Nechť je slyšet náš hlas STARŠÍ M. RUSSELL BALLARD Kvorum dvanácti apoštolů Promluvme a povzbuďme více povznášející, inspirující a přijatelná média. Podzim je obdobím, kdy televize vysílají své sezónní premiéry a představují své nové pořady. Přítel mi řekl, že tento podzim bude uvedeno 37 nových televizních seriálů. Když četl přehled, našel pouze málo těch, pokud vůbec nějaké, které by si přál, aby jeho děti sledovaly. Většina sitkomů, dramat a reality show obsahuje nemorálnost, násilí a lstivý výsměch tradičním ctnostem a tradiční rodině. Zdá se, že nové pořady jsou rok od roku horší a posouvají meze toho, co je pro veřejnost přijatelné. To, co vychází z Hollywoodu, z internetu a z většiny dnešní hudební produkce, vytváří pavučinu úpadku, která může polapit naše děti a ohrozit nás všechny. Církevní vedoucí mají zodpovědnost hovořit o morálních otázkách a radit jednotlivcům i rodinám. Rodina je základní jednotkou společnosti; je základní jednotkou věčnosti. A tak když nějaké síly ohrožují rodinu, církevní vedoucí musejí reagovat. Rodina je v srdci plánu Nebeského Otce, protože my všichni jsme součástí Jeho rodiny a protože smrtelnost je naší příležitostí vytvořit vlastní rodinu a převzít roli rodičů. Právě v naší rodině se učíme bezpodmínečné lásce, kterou můžeme získat a která nás může velice přiblížit Boží lásce. Právě v rodině se učí hodnotám a je budován charakter. Otec a matka jsou povoláními, ze kterých nebudeme nikdy uvolněni, a není důležitější správcovství než zodpovědnost, kterou máme za Boží duchovní děti, které přicházejí do našich rodin. V tomto kontextu prvořadého významu rodiny a hrozeb, kterým rodina dnes čelí, nepřekvapuje, že První předsednictvo a Kvorum dvanácti apoštolů použilo v prohlášení světu o rodině silná slova: „Varujeme ty jedince, ... kteří neplní rodinné povinnosti, že jednoho dne se budou zodpovídat před Bohem. Dále varujeme, že rozpad rodiny přivede na jedince, obce a národy pohromy předpověděné dávnými i současnými proroky.“1 Jedním z těchto proroků byl Malachiáš, který napomínal, aby rodiče obrátili srdce ke svým dětem a děti ke svým rodičům, aby celá země nebyla prokleta (viz Malachiáš 4:6). K těmto varováním, dávným ze Starého zákona i současným z prohlášení o rodině, přidávám svůj varovný hlas, zejména ohledně dnešních médií a mocného negativního vlivu, který mohou mít na rodinu a na rodinný život. Média dnes pro svou úžasnou velikost představují ohromné a ostře kontrastující možnosti. Oproti své škodlivé a příliš tolerantní stránce nabízejí mnohé z toho, co je pozitivní a produktivní. Televize nabízí dějepisné kanály, objevitelské kanály, vzdělávací kanály. Člověk může stále najít filmy a televizní komedie a dramata, které pobaví a povznesou a které přesně zobrazují následky dobra a zla. Internet může být báječným informačním a komunikačním nástrojem, a na světě je neomezená zásoba dobré hudby. A tak naší největší výzvou je moudře volit to, co posloucháme a co sledujeme. Jak řekl prorok Lehi, díky Kristu a Jeho usmíření jsme „na věky svobodnými, [můžeme] rozlišovat dobro od zla, sami za sebe jednati a nedati se ovlivňovati, ... [volni] voliti svobodu a věčný život ... nebo ... zajetí a smrt“ (2. Nefi 2:26–27). Rozhodnutí, která činíme v otázce médií, mohou být symbolem rozhodnutí životních. Jestliže si z televizních programů nebo filmů, které sledujeme, vybíráme ty módní, dráždivé a laciné, může to nakonec způsobit, nebudeme-li opatrní, že budeme volit totéž v životě, který žijeme. Nečiníme-li dobrá rozhodnutí, média mohou zničit naši rodinu a zavléci naše děti od úzké stezky evangelia. Ve virtuální realitě a ve vnímané realitě velkých i malých pláten a obrazovek jsou postoje a chování ničící rodinu pravidelně zobrazovány jako příjemné, módní, vzrušující a normální. Nejničivější útoky médií na rodinu často nejsou přímé nebo frontální či otevřeně nemorální. Na to je inteligentní zlo příliš lstivé, neboť ví, že většina lidí stále hlásá víru v rodinu a v tradiční hodnoty. Útoky jsou spíše jemné a amorální – otázky dobrého a špatného nejsou vůbec nastoleny. Nemorálnost a sexuální dvojsmyslnost jsou všudypřítomné a způsobují, že někteří věří, že protože to dělá každý, musí být vše v pořádku. Toto zhoubné zlo není někde venku na ulici; přichází přímo do našeho domova, přímo do srdce