„Usilujeme o cokoliv, co je ctnostné, milé nebo dobropověstné nebo chvályhodné“ President James E. Faust Druhý rádce v Prvním předsednictvu Doufáme, že . . . jste muži, kteří jsou „za všech dob . . . ve všech věcech věrní, které [vám jsou] svěřeny“. [Alma 53:20.] . . . Naléhavě žádám o větší soulad mezi naší vírou a našimi skutky. Bratři, jsem rád, že jsem dnes večer s vámi. Je jen málo důležitějších zodpovědností než hovořit k tomuto velkému shromáždění nositelů kněžství, protože kněžství je nejmocnější síla na zemi. Jak nám připomíná B. H. Roberts: „Kněžství je vážná záležitost. Být nositelem moci, která je na člověka přenesena Všemohoucím Bohem - mít pravomoc hovořit a jednat v jeho jménu a mít stejnou závaznou sílu, jako by Božství samo hovořilo nebo jednalo, je jak pocta, tak zodpovědnost.“1 Vy, mladí muži, pro mě vypadáte jako Helamanovi mladiství válečníci, „neobyčejně stateční a odvážní, plni síly a obratnosti.“ Doufáme, že jste, podobně jako oni, muži, kteří jsou „za všech dob . . . ve všech věcech věrní, které [vám jsou] svěřeny“.2 Dnes večer naléhavě žádám o větší soulad mezi naší vírou a našimi skutky. Jako námět použiji 13. článek víry. „Věříme, že máme být čestní, věrní, cudní, dobročinní, ctnostní a že máme prokazovat dobro všem lidem. Vskutku, můžeme říci, že se řídíme nabádáním apoštola Pavla - věříme všemu, všeho se nadějeme, snesli jsme všechny věci a doufáme, že budeme schopni snést vše. Usilujeme o cokoliv, co je ctnostné, milé nebo dobropověstné nebo chvályhodné.“3 Bratři, má Duch Kristův, kterého jsme na sebe vzali, vliv na naše jednání v zaměstnání? Brigham Young řekl: „Chceme, aby se Svatí stali tak dobrými, že například naši mechanici budou tak čestní a spolehliví, že tato železniční společnost řekne: ‚Dejte nám „mormonského“ staršího jako strojvedoucího, potom se nikdo ani v nejmenším nebude muset bát cestovat, protože když tento strojvedoucí pozná, že existuje nebezpečí, podnikne všechno možné, aby zachoval život těch, kteří se svěřili do jeho péče.‘ Chci vidět, že jsou naši starší tak plní bezúhonnosti, že jim tato společnost bude dávat přednost před druhými jako konstruktérům, strážným, strojvedoucím, úředníkům a obchodním ředitelům. Pokud žijeme podle svého náboženství a jsme hodni nazývat se Svatými posledních dnů, jsme právě těmi lidmi, kterým mohou být veškeré tyto záležitosti svěřeny s dokonalou jistotou; pokud jim nebudou moci být svěřeny, bude to dokazovat, že nežijeme podle svého náboženství.“4 To, k čemu president Young vybízel nositele kněžství ve své době, je pro nás právě tak důležité dnes. Duch Krista má pronikat vším, co děláme, ať již v zaměstnání, ve škole nebo doma. President Spencer W. Kimball nás učil „činit jednorázová trvalá rozhodnutí jednat správně“. On učinil důležitá rozhodnutí v mládí tak, aby je ve svém životě nemusel činit stále znovu. Řekl: „Určité věci od sebe můžeme odstrčit jednou a být s nimi hotovi . . . aniž bychom se jimi museli stokrát zabývat a znovu se rozhodovat, co budeme, a co naopak nebudeme dělat.“5 Během 2. světové války jsem pozoroval, jak někteří skutečně mimořádní mladí muži z věrných domovů Svatých posledních dnů kousek po kousku snižují svá měřítka a ztrácejí na své duchovnosti. V některých zámořských oblastech nebylo bezpečné pít vodu a čisticí chemikálie zhoršovaly její chuť. Někteří, aby překryli chuť vody, začali pít kávu. Čas od času nám armáda dávala cigarety a příděl lihovin. Někteří si svůj příděl vůbec nebrali. Další si ho brali, aby ho vyměnili za zboží nebo peníze, i když nekouřili ani nepili. Několik si ho vzalo, aby to vyzkoušeli, a na zbytek života se stali otroky. Zvyky, které získali během války, je oloupily o jejich duchovní možnosti a o mnoho požehnání od Pána. Nositelé Božího kněžství mají být muži bezvadného charakteru. Vždy jsem obdivoval bezúhonnost otce Abrahama, kterou projevil, když se vrátil z Egypta do Palestiny. Přišel se svým synovcem Lotem. Brzy nastala roztržka mezi pastevci Abrahamova dobytka a pastevci Lotova dobytka. „Řekl tedy Abram k Lotovi: Nechžť, prosím, není nesnáze mezi mnou a tebou, a mezi pastýři mými a pastýři tvými, poněvadž muži bratří jsme.