Proroci a duchovní krtonožky Starší Neil L. Andersen Sedmdesátník Sloužit Pánu v novodobém Izraeli znamená pozorně následovat proroky. Vyjadřuji vám svou lásku dnes ráno. Hovořím k oddaným a svědectvím naplněným členům Církve, kteří se nacházejí v národech po celé zemi. Sama skutečnost, že jste v toto nádherné sobotní ráno zde v Tabernaclu nebo že tuto konferenci sledujete v některé jiné zatemněné místnosti uprostřed dne, vypovídá o vašem učednictví. Berete vážně to, v co věříte, a to se projevuje ve vašem životě. Jedním napomenutím, které mě posiluje, je mocné prohlášení proroka Jozua: „Vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili, . . . jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.“ (Jozue 24:15.) Jozuova slova znějí dnes s takovou závažností, a přesto se zdá, že to, jak projevujeme své rozhodnutí sloužit Pánu, se mění s každou generací. Před třemi a půl tisíci lety to podle slov Jozuových znamenalo opustit falešné bohy, jít bojovat proti Kananejským a s ostrou pozorností se řídit slovy proroka. Téměř slyšíme reptání skeptiků, když Jozue oznámil svůj bojový plán na dobytí města Jericha. Nejprve šest dní potichu, bez jediného slova, budou obcházet kolem města, každý den jedenkrát. Sedmý den pak město obejdou sedmkrát. Potom kněží zatroubí na trouby a současně všichni lidé vyrazí silný pokřik. Potom, ujistil je Jozue, hradby padnou. (Viz Joz. 6.) Když se zdi zřítily, skeptici byli zticha. Jedna věc se v našem dnešním světě od té doby, kdy Jozue pronesl svá slova, nezměnila: Ti, kteří se rozhodnou sloužit Pánu, budou vždy pozorně a přesně naslouchat prorokovi. Sloužit Pánu v novodobém Izraeli znamená pozorně následovat proroky. Problémy a náročné úkoly, kterým čelíme my i naše rodiny jako učedníci Krista, se poněkud liší od těch, které měli Jozuovi Izraelité. Dovolte mi, abych to znázornil na jedné zkušenosti. Naše rodina žila mnoho let ve státě Florida. Protože na Floridě je značně písčitá půda, trávníky jsou tam osety trávou s širokými listy, které říkáme tráva sv. Augustina. Hrozivým nepřítelem floridských trávníků je malý hnědý brouk, který se jmenuje krtonožka. Jednou večer, když jsem stál se sousedem na schodech před domem, si soused povšiml malého brouka, který přelézal přes můj chodník. „Radši bys měl postříkat svůj trávník,“ varoval soused. „Támhle leze krtonožka.“ Postříkal jsem trávník insekticidy teprve před několika týdny a myslel jsem si, že nemám čas ani peníze udělat to tak brzy znovu. Druhý den jsem za ranního světla trávník prozkoumal důkladněji. Byl svěží a krásně zelený. Sehnul jsem se k trávě, abych zjistil, zda neuvidím nějaké broučky. Žádné jsem neviděl. Vzpomínám si, že jsem přemýšlel: „No, možná ta malá krtonožka jenom přecházela přes mou zahrádku k mým sousedům.“ Sledoval jsem trávník déle než týden a hledal jsem známky vetřelců, ale nic nebylo vidět. Gratuloval jsem si, že jsem přehnaně nezareagoval na sousedovo varování. Tento příběh má však smutný konec. Jednoho rána, asi deset dnů po rozhovoru se sousedem, jsem vyšel z hlavních dveří. Byl to šok - jako kdyby se to stalo přes noc - na mém trávníku se objevilo plno hnědých míst. Běžel jsem do obchodu se zahradnickými potřebami, koupil insekticid a ihned jsem provedl postřik. Bylo ale příliš pozdě. Trávník byl zničen a návrat do původního stavu vyžadoval celý nový trávníkový koberec, dlouhé hodiny práce a velké výdaje. Varování mého souseda bylo rozhodující pro blaho mého trávníku. Viděl to, co jsem já vidět nemohl. Věděl něco, co já ne. Věděl, že krtonožky žijí pod zemí a jsou aktivní pouze v noci, což způsobilo, že mé denní průzkumy byly neúčinné. Věděl, že krtonožky se neživí listy trávy, ale spíše kořeny. Věděl, že tito malí, dva a půl centimetru dlouzí, tvorové sežerou většinu kořenů dříve, než zpozoruji účinky na povrchu. Zaplatil jsem vysokou cenu za svou samolibou nezávislost. Žijeme v úžasné době. Prosperita a požehnání naší generace je svěží a krásně zelená. S vírou ve Spasitele a s poslušností Jeho přikázání může být náš život naplněn uspokojením a radostí. A přestože v těchto dnech, kdy je tolik krásy, čelíme při rozhodování o tom, zda sloužit Pánu, problémům jemnější povahy, než tomu bylo dříve, jsou bez pochyby duchovně stejně pronikavé. Existují duchovní krtonožky, které podlézají naše ochranné zdi a napadají naše citlivé kořeny. Mnozí z těchto brouků hříšnosti se zdají malí a někdy téměř neviditelní. A přesto, pokud s nimi nebudeme bojovat, budou škodit a pokoušet se zničit to, co je pro nás nejdražší. Ve svém varování jsou proroci a apoštolové téměř vždy vedeni k tomu, aby hovořili o domově a o rodině. Dovolte mi, abych demonstroval varovný hlas proroků. 