Starší L. Tom Perry, “Byli jsme tou nejlepší generací,” Mar 2011
Fireside CVS pro mladé dospělé • 6. března 2011 • Universita Brighama Younga
Je pro mě vždy ohromující, když zde stojím a dívám se na tuto krásnou a pohlednou skupinu mladých dospělých. Ještě více mě vyvádí z míry vědomí, že desítky tisíc z vás jsou shromážděny po celém světě.
Jste budoucnost Církve
Léta plynou rychle a vy na tuto dobu budete vzpomínat jako na jedno z nejúžasnějších období svého života. Mám velkou víru a důvěru v mladé dospělé Církve. Jedno z nejjasnějších zjevení, které jsem kdy obdržel, jsem získal v době, kdy jsem se připravoval na to, abych předsedal území Evropa-střed.
Během jedné probdělé noci jsem získal dojem, že mladí dospělí jsou budoucností Církve v Evropě a že je potřeba, abych se zaměřil na ně. Nakonec se z toho stalo jedno z nejuspokojivějších období mé dlouhé služby. Když jsme v průběhu několika posledních let naslouchali vašim nápadům a obavám, vyplynuly z toho některé velmi přínosné věci.
Společně jsme se naučili, jak vám můžeme pomoci přivádět mnoho vašich přátel, aby s vámi uctívali Boha. Byl jsem svědkem horlivé duchovní moci, kterou mají mladí dospělí v této Církvi. Znám vaše schopnosti. Jsem neustále svědkem toho, jak se vzájemně posilujete a přivádíte přátele k poznání znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista.
Vy jste mladí a já jsem starý. Odděluje nás spousta let. Když jsem byl ve vašem věku, používal jsem při počítání na hodinách účetnictví logaritmické pravítko. Ukážu vám, jak to funguje. Když mám proslov, mluvím rychlostí 140 slov za minutu. Když posuvník nastavím na číslo vyjadřující rychlost, vidím, jak dlouhý můj proslov bude. Pro mě je to mnohem rychlejší než moderní počítací přístroj. Ale abych udržel krok s vaší moderní a bystrou myslí, u téměř všech početních příkladů musím být obeznámen s moderními nástroji této doby.
Abych stačil vašemu tempu, musel jsem mnohé změnit, abych zůstal nablízku nejnovějším technickým vymoženostem. Naučil jsem se používat počítací stroj, počítač pracující s děrovacími štítky a s 360 datovými disky, notebook, kapesní počítač, Blackberry, iPod, iPhone a nyní mám i iPad. K tomu přidejte Facebook, Twitter, blogy a YouTube. Pomyslete na to, jaké to je, když se osmaosmdesátiletý muž snaží udržet s vámi krok!
Jak náročný úkol je to pro mou generaci – snažit se používat a sledovat to, co vyvíjíte! Ale oproti vám máme jednu výhodu. My jsme prošli všemi těmito změnami. Získali jsme zkušenosti díky poznání určitých základních zásad, které jsou dosud velmi cenné jakožto základ, na němž lze stavět. Vy o nich můžete jen číst. Chtěl bych vám něco říci o těchto základních zásadách, které nesmíme nikdy odložit ani odhodit stranou.
