Ženám Církve PRESIDENT GORDON B. HINCKLEY Děkuji vám, za to, že jste takové, jaké jste, a že děláte to, co děláte. Kéž na vás spočívají požehnání nebe. Kdosi řekl: „Buďte laskaví k ženám. Tvoří polovinu obyvatelstva a jsou matkami té druhé poloviny.“ Drahé sestry, vy úžasné ženy, které jste si vybraly tu dobrou stránku, stojím před vámi ve velkém obdivu za vše, co děláte. Ve všem vidím vaši ruku. Mnohé z vás jste matkami, a to je dost na to, aby to člověku zabralo veškerý jeho čas. Jste společnice – tím nejlepším přítelem, kterého váš manžel má nebo bude mít. Jste hospodyně. To nezní jako kdo ví co, že? Je to ale práce – udržet dům čistý a uklizený! Chodíte nakupovat. Dokud jsem nezestárl, nikdy jsem netušil, jak náročná zodpovědnost je udržovat jídlo v zásobárně, pečovat o ošacení, aby bylo čisté a úhledné, nakupovat vše, co je potřeba pro chod domácnosti. Jste pečovatelky. Kdokoli kolem vás onemocní, vy jste první, kdo se to dozví, a první, kdo přispěchá na pomoc. V případě závažné nemoci jste dnem i nocí u lůžka a utěšujete, povzbuzujete, sloužíte, modlíte se. Jste rodinné řidičky. Vozíte své děti na rozvážku novin, jezdíte s nimi na sportovní utkání, vozíte je na výlety pořádané sborem, vozíte je sem a tam v jejich uspěchaném životě. A tak bych mohl pokračovat. Všechny mé děti jsou již dospělé. Některým z nich je přes 60 let. Když však zavolají a já zvednu telefon, zeptají se: „Jak se daří?“ A než mohu odpovědět, zeptají se: „Je tam někde maminka?“ Ona pro ně byla zdrojem síly po celý jejich život. Již od doby, kdy byly nemluvňata, k ní pohlížely a ona vždy zareagovala s náklonností, vedením, poučením a v každém směru požehnala jejich život. Nyní jsou už některé naše vnučky matkami. Navštěvují nás a já žasnu nad jejich trpělivostí, nad jejich schopností uklidnit děti, utišit je, aby neplakaly, a zvládat, jak se mi zdá, dalších tisíc věcí. Jezdí autem, pracují na počítači, navštěvují aktivity svých dětí, vaří a šijí, učí lekce a mají proslovy v Církvi. Vídám jejich manžele a mám pocit, jako bych jim chtěl říci: „Probuďte se. Chopte se své části břemene. Ceníte si skutečně své manželky? Víte, kolik toho dělá? Pochválíte ji vůbec někdy? Poděkujete jí vůbec někdy?“ Vám, drahým ženám, říkám díky. Děkuji vám za to, že jste takové, jaké jste, a že děláte to, co děláte. Kéž na vás spočívají požehnání nebe. Kéž jsou vaše modlitby zodpověděny a vaše naděje a sny se stanou skutečností. Vy tak dobře sloužíte v Církvi! Myslíte si, že je to velmi náročné. Je to tak. Avšak s každou vykonanou zodpovědností přichází velká odměna. Mnohé se domníváte, že jste neúspěšné. Máte pocit, že to nedokážete dobře zvládat, že i přes všechnu vaši snahu to není dostatečné. Každý z nás má takový pocit. Mám stejný pocit, když k vám dnes večer promlouvám. Toužím po moci a schopnosti, a modlím se o ni, abych vás mohl pozvednout, abych vás mohl inspirovat, abych vám mohl poděkovat, abych vás mohl pochválit a abych vám do srdce mohl vnést trochu radosti. Každý z nás si dělá starosti s tím, jak co zvládáme. Každý z nás si přeje, aby to zvládal lépe. Naneštěstí si však neuvědomujeme, často nevidíme výsledky, které plynou z toho, co děláme. Pamatuji si, jak jsem před mnoha lety navštívil konferenci kůlu na východě Spojených států. Na cestě domů jsem měl v letadle pocit, že jsem naprosto zklamal. Měl jsem dojem, že jsem do nikoho nic dobrého nezasadil. Cítil jsem se bídně a měl jsem pocit neschopnosti. Pak jsem byl o několik let později na jiné konferenci v Kalifornii. Na konci shromáždění ke mně přistoupil jeden muž a řekl: „Vy jste byl před několika lety na konferenci na tom a tom místě.“ „Ano,“ odvětil jsem. „Byl jsem tam, pamatuji si na to.