• Print
• Listen
  • MP3
• Watch
  • MP4
  • Windows Media (WMV)
• E-mail

Biskup H. David Burton,  “Cesta života” 

Fireside CVS pro mladé dospělé • 2. května 2010 • Brigham Young University–Havaj

Aloha, bratři a sestry! Spolu se sestrou Burtonovou jsme moc rádi, že s vámi můžeme strávit pár minut v tento krásný sabatní den zde, v areálu University Brighama Younga–Havaj, společně s mladými dospělými z mnoha zemí. Je úžasné vidět a poznat tolik různých kultur, které jsou na této universitě a v tomto publiku zastoupeny. Kéž bychom se mohli osobně podívat i na mnoho dalších posluchačů ve střediscích kůlů a institutech náboženství po celém světě, kteří se shromáždili, aby se zúčastnili tohoto přenosu firesidu CVS.

Moc se mi líbí zvuk i význam slova aloha! Nejspíš víte, že slovo aloha má v havajštině několik různých významů -- například náklonnost, lásku, mír, soucit, sympatii, lítost, milosrdenství, laskavost nebo milost. Posledních 150 let se toto slovo používá také v podobném kontextu jako v angličtině slova ahoj a na shledanou. Díky těmto významům je aloha půvabným pozdravem na přivítanou i hlubokým vyjádřením rozloučení.

Žijeme v čase protichůdných hodnot

Tento pojem je na Havaji tak významný, že „duch alohy“ je definován a obsažen i ve stanovách státu Havaj. Aloha znamená projev vřelosti a náklonnosti, aniž by z toho plynuly nějaké závazky. Znamená také uznání důležitosti každého jednotlivce pro kolektivní existenci společenství. Také to znamená „slyšet to, co není vysloveno, vidět to, co nelze spatřit, a poznat nepoznatelné.“ 1 Duch Alohy obsahuje nádherné zásady evangelia – zásady víry, zásady týkající se slov „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“ (Matouš 7:1). Klade důraz na důležitost jednotlivce a soucitu. Nebyl by to snad nádherný svět, kdybychom všichni plně přijali ducha alohy?

Nedávno mluvil na Universitě Brighama Younga–Provu generál David H. Petraeus. Projevil úžasný smysl pro humor, když svůj proslov začal tím, že uvedl 10 důvodů, proč jsou absolventi University Brighama Younga dobrými vojáky. Mezi důvody, které uvedl, patří i tyto: „Není problém, když někdo nezná jejich hodnost, zkrátka je nazvou bratrem tím a tím nebo sestrou tou a tou.“ „Nikdy nemají opušťák. Říkají tomu, že jsou méně aktivní.“ „Jakéhokoli úkolu se dokáží zmocnit velmi pohotově, pokud jim řeknete, že se pak bude podávat občerstvení.“ „Mají pokrokové nápady, jak zvládat rebely – například přidělit jim domácí učitele.“ A nakonec – a napadá mě, že to je možná to nejdůležitější – jsou „nejspolehlivější na světě, když na cestě z oslavy hledáte někoho, kdo by řídil auto“. 2 Má to určitý léčebný účinek, zasmát se vlastním zvláštnostem.

Je jedinečnou výsadou být syny a dcerami žijícího Nebeského Otce a mít tu možnost, která je nám dána, rozmlouvat s Ním a tím přivolávat Jeho Ducha na naše shromáždění i do osobního života. Určitě si všichni uvědomujeme, že je velký rozdíl mezi pronášením modlitby a skutečným modlením. Svatý Augustin údajně radil: „Modli se tak, jako by vše záviselo na Bohu. Pracuj tak, jako by vše záviselo na tobě.“ 3 Mám rád jedno staré rčení, které praví: „Budete-li často na kolenou, budete schopni stát zpříma.“ Je pro mě neuvěřitelné, že před pár dny jistý federální soudce ve Spojených státech vydal rozhodnutí, že vybízení k dobrovolnému zachovávání Národního dne modlitby je ve skutečnosti neústavní.