11. února tohoto roku zaslalo První předsednictvo s podporou kvora dvanácti apoštolů každému členovi Církve dopis s radou, která se týká rodiny. Dovolte mi, abych vám z tohoto dopisu přečetl pouhé dvě věty: „Radíme rodičům a dětem, aby si jako prioritu stanovili rodinnou modlitbu, rodinný domácí večer, studium a výuku evangelia a smysluplné rodinné činnosti a akce. Jakkoli mohou být další požadavky nebo činnosti a akce dobré a vhodné, nesmí jim být dovoleno, aby nahradily božsky určené povinnosti, které mohou odpovídajícím způsobem vykonávat pouze rodiče a rodiny.“ (Policies, Announcements, and Appointments“, Ensign, June 1999, 80.) Jaká je naše reakce na tuto prorockou radu? Jaká je moje i vaše odpověď na tento dopis, který První předsednictvo poslalo před osmi měsíci? Jako rodič dospívajících dětí v tomto rušném světě mohu potvrdit, že mají-li tyto věci účinně fungovat v naší rodině, vyžadují, abychom z nich učinili svou prioritu. Právě jsme vyslechli nádherný příběh o starším Featherstoneovi a rodinné modlitbě. Vezmeme-li v úvahu zlé vlivy, které obklopují naše děti, dovedeme si vůbec představit, že je ráno vyšleme ven, aniž bychom společně poklekli a poprosili o Pánovu ochranu? Nebo že zakončíme den, aniž bychom společně poklekli a uznali svou zodpovědnost před Ním a svou věčnost za Jeho požehnání? Bratři a sestry, musíme mít rodinné modlitby. Určitě existují chvíle, kdy svolávání rodiny, aby společně četla Písma, nevypadá jako duchovní zážitek hodný zápisu do deníku. Nesmíme se ale dát odradit. Existují zvláštní okamžiky, kdy duch syna nebo dcery je takový, jaký má být, a moc těchto nádherných Písem pronikne do jejich srdce jako oheň. Když ve svém domově ctíme Nebeského Otce, On bude ctít naše úsilí. Všichni známe zápas, který je nezbytný pro udržení rodinného domácího večera. Jsou mezi námi zloději, kteří budou krást naše pondělní večery. Ale sliby Páně učiněné rodinám scházejícím se k rodinnému domácímu večeru, které vyslovilo První předsednictvo před 84 lety a které byly znovuzdůrazněny našimi proroky v dnešní době, nebyly nikdy odvolány a jsou tady pro nás: „Pokud budou Svatí poslušní této rady, slibujeme, že to bude mít za následek velká požehnání. Zvýší se láska v domově a poslušnost vůči rodičům. V srdci mládeže Izraele se rozvine víra a mladí získají moc bojovat se zlými vlivy a pokušením, které je obklopují.“ (James R. Clark, comp., Messages of the First Presidency of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, 6 vols. [1965-75], 4:339.) Kdo v dosahu mého hlasu by byl ochoten prodat tato zaslíbení těm, kteří zabavují naše pondělní večery? Ani jeden z nás. Pro vás i pro mě, učedníky Krista, musí být tyto okamžiky budování víry v životě našich dětí posilovány. Občas jako rodiče nedosahujeme ideálního stavu. Já určitě. Ale musíme začít znovu. Učiníme-li ze své rodiny prioritu, Pán uvidí naše spravedlivé úsilí a otevře požehnání nebes. Bratři a sestry, na našich kořenech pracují duchovní krtonožky, a proto musíme brát své rodinné správcovství ještě vážněji. Když se účastníme této konference, pozorně naslouchejme našemu drahému presidentovi Hinckleymu, jeho rádcům i apoštolům, kteří k nám promlouvají. Kéž se neřídíme vzorem, který jsem ukázal při zacházení se svými floridskými krtonožkami. Kéž nikdy neignorujeme varování. Kéž nejsme nikdy samolibí ve své nezávislosti. Kéž vždy s pokorou a s vírou nasloucháme a učíme se, kéž jsme úzkostlivi činit pokání, je-li to třeba. Toto je království Boží na zemi. Vy i já jsme učedníky Pána Ježíše Krista. On je Syn Boží. On žije. Řídí tuto práci. President Hinckley je Jeho prorok a spolu s ním i čtrnáct dalších, kteří drží apoštolské klíče. Jsou strážnými na věži, posly varovného hlasu, proroky, vidoucími a zjevovateli. „Vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili, . . . jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.“ (Jozue 24:15.) „Odpověděl lid Jozue: Hospodinu Bohu našemu sloužiti a hlasu jeho poslouchati budeme.“ (Jozue 24:24.) Modlím se o to, aby tato slova byla vepsána do našeho srdce, ve jménu Ježíše Krista, amen.