Čas k přípravě Starší Joseph B. Wirthlin z kvora dvanácti apoštolů Dny našich zkoušek jsou sečteny, ale nikdo z nás neví, jaký je jejich počet. Každý den přípravy je vzácný Moji milovaní bratři a sestry, jsem vděčný, že mohu spolu s vámi být na generální konferenci Církve. Modlím se o to, abych byl veden Svatým duchem. Rád bych se s vámi zamyslel nad důležitostí smrtelného života jakožto doby, která je určena k přípravě. Jak svědčil Amulek: „Tento život jest dobou, kdy se lidé mají připravovati, aby předstoupili před Boha svého; ano vizte, den tohoto života jest dnem, kdy lidé mají vykonávati práce svoje.“1 Jako členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů máme zvláštní pochopení věčné přirozenosti své duše. Víme o své předsmrtelné existenci. Přijali jsme veliký plán štěstí našeho Nebeského Otce a rozhodli jsme se, že budeme následovat našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista. Zásady, které jsme přijali a za které jsme bojovali, jsou: 1) svoboda jednání, schopnost volit správné nebo špatné; 2) pokrok, schopnost učit se a stát se takovými, jakým je náš Nebeský Otec; a 3) víra, víra v plán našeho Otce a v usmíření Ježíše Krista, které nám umožňuje navrátit se do přítomnosti Boží. Následkem toho nám bylo umožněno vstoupit do smrtelného života. O smrtelném životě řekl Mistr toto: „Chceme je tím zkoušeti, zda budou činiti všechny věci, které jim kdy Pán jejich Bůh rozkáže.“2 Víme, že budeme žít v posmrtném životě nekonečného trvání a že, svými myšlenkami a skutky zde ve smrtelném životě, určujeme, jaký život to bude. Smrtelnost je velmi krátká, zato však nepředstavitelně důležitá. Písma nás učí, že „cesty Páně jsou věčným kruhem”3 a že Bůh ví „všechny věci, an jest od věčnosti do věčnosti.“4 My také jsme věčné bytosti. Naše přítomnost zde na zemi je nutný krok v plánu štěstí našeho milujícího Nebeského Otce, který připravil pro své děti. „[My jsme, abychom] pociťovali radost.“5 Prorok Joseph Smith učil, že „štěstí je účelem a cílem naší existence . . . pokud se držíme stezky ctnosti, bezúhonnosti, věrnosti, svatosti a pokud dodržujeme všechna přikázání Boží.“6 Právě teď, právě tato chvíle je součástí našeho věčného pokroku směřujícího k návratu s našimi rodinami do přítomnosti našeho Otce v nebesích. President Gordon B. Hinckley učil: „Máme zde [v tomto životě] nádherné dědictví, božské obdarování. Jakým by byl tento svět, kdyby si každý uvědomil, že všechny jeho skutky mají věčné následky. Náš život se může stát mnohem plodnějším jestliže . . . si uvědomíme, že každým dnem budujeme základ věčnosti.“7 Toto chápání nám pomáhá činit moudrá rozhodnutí v nejrůznějších situacích každodenního života. Když pohlížíme na život z hlediska věčnosti, pomáhá nám to zaměřit naši omezenou smrtelnou energii na to, co je nejdůležitější. Můžeme se vyvarovat toho, abychom nepromarnili svůj život tím, že budeme skládat „sobě pokladů na zemi, kdež mol a rez kazí.“8 Můžeme si skládat poklady v nebi a nezaprodat své věčné duchovní právo dané zrozením. Toto je den naší smrtelné zkoušky. Mohli bychom přirovnat svou cestu k věčnosti k závodu, který má tři kola. První kolo jsme absolvovali úspěšně a podařilo se nám dosáhnout skvělého pokroku. Bylo odstartováno druhé kolo. Dokážete si představit běžce, jak se na tomto úseku trati zastaví, aby utrhl květinu nebo honil králíka, který mu přeběhl přes cestu? Ano, to je právě to, co děláme my, když náš čas vyplňujeme světskými záležitostmi, které nás nepřibližují ke třetímu kolu, k věčnému životu, jenž je největším z darů Božích.9 Spasitel během svého působení ve Starém i Novém Světě přikázal: „Buďtež vy tedy dokonalí.