V mnoha částech světa, včetně Spojených států, jsou modlitby na veřejných shromážděních a projevy jakýchkoli náboženských symbolů na veřejném místě považovány za neústavní nebo protizákonné. S ohledem na to považuji za velmi zajímavou jednu málo známou skutečnost: ve Washingtonu D.C. nikdy nemůže stát žádná stavba, která je vyšší než Washingtonův památník. Hliníková špička památníku se ční do výše 169 metrů a 294 milimetrů nad zemí. Na vršku památníku, na onom hliníkovém obalu, je vyryto několik slov, kde je lidé ani nemohou vidět – jsou to latinská slova Laus Deo. Laus Deo! Dvě zdánlivě nevýznamná a nepovšimnutá slova na nejvyšším bodě nad hlavním městem jednoho významného národa. Co tyto dvě latinská slova, složená ze čtyř slabik a pouhých sedmi písmen, znamenají? Znamenají jednoduše toto: „Buď pochválen Bůh.“ Tuto velkolepou stavbu zdobí několik dalších zmínek o božstvu a o našem Otci v nebi.

Buď pochválen Bůh. Laus Deo! Když osobně i kolektivně pronášíme chvály milujícímu Otci v nebi, kéž pamatujeme na pravého ducha alohy, když Ho prosíme o moudrost a soudnost a když Mu vyjadřujeme vděčnost za Jeho dobrotivost a Jeho milosrdenství, které nám projevuje jako moudrý a milující Otec v nebi. President Thomas S. Monson nám často připomíná, že „když budeme mít na paměti, že každý z nás je doslovně duchovním synem nebo dcerou Boha, zjistíme, že není těžké přistupovat k Němu v modlitbě. On nás zná; má nás rád; chce pro nás to nejlepší.“ 4

Abraham Lincoln, šestnáctý president Spojených států, kdysi řekl: „Když se připravuji na to promluvit k lidem, strávím dvě třetiny času přemýšlením o tom, co chtějí slyšet, a třetinu času přemýšlením o tom, co chci říci já.“ 5 Použil jsem Lincolnovu metodu přípravy a modlil jsem se a úzkostlivě přemýšlel nad tím, co asi chcete slyšet, a co potřebujete slyšet, a co bych se vám měl snažit předat. Snažil jsem se vžít do vaší situace a představit si, jaké to je žít tak, jak žijete vy, v roce 2010. Je mi jasné, že mnozí z vás se mohou oprávněně ptát: „Co tento muž, který je o 50 let starší než my, ví o tom, čím dnes mladí lidé procházejí?“ To je velmi dobrá a velmi trefná otázka! Popravdě řečeno, odpověď by zněla „Asi nic moc, pokud jde o vaše každodenní činnosti a pokušení a vše, čím procházíte.“ Existují však určité důležité stránky života, které jsou stálé, které vždy byly stálé, a které se nikdy nezmění. Mé letité zkušenosti snad dodají punc důvěryhodnosti několika postřehům získaným díky tvrdé škole života. Když jsem se ptal svých vnoučat ve věku vysokoškoláků na to, o čem bych podle jejich názoru měl mluvit, odpovídali takto: „Dědo, mluv jednoduše.“ „Dědo, řekni to tak, jak to je.“ A možná to nejdůležitější: „Dědo, mluv prosím stručně.“ Udělám vše, co je v mých silách, abych jejich velmi vysoká očekávání nezklamal.

Mohu se s vámi podělit o několik myšlenek, které mohou být prakticky pro každého očividné? Žijeme v době mnoha nepokojů mezi různými národy a kulturami světa, které spolu zápasí. Směr, kterým se bude lidstvo v budoucnu ubírat, je nejasný. Mladí lidé jsou v nitru až příliš často zaplaveni obavami. Mnozí ztrácejí víru v Pána Ježíše Krista a pro mnohé další je naděje pouhý prchavý sen. Satanovo nikdy nekončící úsilí o získání srdcí a duší lidských nadále nepolevuje. Takzvaná „generace X“ vypadá poněkud nejistě a možná i trochu zmateně kvůli protichůdným podnětům, které od společnosti všeobecně dostává.

Známe cestu, po které musíme jít

Poté, co jsem přemýšlel o tom, co bych mohl říci, a tázal jsem se Ducha, Duch mi našeptal, ba dokonce zakřičel, že je třeba, aby mladí Svatí posledních dnů byli ujištěni o tom, že jsou doslova syny a dcerami milujícího, starostlivého a dobrotivého Otce v nebi. Je třeba, aby byli ujištěni o tom, že víra v Pána Ježíše Krista je důležitá. Je třeba, aby věděli, že není naprosto žádný důvod pro obavy nebo zoufalství, pokud se řídíme slovem Páně. Je třeba, aby věděli, že naděje je a může být skutečná, že příležitostí je mnoho, že poslušnost je předpokladem pro štěstí – že tento život má důležitý a věčný účel, a že Satan a jeho následovníci budou umlčeni. Evangelium Ježíše Krista je pravdivé. Na zemi je opět hojnost proroků.