Učiňte svou generaci tou nejlepší
Před několika lety jeden známý spisovatel popsal některé muže a ženy z mé doby jako tu „nejlepší generaci“. Onen spisovatel, Tom Brokaw, vysvětlil:
„Tito muži a ženy vyrůstali během Velké hospodářské krize, kdy se nad zemí jako mor vznášela ekonomická beznaděj. Viděli, jak jejich rodiče přišli o své rodinné firmy, své farmy, své zaměstnání a své naděje. Naučili se přijímat budoucnost, která se odvíjela postupně, den za dnem. Když pak začala svítat naděje na ekonomické oživení, v Evropě a v Asii vypukla válka. … Tato generace byla svolána na cvičiště a bylo jí řečeno, aby se vycvičila na válku. Opustili své ranče, … svá zaměstnání v centru města, … vzdali se svého místa na montážní lince … a práce na Wall Street, opustili školu nebo se z absolventského taláru převlékli přímo do uniformy. …
Čelili nepřízni osudu a opožděnému začátku, ale neprotestovali. V období jejich života, kdy jejich dny a noci měly být naplněny nevinným dobrodružstvím, láskou a školou pracovních dnů, bojovali, často muž proti muži, v těch nejprimitivnějších podmínkách. … Každý den byli ve vzduchu, v oblacích plných hrůz, vydávali se na moře v nepřátelských vodách, daleko od své vlasti. …
Když válka skončila, muži a ženy, kteří v ní byli zainteresováni, … se zapojili do radostných a krátkých oslav a pak se hned pustili do úkolu znovu vybudovat vlastní život a svět, po němž toužili. Vyzrálostí přesahovali svůj věk, byli zoceleni tím, čím prošli, disciplinovaní díky svému … výcviku a obětem, které přinesli. Uzavírali manželství v rekordních počtech a dali vzniknout další … generaci. … Zůstali věrni svým hodnotám osobní zodpovědnosti, povinnosti, cti a víry.“1
Když jsem byl vašeho věku, očekával jsem totéž, po čem toužíte i vy. Těšili jsme se na zamilovanost, vzdělání, zaměstnání a manželství. Místo toho jsme byli povoláni ke službě a vysláni do všech koutů světa, abychom bojovali ve strašlivé válce na obranu našich základních práv těšit se ze svobody myšlení, jednání, shromažďování a vládnutí, která jsou chráněna zákonem. Naše služba nebyla určena jen nám – měl to být náš přínos generacím, které přijdou po nás. Šli jsme kupředu ochotně. A vyžadovalo to velkou odvahu.
I když si na ono označení nedělám nárok já sám, jsem jedním ze zbylých přeživších oné „nejlepší generace“. Když se dívám do budoucnosti – a když se dívám na vaši budoucnost – modlím se o to, abyste i vy vyšli kupředu a přijali zodpovědnost zachovat vznešený odkaz naší minulosti. Modlím se o to, abyste v budoucnosti i vy byli známi jako ta „nejlepší generace“.
Vaše válka bude velmi odlišná. Plně si uvědomuji, že vaše těžkosti budou mnohem větší než ty naše. My jsme věděli, kdo jsou naši nepřátelé na bojišti. Stříleli po nás! Dnešní nepřítel je mnohem zlověstnější. Neútočí na nás vždy jen přímo. Místo toho se skrývá téměř v každém prostředku, který člověk zná. Jeho úmyslem je tu a tam vštípit zlovolný nápad, tu a tam zlovolnou myšlenku, aby nás odvedl od ctností, kterým nás učí naše slavná historie. Svým lstivým plánem zosnoval způsoby, jak oslabovat naši křesťanskou víru.
Rád bych k vám dnes večer promluvil o slábnoucích základech křesťanské víry po celém světě.
Posilujte víru ve Spasitele
Vaší úlohou je pomáhat dětem našeho Otce v nebi navrátit se ke křesťanským základům tím, že budou rozvíjet víru ve Spasitele a v Jeho cesty.
„Papež Benedikt XVI. truchlil nad slábnutím církví v Evropě, Austrálii a Spojených státech. Řekl: Již nic nenasvědčuje tomu, že lidé potřebují Boha, tím méně Krista. … Vypadá to, jakoby takzvané tradiční církve vymíraly.“2
Vzdálili jsme se tradičnímu uctívání Boha. Více lidí říká, že jsou založeni spíše duchovně než nábožensky – pokud nějaká nauka zapadá do jejich životního stylu, přijmou ji a stane se součástí jejich víry. Pokud nezapadá, vytvoří si vlastní, člověkem založenou víru. Na víru a duchovnost se nyní pohlíží jako na spotřební zboží. Všude se rozmohl materialismus, a nahradil Boha. Musíme se ozvat proti těmto nebezpečným trendům, jejichž úmyslem je zničit víru lidí.
