Rodina je Boží dar

Je snad něco krásnějšího a hlubšího než prosté a čisté pravdy evangelia podané v písni z Primárek? A vy, všechny dívky z Primárek, které jste dnes zde, tuto píseň, o níž budu mluvit, znáte. Učily jste se ji vloni pro vystoupení Primárek.

Ve slovech písně „Rodina je Boží dar“¹ – kterou jsme zpívaly na začátku shromáždění – si připomínáme čistou nauku. Učíme se nejen tomu, že rodina je Boží dar, ale že každá z nás je součástí Boží rodiny.

První řádek této písně nás učí: „Náš Otec svou rodinu má a já i ty jsme Jeho milované děti.“ Z prohlášení o rodině se dozvídáme: „V předsmrtelné říši duchovní synové a dcery znali Boha a uctívali Ho jako svého Věčného Otce.“ V této říši jsme se učily o své věčné ženské identitě. Věděly jsme, že každá z nás je milovaná „dcera nebeských rodičů“.²

Náš příchod do smrtelnosti na zemi tyto pravdy nezměnil. Každá z nás patří do rodiny Boží a je v ní potřebná. Pozemské rodiny vypadají různě. A i když se ze všech sil snažíme vytvářet silné tradiční rodiny, členství v rodině Boží nezávisí na žádném jiném stavu – manželském, rodičovském, finančním, společenském, ba ani na tom, který zveřejňujeme na sociálních sítích.

Zkrátka patříme do rodiny Boží. „Jsme dcery našeho Nebeského Otce, který nás miluje, a my milujeme Jeho.“³

Druhý řádek písně dál rozvíjí ten první. „Narození je cesta sem, na zem“, kde máme žít a učit se v rodinách.

V předsmrtelném životě jsme se dozvěděly, že budeme potřebovat období smrtelnosti. Přijaly jsme „plán [Nebeského Otce], podle kterého Jeho děti mohou obdržet hmotné tělo a získat pozemskou zkušenost, aby pokročily směrem k dokonalosti a nakonec naplnily své božské určení jako dědicové věčného života“.⁴

Starší Richard G. Scott vysvětlil, že „v předsmrtelném světě jsme se učili, že sem přijdeme za účelem toho, abychom byli zkoušeni, prověřováni a podrobeni zátěži“.⁵ Tato zátěž má tolik podob, kolik je jedinců, kteří jsou jí podrobeni. Nikdy jsem nemusela projít rozvodem, bolestí a nejistotou opuštěného dítěte nebo zodpovědnostmi spojenými s životem osamocené matky. Nezakusila jsem smrt dítěte, neplodnost, ani přitažlivost k osobám stejného pohlaví. Nemusela jsem snášet týrání, chronickou nemoc či závislost. Toto nebyla příležitost pro zátěž, jíž jsem byla podrobena.

Právě teď si některé z vás říkají: „Sestro Stephensová, vy nám prostě nerozumíte!“ A já odpovídám, že máte asi pravdu. Nerozumím zcela vašim těžkostem. Ale skrze své osobní zkoušky a strasti – ty, které přivedly na kolena mě – jsem se dobře obeznámila s Tím, kdo rozumí, s Tím, který znal trápení,⁶ který to vše prožil a který tomu všemu rozumí. A navíc jsem zažila a zažívám všechny tyto zkoušky smrtelnosti, které jsem zmínila, z pohledu dcery, matky, babičky, sestry, tety a přítelkyně.

My, jako dcery Boží dodržující smlouvy, nemáme jen příležitost poučit se ze svých těžkostí – máme i možnost sjednotit se v empatii a soucitu, když pomáháme ostatním členům Boží rodiny v jejich starostech, jak jsme to skrze smlouvu slíbily.

Když tak činíme, začneme také rozumět a důvěřovat tomu, že Spasitel zná těžkosti spojené s touto cestou a může nás provést jakýmikoli smutky a zklamáními, jež mohou přijít. On je ta pravá láska a Jeho láska „vytrvá na věky“⁷ – částečně skrze nás, když Ho následujeme.

Jako dcery Boží a učednice Ježíše Krista pak „jednáme podle oněch náklonností, které nám Bůh zasadil“ do srdce.⁸ Okruh našeho vlivu se neomezuje jen na členy naší vlastní rodiny.