“10 Poznámka pod čarou vysvětluje, že řecký překlad slova dokonalý znamená „úplný, dokončený, plně vyvinutý“. Náš Nebeský Otec chce, abychom využili této zkoušky ve smrtelnosti ke svému „plnému vyvinutí“ a využití svých talentů a schopností. Pokud takto činíme, tak až přijde poslední soud, budeme mít radost z toho, že stojíme před svým Otcem v nebesích jako „úplní“ a „dokončení“ synové a dcery, vytříbeni poslušností a hodni dědictví, které On přislíbil věrným. Spasitel nám byl příkladem a přikazuje, abychom díla, která [jsme Ho] viděli činiti, . . . také konali.“11 Vždy na mne velmi působila Moroniova silná výzva, kterou pronesl jako napomenutí před rozloučením na konci své služby: „Pojďte ke Kristu a buďte v něm dokonalými a popřete v sobě vše nebožské.“12 Alma vysvětloval svým následovníkům, že křest vyžaduje, abychom sloužili druhým, abychom byli ochotni „navzájem nésti svoje břímě, . . . truchliti s truchlícími; . . . utěšovati ty, kdož útěchy potřebují a býti božími svědky ve všech dobách.“13 Nemůžeme se postarat pouze o své spasení. Nemůžeme se vrátit do přítomnosti Otce v nebesích, aniž bychom pomáhali svým bratrům a sestrám. Jak jednou pochopíme, že jsme všichni doslovnými bratry a sestrami v Boží rodině, máme také pocítit povinnost pečovat o vzájemné blaho a prokazovat lásku skrze skutky laskavosti a starostlivosti. Pravá láska, „pravá láska Kristova“14 nás musí motivovat při jednání s každým jednotlivým dítětem našeho Nebeského Otce. Když děláme pokroky a stáváme se podobní Spasiteli, můžeme posilovat každou skupinu, ve které se sdružujeme včetně rodin a přátel. Pán nás staví do těchto společenství Svatých, kde se můžeme učit zásadám evangelia a uplatňovat je ve svém každodenním životě. Tato společenství jsou nám školou, zkušebním místem, a zároveň laboratoří, kde se jak učíme, tak pracujeme, když se snažíme žít podle evangelia. Když psal apoštol Pavel Korintským, úpěnlivě prosil o jednotu v Církvi a o to, aby si členové navzájem sloužili, „aby nebyla roztržitost v těle; ale aby oudové jedni o druhé vespolek pečovali. A protož jestliže co trpí jeden oud, . . . trpí všickni oudové; pakli jest v slávě jeden oud, radují se . . . všickni oudové.“15 Jsme pouze tak silní, jak je silný každý člen těla, nebo-li církve, Krista. Máme se snažit dělat všechno proto, abychom pomáhali každému členovi uvědomit si jeho božské možnosti jako „dědicové . . . Boží, spolu pak dědicové Kristovi.“16 Když poskytujeme službu bližním, musíme mít na paměti radu presidenta Hinckleyho, abychom nabídli přátelství a sdíleli lásku se stovkami tisíc těch, kteří každoročně vstupují do Církve jako obrácení. Nejkrásnější prostředek, který Pán poskytuje, aby byli nově obrácení vřele přivítáni a „udržováni na správné cestě,“17 je láska, kterou nabízí každý z nás tím, že se novým členům představí, zjistí, jak se jmenují, naslouchá jim a něco se o nich dozví. Nikdy není snadné vstoupit do nové církve a začít nový život a často to může přinést obavy. Každý z nás musí být takovým přítelem, aby měl každý nový člen touhu zůstat věrný a aktivní v Církvi. Tak, jak se přátelství vytváří, nově obrácení „již tedy [nejsou] hosté a příchozí, ale spoluměšťané svatých a domácí Boží.“18 Když jsou lidé pokřtěni, „jejich jména [jsou] zapsána“ a přiložena k církevním záznamům o členství“ aby bylo na ně pamatováno a aby byli živeni dobrým slovem Božím.