Kniha Mormonova nás znovu a znovu varuje před nahrazováním důvěry v Boha tím, co nemá trvalou hodnotu. V této knize se popisuje období, kdy se mnozí Nefité odchylovali od víry: „Zpychli, jsouce povýšeni v srdci svém pro své nesmírně veliké bohatství; tudíž zbohatli ve svých vlastních očích a nechtěli dbáti … slov [proroků], aby kráčeli zpříma před Bohem.“ (Alma 45:24.)
Moji mladí přátelé, když vidíte, jak křesťanská víra ve společnosti slábne, vaše víra musí být dokonce ještě pevnější a spolehlivější. Helaman prohlásil: „Pamatujte, že na skále Vykupitele našeho, jenž jest Kristus, Syn Boží, musíte postaviti základ svůj; aby, až ďábel vyšle mocné větry své, ano, šípy své ve vichřici, ano, až vás bude tlouci všechno krupobití jeho a mocná bouře jeho, to nemělo nad vámi žádné moci k tomu, aby vás to stáhlo do propasti bídy a nekonečné bědy pro onu skálu, na níž jste postaveni, která je jistým základem, základem, stavějí-li lidé na něm, nemohou padnouti.“ (Helaman 5:12.)
Nefi nám připomíná: „Mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu, kážeme o Kristu, prorokujeme o Kristu a píšeme podle proroctví svých, aby děti naše mohly věděti, k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých, … [a] onen život, který je v Kristu. … Neboť správná cesta je věřiti v Krista.“ (2. Nefi 25:26–28.)
Máme nějaké opodstatnění pro takové tvrzení?
Symboly Kristovy oběti přetrvávají po celé věky
Nejlépe zaznamenanou skutečností v celé historii je zpráva o působení našeho Pána a Spasitele na zemi. Jeho poslání bylo prorokováno již od počátku lidské historie na zemi.
Podívejme se na jeden příklad. V 5. kapitole Mojžíše čteme:
„A stalo se, že poté, co jsem je já, Pán Bůh, vyhnal, že Adam počal obdělávati zemi a míti panství nad veškerou zvěří polní a jísti chléb svůj v potu čela svého, tak jak jsem mu já, Pán, přikázal. A Eva, manželka jeho, s ním také pracovala. …
A Adam a Eva, manželka jeho, vzývali jméno Páně a slyšeli hlas Páně, ze směru od zahrady Eden, promlouvající k nim, a neviděli jej; neboť byli vyloučeni z jeho přítomnosti.
A on jim dal přikázání, že mají uctívati Pána, svého Boha, a mají obětovati prvorozené ze stád svých jako oběť Pánu. A Adam byl poslušen přikázání Páně.
A po mnohých dnech se Adamovi ukázal anděl Páně řka: Proč přinášíš oběti Pánu? A Adam mu řekl: Nevím než to, že mi Pán přikázal.
A potom anděl pravil řka: Toto je podobenství oběti Jednorozeného Otcova, který je pln milosti a pravdy.
Pročež, budeš činiti všechno, co činíš, ve jménu Syna a budeš činiti pokání a vzývati Boha ve jménu Syna na věky.“ (Verše 1, 4–8.)
A tak byly na zemi, jakožto obřad evangelia, zavedeny oběti, které se přinášely a vykonávaly pravomocí kněžství, což znázorňovalo budoucí oběť Syna Muže, který obětuje svůj život za hříchy světa.
Podoba obřadu byla vždy uzpůsobena tak, aby poukazovala na konkrétní okolnosti Pánovy oběti, až přijde v zenitu času. Například oběť přesnic byla stanovena tak, že byl vybrán jednoletý beránek bez vady a poskvrny. Byla prolita jeho krev a dbalo se na to, aby nebyly zlomeny žádné kosti, což vše symbolizuje způsob Spasitelovy smrti.
Žasnu nad tím, že přinášení obětí probíhalo po celé věky, od Adama dokonce až do Spasitelovy doby. I když lidstvo prošlo mnoha obdobími odpadlictví, naděje, že Pán usmíří hříchy lidstva skrze svého Jednorozeného Syna, a naděje, že Jeho usmiřující krev přinese nesmrtelnost, v mysli lidí nepochybně přetrvala.