“ Onen muž pravil: „Dotkl jste se mého srdce. Přišel jsem na to shromáždění ze zvědavosti. Ve skutečnosti jsem neměl žádný zájem. Byl jsem na pokraji odchodu z Církve. Když však bylo oznámeno, že tam bude jeden z dvanácti apoštolů, rozhodl jsem se, že půjdu. Řekl jste něco, co mne přimělo přemýšlet. Dotklo se mě to a vaše slova mně utkvěla v paměti a nenechala mě v klidu. Rozhodl jsem se, že změním způsob života. Změnil jsem úplně svůj život. Nyní žiji tady, v Kalifornii. Mám dobrou práci, za kterou jsem vděčný. Doufám, že jsem dobrý manžel a otec. Sloužím nyní jako rádce v biskupstvu svého sboru. Jsem šťastnější než kdykoli jindy v celém svém životě.“ Poděkoval jsem mu, a když jsem od něj odcházel, pokyvoval jsem hlavou a říkal jsem si: „Nikdy nevíš. Nikdy nevíš, zda jsi neudělal něco dobrého. Nikdy nevíš, kolik dobra děláš.“ Drahé sestry, tak je tomu i s vámi. Děláte to nejlepší, co můžete, a výsledkem tohoto nejlepšího úsilí je dobro, které působí na vás i na druhé. Netrapte se pocitem, že nic nezvládáte. Poklekněte a žádejte o požehnání Páně; pak povstaňte a dělejte to, oč jste požádány. Pak to ponechejte v rukou Páně. Zjistíte, že jste dokázaly něco, co je k nezaplacení. Hovořím nyní k velmi rozmanité skupině. Do této skupiny patří mladé ženy, které ještě chodí do školy nebo které pracují. Jste svobodné. Doufáte, že najdete dokonalého muže. Ještě jsem žádného, kdo by byl dokonalý, neviděl. Miřte vysoko, ale ne tak vysoko, abyste úplně přestřelily. To, na čem skutečně záleží, je, že vás bude milovat, že si vás bude vážit, že vás bude ctít, že vám bude naprosto věrný, že vám poskytne svobodu vyjádřit se a umožní vám svobodně rozvíjet vaše talenty. Nebude dokonalý, ale pokud je laskavý a pozorný, pokud umí pracovat a vydělávat na živobytí, pokud je čestný a plný víry, pravděpodobně neuděláte chybu a budete nevýslovně šťastné. Naneštěstí některé z vás se v tomto životě nikdy neprovdáte. To se občas stává. Pokud se to stane, nepromarněte svůj život tím, že se tím budete trápit. Svět přesto potřebuje vaše talenty. Potřebuje vaši podporu. Církev potřebuje vaši víru. Potřebuje vaši silnou, nápomocnou ruku. Život není nikdy prohrou, dokud ho tak nenazýváme. Je velmi mnoho těch, kteří potřebují vaše nápomocné ruce, váš láskyplný úsměv, vaši něžnou pozornost. Viděl jsem mnoho schopných, atraktivních, úžasných žen, kterým se milostný vztah vyhnul. Nechápu to, ale vím, že v plánu Všemohoucího, ve věčném plánu, který nazýváme Božím plánem štěstí, bude příležitost a odměna pro všechny, kteří o ně usilují. Obracím se k vám, mladým ženám s malými dětmi, máte nesmírně těžký úkol. Velmi často se vám nedostává peněz. Musíte se uskrovňovat a šetřit. Musíte být moudré a opatrné ve svých výdajích. Musíte být silné a odvážné a statečné a kráčet kupředu s radostí v očích a s láskou v srdci. Jak požehnané jste, drahé mladé matky! Máte děti, které budou na věky vaše. Doufám, že jste byly zpečetěny v domě Páně a že vaše rodina bude věčnou rodinou v království našeho Otce. Kéž je vám dána síla, abyste nesly své těžké břímě, abyste zvládaly všechny povinnosti, abyste kráčely bok po boku s dobrým a věrným a starostlivým mužem a abyste společně s ním vzdělávaly a živily a vychovávaly své děti ve spravedlivosti a pravdě. Nic jiného, co kdy budete vlastnit, žádná světská věc, které kdy dosáhnete, nebude mít takovou cenu jako láska vašich dětí. Bůh vám žehnej, mé drahé, drahé mladé matky. Pak tady máme vás, starší ženy, které nejste ani mladé ani staré. Jste v tom nejúžasnějším období svého života. Vaše děti jsou v letech dospívání. Možná již jedno nebo dvě uzavřelo manželství. Některé jsou na misii a vy přinášíte oběti, aby mohly zůstat v misijním poli. Doufáte v jejich úspěch a štěstí a modlíte se za to. Vám, drahé ženy, nabízím několik zvláštních rad. Sečtěte svá požehnání; vyjmenujte je jedno po druhém. Nepotřebujete žádné ohromné sídlo s všepohlcujícími a nikdy nekončícími splátkami hypotéky. Potřebujete pohodlný a příjemný domov, ve kterém přebývá láska. Kdosi řekl, že neexistuje krásnější podívaná než ta, když laskavá žena připravuje jídlo pro ty, které má