naší rodiny. Aby rodina byla silná a šťastná, musí být živena pravdami popsanými v našem třináctém článku víry – vírou, že máme „být čestní, opravdoví, cudní, dobročinní a ctnostní a že máme prokazovat dobro všem lidem“. Jsme vděčni, že ve všech kulturách a vírách je mnoho stejně smýšlejících mužů a žen, usilujících také o to, co je „ctnostné, krásné, [má] dobrou pověst nebo [je] chvályhodné“. Ale žijeme v „nebezpečných časech“, o kterých se zmiňoval apoštol Pavel, když o naší době hovořil jako o době, kdy „nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, zlolejcí, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní, nelítostiví, ... utrhači, ... kterýmž nic dobrého milo není ... přívažčiví, nadutí, rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha“ (2. Timoteovi 3:1–4). Konspirující muži a ženy, usilující o zisk místo dobroty, podněcují lidi ke všem druhům zlovolnosti (viz Alma 11:20) a brání tomu, aby média byla používána k ušlechtilým účelům, jak by bylo možné. Nová morálka kázaná z řečnických pultů médií není nic jiného než stará nemorálnost. Útočí na náboženství. Podkopává rodinu. Obrací ctnost v neřest a neřest v ctnost. Napadá smysly a utlouká duši poselstvími a obrazy, které nejsou ani ctnostné, ani krásné, ani se netěší dobré pověsti ani nejsou chvályhodné. Přišel čas, kdy členové Církve musejí promluvit a spojit se s mnoha dalšími zainteresovanými lidmi, aby se postavili nepřístojnému, ničivému vlivu médií podlého ducha, který se rozlézá po zemi. Podle nadace Kaiser Family Foundation procento pořadů v hlavním vysílacím čase se sexuálním obsahem poskočilo ze 67 procent v roce 1998 na 75 procent v roce 2000.2 Média s obsahem tohoto druhu mají mnoho negativních účinků. Podporují bezcitný přístup k ženám, které jsou často zobrazovány jako předmět týrání a zneužívání a ne jako drahocenné dcery Boží, které jsou nezbytné pro Jeho věčný plán. Dlouho ochraňované ctnosti zdrženlivosti od intimních vztahů před manželstvím a úplná věrnost mezi manželem a manželkou po sňatku jsou zlehčovány a vysmívány. Děti a mládež jsou mateny a sváděny deviantním chováním, které vidí u takzvaných hvězd, které obdivují a chtějí napodobovat. V morálním zmatku vytvářeném médii jsou opouštěny trvalé hodnoty. Vidíme rychlý nárůst kyberporna zahrnujícího sexuální závislost přes internet. Někteří se stávají na prohlížení internetové pornografie a účasti v nebezpečných online chatových místnostech tak závislí, že ignorují své manželské smlouvy a rodinné závazky a často riskují i své zaměstnání. Mnozí překračují zákon. Jiní rozvíjejí toleranci vůči svému zvrácenému chování a podstupují ještě větší rizika, aby svou nemorální závislost ukojili. Manželství se rozpadají a vztahy ochabují, protože závislí často ztrácejí vše, co má skutečnou věčnou hodnotu. Podle jednoho společenského pozorovatele: „Televize ... nahradila rodinu, školu a církev – v tomto pořadí – jako prvořadý nástroj pro socializaci a předávání hodnot ... Chtivost, zhýralost, násilí, neomezené sebeuspokojování, absence morálních zábran ... jsou každodenní stravou půvabně servírovanou našim dětem.“3 Musíme být znepokojeni texty mnoha dnešních populárních písní a relativně novou „uměleckou formou“ hudebního videoklipu, neboť jsou plné násilí a sexu. Podle pozorovatelů hudebního průmyslu je čtyřicet procent diváků sledujících hudební videoklipy mladších osmnácti let.4 Jedna studie uvádí, že asi tři čtvrtiny všech hudebních videoklipů vyprávějících příběh využívají sexuální představy a téměř polovina jich zahrnuje násilí.5 A módní trendy oblečení zobrazované v jejich záběrech jsou natolik vzdáleny tomu, co je „ctnostné, krásné, [má] dobrou pověst nebo [je] chvályhodné“, že více vzdáleny už snad ani být nemohou. Náš čas je jistě dobou, kdy lidé „říkají zlému dobré, a dobrému zlé“ (Izaiáš 5:20). Dovolte mi zopakovat, že rodina je hlavním cílem útoků zla, a proto musí být hlavním bodem naší ochrany a obrany. Jak jsem řekl dříve, když se zastavíte a přemýšlíte o tom z pohledu ďábelské taktiky, boj s rodinou dává Satanovi smysl. Když chce rozvrátit dílo Páně, neotráví světové zásoby arašídového másla, a tak nesrazí církevní misionářský systém kolektivně na kolena. Nesešle epidemii zánětu hrtanu, aby postihla Mormon Tabernacle Choir. Neprosadí legislativu zakazující zelené želé a zapékané pokrmy. Když chce zlo udeřit na podstatu Božího díla nebo ji rozvrátit, útočí na rodinu. Dělá to prostřednictvím pokusů znevážit zákon cudnosti, zmást pohlaví, znecitlivět vůči násilí, učinit z hrubé a rouhavé řeči normu, a učinit, aby se nemorální a zvrácené chování jevilo jako pravidlo, a ne jako výjimka. Musíme mít na paměti prohlášení Edmunda Burkeho: „Jedinou věcí nutnou pro triumf zla je, aby dobří lidé nic nedělali.