“6 Abraham Lotovi navrhl, aby si sám vybral vlastnictví, buď po své levé nebo pravé ruce. Lot si zvolil úrodnější zemi na východě, a tak Abraham zabral zemi na západ. V průběhu času byli Lot a celá jeho domácnost poraženi v bitvě a odvedeni do Dan, více než sto mil na sever. Když se Abraham doslechl o jejich osudu, ozbrojil 318 svých služebníků a pustil se do stíhání. Nejenže osvobodil Lota a jeho rodinu, ale také jim navrátil jejich majetek v Sodomě. Král Sodomy se vrátil z exilu a s vděčností Abrahamovi nabízel vítěznou kořist. Abraham to ale odmítl a řekl: „Nevezmu od niti až do řeménka obuvi ze všech věcí, kteréž jsou tvé, abys neřekl: Já jsem obohatil Abrama.“7 V těchto epizodách Abraham projevil svou čestnost, bezúhonnost a víru. A Pán ho odměnil jak duchovními, tak pozemskými požehnáními tak, že se mu nakonec vedlo mnohem lépe než Lotovi. Poctivost je velmi důležitou součástí charakteru. Všichni jsme viděli lidi, kteří si myslí, že nejsou zodpovědní zákonům lidí nebo Boha. Zdá se, že si myslí, že zákony lidského jednání se jich netýkají. Populární filosofií je: „Jak mi to může projít?“ Jak kdysi někdo řekl: „Rozdíl mezi morálním člověkem a čestným člověkem je ten, že druhý lituje nečestného jednání dokonce i tehdy, když se osvědčilo.“8 Čestnost začíná v mládí. Když mi bylo jedenáct let, dychtivě jsem se těšil na své kouzelné dvanácté narozeniny, kdy jsem se mohl stát jáhnem a skautem. Moje matka mi pomohla, abych se naučil Články víry, skautský zákon a moto a další požadované věci tak, abych měl dobrý start, až tyto zvláštní narozeniny přijdou. Protože jsem neměl sestry, měli jsme s bratry některé zvláštní domácí i venkovní povinnosti, například dojit krávy a starat se o zvířata. Jednoho dne mě maminka nechala, abych umyl nádobí a uklidil kuchyň, zatímco ona navštívila nemocného souseda. Souhlasil jsem, že tyto povinnosti vykonám, ale nádobí jsem si nechal na později. Čas běžel a ono nebylo hotové. Ve skutečnosti jsem s mytím ani nezačal. Když maminka přišla domů a uviděla kuchyni, oblékla si zástěru a přistoupila ke dřezu. Pronesla pouze tři slova, která bodala více než žihadla tuctu sršňů. Byla to první tři slova skautského zákona: „Na svou čest.“ Toho dne jsem se rozhodl, že nikdy mamince nezavdám příčinu, aby mi tato slova znovu zopakovala. Naše čest nás má vést k tomu, že jsme čestní ve všem, co děláme. Někteří mladí lidé opomínají ctít dluhy vůči svým rodičům. „Mohu si půjčit pět dolarů na kino?“ Toto v sobě obsahuje samozřejmý slib zaplatit dluh, ale tento slib je činěn tak často, že je zapomenut ihned, jakmile je vysloven. Musíme si dávat pozor na nesprávné použití úvěru. Používání kreditních karet na mnoha místech zvyšuje dluh zákazníka na obrovskou míru. Vzpomínám si na příběh o „starém farmáři, [který] napsal zásilkovému obchodu: ‚Prosím zašlete mi jeden z benzínových motorů, který se nachází na straně 787, a když bude za něco stát, pošlu vám šek.‘ Po čase obdržel tuto odpověď: ‚Prosím pošlete šek. Bude-li za něco stát, zašleme vám motor.‘“9 Současná společnost bezhlavě chvátá, aby hromadila materiální věci tohoto světa. To vede mnohé k tomu, že si myslí, že mohou změnit zákon sklizně a sklízet odměnu, aniž by zaplatili cenu poctivé námahy a úsilí. Přejí si, aby se jim dobře dařilo ihned a spekulují ve vysoce rizikových projektech, které slibují okamžité bohatství. Toto vše příliš často vede k finančním ztrátám a někdy i k finančnímu zruinování. V Přísloví čteme: „Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.