Pasiž ovce mé Starší Ben B. Banks z předsednictva sedmdesátníků Věřím, že každý aktivní člen Církve zná ztracenou ovci, která potřebuje pozornost a lásku starostlivého pastýře. Před několika lety jsme měli s mou ženou Susan příležitost cestovat po Novozélandské misii Christchurch s presidentem Melvinem Taggem a jeho ženou. President Tagg navrhl, abychom jako součást cesty po misii zahrnuli přípravný den a abychom jeli autobusem na výlet, abychom viděli nádherný Milfordský průliv. Součástí výletu byla zastávka na některých místech s nádhernými scenériemi, která se nacházela na trase. Při jedné z těchto zastávek, když jsme se vraceli zpět do autobusu, vzbudila mou zvědavost skupina cestujících, která stála v kruhu na silnici a fotografovala. Když jsem se podíval přes lidi, uviděl jsem v kruhu vyděšené jehňátko na vratkých nohách. Zdálo se, že je mu teprve pár hodin. Viděl jsem v životě mnoho jehňat, protože můj tchán se zabýval chovem ovcí. Neměl jsem proto zájem vyfotografovat si osamělé jehně, a tak jsem nastoupil do autobusu a čekal. Když konečně všichni cestující nastoupili do autobusu, řidič vzal vyděšené jehňátko do náručí, držel je jemně na prsou a přinesl ho do autobusu. Posadil se, zavřel dveře, vzal mikrofon a řekl nám: „Nepochybně zde ráno procházelo stádo ovcí a toto jehňátko zabloudilo. Když ho vezmeme s sebou, možná cestou dál na silnici najdeme stádo ovcí a vrátíme ho jeho matce.“ Jeli jsme několik kilometrů nádhernými lesy a nakonec jsme přijeli ke krásné louce s vysokou vlnící se trávou. Na louce se skutečně páslo stádo ovcí. Řidič autobusu zastavil a omluvil se. Všichni jsme si mysleli, že jehňátko postaví na kraj silnice a vrátí se zpátky. On to ale neudělal. S jehňátkem v náručí opatrně a tiše kráčel trávou ke stádu ovcí. Když se přiblížil tak blízko, jak mohl, aby je nevyrušil, jemně jehňátko položil a potom zůstal na poli, aby se přesvědčil, že se vrátilo do stáda. Když se vrátil do autobusu, vzal opět mikrofon a řekl: „Neslyšíte, jak matka ovce říká: ‚Ó děkuji ti, děkuji ti, děkuji ti, že jsi přinesl zpátky domů mé ztracené jehňátko!‘“ Když přemýšlím o tomto úžasném momentu výuky, kterou poskytl řidič autobusu, myšlenky se mi vracejí k podobenství, které nám dal Pán o ztracené ovci: „Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli. I reptali farizeové a zákonníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá, a jí s nimi. I pověděl jim podobenství toto, řka: Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji? A nalezna, vložil by na ramena svá s radostí. A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula. Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.“ (Lukáš 15:1-7.) Také náš dnešní prorok, president Gordon B. Hinckley, s námi sdílí svůj zájem o ztracenou ovci: „Je tolik mladých lidí, kteří bloudí bez pomoci a kteří kráčejí tragickou stezkou drog, gangů, nemorálnosti a celé řady špatností, které tyto věci doprovázejí. Existují vdovy, které touží po přátelských hlasech a po onom duchu úzkostného zájmu, který vypovídá o lásce. Existují ti, kteří byli kdysi vřelí ve víře, ale jejichž víra ochladla. Mnozí z nich si přejí vrátit se zpět, ale nevědí přesně, jak to udělat. Potřebují nabídnutou přátelskou ruku. S vynaložením