Obrázek

Photo of Sister Yazzi and Sister Yellowhair

Nedávno jsem měla možnost setkat se se sestrou Yazzieovou z Arizonského kůlu Chinle v jejím indiánském obydlí. Když mě u sebe přivítala, jako první jsem si na zdech a na stolech všimla mnoha zarámovaných fotografií členů rodiny a misionářů. A tak jsem se zeptala: „Sestro Yazzieová, kolik máte vnoučat?“

Překvapená mou otázkou pokrčila rameny. Její odpověď mě zmátla, a tak jsem se podívala na její dceru, sestru Yellowhairovou, která odvětila: „Ona neví, kolik má vnoučat – my je nepočítáme. Všechny děti jí říkají babičko – je babičkou pro všechny.“

Sestra Yazzieová neomezuje svou lásku a vliv jen na svou biologickou rodinu. Chápe, co to znamená rozšiřovat okruh svého vlivu, zatímco koná dobro a žehná členům rodiny Boží, pečuje o ně a chrání je. Chápe, že „kdykoli žena posiluje víru dítěte, přispívá k síle rodiny – nyní i v budoucnu“.⁹

Třetí řádek písně dál vysvětluje účel naší smrtelnosti: „Bůh rodinu nám dal, to aby se v ní každý z nás lepším stal.“ Spasitel učil: „Buďte jedno; a nejste-li jedno, nejste moji.“¹⁰ Prohlášení o rodině nás učí, že jako milované duchovní dcery nebeských rodičů máme božskou podstatu, věčnou identitu a účel. Bůh si přeje, abychom byly jedno. Bůh potřebuje, abychom byly jedno – jako dcery dodržující smlouvy, sjednocené v rozmanitosti osobních životů,¹¹ jež si přejí naučit se všemu potřebnému, aby se mohly vrátit do Jeho přítomnosti a být k Němu připečetěny jako součást Jeho věčné rodiny.

„Posvátné obřady a smlouvy, které lze obdržet ve svatých chrámech, umožňují jedincům vrátit se do přítomnosti Boží a rodinám umožňují, aby byly sjednoceny na věčnost.“¹² Obřady, které jsme přijaly, a smlouvy, které jsme uzavřely při křtu a ve svatém chrámu, spojují rodinu Boží na obou stranách závoje – spojují nás s naším Otcem skrze Jeho Syna, jenž se modlil: „Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli.“¹³

Věnujeme-li ve smrtelnosti čas studiu a uplatňování Spasitelova učení, stáváme se více takovými, jako je On. Začínáme chápat, že On je ta cesta – jediná cesta, kterou můžeme překonat těžkosti smrtelnosti, být uzdraveny a vrátit se do nebeského domova.

Poslední řádek oné písně nás vrací na začátek: „Z lásky nám tak požehnal – rodina je Boží dar.“ Otcův plán pro Jeho děti je plánem lásky. Je to plán na sjednocení Jeho dětí – Jeho rodiny – s Ním. Starší Russell M. Nelson učil: „Nebeský Otec si pro své děti přeje jen dvě věci …: nesmrtelnost a věčný život, ‚což znamená vrátit se k Němu domů a žít s Ním‘.“¹⁴ Tato přání lze naplnit jen tehdy, když i my sdílíme lásku, kterou Nebeský Otec chová ke své rodině, tím, že se zajímáme o druhé a dělíme se s nimi o Jeho plán.

Před dvaceti lety členové Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů oslovili celý svět, když vydali prohlášení o rodině. Útoků na rodinu od té doby stále přibývá.

Máme-li úspěšně plnit posvátné zodpovědnosti jako dcery Boží, musíme chápat věčný význam těchto pravd o plánu Nebeského Otce pro Jeho rodinu a osobní zodpovědnost učit těmto pravdám druhé. President Howard W. Hunter vysvětlil:

„Je velmi zapotřebí, aby se ženy v Církvi spojily a společně stály za bratry a po jejich boku a přehradily příliv zlovolnosti, jež nás obklopuje, a aby nesly kupředu toto dílo našeho Spasitele. …

… A tak vás snažně prosíme, abyste působily svým mocným vlivem ve věci dobra při posilování rodin, Církve a společnosti.“¹⁵

Sestry, patříme do Boží rodiny. Jsme milovány. Je nás zapotřebí. Máme Bohem daný účel, práci, místo a roli v Církvi a v království Božím a v Jeho věčné rodině. Víte hluboko v srdci, že Nebeský Otec vás miluje a přeje si, abyste vy i ti, které máte rády, byli s Ním? Tak, jak jsou „Nebeský Otec a Jeho Syn Ježíš Kristus dokonalí …, tak mají i dokonalou naději ohledně nás“.¹⁶ Jejich plán pro nás je dokonalý a jejich zaslíbení jsou jistá. O těchto pravdách vděčně svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.