Přinášení obětí všeobecně skončilo, když Spasitel přišel na zem. Byla zavedena svátost, aby připomínala Jeho následovníkům, že Spasitel skutečně přišel na zem a vykonal své pozemské poslání. V Lukášovi 22:19–20 čteme:
„A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.“
Znovu žasnu nad tím, že tato upomínka se praktikovala i v temných obdobích odpadlictví a v mnoha podobách a mnoha způsoby přetrvala po celé generace až do Znovuzřízení evangelia, kdy byla kněžská moc znovu na zemi, aby vykonávala tento posvátný, spásný obřad.
Ve všech obdobích zaznamenané historie nacházíme trvalou připomínku poslání našeho Spasitele. Přišel na zem jako ten, kdo měl dvojí občanství, jedno od Boha a druhé od člověka. A tak mohl za nás za všechny, skrze Usmíření, vykonat svou velikou, povznášející oběť. Když studujeme nauky v průběhu všech věků, mohli bychom snad najít nějaký větší důkaz o tom, že On je Ježíš Kristus, Spasitel světa? Dal nám své evangelium, aby nás vedlo a řídilo během našeho pozemského putování.
Ukažme světu pravdivost evangelia Ježíše Krista
President David O. McKay řekl:
„Zodpovědnost ukázat světu, že evangelium Ježíše Krista vyřeší problémy světa, spočívá na těch, kteří toto tvrdí. … Já věřím, … že každý problém světa lze vyřešit díky poslušnosti zásad evangelia Ježíše Krista. …
Řešení těch největších problémů světa spočívá zde, v Církvi Ježíše Krista. Jsou dostatečně zaopatřeny nejen potřeby jednotlivců, ale i národa a skupin národů. … Připouštím, že to může vypadat, jako kdybychom si přisuzovali nějakou nadřazenou moudrost, ale tak tomu není. Jde zkrátka jen o uplatnění Božího plánu při řešení celosvětových problémů. Vy, kteří jste nositeli kněžství, máte dnes, kdy žijete v tomto tvůrčím okamžiku světové historie, větší zodpovědnost, než jakou kdy Církev měla. Opakuji. Pokud tvrdíme, že máme pravdu, má každý Svatý posledních dnů závazek podle toho žít, aby lidé světa, když zareagují na pozvání, aby okusili ovoce stromu, zjistili, že toto ovoce je prospěšné a dobré.“3
Tímto velikým poselstvím, které neseme světu, je skutečnost, že evangelium našeho Pána a Spasitele bylo opět znovuzřízeno na zemi. Jeho Církev je znovu za zemi, s mocí a slávou svatého kněžství.
Těm, kteří jsou ke kněžství vysvěceni, je dána moc jednat v Jeho jménu jako Jeho zástupci, aby přinesli nauky, obřady, zásady a moci svázat na zemi to, co bude svázáno i v nebi. Toto je Spasitelova Církev. Řídí záležitosti své Církve skrze své vyvolené proroky. Jeho proroci pak učí evangeliu druhé a svědčí o Ježíši jako o našem Spasiteli a Vykupiteli. Tato doba a věk je dispensací plnosti časů, o níž mluvili proroci již od počátku času. Je to naplnění všeho, co bylo zaznamenáno, že má přijít, jak to pravili Pánovi proroci a jak je to zaznamenáno ve svatých písmech. Není to nová církev, ale církev znovuzřízená na svět v této době a v tomto věku.
Vy jste onou generací, kterou Pán zachoval pro tuto dobu. Vyšli jste z vod křtu se smlouvou a slibem Pánu, že Ho budete zastupovat a pomáhat lidem odvrhnout světské způsoby a vrátit se k požehnáním, která nám jsou slíbena, když Ho budeme následovat a když budeme žít podle Jeho evangelia. Můžete vskutku pomoci dětem Nebeského Otce navrátit se ke křesťanské víře a rozvíjet víru v Něho a vrátit se na Jeho cesty.
