M. Kimball, „Auto-biography“, Woman’s Exponent, 1 Sept. 1883, 51. 3. George Albert Smith, „Address to the Members of the Relief Society“, Relief Society Magazine, Dec. 1945, 717. 4. Viz „Story of the Organization of the Relief Society“, Relief Society Magazine, Mar. 1919, 129. 5. Skutky 9:36. 6. NaS 82:3.