“10 Jako členové Církve a obzvláště jako nositelé kněžství věříme, že máme být cudní. Pro muže a ženy v Církvi neexistuje ohledně morální čistoty žádný rozdíl nebo dvojí měřítko. Ve skutečnosti věřím, že nositelé kněžství mají větší zodpovědnost zachovávat měřítka cudnosti před manželstvím a věrnosti v manželství. Pán řekl: „Buďte čisti vy, kteří nesete nádoby Páně.“11 To znamená být čistý v myšlenkách, stejně jako ve skutcích. Prorok Joseph Smith prohlásil: „Máme-li předstoupit před Boha, musíme se udržovat čistými, jako je On čistý.“12 Když manžel a manželka zůstanou čistí a cudní, úplně oddaní jeden druhému během bouří i slunečního svitu života, jejich vzájemná láska se prohloubí a dosáhne nadzemského naplnění. Parley P. Pratt, jeden z prvních apoštolů SPD, řekl: „Z tohoto sjednocení v lásce tryskají všechny další vztahy, společenské radosti a náklonnosti rozšířené v každé oblasti lidské existence.“13 Prorok Joseph Smith ve 13. článku víry napsal, že „věříme, že máme být . . . dobročinní . . . a že máme prokazovat dobro.“ Od počátku Církve prokazují misionáři na plný úvazek dobro. Jsme vděční za více než 58 000 misionářů, kteří slouží v současné době. První předsednictvo má příležitost setkávat se s mnoha vyslanci, ministerskými předsedy, vládci a předními postavami veřejného a politického života z celého světa. Často říkají: „Setkali jsme se s vašimi misionáři. Viděli jsme je na mnoha místech.“ Někteří tito prominentní lidé navštíví Misionářské výcvikové středisko v Provu a vidí tam tisíce misionářů. Zdá se, že to na tyto oficiální činitele učiní vždy hluboký dojem. Misionáři jsou dobře upravení a vystupují důstojně. Někdy řeknou: „Chtěli bychom, aby se naše děti stýkaly s vašimi mladými lidmi na jedné z vašich škol.“ Být misionářem je nepřetržitá zodpovědnost. Navrátivší se misionáři musí být příkladem života podle zásad, kterým v misijním poli učili druhé. President Spencer W. Kimball řekl: „Prosím vás, navrátivší se misionáři, . . . prosím, neopouštějte vzhled, zásady nebo zvyky velké zkušenosti z misijního pole, kde jste pro lidi, které jste potkávali, učili a křtili, byli jako Alma a synové Mosiášovi, jako praví andělé Boží. Neočekáváme od vás, že budete nyní, když jste zpět ve škole, každý den nosit kravatu, bílou košili a tmavě modrý oblek. Ale jistě není příliš mnoho žádat po vás, abyste si zachovali upravenost, aby vaše osobní zvyky odrážely čistotu, důstojnost a hrdost na zásady evangelia, kterým jste učili. Žádáme vás o to pro dobro království a všech těch, kteří na vás byli - a stále jsou - hrdí.“14 Pavlovo napomenutí obsahuje naději, že budeme schopni snést vše. Starší Clinton Cutler byl příkladem toho, jak naděje, vytrvalost a stálost přivolávají požehnání nebes. Stal se doslovně nástrojem v rukách Páně. Clint a Carma Cutlerovi spolu chodili od střední školy. Manželský život začali tak, že studovali vysokou školu s penězi z basketbalového stipendia. Brzy na ně ale dolehl finanční tlak, a tak Clint začal pracovat pro telefonní společnost. Jeho první prací bylo mytí, mazání a údržba nákladních aut společnosti. Později pracoval v ústřední kanceláři jako opravář kabelů. Tři a půl roku Clint pracoval na plný úvazek a studoval přitom v denním studiu vysokou školu. Promoval s vyznamenáním v prosinci 1960. V té době měli čtyři děti. Následovala série přeložení a povýšení. Když Clint v roce 1963 sloužil v Riverdale v Utahu, byl povolán biskupem. O tři roky později se přestěhovali do Midvale v Utahu, kde byl Clint povolán jako druhý rádce v předsednictvu kůlu. Po dalších třech letech byl Clint přeložen do Denveru, kde byl povolán jako president kůlu Littleton Colorado. Následovala další stěhování, jedno je