Sharon G. Larsenová
Druhá rádkyně v generálním předsednictvu Mladých žen
Svoboda jednání je schopnost přemýšlet, rozhodovat se a jednat sám za sebe. Přichází s nekonečně mnoha příležitostmi, které jsou doprovázeny zodpovědností a následky.
Když jsme opustili přítomnost našeho Otce na nebesích a přišli jsme na tento svět, přinesli jsme si s sebou drahocenný, posvátný, předsmrtelný a věčný dar. Ráda bych hovořila o tomto daru, o daru svobody jednání.
Svoboda jednání je schopnost přemýšlet, rozhodovat se a jednat sám za sebe. Přichází s nekonečně mnoha příležitostmi, které jsou doprovázeny zodpovědností a následky. Je to požehnání a břemeno. Moudré používání tohoto daru svobody jednání je dnes velmi důležité, neboť nikdy předtím v historii světa nebyly Boží děti požehnány takovým výběrem ani na ně tento výběr tak vtíravě nepůsobil.
Před lety byl život v mém rodném městě v kanadské prérii jednodušší. Naše telefonní číslo mělo jednu číslici - 3. Každý čtvrtek večer jsme dostávali z většího města Cardstonu jeden černobílý film. Pošta přicházela v pondělí, ve středu a v pátek - pokud právě hodně nesněžilo.
Byla tam jedna hlavní cesta. Tři míle na západ byla naše farma a 20 mil na východ po téže cestě stál chrám Cardston Alberta. Neexistovalo mnoho dalších cest, které jste si mohli vybrat, nebo míst, kam jít.
Dnes existuje nekonečně mnoho telefonních čísel, filmů všech druhů a barev, e-mail, který je okamžitě k dispozici 24 hodin denně, a mnoho cest, které neúnavně vyžadují, abychom použili svůj úsudek. Naše okolí je zaplaveno možnostmi vybrat si. Smysl naší existence zde na zemi se však nikdy nezměnil.
Pán řekl Abrahamovi, že nás seslal na zem, aby zjistil, zda budeme dělat to, o co nás požádal (viz Abr. 3:25). Volba se stává nevyhnutelnou. Dvě protikladné síly světa usilují o naši oddanost. Na jedné straně je zde skutečná existence Satana a na druhé straně mocnější láska Spasitelova.
Lehi nás učí, že kdyby nebylo žádného protikladu, nemohlo by být spravedlnosti ani zlovolnosti, ani dobra ani zla. Nemůžeme jednat sami za sebe, pokud neexistuje žádná volba (viz 2. Nefi 2:11, 16). Abychom se stali oddanými následovníky Krista, musíme mít možnost ho zavrhnout. A tak je Satanovi dovoleno, aby uplatňoval svou moc, a podrobení své vůle Bohu se může někdy stát obtížné. A přesto rosteme právě tehdy, když takto jednáme sami za sebe.
C. S. Lewis řekl: „Pouze ti, kteří se snaží odolat pokušení, vědí, jak je silné. . . Sílu větru zjistíte tím, že proti němu kráčíte, ne tím, že si lehnete. Člověk, který se poddá pokušení po pěti minutách, prostě neví, jaké by to bylo o hodinu později.“ Lewis pokračuje: „Protože Kristus byl jediný člověk, který nikdy nepodlehl pokušení, je také jediný člověk, který plně chápe, co pokušení znamená.“ (Mere Christianity [1960], 109-10.)
Pamatuji si, jak jsem se ptala rodičů, zda bych mohla dělat určité věci. Jejich odpověď byla vždy tatáž: „Učili jsme tě tomu. Víš, co si o tom myslíme, ale budeš se muset rozhodnout sama.“ Rozhodovat se sám za sebe však znamená následky - což není vždy právě to, co chceme. Chceme svobodu bez následků. A tak se, příliš často, snažíme být neutrální, nerozhodnutí a nezainteresovaní. Právě v takovém prostředí se stáváme zranitelnějšími vůči vlivu Satana.
Král Achab a jeho lid v severním Izraeli vypovídá o neutralitě a o nerozhodnosti. Ruka Páně prodlévala, protože lidé se nechtěli rozhodnout, koho uctívat - Jehovu nebo Bála. Bál je jiné jméno pro Satana. Pán poslal proroka Eliáše s tímto jasným poselstvím: „I dokudž kulhati budete na obě straně? Jestližeť je Hospodin Bohem, následujtež ho; pakli jest Bál, jdětež za ním.“ V Písmech se píše, že „neodpověděl jemu lid žádného slova.“ (1. Král. 18:21.) Nechtěli přijmout zodpovědnost za učinění závazku. Vzpomínáte na tento příběh: Eliáš je vyzval ke zkoušce, aby se zjistilo, kdo je Bůh. Lidé se modlili každý ke svému bohu, aby zjistili, který z nich spálí oběti na oltáři. Když kněží mocně vzývali svou modlu, nebyli vyslyšeni a zůstali bez podpory.