Co můžete dělat
Možná se ptáte: „Co mohu dělat?“ Před několika měsíci náš president kůlu mluvil na shromáždění svátosti a navrhl čtyři kroky, které můžeme dělat, abychom druhé přivedli zpátky k nám:
Zaprvé je to každodenní modlitba. Líbí se mi tato slova z Biblického slovníku: „Jakmile si uvědomíme svůj správný vztah k Bohu (totiž, že Bůh je náš Otec a my jsme Jeho děti), modlitba se pro nás ihned stane přirozenou a instinktivní záležitostí. (Matouš 7:7–11.) Mnoho takzvaných těžkostí týkajících se modlitby vyplývá z toho, že na tento vztah zapomínáme. Modlitba je úkon, kterým se uvádí do vzájemného souladu vůle Otcova a vůle dítěte. Cílem modlitby není změnit vůli Boží, ale zajistit nám i dalším lidem požehnání, která je Bůh již ochoten udělit, ale pod podmínkou, že o ně požádáme. Požehnání vyžadují určitou práci nebo úsilí na naší straně, než je můžeme získat. Modlitba je druh práce a je to stanovený prostředek k získání těch nejvyšších požehnání.“4
President Thomas S. Monson řekl:
„Těm, kteří jsou v dosahu mého hlasu a kteří zápasí s problémy a těžkostmi, velkými i malými, pravím, že modlitba je zdrojem duchovní síly. … Modlitba je prostředkem, kterým přistupujeme k našemu Otci v nebi, který nás miluje. Promlouvejte k Němu v modlitbě a pak naslouchejte odpovědi. Skrze modlitbu se dějí zázraky. …
Pamatujte na to, abyste se modlili upřímně.“5
Modlete se denně a pomáhejte druhým vrátit se ke křesťanské víře tím, že je budete povzbuzovat, aby poklekali a modlili se k Bohu.
Zadruhé – každodenní studium písem. Mohli bychom snad najít větší svědectví o Ježíši Kristu, než jsou ta, která nacházíme v Knize Mormonově? 239 z 233 kapitol se zmiňují o Spasiteli. Není to ohromující?
Dbejte na to, abyste každý den studovali písma. Pak pomáhejte druhým vrátit se ke křesťanské víře tím, že je budete povzbuzovat, aby také studovali písma denně.
Zatřetí – chrámová způsobilost. Někteří z vás již byli v chrámu, jiní ještě ne. Je dobré rozumět tomu, co je zapotřebí pro získání chrámového doporučení. Dobře rozumíme procesu, v rámci něhož jdeme za soudcem v Izraeli, a potvrzujeme mu svou způsobilost mít platné chrámové doporučení, a pak žijeme podle měřítek, která jsou zapotřebí, když toto doporučení máme.
Žijte tak, aby váš spravedlivý příklad ukazoval jak žít, aby byl člověk hoden získat chrámová požehnání.
Začtvrté – každodenní skutky služby. Pamatujte na slova krále Beniamina: „A vizte, říkám vám tyto věci, abyste se mohli naučiti moudrosti; abyste se naučili, že když jste ve službě bližních svých, jste pouze ve službě svého Boha.“ (Mosiáš 2:17.) Pán doslova odpovídá na naše modlitby skrze službu, kterou poskytujeme druhým.
Buďte příkladem křesťanské služby a pomáhejte druhým vrátit se ke křesťanské víře tím, že je budete povzbuzovat, aby vykročili vpřed a sloužili svým bližním.
„Vzhůru, bratři, k boji“
Když jsem byl ve vašem věku, prožil jsem něco, co mi pomohlo porozumět důležitosti služby. Před deseti lety jsem tento zážitek vyprávěl ve videu Zvláštní svědkové Krista. Rád bych se o něj s vámi podělil i dnes:
„Jeden můj zážitek mi často připomíná radost, která vyplývá z toho, když si klademe otázku: ‚Co by v této situaci udělal Spasitel?‘
Poté, co byla na konci 2. světové války podepsána mírová dohoda, byl jsem v první vlně příslušníků námořní pěchoty, kteří se vylodili u Japonska. Když jsme vkročili do zničeného Nagasaki, byl to jeden z nejsmutnějších zážitků v mém životě. Velká část města byla naprosto vyhlazena. Někteří mrtví dosud nebyli pohřbeni. Jakožto okupační vojsko jsme zřídili hlavní stan a pustili se do práce.
