Žijte podle přikázání Starší David B. Haight z kvora dvanácti apoštolů Využijte této velké příležitosti v životě k tomu, abyste dobře žili, byli dobrými, vykonávali dobré dílo a ovlivňovali v dobrém ostatní. Drazí bratři a sestry, jak nádherná příležitost, jak krásný den, jak úžasný je tento moment, především pro mne, který mám příležitost zde stát po tom strhujícím prohlášení a svědectví Božího proroka zde na zemi. Když v ruce pozvedl kopii prvního vydání Knihy Mormon, vzpomněl jsem si na zážitek, který jsme měli před několika lety, když jsme navštěvovali seminář pro presidenty misie. Na závěr dvoudenního semináře, který se konal v oblasti Palmyra-Fayette, jsme uspořádali večeři v rekonstruovaném statku Petera Whitmera, v tom krásném malém stavení, kde byla právě o víkendu před 168 lety zorganizována Církev. Byla to velmi dojemná událost. Jediným prostředkem, který sloužil v tom malém srubu k vaření, byl krb. Zadívali jsme se na krb, nad nímž visel kotlík, ve kterém vařili. Neměli nic z dnešních vymožeností, to je samozřejmé. Vodu brali ze studny. Téměř na konci tohoto velmi duchovního setkání s misijními presidenty jsem vyšel po schodech nahoru a podíval jsem se na dva malé pokoje. Zde žila rodina Petera Whitmera. Jeden pokoj poskytli proroku Josephu Smithovi, a ten zde pracoval na překladu části Knihy Mormon. V tomto malém, skromném prostředí s ním pracoval Oliver Cowdery. Mé srdce hořelo nádherným pocitem, který jsem měl z přítomnosti na tomto malém statku a z představy, co se zde odehrávalo a jaká nebeská požehnání byla na ně vylita. Když jsme se onoho večera rozešli a opustili jsme ten malý statek, přes stromy prosvítal úplněk. Řekl jsem Ruby: „Umím si představit tu noc 6. dubna 1830, kdy poté, co se shromáždila malá skupinka, byla zorganizována Církev a bylo přítomno šest mužů, kteří souhlasili s jejím založením, aby proběhlo v souladu se zákony státu New York; umím si představit, co bylo vyřčeno, co bylo prorokováno o budoucnosti Církve a jaká svědectví byla vydána.“ Potom jsem řekl: „Řekl bych, že té noci 6. dubna 1830 svítil úplněk, který ukazoval, že náš Spasitel se usmíval na tuto příležitost a dějiště této události. Později jsem se o této myšlence zmínil jisté skupině, kde ji zaslechl i bratr Chamberlain, který byl v té době ředitelem Hansenova planetária v Salt Lake. Byl natolik pozorný, že se spojil s námořní observatoří, aby zjistil, jak to vypadalo 6. dubna 1830. Neměli však žádné záznamy, které by šly do minulosti tak daleko, ale on byl tak milý, že se obrátil se na Královskou observatoř v Greenwichi v Anglii, se žádostí o záznamy, které by tam mohly být. Později mi poslal nějaké dokumenty svědčící o tom, co se dělo na obzoru v týdnu kolem 6. dubna 1830. V dokumentech se uvádělo, že v těch dnech, před a po 6. dubnu, nádherně zářil úplněk. Pán vylil svou slávu na tuto událost. Dnes ráno se mi zde dostalo pocty, zaposloucháme-li se do vzpomínek presidenta Hinckleyho na ty nádherné události, že jsem měl během života příležitost být poučován, prožít události po celém světě a v chrámu a navštěvovat shromáždění Církve, na kterých jsem cítil, jak Duch Páně řídí toto dílo, o němž vám dosvědčuji, že je pravdivé. A s přibývajícími léty je mi velkou ctí, že mohu pouze přidat své svědectví ke svědectví našeho proroka. Před několika dny jsem obdržel dopis od mladého devatenáctiletého muže, který se jmenuje Kevin Campbell a je z městečka Juniper v Idahu. Nebudu vám vysvětlovat, kde to je, dovedete si to představit. Bratr Kevin mi v dopise napsal: „Došel jsem k poznání, že poněkud stárnete, a chtěl jsem vám napsat dříve, než se odeberete na onen svět. Jaký je život ve vysokém věku? Často o tom přemýšlím, a tak se obracím s dotazem na vás: ‚Jaký je život?