Placení desátků: Výsada Starší Ronald E. Poelman Sedmdesátník Vy i já patříme k těm generacím, kterým byla dána výsada poznat zákon desátků a žít podle něj. Požehnání plynoucí z poslušnosti tohoto zákona jsou jak časná, tak duchovní. Amerika se topila v ekonomické krizi 30. let. Byl jsem jedním z několika malých dětí v naší rodině a náš otec byl mnoho měsíců nezaměstnaný. Neexistovala žádná státní podpora v nezaměstnanosti a církevní program sociální péče ještě nefungoval. Naše potřeby byly mnohé. Dalo by se říct, že jsme byli nuzní. Ačkoliv jsem byl jen dítě, cítil jsem úzkost a strach svých rodičů. Každé ráno jsme společně poklekali k rodinné modlitbě a postupně jsme se střídali v tom, kdo promluvil. Jednoho památného rána byla řada na matce. Popsala některé z našich současných potřeb a poděkovala Nebeskému Otci za výsadu žít podle zákona desátku. Okamžitě jsem zakusil pocit utěchy a jistoty. Život podle zákona desátku byl výsadou a přinesl požehnání. Nepochyboval jsem o tom, protože moje matka to věděla. Tyto pocity mi zůstaly a sílily během mého života. Můj první desátek, který jsem platil, bylo pět centů. Můj otec a já jsme vstoupili do kanceláře biskupa, který s vážnou tváří přijal mých pět pencí a napsal mi stvrzenku. Pak se postavil, přistoupil od stolu ke mně a posadil se vedle mě. Objal mě a předal mi malý, ale důležitý lístek a řekl: „Ronalde, začal jsi dobře a jestliže budeš pokračovat tak, jak jsi začal, budeš dokonalý plátce desátků.“ Myšlenka být dokonalý se mi jevila jako něco, co je zcela mimo mé schopnosti. Usilovně jsem se snažil být prostě dobrý chlapec. Ale těmito slovy mně biskup vnukl myšlenku snahy o dokonalost v tomto jednom základním požadavku evangelia. Požehnání jak časná, tak duchovní byla hojná. Během dalších let mé svědectví o placení desátku jako o výsadě bylo častokrát potvrzeno. Poslušnost tohoto zákona a dalších mi umožnila, abych byl vysvěcen do svatého kněžství, obdarován v domě Páně, sloužil jako misionář na plný úvazek a byl zpečetěn se členy rodiny na čas a věčnost. A navíc mám výsadu vracet se do chrámu znovu, sloužit druhým a být poučován o věcech věčné důležitosti. Posvátný význam zákona desátku byl povrzen samotným Spasitelem po Jeho vzkříšení a během Jeho služby lidem na území, které je dnes známo jako Amerika. Kniha Mormon píše o tom, že Spasitel učil Nefity z Písem, která měli, ale mluvil ještě o dalších Písmech, která neměli, a přikázal jim napsat slova, která dal Otec Malachiášovi, včetně těchto slov: „Má člověk olupovati Boha? A přece jste mne oloupili. Avšak vy pravíte: V čem jsme tě oklamali? V desátku a v oběti . . . Přineste však celý desátek do mé zásobárny, aby byl pokrm v domě mém; a zkoušejte mne v tom, praví Pán zástupů, zdali vám neotevru oken nebeských a nesešlu požehnání, že ani nebudete míti místa, abyste je přijali.“ (3. Nefi 24:8, 10). Spasitel kromě toho zdůraznil důležitost tohoto přikázání pro nás, když Nefitům řekl: „Přikázal mi Otec, abych vám dal tato písma, kterých máte mezi sebou; neboť bylo moudrostí jeho, aby byla dána pokolením příštím“ (3. Nefi 26:2). Vy i já patříme k těm generacím, kterým byla dána výsada poznat zákon desátku a žít podle něj. Požehnání plynoucí z poslušnosti tohoto zákona jsou jak časná, tak duchovní, jak mnozí z nás mohou dosvědčit. V těchto posledních dnech Pán říká: „Vězte, nyní se nazývá dneškem až do příchodu Syna Člověka, a skutečně je to den obětí a den pro desátky mého lidu, neboť ten, kdo dává desátky, nebude spálen při Jeho příchodu“ (NaS 64:23). Může být pohlíženo na desátky jako na oběť? Ano, zvláště když rozumíme významu dvou latinských slov, ze kterých je anglické slovo sacrifice (oběť) utvořeno. Tato dvě slova, sacer a facere pohromadě znamenají „učinit posvátným“. To co vracíme Pánovi jako desátek je skutečně učiněno posvátným