Starší Donald L. Staheli
Sedmdesátník
Pán ví, že mnozí z nás mají v době, kdy se nám vše daří, tendenci zbloudit a nedbat Jeho rad, ale když se objeví nesnáze, vyhledáváme Ho a Jeho požehnání.
Moji bratři a sestry, cítím se pokořen a jsem velmi vděčný za povolání, jenž mi umožňuje stát zde dnes před vámi. Moje báječná manželka a rodina jsou pro mne velkým požehnáním. Dostalo se mi velkého požehnání sloužit s Bratřími, jejichž síla mne velmi povzbuzuje. Ale především ve velké lásce chovám své svědectví a vztah ke svému Spasiteli. Vydávám osobní svědectví o tom, že žije a vede svou Církev skrze našeho milovaného proroka a presidenta, Gordona B. Hinckleyho.
V minulém roce jsem přešel z uzavřeného světa obchodu do světa, kde se snažím být věrným služebníkem našeho Otce v nebesích na plný úvazek a zvláštním svědkem Ježíše Krista. Je to pro mne vskutku drahá zkušenost. Stal jsem se citlivějším k zodpovědnosti, požehnáním a příležitostem, které nabízí evangelium každému z nás, pokud budeme poslušni jeho zásad.
President Boyd K. Packer při několika příležitostech uvedl, že „my všichni máme právo být inspirováni a vedeni duchem Ducha Svatého.“ A poté dodává: „My všichni ve svém životě zdaleka nevyužíváme své výsady.“ Když jsem přemýšlel o hlubším smyslu tohoto tvrzení, je zcela jasné, že mnozí z nás promarňují některé duchovní příležitosti a požehnání, neboť umožňují „věcem, které mají být v životě nejdůležitější, aby ustoupily těm, které nejsou vůbec důležité“.
Kdyby byla komukoliv z nás položena otázka, co je v životě nejdůležitější, většina z nás by okamžitě odpověděla: „Naše rodiny a příležitost, kterou nám nabízí evangelium, být celestiálními rodinami - společně navěky.“ Avšak nátlaky každodenního života nás často rafinovaně oddalují od toho cíle, ke kterému se tak hrdě hlásíme. A v dění samém se na místo priorit, které jsou skutečně nejdůležitější, dostávají věci, které se v daném okamžiku zdají prvořadé, a které mají minimální nebo žádný význam v našem dlouhodobém cíli. V mnoha případech nás také pokušení a nátlaky věnovat se méně závažným záležitostem svedou na špatné stezky života.
President Spencer W. Kimball nás varoval: „Je tolik světských starostí a jsou tak spletité, že dokonce velmi dobří lidé jsou odkloněni od následování pravdy, neboť příliš dbají na věci tohoto světa.1
I já jsem byl v životě poučen o poslušnosti. Jednu lekci, kterou jsem dostal ještě jako chlapec od své matky a svého psa, jsem si zapamatoval nejvíce. Když mi bylo asi osm let, můj otec přinesl domů štěně. Hbitě jsem ho pojmenoval Flek. Snažil jsem se ho naučit novým kouskům a učil jsem ho, aby byl poslušný mých příkazů. Stali jsme se nejlepšími kamarády. Učil se dobře až na to, že nemohl překonat ukrutnou touhu štěkat na auta a pronásledovat je, když projížděla prašnou ulicí kolem našeho domu naším malým městečkem na jihu Utahu. Zkoušel jsem to všelijak, ale nemohl jsem Fleka odnaučit jeho zlozvyku. Jednoho dne projížděl velkou rychlostí soused ve svém velkém autě. Znal Fleka a znal i jeho zlozvyk. Když se však tentokrát Flek přiblížil k autu a byl agresivní jako obvykle, tento muž prudce změnil směr směrem k Flekovi a přejel ho zadním kolem svého auta.