“6 Musíme pozvednout svůj hlas s dalšími zainteresovanými občany na celém světě a postavit se současným trendům. Musíme říci sponzorům nepřístojných médií, že toho máme dost. Musíme podporovat programy a produkty, které jsou pozitivní a povznášející. Spojením se sousedy a přáteli, kteří sdílejí naše obavy, můžeme vyslat jasné poselství těm, již jsou za to zodpovědni. Jejich adresu najdete na webových stránkách a v jejich místních pobočkách. Dopisy a e-maily jsou účinnější, než si většina lidí uvědomuje, zejména ty podobné tomu, který poslala jedna sestra z Pomocného sdružení, a v němž stálo: „Zastupuji skupinu více než sto žen, které se každý týden scházejí a často hovoří o škodách, které váš program působí našim dětem.“ Samozřejmě nejzákladnější protest proti negativnímu vlivu médií je prostě je nesledovat, nedívat se na ně, nečíst je nebo je nehrát. Členy své rodiny bychom měli učit, aby se řídili radou Prvního předsednictva mladým lidem. Jejich pokyn v brožuře Pro posílení mládeže ohledně zábavy a médií je velmi jasný: „Nechoďte za zábavou, která je jakkoli vulgární, nemorální, hrubá nebo pornografická, nesledujte ji ani se do ní nezapojujte. Nezapojujte se do zábavy, která jakkoli prezentuje nemorálnost nebo násilné chování jako něco přijatelného... Mějte odvahu odejít z kina nebo z večírku, kde se pouští video, vypnout počítač nebo televizi, naladit jinou stanici v rádiu nebo odložit časopis, pokud to, co je prezentováno, nesplňuje měřítka daná Nebeským Otcem. Učiňte tak, i když druzí to nečiní.“7 Bratři a sestry, nedejte se zneužívat. Nedejte sebou manipulovat. Odmítněte podporovat ty programy, které porušují tradiční rodinné hodnoty. Pro začátek můžeme být slabým hlasem; nicméně promluvme a povzbuďme více povznášející, inspirující a přijatelná média. Dovolte mi zakončit sedmi věcmi, které může dělat každý rodič, kromě pozvedání hlasu, aby minimalizoval negativní vliv, který na naši rodinu mohou média mít: 1. Musíme uspořádat rodinnou radu a rozhodnout, jaká budou naše měřítka ohledně médií. 2. Musíme se svými dětmi kvalitně trávit dostatečné množství času, abychom byli důsledně hlavním vlivem v jejich životě, nikoli média nebo nějaká skupina vrstevníků. 3. Musíme sami činit dobrá rozhodnutí ohledně médií a dávat svým dětem dobrý příklad. 4. Musíme omezit množství času, který naše děti každý den tráví u televize, videoher nebo internetu. Virtuální realita se nesmí stát jejich realitou. 5. Musíme používat internetové filtry a programovací zámky televize, abychom svým dětem bránili „náhodně zhlédnout“ to, co vidět nemají. 6. Televize a počítače musíme mít v často používané společné místnosti domu, nikoli v ložnici nebo na soukromém místě. 7. Musíme věnovat čas tomu, abychom s dětmi sledovali vhodná média a hovořili s nimi o tom, jak mají činit rozhodnutí, která povznášejí a budují, místo aby snižovala a ničila. Bůh nám žehnej odvahou a moudrostí, aby každý z nás mohl pomoci obrátit příliv v médiích od temnoty k pravdě a světlu. A kéž Bůh našim rodinám žehná, aby byly silné a věrné zásadám evangelia, o to se pokorně modlím, ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. „Rodina: Prohlášení světu“, Liahona, říjen 1998, 24. 2. Viz Dale Kunkel a další, Sex on TV 2003: A Biennial Report to the Kaiser Family Foundation (2003), 40. 3. Zbigniew Brzezinski, „Weak Ramparts of the Permissive West“, in Nathan P. Gardels, ed., At Century’s End: Great Minds Reflect on Our Times (1995), 53. 4. Viz National Institute on Media and the Family, „Fact Sheet“, Internet, http://www.mediafamily.org/facts/facts_mtv. shtml. 5. Viz Barry L. Sherman and Joseph R. Dominick, „Violence and Sex in Music and Videos: TV and Rock ‘n’ Roll“, Journal of Communication, Winter 1986, 79–93. 6. Attributed in John Bartlett, comp., Familiar Quotations, 15th ed. (1980), ix. 7. Pro posílení mládeže (2001), 17, 19.