Anne G. Wirthlinová
První rádkyně v Generálním předsednictvu Primárek
Prostřednictvím vedení milujících rodičů a oddaných učitelů se malé děti mohou důvěrně seznámit s Písmy a s duchem, který je doprovází.
Když Spasitel učil lid Nefitů, znovu zdůraznil slova proroka Izaiáše, který prorokoval o Izraeli v posledních dnech: „Na malý okamžik jsem tě opustil, avšak chci tě shromážditi s milosrdenstvím velikým . . .
. . . Neboť i kdyby hory uhýbaly a pahorky padaly, milost moje nemá se vyhnouti tobě a také nemá býti odňata smlouva míru mého, praví Pán.“ (3. Nefi 22:7, 10.)
Poté Spasitel zjevil jeden ze způsobů, kterými bude pro spravedlivé v posledních dnech zachována jeho smlouva míru: „A všechny děti tvoje mají býti Pánem poučovány a veliký má býti mír dětí tvých.“ (3. Nefi 22:13.)
Tato Spasitelova slova jsou tématem Primárek a jsou naplňována v prohlášení o cíli Primárek - učit děti evangeliu Ježíše Krista a pomáhat jim, aby podle něho žily.
Když jsme svědky odvíjejících se událostí posledních dnů, nemůžeme pochybovat o tom, že v tomto verši hovoří Pán přímo k nám. My jsme Izrael posledních dnů. My jsme ti, kteří o Něm musí učit své děti. Trvalý mír nezávisí na vnějších silách, které jsou mimo naši kontrolu. „Uč se ode mne a naslouchej mým slovům. Kráčej v pokoře mého ducha a budeš míti mír ve mně.“ (NaS 19:23.)
Pánova slova pronesená před staletími jsou slovy naděje a ujištění, poskytují útěchu spravedlivým rodičům, kteří o Něm učí své děti. Hovoří k nám v době, kdy se mír v srdci dětí může zdát pouhým prchavým snem. Spasitel nás ale ujišťuje, že to může být skutečnost, pokud své děti učíme. Primárky v této důležité zodpovědnosti podporují rodiče.
Když jsem plnila úkol školit vedoucí v Brazílii, měla jsem příležitost navštívit třídu jeslí Primárek. Asi osm dětí sedělo s učitelkou kolem stolu. S úctou jsem pozorovala, jak se tito maličcí, ve věku dvou a tří let, posadili a na krátkou chvíli se hluboce soustředili na obrázek, který držela učitelka, a na kterém byl Spasitel s dětmi. Slyšela jsem, jak říká, že On miluje děti a že miluje každé z nich. Učila je, že Nebeský Otec je také miluje. Pozorovala jsem, jak naslouchají, a cítila jsem, že chápou mnohem více, než jsem si myslela, že je možné. Děti naslouchaly jejím slovům a cítily její lásku. V kráse a prostotě těchto několika okamžiků byly tyto děti učeny odpovědi na nejdůležitější otázku života: „Kdo jsem?“ V jejich čisté, dětské víře byli jejich duchové vnímaví k pravdám, kterým byli učeni. Tato zkušenost se pro ně v jejich třídě jeslí bude opakovat neděli co neděli. Toto jsou důležité okamžiky učení v životě malých dětí v období, kdy jsou připraveny na to, aby se učily.
Nedávné výzkumy ohledně rozvoje dětského mozku objevily nové pohledy na to, jak a kdy se dítě učí. Cituji z nedávné studie: „Po narození se dětské mozkové buňky rychle množí a vytvářejí spojení, která mohou vytvořit celoživotní zkušenost. Rozhodující jsou první tři roky.“ (J. Madeleine Nash, „Fertile Minds“, Time, 3. únor 1997, 49.)
Je překvapující, že Otec v nebi vytvořil mysl velmi malých dětí tak, aby byly schopné učení v době, kdy musí být učeny tomu, kdo jsou a co musí dělat? Roky od narození do 10 let jsou vrcholnými roky pro osvojení si řeči, která se stane základem pro pochopení budoucích znalostí a pravdy. Tento základ je formován slovy, která slyší, a dojmy, které k nim přicházejí ze světa, který je obklopuje. To je ideální čas pro rodiče, aby svým dětem četli z Písem. Začnou se učit řeči Písem.