zavedlo do Boise v Idahu, kde byl povolán jako president kůlu Boise Idaho West. Další přeložení je zavedlo zpět do Salt Lake City, kde byl Clint povolán jako oblastní reprezentant. Posledním povýšením se v roce 1984 stal zastupujícím vicepresidentem-ředitelem marketingových operací. Zdálo se, že ho jeho společnost překládala tam, kde ho Pán potřeboval. V důchodu se vrátili do Utahu a Clint brzy obdržel povolání sloužit jako president misie Washington Seattle. V dubnu 1990 přišlo jeho poslední povolání sloužit jako generální autorita ve druhém kvoru sedmdesátníků. Jeho povolání ke službě ukončila smrt 9. dubna 1994, která následovala po heroickém boji s rakovinou. Nepřeji si tím naznačit, že povolání v předsednictví nebo povýšení v kariéře jsou měřítkem věrnosti a způsobilosti. Nejsou a nikdy nebyla. My všichni jsme byli bohatě požehnáni pokornými, věrnými učiteli, kteří nás učili evangeliu poučením a příkladem. Příklad staršího Cutlera ale ukazuje, že víra, naděje a vytrvalost pomáhají Otci v nebi, aby nás posiloval a rozšiřoval naše schopnosti a příležitosti nehledě na to, jak obyčejné mohou být. Členové Církve mají usilovat o krásu. Neusilujeme o pozlátko nanesené světským štětcem, ale o čistou přirozenou krásu, kterou Bůh zasadil do naší duše. Máme usilovat o to, co přináší vyšší myšlenky a čistší podněty. Pro člověka, jak kdysi řekl president John Taylor „pokud zlepšuje své příležitosti, jsou určeny vyšší a větší požehnání a sláva než ty, které jsou spojeny s touto zemí v jejím přítomném stavu: . . . může stát čistý, ctnostný, inteligentní a počestný, jako syn Boží a usilovat o rady svého Otce a může jimi být veden a řízen.“15 Vskutku můžeme říci s presidentem Brighamem Youngem, že doufáme, „že budeme jemní a laskaví, umírnění a pravdiví, že budeme plni víry a bezúhonnosti . . . [protože] dobrota šíří kolem každého člověka, který ji vlastní, aureolu krásy, činí, že jejich obličej vyzařuje světlo a že jejich společnost je díky jejich vynikajícím vlastnostem žádoucí.“16 V historii této Církve jsme „snesli . . . všechny věci“. Když se díváme do budoucnosti, „doufáme, že budeme schopni snésti vše.“ Mám důvěru, že to dokážeme, i když nikdo plně neví, co před námi může ležet. Jak sneseme všechny věci? Odpověď je překvapivě jednoduchá. Budeme to dělat vírou, jednotou a následováním Božích proroků. Bylo tomu tak v minulosti a bude tomu tak v budoucnosti. Bůh ve své nekonečné moudrosti vedl svůj lid od počátku země prostřednictvím proroků. Avšak pouze jeden člověk může používat všechny klíče pravomoci v jeden okamžik. Dnes je tímto prorokem president Gordon B. Hinckley. Když vidíme úžasné celosvětové programy Církve, kdo může pochybovat o prorockém vedení presidenta Hinckleyho? Všichni se modlíme, aby ho Bůh i nadále podporoval a všemožně posiloval. To, že budeme plně podporovat presidenta Hinckleyho i ty, kteří s ním spolupracují jako proroci, vidoucí a zjevovatelé, nám pomůže, abychom snesli všechno. Abychom to dokázali, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. New Witnesses for God, 3 vols. (1911), 1:195. 2. Alma 53:20. 3. Čl. v. 1:13. 4. Teachings of Presidents of the Church: Brigham Young (1997), 24. 5. The Teachings of Spencer W. Kimball, vyd. Edward L. Kimball (1982), 164. 6. Genesis 13:8. 7. Genesis 14:23. 8. H. L. Mencken, Dictionary of Humorous Quotations, vyd. Evan Esar, (1949), 141. 9. Jacob M. Braude, Braude’s Treasury of Wit and Humor (1964), 45. 10. Přísl. 28:20. 11. NaS 38:42. 12. Teachings of the Prophet Joseph Smith, vyb. Joseph Fielding Smith (1976), 227. 13. Writings of Parley Parker Pratt, vyd. Parker Pratt Robinson (1952), 54. 14. The Teachings of Spencer W. Kimball, 593. 15. The Government of God, (1852), 29-30. 16. Teachings of Presidents of the Church: Brigham Young, 219.