V přímém kontrastu byl jeden osamocený prorok pravého a žijícího Boha nejen vyslyšen, ale také zveleben ve svém úsilí. Když Eliáš prosil svého Boha, sestoupil oheň Páně a spálil všechno - oběť, dřevo, kameny, prsť - a vypil vodu v prohlubni. Po tomto projevu lid řekl: „Hospodin jest Bohem“ (1. Král. 18:39) a pak se v Písmech hovoří o tom, že kněží Bála byli pobiti. Toho dne nebyli v severním Izraeli naživu žádní nevěřící! Volba by nebyla dilematem, kdyby dobro bylo odměňováno tak rychle a okázale, jako v případě Eliáše, nebo kdyby provinění znamenalo okamžitou smrt. Není to však tak jednoduché, když je naším úkolem posilovat víru.
Naše víra a oddanost jsou zkoušeny tehdy, když svět nabízí jiné lákavé a svůdné možnosti, které mohou odvrátit naši tvář od Pánova království. Někteří by rádi bydleli ve věčném městě a přitom si ponechali „letní sídlo“ v Babylóně. Pokud se však vědomě a záměrně nerozhodujeme pro království Boží, tak se budeme ve skutečnosti pohybovat nazpátek, zatímco se království Boží pohybuje vpřed „směle, vznešeně a nezávisle.“ (Joseph Smith, „The Wentworth Letter“, in Encyclopedia of Mormonism, ed. Daniel H. Ludlow, 5 vols. [1992], 4:1754.) Rozhodnutí, jakým směrem se postavíme, určí naše požehnání nebo naše břemena. Pán nás vyzývá, abychom vložili svá břemena na něho, a On se o nás postará (viz Žalmy 55:23), zatímco Mormon varuje, že „ďábel nebude svým dítkám . . . pomáhati“ (viz Alma 30:60).
Jeden mladý muž, kterého mám z celého srdce ráda, mně řekl: „Nikdo mně nemůže říkat, co mám dělat. Já jsem zodpovědný za svůj život.“ Má mylnou představu, že musí odporovat Boží vůli, aby byl nezávislý a svobodný. Kam se pak poděje jeho síla?
Bratr James E. Talmage o Ježíši řekl: Byl „vším, čím má chlapec být, neboť Jeho vývoj nebyl zbrzděn tažením břemene hříchu; miloval pravdu a byl jí poslušen, a proto byl svobodný.“ (Jesus the Christ [1979], 112.)
Správné rozhodování nás osvobozuje a žehná nám, dokonce i při rozhodování o tom, co se může v životě jevit jako nedůležité. Jeden přítel si myslel, že Pán příliš zasahuje do jeho života. Řekl: „Nemohu přijmout všechny ty absolutní pravdy v Církvi, které mi říkají, že musím dělat toto a že nemohu dělat tamto.“ Můj přítel nechápal, že tyto absolutní pravdy jsou důkazem bdělé péče našeho Otce.
Není to úžasné? Na této planetě je šest miliard lidí a Nebeskému Otci záleží na tom, jakou zábavu sleduji, záleží mu na tom, co jím a co piji. Záleží mu na tom, jak se oblékám, jak si vydělávám peníze a jak je utrácím. Záleží mu na tom, co dělám a co nedělám. Nebeskému Otci záleží na mém štěstí.
Péče našeho Otce přichází tolika různými způsoby, my máme pouze dávat pozor a žít pro ni. Kdosi řekl: „Pokud jsme na [prvním místě] nezvolili království Boží, nebude nakonec záležet na tom, co jsme si zvolili místo něho.“ (William Law, duchovní z 18. století.)
Protože smysl našeho bytí zde na zemi se nezměnil, ani se nikdy nezmění, náš Otec vytrvale a pravidelně obstarává dodatečné dary, které mají učinit náš svět bezpečným a které mají posilovat naše moudré používání svobody jednání. Přemýšlejte o daru modlitby - o možnostech být vyslyšen a pochopen. Přemýšlejte o daru Ducha Svatého, který nám ukáže vše, co máme dělat (viz 2. Nefi 32:5). Přemýšlejte o posvátných smlouvách, které jsme uzavřeli, o Písmech, o kněžství a o patriarchálním požehnání. Přemýšlejte o největším daru usmíření a o jeho připomínce - svátosti, o daru, který nás zahaluje láskou, nadějí a milostí. Tyto dary nám pomáhají moudře používat svobodu jednání, abychom se mohli vrátit zpět do svého nebeského domova, kde „oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteříž jej milují.“ (1. Kor. 2:9.)
V dnešní době existuje mnoho cest, ale, stejně jako v mém rodném městě, existuje pouze jedna hlavní cesta, která je úzká a těsná.
S přiznáním našeho sklonu k putování po cizích cestách (viz 1. Nefi 8:32) úpěnlivě prosíme Pána prostřednictvím této náboženské písně:
Mám sklony k bloudění, Pane, cítím to,
Mám sklony k opouštění Boha, jehož miluji;
Zde je mé srdce, ó vezmi si jej a zapečeť;
Zapečeť jej pro své dvorany na nebi.
(„Come, Thou Fount of Every Blessing“, Hymns [1948], 70)
Zakončím s modlitbou Nefiho, který hovoří za vás i za mě: „Ó, Pane, neuzavírej přede mnou bran spravedlnosti, abych putoval po stezkách pokory a neopustil cesty pravé“ (2. Nefi 4:32), ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