‘, abych věděl, co mám očekávat, až zestárnu jako vy.“ Buď požehnáno srdce Kevinovi Campbellovi, řekl bych, že život je nádherný. Jediný způsob, jakým to mohu popsat, je ten, že mi bylo žehnáno celý život a že se mi dostalo požehnání skrze těžkosti a příležitosti a otázky a problémy, které jsou součástí života. Ale život je nádherný, pokud žijeme podle jednoduchých zásad, kterým jsme byli učeni, a pokud žijeme tak, jak víme, že bychom měli žít. Jedno z těchto překrásných požehnání, které máme ve vysokém věku, je požehnání, že máme více času na své děti a jejich děti a děti jejich dětí a že máme příležitost scházet se s nimi a být s nimi. Zrovna tuhle večer jsme měli příležitost navštívit křestní shromáždění ve sborovém domě, kde byla pokřtěna naše pravnučka Rachel. Několik dní předtím byl pokřtěn náš pravnuk Richard. Měl jsem možnost dívat se na ně, mluvit s nimi a přitisknout je k sobě a vidět tu jiskřičku v jejich očích a světlo evangelia, které, jak se zdálo, naplnilo jejich srdce a duši. Byli tak nadšeni tím, že budou pokřtěni a stanou se oficiálními členy Církve. Jejich rodiny je vyučovaly správným zásadám evangelia. Pamatuji si, že když jsme si třásli rukou řekl jsem: „Richarde, stiskni mi ruku jako opravdový misionář.“ A on mi ji svou osmiletou ručkou stiskl tak, že mi skoro upadly prsty. Když mi takto potřásl rukou, řekl jsem: „Richarde, ty budeš skvělý misionář, stejně jako malá Rachel bude skvělou plnoprávnou členkou Církve.“ Při téže události jsme měli příležitost stát v kruhu nad mladým Peterem juniorem přijímajícím Aronovo kněžství a slyšet jeho otce, jak mu dává kněžské požehnání. A ti, kteří byli starší, měli možnost stát v kruhu a uvědomit si význam této události a vnímat ji a vědět, že všichni přítomní byli součástí naší rodiny. Rád bych, aby má rodina, až dále poroste a bude se rozšiřovat, znala své otce. Používám tento termín v množném čísle, jako jej použil Helaman, velký prorok Knihy Mormon, když učil své syny o jejich otcích, včetně Nefiho a Lehiho, a o tom, jak následovali slovo Boží a dodržovali přikázání, a když opustili Jeruzalém, vyšli do pustiny, jak to objasňuje Kniha Mormon. Helaman učil své děti tomu, že jejich otcové vykonali mnoho práce a že jejich skutky byly dobré. A tak chci doufat, že naše vlastní děti, s přibývajícími generacemi, budou znát své dědictví, aby věděli, kdo jsou, a aby věděli, že měli otce, již věřili, a aby věděli, že měli otce, kteří byli zkoušeni, že měli otce, kteří hledali a kteří šli do světa, hlásat pravdu, ne pouze aby citovali Písma, ale proto, že v srdci a v duši cítili, že to, co děláme je pravdivé. Měli jsme možnost znovu získat náš starý dům v Oakley v Idahu a obnovit ho, aby naše děti věděly o svém původu a aby věděly, že jejich otcové a jejich