ráda. Pečlivě zvažte, co děláte. Nepotřebujete ony výstřednosti, které byste mohly získat tím, že byste pracovaly mimo domov. Pečlivě zvažte, jak důležité je, že jste doma, když se vaše děti vracejí ze školy. Matky, pečujte dobře o své dcery. Buďte jim nablízku. Naslouchejte jim. Diskutujte s nimi. Veďte je tak, aby nedělaly hlouposti. Veďte je k tomu, aby dělaly to, co je správné. Dohlížejte na to, aby se oblékaly hezky a slušně. Chraňte je před strašlivými zly, která jsou všude kolem nich. Vychovávejte své syny s láskou a poskytujte jim rady. Učte je tomu, jak důležitá je osobní čistota a upravenost v oblékání. Lajdácké způsoby vedou k lajdáckému životu. Vštěpujte jim smysl pro kázeň. Veďte je tak, aby byli hodni sloužit Církvi jako misionáři. Dávejte jim něco, co mohou dělat, aby se učili pracovat. Učte je, aby byli šetrní. Práce a šetrnost vedou k prosperitě. Učte je, že po 11. hodině večer se nestane nic skutečně dobrého. A nerozmazlujte je. Pokud půjdou na misii, možná budou přinuceni žít v podmínkách, které nejsou podle vašeho přání. Nemějte o ně strach. Povzbuzujte je. Probouzejte ve svých dětech touhu po vzdělání. Toto je klíčem k úspěchu v životě. A zároveň je učte, jak nám byl president David O. McKay zvyklý připomínat, že „žádný jiný úspěch nemůže nahradit neúspěch v domově“.1 Nyní hovořím k vám, osamělým matkám, jejichž břímě je velmi těžké, protože jste byly opuštěny nebo jste vdovy. Nesete nesmírné břímě. Neste ho dobře. Usilujte o požehnání Páně. Buďte vděčné za jakoukoli podporu, kterou vám mohou poskytnout kvora kněžství, aby vám pomohla s vaší rodinou, nebo v jiných záležitostech. Modlete se v tichosti ve své komůrce, a musí-li to být, nechejte slzy volně kanout. Kdykoli jste však v přítomnosti svých dětí nebo ostatních, nasaďte na tvář úsměv. Nyní se obracím k vám, drahým babičkám, k vám, starším vdovám a starším osamělým ženám. Jste tak krásné! Dívám se na svou drahou manželku, které bude brzy 92 let. Má bílé vlasy a sehnutou postavu. Beru ji za ruku a dívám se na ni. Kdysi byla tak krásná, pokožka pružná a bez poskvrnek. Nyní má ruku vrásčitou a trochu kostnatou a ne příliš pevnou. Svědčí však o lásce a stálosti a víře, o usilovné práci po celá ta léta. Její paměť již není taková, jak bývala. Dokáže si pamatovat věci, které se staly před půl stoletím, ale nemůže si vzpomenout, co se stalo před půl hodinou. Já jsem na tom stejně. Jsem však za ni velmi vděčný. Již 66 let kráčíme spolu, ruku v ruce, s láskou a s povzbuzováním, s vděčností a s úctou. Nemůže to moc dlouho trvat, než jeden z nás projde závojem. Doufám, že ten druhý bude brzy následovat. Zkrátka bych nevěděl, jak bych se bez ní obešel, ani na oné druhé straně, a doufám, že ona by nevěděla, jak by se obešla beze mne. Drahé přítelkyně z Pomocného sdružení, ať jste v jakékoli situaci, ať žijete kdekoli, kéž se otevřou okna nebe a snesou se na vás požehnání. Kéž se máte navzájem rády. Kéž se skláníte, abyste pozvedaly ty, jejichž břímě je těžké. Kéž vnášíte světlo a krásu do světa, a zvláště pak do svého domova a do života svých dětí. Vy, stejně jako já, víte, že Bůh, náš Věčný Otec, žije. Miluje vás. Vy, stejně jako já, víte, že Ježíš je Kristus, Jeho nesmrtelný Syn, náš Vykupitel. Vy víte, že evangelium je pravdivé a že nebe je blízko, pokud ho budeme rozvíjet ve svém životě. Tvoříte Pomocné sdružení Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Neexistuje žádná jiná organizace, která by se jí vyrovnala. Kráčejte hrdě. Noste hlavu vzpřímeně. Pracujte pilně. Dělejte vše, oč vás Církev požádá. Modlete se s vírou. Možná se nikdy nedozvíte, kolik dobra děláte. Díky vašemu úsilí bude požehnán něčí život. Kéž pociťujete utěšující, odměňující objetí Svatého Ducha, o to se modlím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZ 1. Citováno z: J. E. McCulloch, Home: The Savior of Civilization (1924), 42; in Conference Report, Apr. 1935, 116.