Možná jste si všimli dětí, které měly při cestě do Primárek v ruce svá Písma. Děti v Primárkách se v tomto roce učí z Písem a také se učí, jak mají Písma používat. Téma našeho společného zaměstnání zní: „Vím, že Písma jsou pravdivá“. Jednou v neděli ráno jsem navštívila společné zaměstnání Primárek a všimla jsem si, že děti mají na klíně otevřená Písma. Předsednictvo Primárek a učitelky jim pomáhaly nalézt příběhy o prorocích v jejich Písmech. Byla jsem požádána, abych se s dětmi podělila o oblíbený verš. Když jsem skončila, čtyřletá dívenka v první řadě pozvedla svá Písma a řekla: „V mých Písmech je tento verš také.“ Prostřednictvím vedení milujících rodičů a oddaných učitelů se malé děti mohou důvěrně seznámit s Písmy a s duchem, který je doprovází.
Jedna vedoucí Primárek se podělila o to, jak je za toto zaměření Primárek vděčná. Řekla, že se svým manželem čtou Písma svým dětem - ve věku 2, 3, a 4 roky - každý večer před spaním. Požádala jsem ji, aby mi řekla více. Musím přiznat, že jsem měla pochybnosti o tom, že tak malé děti mohou rozumět řeči Písem. Řekla, že měli s manželem stejné pochybnosti, když začali poprvé se svými dětmi číst. Řekla ale, že po prvním týdnu nebyla řeč problémem. Děti milují společné čtení a pociťování Ducha a je překvapivé, kolika věcem rozumějí.
Potenciál velmi malého dítěte pro učení a pochopení je daleko větší než máme sklon věřit. Vzrušující možností je, že zatímco se děti každý den učí novým slovům, mohou se učit řeči Písem. Časem prostřednictvím vedení rodičů a učitelů vzroste jejich pochopení toho, že skrze Písma k nim hovoří Nebeský Otec a že Písma jim mohou pomoci nalézt odpovědi na jejich problémy.
Jedna přítelkyně se podělila o zkušenost, kterou měla se svým synem Alexem, když se jejich rodina přestěhovala do jiného místa. Stěhování nebylo pro Alexe snadné. Bylo pro něho obtížné chodit do nové školy. Tak ho trápilo, že je daleko od domova a od rodiny, že nechtěl chodit do školy. Jednoho dne mu matka přečetla verš, který se nachází ve 2. Timoteovi 1:7: „Nebo nedal nám Bůh ducha bázně, ale moci, a milování, a mysli způsobné.“
Vyprávěla: „Řekla jsem Alexovi, jak mi tento verš mnohokrát pomohl, když jsem cítila strach.“ Prostřednictvím lásky a tím, že se podělila o osobní zkušenost s veršem z Písem, pomohla Alexovi překonat strach, ale co je důležitější, umožnila mu, aby získal zkušenost s Písmy a aby porozuměl, jak mohou být zdrojem síly v jeho životě.
Nefi řekl: „Neboť duše moje se těší z těch písem a moje srdce o nich přemýšlí a sepisuje je k užitku a poučení svých dětí.“ (2. Nefi 4:15.)
Jak můžeme zapojit své děti do učení z Písem tak, aby svědectví proroků ovlivnila jejich život? Dostali jsme radu, abychom Písma četli společně jako rodiny. Pokud je čtení Písem a rozhovor o nich v naší rodině tradicí, potom je pravděpodobnější, že si na to naše děti v osobním životě zvyknou.