a poslušní jsou povzbuzeni. Mnohem dříve zdůraznil Pán posvátnost desátku Mojžíšovi ve slovech zaznamenaných v knize Leviticus: „Všickni také desátkové země, . . . Hospodinovi budou; nebo posvěceni jsou Hospodinu“ (Leviticus 27:30). Když jsme byli mladí manželé, moje manželka a já jsme očekávali narození svého prvního dítěte. Studoval jsem práva na univerzitě a v noci jsem pracoval u benzínové pumpy. Měli jsme velmi málo peněz. Zařídili jsme si svůj malý přízemní byt použitým nábytkem a mnoha dřevěnými bednami. Když se přiblížil čas narození, dali jsme dohromady všechny věci, které jsme potřebovali, kromě postýlky pro miminko, na kterou jsme neměli peníze. Tehdy jsme měli takovou praxi, že jsme platili desátek každý měsíc o postní neděli. Když se blížil ten den, uvažovali jsme o tom, že odložíme placení svého desátku, abychom mohli koupit dětskou postýlku. V duchu půstu a po modlitbě jsme se rozhodli zaplatit desátek a důvěřovat Nebeskému Otci. O několik dní později jsem procházel obchodní čtvrtí našeho města a nečekaně jsem potkal svého někdejšího misijního presidenta, který se mě ptal, zda chodím do školy nebo pracuji. Odpověděl jsem, že dělám obojí. Zeptal se, zda jsem ženatý? „Ano!“ Zda máme děti? „Ne, ale první dítě se nám narodí už za několik týdnů.“ „Máte postýlku pro miminko?“ zeptal se. „Ne,“ odpověděl jsem neochotně a překvapený jeho přímou otázkou. „Dobrá“ řekl, „obchoduji nyní s nábytkem a bude mi potěšením dodat dětskou postýlku jako dárek až do vašeho bytu.“ Naplnil mě pocit velkého ulehčení, vděčnosti a svědectví. Dar naplnil dočasnou potřebu, ale stále zde ještě zůstává dojímavá vzpomínka na duchovní zážitek, který ji provázel, opětovné potvrzení toho, že zákon desátku je přikázání se slibem. Opravdu závažné životní problémy nevyžadují ani tak materiální prostředky, jako Dary ducha. Mezi takovýmito problémy mohou být nemoc, utrpení nebo smrt milované osoby; vzpurný a neposlušný člen rodiny; falešná obvinění a jiná hluboká zklamání. Během těchto zkoušek potřebujeme rostoucí víru, inspiraci, utěšení, odvahu, trpělivost a schopnost odpouštět. Tato požehnání mohou být vylita z oken nebeských. Přichází mi na mysl lidé, kteří věřili učením Almy staršího a přišli do stáda Božího. Kniha Mormon zaznamenává, že byli poslušní a spravedliví (viz Mosiáš 18). Přes svou dobrotu je jejich nepřátelé velmi sužovali. Když vylili své srdce před Bohem, On jim odpověděl slovy utěchy, ujištěním, že je navštíví v jejich utrpení. (viz Mosiáš 24:14) Pak čteme: „Pán je posílil, takže svoje břemena mohli nésti s lehkostí a oni se podrobovali radostně a s trpělivostí veškeré vůli Páně.“ (Mosiáš 24:15.) Kéž bychom také byli tak posíleni a poddajní. Třebaže žijeme podle zákona desátku, určitě projdeme zkouškami a souženími smrtelnosti. Avšak když jsme přimknuti k Pánovi, pak, když čelíme protivenství, můžeme být ujištěni, že budeme požehnáni vírou, silou, moudrostí a pomocí od ostatních a vším, co potřebujeme nejen k překonání problémů, ale také k tomu, abychom se díky této zkušenosti poučili a pokročili dál. Náš vedoucí - prorok President Gordon B. Hinckley říká: „Mohu podat svědectví o zákonu desátku a jeho požehnáních, protože s nimi mám zkušenost. A každý muž a žena v této Církvi, kteří jsou poctivými plátci desátku, jsou poctivými před Pánem, mohou dosvědčit božskost této zásady“ ( Ensign, July 1995, 73). Jako jeden ze členů Církve přidávám své vlastní svědectví. Požehnání ze žití této zásady přináší klid do mysli, rostoucí víru, inspiraci a touhu žít více podle všech přikázání našeho Nebeského Otce. A nakonec to nejdůležitější, svědčím, že vím, že Bůh žije, že je náš Otec a že nás miluje. Ježíš Nazaretský je Synem Boha a naším Spasitelem a Vykupitelem. Dnes jsme vedeni žijícím prorokem Gordonem B. Hinckleyem. Ve jménu Ježíše Krista, amen.