“19 Starší John A. Widtsoe mluvil o zázračné změně, která naplní život nových členů, když jsou řádně vyživováni dobrým slovem Božím. Všiml si, že „ti nejprostší, nejobyčejnější lidé přijímající evangelium z úst pokorného mormonského misionáře se díky poučným pravdám evangelia tolik změní, že už nejsou nikdy takovými lidmi, jakými byli předtím.“20 Během svého vývoje ve smrtelném životě můžeme dělat chyby a vychýlit se od správného směru. Jestliže budeme v chybování pokračovat, budeme se více a více vzdalovat od určené trasy. Svůj život můžeme přirovnat k letu vesmírné lodi. Když se spustí motory, průběh letu je pečlivě kontrolován. Jakákoliv sebemenší odchylka od předem určeného směru je okamžitě korigována. Dokonce i odchýlení o zlomek stupně by loď zaneslo mnoho kilometrů od místa určení, kdyby nebylo korigováno. Čím déle se bude korekce oddalovat, tím náročnější seřizování bude potřeba. Umíte si představit, jak daleko se můžeme odchýlit, pokud směr nekorigujeme? Pán nám dal proroky, Písma, rodiče a další moudré vůdce, aby nás poučovali o směru, který máme následovat. Mohou nám pomoci sledovat náš pokrok a v případě nutnosti opravit směr, kterým jdeme, stejně jako pozemní stanice, které pozorují pohyb satelitů a udržují je na správné cestě. Náš směr na zemi je tak důležitý. Určují ho rozhodnutí, která každým dnem činíme. Nemůžeme oddělit své nynější myšlenky a skutky od jejich účinků na budoucnost. Můžeme se zeptat sami sebe, zda v životě, který teď žijeme, jsme hodni požehnání plánu našeho Otce. Dny našich zkoušek jsou sečteny, ale nikdo z nás neví, jaký je jejich počet. Každý den přípravy je vzácný. Sledoval jsem dovedné ruce Navajských žen amerického Jihozápadu, jak vytvářejí složité vzory při tkaní nádherných koberců. Velmi pečlivě vybírají a připravují každé barevné vlákno příze a vkládají je přesně na to pravé místo. Umělecky vetkávají do látky rozmanité barvy a vytvářejí koberce, které nakonec odpovídají předem zamýšlenému návrhu tvůrce. My vetkáváme týmž způsobem do látky svého života vzor, který představíme jako svůj konečný výrobek. Náš smrtelný život je tkán každý den tak, že doplňujeme své skutky do něčeho neobyčejně nádherného a následujeme plán Mistra Tvůrce. Když se rozhodujeme špatně, musíme žít s trhlinou v tkanině své duše nebo napravit chybný krok pokáním a odstranit bludná vlákna, která jsme zatkali do svého charakteru, a nahradit je jemnějšími, která nám Pán dal, abychom je používali. Nyní je ta doba, kdy vytváříme vzor tapiserie svého života. Pán mluvil o našem životě před smrtelností jako o našem prvním stavu a každému z nás slíbil, že „ti, kteří podrží svůj první stav, mají býti povýšeni, a ti, kteří svůj první stav nepodrží, nemají míti slávy ve stejné říši s těmi, kteří podrží svůj původní stav; a ti, kteří svůj druhý stav podrží, mají obdržeti rozmnoženou slávu na hlavy své, provždy a navěky.“21 Otálení a nerozhodnost mohou bránit našemu úsilí připravit se na život po smrtelnosti. Starší Joseph Fielding Smith řekl: „Odkládání je z hlediska zásad evangelia zlodějem věčného života - jenž je životem v přítomnosti Otce a Syna.“22 V Knize Mormon čteme Amulekovu naléhavou žádost: „Prosím vás, abyste neodkládali den obrácení svého až na konec . . . Neboť týž duch, který ve vašich tělech dlí v době, když tento život opouštíte, bude i v onom věčném světě míti moc bydleti v těle vašem.“23 Jednou někdo řekl, že „život je opravdu drahocenný dar, a proto se máme vyhýbat těm věcem, které jsou nepodstatné nebo které tento dar pustoší. . . . ,Každý jednotlivý den není pouze dalším dnem, ale je spíše padající kapkou vody, zlatavým momentem krátkého údobí života, který stále více zvětšuje bohaté moře života.