malého úsilí mohou být mnozí z nich přivedeni zpět, aby opět hodovali u stolu Páně. Bratří a sestry, doufám, a modlím se o to, že se každý z nás . . . rozhodne vyhledávat ty, kteří potřebují pomoc, kteří jsou v zoufalých a obtížných okolnostech, a pozvedat je v duchu lásky do objetí Církve, kde je silné ruce a milující srdce zahřejí, utěší, podpoří a přivedou na cestu štěstí a produktivního života. („Reach With A Rescuing Hand“, Ensign, Nov. 1996, 86.) Ve světle zájmu našeho proroka si můžeme položit otázku: „Proč někteří, kteří byli kdysi vřelí ve víře, ochladli?“ Máme-li uspět v prorockém pověření zdokonalovat Svaté, musíme také uspět v úsilí posilovat ty, kteří ochladli ve víře. Na začátku našeho snažení by bylo dobré, abychom poznali jejich pocity a důvody, proč nenavštěvují shromáždění a nepodílejí se na společenství se Svatými. Většina aktivních členů věří, že se méně aktivní členové chovají jinak, protože nevěří církevní nauce. Studie Církevního výzkumného oddělení tuto domněnku nepotvrzuje. Ukazuje, že téměř všichni dotazovaní méně aktivní členové věří, že Bůh existuje, že Ježíš je Kristus, že Joseph Smith byl prorokem a že Církev je pravdivá. V rámci další studie byla skupina aktivních členů, kteří byli v minulosti méně aktivní, dotazována, proč nenavštěvovali Církev. Nejčastějšími společně uváděnými důvody byly: Pocity nehodnosti. Osobní nebo rodinné problémy. Rodiče nebo manželský partner, kteří byli méně aktivní. Vzpoura nebo lenost v období dospívání. Nesoulad s rozvrhem v zaměstnání. Shromažďovací budova příliš daleko, nedostupnost dopravy. Potom byli dotázáni, co na ně zapůsobilo, že se navrátili k aktivitě v Církvi. Nejčastějšími společnými odpověďmi byly: Krize v životě. Překonání osobních problémů. Příklad manželského partnera/nebo přítelkyně/přítele. Vliv členů rodiny. Přání zajistit vliv evangelia své rodině. Přátelské vztahy projevované členy sboru, přistěhování do nového sboru, kde se o ně lidé starali. (Viz srovnání Církevního výzkumného oddělení, září 1999) Věřím, že každý aktivní člen Církve zná ztracenou ovci, která potřebuje pozornost a lásku starostlivého pastýře. President Hinckley nám řekl, že každý nově obrácený, aby zůstal aktivní v Církvi, potřebuje: přítele, zodpovědnost a pokračující výživu dobrým slovem Božím. Ztracená ovce potřebuje přesně stejnou péči a zájem, aby jí pomohly zpět do stáda. Znám rodinu, které se na tábornickém výletě ztratil syn. Když selhalo počáteční úsilí o jeho nalezení, bylo vydáno volání o pomoc. Na toto volání zareagovaly stovky lidí, až byl chlapec bezpečně zpět v náručí matky a otce. Naléhavě dnes ráno prosím, abychom měli všichni stejný druh ryzí péče a lásky a abychom dělali vše, co můžeme, abychom přivedli zpět tyto drahocenné syny a dcery, kteří se ztratili z církevní aktivity. Úkol, který je před námi, je obrovský. Máme-li podat pomocnou ruku těmto bratrům a sestrám, bude to vyžadovat, abychom projevili rostoucí víru, energii a oddanost. Ale musíme to udělat. Pán na nás spoléhá, že to uděláme. Musíme mít na paměti, že změna přichází pomalu. Všichni musíme mít trpělivost, nabízet společenství a přátelství, učit se naslouchat a milovat a dávat si pozor, abychom nesoudili. V každém sboru a odbočce jsou dobří