Situace byla velmi pochmurná a několik z nás chtělo přispět něčím víc. Zašli jsme za kaplanem divize a požádali ho o svolení pomoci znovu vybudovat křesťanské kaple. Kvůli státním omezením během války církve téměř přestaly fungovat. Jejich několik málo budov bylo vážně poškozeno. Několik z nás se dobrovolně nabídlo, že opravíme a omítneme tyto kaple ve svém volném čase, aby se v nich mohly znovu konat křesťanské bohoslužby.
Neznali jsme vůbec jejich jazyk. To jediné, co jsme mohli udělat, byla fyzická práce při opravách budov. Našli jsme kazatele, kteří nemohli působit během válečných let, a povzbudili jsme je, aby se vrátili za řečnické pulty. Prožili jsme s těmito lidmi úžasné zážitky, když mohli znovu pociťovat svobodu praktikovat svou křesťanskou víru.
Když jsme odjížděli z Nagasaki, abychom se vrátili domů, stalo se něco, co si budu vždy pamatovat. Když jsme nastupovali do vlaku, který nás měl zavézt k našim lodím, abychom se vrátili domů, ostatní námořníci si nás dobírali. Měli tam své dívky, které se s nimi loučily. Smáli se nám a naznačovali, že jsme si v Japonsku žádnou zábavu neužili. Že jsme promarnili čas prací a omítáním zdí.
Když jejich posměšky dosáhly nejvyšší míry, na kopečku nedaleko nádraží se objevila skupina asi dvou set těchto úžasných japonských křesťanů z kaplí, které jsme opravovali, a zpívali píseň ‚Vzhůru, bratři, k boji‘. Sešli k nám a zasypali nás dary. Pak se postavili do řady podél kolejí. A když se vlak rozjížděl, natáhli jsme ruce a dotkli jsme se jejich prstů, zatímco jsme odjížděli. Nezmohli jsme se na slovo; byli jsme až příliš dojati. Byli jsme ale vděčni za to, že jsme v jedné poválečné zemi do určité malé míry mohli pomoci znovu založit křesťanství.“6
Přijměte nový závazek
Vím, že Bůh žije. Vím, že jsme všichni Jeho děti a že nás miluje. Vím, že seslal svého Syna na svět, aby byl smírnou obětí pro celé lidstvo, a ti, kteří přijmou Jeho evangelium a budou Ho následovat, se budou těšit z věčného života, z největšího ze všech darů Božích. Vím, že řídil opětovné Znovuzřízení evangelia zde na zemi skrze působení Proroka Josepha Smitha. Vím, že jedinou trvalou radost a štěstí, které kdy během smrtelného života pocítíme, najdeme tím, že budeme následovat Spasitele, budeme poslušni Jeho zákona a budeme dodržovat Jeho přikázání.
Dnes večer, moji mladí přátelé, vás vyzývám, abyste přijali nový závazek. Vyzývám vás, abyste se stali tou „nejlepší generací“ tím, že budete dětem našeho Otce v nebi pomáhat vrátit se ke křesťanské víře a k oněm pevným náboženským základům, které jsou tak potřebné, abychom během této zkušební doby ve smrtelnosti mohli pociťovat duševní klid a skutečné štěstí.
Kéž vám Bůh žehná odvahou, smělostí, nadšením a touhou znovuzřídit víru v evangelium našeho Pána a Spasitele. On žije. To je mé svědectví určené vám, v Jeho svatém jménu. Ve jménu Ježíše Krista, amen.
© 2011 Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vydání v angličtině schváleno: 6/10. Přeložení schváleno: 6/10. Název v originále: We Were the Greatest Generation. Czech. PD50029874 121
Notes
2. Noelle Knox, “Religion Takes a Back Seat in Western Europe,” USA Today, Aug. 11, 2005, http://www.usatoday.com/news/world/2005-08-10-europe-religion-cover_x.htm.