skutky byly také dobré. Vlastním staré zlaté hodinky, kterých se nechci vzdát. Tyto hodinky věnoval mému otci, když byl biskupem, první sbor v Oakley v roce 1905, rok předtím, než jsem se narodil. Máme část, malé dědictví, připomínku toho, že skutky našich rodičů byly dobré a že oni rovněž pomohli posilovat toto nádherné dílo. V prvním oddílu Knihy nauk a smluv Pán prohlásil, že toto je „má předmluva ke knize mých přikázání“ (verš 6). Bratří, kteří se scházeli tam v Hyrumu v Ohiu 18 měsíců poté, co byla zorganizována Církev, měli sebrat tato zjevení, nechat je vytisknout a poskytnout lidem přikázání, která skrze zjevení obdržel prorok Joseph. V části prvního oddílu Pán vysvětluje, jak On dal Josephu Smithovi moc, inspiraci a vedení z nebe, aby přeložil Knihu Mormon a vynesl Církev „na světlo ze skrytu a temnoty“ (viz verše 29-30). Jen si dnes vzpomeňte, s čím se setkává President Hinckley, když cestuje po světě a setkává se s lidmi. Mluvíme-li o vynesení Církve na světlo ze skrytu a temnoty, zamyslete se nad tím, co on dělá ve světě s tiskem, s médii a s lidmi všech typů. Přemýšlejte nad tím, jak velkou mají příležitost vidět Božího proroka a slyšet ho svědčit a vysvětlovat to, co se nyní odehrává. Mnoho vlivných novin a časopisů i jiných publikací uveřejnilo mnoho příznivých článků o Církvi. Nebylo by nádherné, kdyby měl dnešní svět opravdové poznání toliko prostého Desatera, jež vyryl Pán svým vlastním prstem do tabulek? Mojžíš sestoupil z hory Sinai, aby je ukázal dětem Izraele, jež byly prostopášné, aby neříkaly, že nerozumějí tomu, co bylo řečeno. Když Mojžíš přinesl tabulky, lidé měli možnost číst Pánova vlastní prohlášení: „Nebudeš míti bohů jiných přede mnou“ (Exodus 20:3) a „Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství“ (Exodus 20:4)-něco jiného k uctívání-ale mají milovat Pána, milovat Boha. Pán řekl, že nemáme brát jména Hospodina Boha svého nadarmo (viz verš 7), že máme ctít den sobotní a světit jej (viz verš 8), dále řekl, „Nezabiješ“ (verš 13) a „Nesesmilníš“ (verš 14). Představte si, jak by to ovlivnilo dnešní svět, Spojené státy, svět politiků a jejich aféry. A „Nepokradeš“ (verš 15) nebo „Nepromluvíš . . . křivého svědectví“ (verš 16) nebo že nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani vola jeho, ani cožkoli jest bližního tvého (viz verš 17). Evangelium našeho Pána a Spasitele bylo na zemi znovuzřízeno. Bůh žije. On je náš Otec. Já to vím. Ježíš je Kristus. Slyšel jsem Jeho hlas, neboť jsem cítil toho Ducha, jak nám vysvětluje: „Můj hlas . . . jest Duch; Duch můj to jest pravda.“ (NaS 88:66.) Vím, že je to pravda. Joseph Smith byl obnovitelem a byl tím, jenž byl nalezen a vyučen a byl poslušný a statečný v každém směru jako nástroj znovuzřízení. A dnes máme na světě žijícího proroka, který nás reprezentuje po celé zemi tak vznešeným způsobem. Bratři a sestry, žijte podle přikázání. Dělejte to, co je správné. Využijte této velké příležitosti v životě k tomu, abyste dobře žili, byli dobrými, vykonávali dobré dílo a ovlivňovali v dobrém ostatní. V evangeliu je pravda. Doufám, že budu každý den svého života schopen vykonat něco dobrého a povzbudit někoho k lepšímu životu a pochopení toho, co bylo na zemi obnoveno. Ve jménu Ježíše Krista, amen.