Když byly naše děti malé, cítili jsme, že je důležité založit v naší rodině tuto tradici. Rozhodli jsme se, že budeme číst Knihu Mormon, a stanovili jsme si cíl, že ji dočteme na konci školního roku. Každé ráno jsme četli kapitolu před snídaní a svůj cíl jsme splnili. I když nechci snižovat hodnotu žádné z dobrých věcí, které jsme všichni z této zkušenosti získali, na konci jsme si uvědomili, že jsme se pravděpodobně více zaměřovali na svůj cíl než na to, čemu jsme se během četby učili. Ve spěchu časných ranních hodin, které končily u stolu se snídaní, jsme měli málo času na to, abychom se dělili o myšlenky nebo abychom přemýšleli o významu Božího slova ve svém životě. Když Spasitel učil Nefity, řekl: „Jděte do domů svých a přemýšlejte o tom, co jsem vám řekl, a proste Otce ve jménu mém, abyste mohli rozuměti, a připravujte ducha svého pro zítřek a já opět přijdu k vám.“ (3. Nefi 17:3.)
Spasitel nám dal vzor, který máme při studiu Písem následovat. Slyšíme slovo, přemýšlíme o jeho významu, prosíme Nebeského Otce, aby nám pomohl porozumět, a potom jsou naše mysl a srdce připraveny přijmout zaslíbená požehnání. Přemýšlení je víc než čtení slov, je to hledání významů, které nám pomohou při našem vzájemném jednání a při rozhodování v životě. Znamená to dovolit slovu, aby přešlo z mysli do srdce. Když s modlitbou usilujeme o poznání věcí Nebeského Otce, Duch vydává svědectví našemu srdci. Když máme toto svědectví a znalost, myslíme, žijeme a vzájemně spolu jednáme způsoby, které se více podobají Kristovým.
Naše děti k nám, rodičům, vzhlížejí a náš příklad je vede. Když důsledně žijeme tak, jak učí Písma, poskytujeme jim kotvu, která je povede při rozlišování pravdy ve světě protichůdných hodnot. S Písmy jako výchozím bodem jim můžeme pomoci zpracovat jejich zkušenosti a následky jejich rozhodnutí. Když to činíme, pomáháme jim, aby byly vždy zaměřené na věčnou perspektivu, aby nikdy nezapomněly, kdo jsou a kam jdou.
Prorok Joseph byl připraven na práci, kterou měl vykonat, oddanými, moudrými rodiči, kteří milovali Pána. Ti četli z Písem a učili z nich své děti. A tak, když byl mladý Joseph zmaten a potřeboval vedení, bylo pro něho přirozené obrátit se k Písmům. Řekl: „Asi ve dvanácti letech se má mysl začala vážně zabývat všemi důležitými otázkami týkajícími se obav o blaho mé nesmrtelné duše, které mě vedly k bádání v Písmech, o kterých jsem věřil, jak jsem byl učen, že obsahují slovo Boží.“ (The Personal Writings of Joseph Smith, sest. Dean C. Jessee [1984], 4-5; pravopis upraven dle současné normy.)
President Hinckley radil rodičům: „Čtěte svým dětem. Čtěte příběhy o Synu Božím. Čtěte jim z Nového zákona. Čtěte jim z Knihy Mormon. Bude to vyžadovat čas a vy jste velmi zaměstnaní, ale ukáže se, že je to velké požehnání pro váš život, stejně jako pro jejich. A v jejich srdci poroste velká láska ke Spasiteli světa, jedinému dokonalému člověku, který kráčel po zemi. Stane se pro ně skutečně reálnou žijící bytostí, a jak budou dospívat k mužství a ženství, Jeho velká smírná oběť získá v jejich životě nový a slavnější význam.“ (Citováno v Church News, 6. prosinec 1997, 2.) Bratři a sestry, tento nádherný slib od našeho proroka může patřit nám, pokud budeme svým dětem číst z Písem.
Nemůže existovat žádná větší radost, než když víme, že naše děti milují Pána, žádný větší mír než ten, který přichází, když cítíme Jeho lásku a rozumíme významu Jeho smírné oběti. Duch, který přichází, když se dělíme o posvátné věci srdce, nás sváže dohromady jako rodiny. Dobře to vyjádřil Jan: „Nemámť větší radosti, než abych slyšel, že synové moji chodí v upřímnosti.“ (3. Jan 1:4.)
Mým svědectvím je, že když se budeme řídit radou našeho proroka, získáme toto požehnání. Ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