a čestní muži i ženy. Mnozí nevědí, jak se vrátit zpět do Církve. Mezi nimi jsou dobří otcové a matky. Mnozí mají jedno společné - nejsou duchovními vedoucími ve svých domovech. Když tyto jednotlivce budou navštěvovat muži a ženy víry a stanou se jejich přáteli a budou je milovat a učit evangeliu, věřím, že oni i jejich rodiny přijdou zpět. Příštích několik minut bych rád hovořil k těm, kteří zbloudili od stáda. Doufám, že dnes ráno někteří z vás, kteří nejste plně aktivní v Církvi, možná posloucháte toto zasedání konference. V mnoha případech jste si vytvořili nové vztahy a již nedodržujete církevní měřítka. Mnohé vaše děti jdou ve vašich stopách a následují váš příklad. Děti nejsou ve velké míře závislé pouze na fyzické a citové podpoře svých rodičů, ale i na podpoře duchovní. Byla to ovce, ne jehně, která zbloudila, v Ježíšově podobenství. Dospělá ovce zbloudila od devadesáti devíti ve stádě.   Proč máme hledat ovci a naléhavě doufat a modlit se? Pro nebezpečí, že ovce jdoucí špatnou cestou svedou s sebou i jehňata.   Jehňata budou následovat ovce, víte, kamkoliv ovce mohou zbloudit. Když ovce jdou špatně, zanedlouho i jehňata půjdou jako ony.   A tak dnes úpěnlivě prosíme ovce kvůli jehňatům, protože ztratí-li se ovce, jak hroznou cenu zaplatí jehňata! („The Echo“, C. C. Miller, quoted in Hugh B. Brown, The Abundant Life [1965], 166-167.) Pán řekl: „Ovceť mé hlas můj slyší.“ (Jan 10:27.) Vaše děti reagují na váš hlas podobně. Nikdo nemůže účinně zaujmout vaše místo otce nebo matky. Asi jste slyšeli příběh „o šestiletém chlapci, který, když se ztratil své matce ve velkém supermarketu, začal zoufale křičet: ‚Marto, Marto!‘ Když byla matka nalezena a byli opět spolu, řekla mu: ‚Miláčku, nemáš mě oslovovat Marto, pro tebe jsem „maminka“.‘ Malý na to odvětil: ‚Ano, já vím, ale obchod byl plný maminek a já chtěl tu svoji.‘ (Spencer W. Kimball, Faith Precedes the Miracle [1972], 117.) Jakým požehnáním pro vaši rodinu by bylo, kdybyste uvedli svůj život do souladu s evangeliem! Rozhodnutí změnit svůj život a vrátit se k aktivitě a přijít ke Kristu je nejdůležitější rozhodnutí, které v tomto životě můžete učinit. Na konec závěrečné slovo k těm, kteří pasou stádo. Sám Spasitel nám ve zjevení daném proroku Josephu Smithovi velice osobními slovy říká, jak cenná je každá duše: „Pamatujte, cena duše je velká v očích Božích. Neboť hleďte, Pán, váš Spasitel, vytrpěl smrt v těle, vytrpěl bolest všech lidí proto, aby všichni lidé mohli činiti pokání a přijít k němu. A vstal zase z mrtvých, aby přivedl všechny lidi k sobě, budou-li činit pokání. A jak veliká je jeho radost nad duší činící pokání! Proto jste povoláni, abyste volali tento lid k pokání. A když se stane, že budete pracovat po všechny své dny volajíce tento lid k pokání a přivedete byť jen jednu duši ke mně, jak veliká bude vaše radost s ní v království mého Otce.“ (NaS 18:10-15.) Dobrý pastýř ochotně dal svůj život za své ovce, za vás i za mě, ano, za nás všechny, abychom mohli žít věčně s naším Otcem v nebi. Modlím se, abychom všichni následovali napomenutí našeho Spasitele Ježíše Krista, které třikrát učinil Petrovi: „Pasiž beránky mé . . . Pasiž ovce mé . . . Pasiž ovce mé.“ (Jan 21:15-17.) Ve jménu Ježíše Krista, amen.