Slzy mi tekly po tvářích, držel jsem Fleka v náručí, běžel jsem domů a volal jsem matku a bratra na pomoc. Když jsme smyli krev z jeho hlavy, brzy bylo zřejmé, že Flekův neposlušný čin měl za následek jeho smrt. Poté, co jsme Fleka pohřbili a osušili si slzy, mi matka dala jednu z největších životních lekcí, když mi vysvětlila zásadu poslušnosti a její použití v mém životě. Objasnila, že zdánlivě nepatrné skutky neposlušnosti mohou vést k dlouhotrvajícím následkům neštěstí, smutku a dokonce i smrti.
Tak, jak rosteme v evangeliu, učíme se, jakou hodnotu má poslušnost zásad, což nám umožní být ve shodě s naším Spasitelem a jeho proroky. Jsme-li poslušní jejich učení, pak začínáme chápat, co měl Spasitel na mysli, když řekl: „Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji. „2
Jelikož má každý z nás často nelehké zkoušky související s poslušností, vezměme si k srdci slova povzbuzení presidenta Hinckleyho, „že Pán nám nedává přikázání, jejichž zachovávání je za hranicemi naší síly. Nepožádá nás, abychom dělali to, pro co se nám nedostává . . . schopností.“3
My všichni, ale především vy, mladí lidé, když jste pokoušeni nátlakem vrstevníků v každodenním životě, uděláte dobře, zapamatujete-li si tuto radu proroka. Když se staneme mladými dospělými nebo když jsme starší, stanovení priorit a schopnost správně rozdělit pozornost, kterou věnujeme povinnostem, které na nás doléhají v zaměstnání, Církvi a v rodině, vyžaduje neustálé a opakované vyhodnocování.
Člověk by si měl pravidelně pokládat otázku: „Budu-li pokračovat v cestě po směru, kterým se v současnosti ubírám, kam mě zavede a co se stane s mou rodinou? Budujeme základy pro věčnou rodinu nebo se spíše zaměřujeme na pýchu z osobních úspěchů a na sbírku světských trofejí, které přebírají prvenství nad tím, co je v životě opravdu důležité?
Bez ohledu na náš věk a životní situaci, je jedinou jistou cestou k věčnému štěstí každodenní poslušnost zásad evangelia. President Ezra Taft Benson to naléhavě zdůraznil, když řekl: „Přestane-li být poslušnost dráždidlem a začneme-li ji vyhledávat, v té chvíli nás Bůh obdaruje mocí.“
Kniha Mormon představuje vyprávění různých lidí, jejichž poslušnost byla jednou větší, jednou menší. Důsledek jejich neposlušnosti je zřejmý. Výzvy, které obdrželi, aby se probudili, se týkají každého z nás i v dnešní době.
Písma objasňují, že Pán ví, že mnozí z nás mají v době, kdy se nám vše daří, tendenci zbloudit a nedbat jeho rad, ale když se objeví nesnáze, vyhledáváme Ho a Jeho požehnání. Také nás varoval před následky našeho zbloudění: „A můj lid musí býti nutně trestán, až se poslušnosti naučí, i když tyto trestné prostředky jsou pro můj lid bolestné.“4
Ať už jsme trestáni nebo zkoušeni, když se zmítáme na vlnách života sem a tam, poslušnost učení našeho Spasitele a proroků nás učiní hodnými velkého slibu krále Benjamina těm, kteří dodržují Boží přikázání: „Neboť vizte, jsou ve všech věcech časně i duchovně požehnáni; a vydrží-li věrně až do konce, pak vejdou do nebe, aby přebývali s Bohem ve stavu nikdy nekončící blaženosti.“5
Na Spasitelovu výzvu „Následuj mne“ nebo na Jeho napomenutí „Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte,“ má být naše odpověď jasná a jednoznačná. Vydávám vám své svědectví o tom, že jsme-li poslušni Jeho výzvy, budeme se ve svém životě těšit z Jeho lásky a pokoje. Ve jménu Ježíše Krista, amen.
ODKAZY
1. „Listen to the Prophets“, Ensign, May 1978, 77.
2. Matouš 16:25.
3. „Let Us Move This Work Forward,“ Ensign, Nov. 1985, 83.
4. NaS 105:6.
5. Mosiáš 2:41.
6. Lukáš 18:22.
7. Jan 14:15.
Previous