‘“24 Nerozhodnost nás může zastavit nebo ochromit naši přípravu ve smrtelnosti. Mohli bychom se stát takovými, jako byli lidé z Ninive, které Pán popsal Jonášovi jako ty, „kteříž neznají rozdílu mezi pravicí svou a levicí svou.“25 Apoštol Jakub poznamenal, že „muž dvojí mysli, jest neustavičný ve všech cestách svých.“26 Staré švýcarské pořekadlo popisuje tuto nerozhodnost těmito slovy: S jednou nohou uvnitř, a jednou nohou ven, nemůžeš být tam, a nemůžeš jít ven - Ani teplý, ani studený, ani hranatý, ani kulatý. Ubožejší než chudák, z vlastní vůle spoutaný. Takovému člověku není nikdy známo kde je třeba začíti kam nejdříve šlápnout. Nemůžeme se chovat jako pokrytci ve vztahu s manželem nebo manželkou, s rodiči nebo dětmi. Chystáme se snad trávit čas se svými dětmi, až trochu povyrostou a až nebudeme mít tolik práce? A co ta cenná přátelství, která se rozplynula díky pozorným a dlouhým dopisům, které jsme si naplánovali napsat, ale nikdy jsme je nedokončili a neposlali? Jsme věrní, pokud jde o pravidelné návštěvy chrámu? Pomysleme na knihy, které hodláme číst, na podněty k laskavosti, podle kterých hodláme jednat, a na dobré věci, které si hodláme vzít za své. Dáváme si vždy do batohu to, co má v životě největší hodnotu, ale nikdy se nevydáme na výlet? Odkládáme neustále to, co bychom měli dělat? Rozhodněme se začít žít dnes, ne až zítra, ale dnes, v tuto hodinu, dokud je ještě čas. Víme, že smrt je pouze nutný přechod dál. Dříve nebo později přijde ke každému z nás. Naše smrtelné tělo se navrátí do země a duch se navrátí do duchovního světa. Díky Spasitelově smírné oběti budeme všichni vzkříšeni. Každý z nás bude stát před soudnou stolicí Velikého Jehovy a bude odměněn podle svých skutků ve smrtelnosti. Pokud učiníme každé rozhodnutí zde na zemi s myslí upřenou na tento soud, využijeme svou smrtelnou lhůtu moudře a její dny nám poskytnou mír v tomto životě a věčný život ve světě příštím. Svědčím o tom, že tyto nauky jsou pravdivé. Můžete poznat pravdu evangelia skrze Ducha Svatého, který vám ji potvrdí našeptáváním do vaší duše. Pán řekl: „Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jestli to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe.“28 Spasitel žije a miluje každého z nás. To vím celým svým srdcem. Jsme děti milujícího Otce v nebi, který povýšil proroka Josepha Smitha, aby obnovil plnost evangelia. Náš Otec v nebesích nám také v dnešní době požehnal tím, že nám dal žijícího proroka, aby nás vedl zpět do Jeho milující náruče. Tímto prorokem je Gordon B. Hinckley. O tom vám vydávám své svědectví ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Alma 34:32. 2. Abraham 3:25. 3. 1. Nefi 10:19. 4. Moroni 7:22. 5. 2. Nefi 2:25. 6. History of the Church, 5:134-35. 7. Teachings of Gordon B. Hinckley (1997), 174. 8. Matouš 6:19. 9. Viz NaS 14:7. 10. Matouš 5:48; viz také 3. Nefi 12:48. 11. 3. Nefi 27:21. 12. Moroni 10:32. 13. Mosiáš 18:8-9. 14. Moroni 7:47. 15. 1. Korintským 12:25-26; viz také verše 12-27. 16. Římanům 8:17. 17. Moroni 6:4. 18. Efezským 2:19. 19. Moroni 6:4. 20. „Symbolism in Irrigation“, Improvement Era, červen 1952, 423. 21. Abraham 3:26. 22. The Way to Perfection, 10. vydání (1953), 202. 23. Alma 34:33-34. 24. Thomas J. Parmley, jak je citováno R. Scott Lloydem v publikaci „Alumnus, 95, Returns to High School“, Church News, 12. červen 1993, 13. 25. Jonáš 4:11. 26. Jakub 1:8. 27. Citováno Hans B. Ringgerem v poselství „Choose You This Day,“ Ensign, květen 1990, 26. 28. Jan 7:17; viz také verše 14-16.