Dívám se na to tak, že sklenice je vskutku z poloviny plná, nikoli z poloviny prázdná. Moji mladí přátelé, žijeme v úžasné době. Máme za úkol naplnit velké poslání a dosáhnout božského určení. Toto vše a mnohem více víme díky tomu, že máme to požehnání rozumět plánu našeho Otce v nebi, plánu, který navrhl konkrétně pro naše štěstí, pokud se plně ponoříme do evangelia Ježíše Krista.

Charles Dodgson, anglický spisovatel, matematik a logik, který žil v devatenáctém stolení, pod pseudonymem Lewis Carroll napsal knihu Alenka v říši divů a poté pokračování s názvem Za zrcadlem. Byl také znám mnoha trefnými prohlášeními, z nichž jedno zní: „Pokud nevíš, kam jdeš, pak tě tam dovede jakákoli cesta.“ 6 Tutéž myšlenku obsahuje i báseň Roberta Frosta, která podněcuje k zamyšlení a která má název „Méně prošlapaná cesta:“

Dvě cesty dělily se v žlutém lese,
smuten, že nemohu po obou kráčet
zároveň rozpolcen, dlouho tam stál jsem,
tu první já očima sledoval jsem,
než začala se v houští stáčet.

Pak vydal jsem se po té druhé,
snad právem jsem jí přednost dal,
zarostlá travou, prošlápnout chtěla,
tu první mi pak připomněla,
když jsem jí poctivě prošlapal.

V to ráno obě podobně se linuly
pod listím, na něž dosud nikdo nevkročil.
Vždyť první nechal jsem si na jindy!
Věda, že každá cesta je předešlou daná,
já pochybuji, že bych ji kdy okusil.

Po létech povím to najednou
s povzdechem, jak čas plyne,
Dvě cesty dělily se, já šel tou,
kde jich šlo méně přede mnou –
a pak bylo všechno jiné.“3

Díky tomu, že jsme byli požehnáni znalostí toho, jaký má Bůh plán pro věčné štěstí svých dětí, my, Svatí posledních dnů, známe svůj konečný cíl neboli cestu, po níž se musíme vydat, abychom tam bezpečně dorazili. My víme, kam jdeme, protože víme, odkud jsme přišli a kam směřujeme.

Boží plán je plánem štěstí

Může být užitečné stručně si plán Nebeského Otce zopakovat. Jsme všichni Boží děti a existovali jsme již předtím, než jsme přišli na zem. Tento plán je určen k tomu, aby přinesl nesmrtelnost a věčný život. Existoval pouze jeden věčný plán, a když jej Otec přednesl, všichni jsme jásali radostí. Byl to plán, který přednesl sám Bůh. Plánů nebylo několik, jak máme někdy tendenci se domnívat. Součástí tohoto plánu bylo i určení pohlaví. Ano, určení pohlaví je nezbytnou součástí tohoto plánu. Plán byl ustanoven před stvořením světa a zajišťoval všem možnost získat oslavení. Rodiny jsou ustanoveny Bohem a jsou pro tento plán prvořadé. Náš Otec v nebi promlouvá ke svým dětem skrze žijící proroky. Chrámy a jejich spásné obřady nás spojují s věčnostmi. Plán vyžadoval, aby nám někdo ukázal cestu a byl naším přímluvcem u Otce. Spasitel Ježíš Kristus zareagoval svědomitě a nabídl sám sebe, abychom mohli mít svobodu jednat sami za sebe. Lucifer (neboli Satan) se vzbouřil a usiloval o to, aby Boží děti byly donuceny a neměly svobodu jednání. Když jsme jásali radostí, radovali jsme se i z toho, když byl vybrán Ježíš Kristus a my jsme dostali možnost přijít na zem, získat tělo, nabýt zkušenosti a možnost osvědčit se.

Když kráčíme po cestě života, předpokládáme, že se budeme řídit pravidly a „dopravními“ značkami. Alma, prorok z Knihy Mormonovy, vysvětlil: „Tudíž Bůh, seznámiv je s plánem vykoupení, jim dal přikázání, že nemají činiti zlo, jehož potrestáním je druhá smrt, což je smrt věčná co do věcí týkajících se spravedlivosti; neboť nad takovými nemůže míti plán vykoupení žádné moci, neboť skutky spravedlnosti nemohou býti zničeny, podle nejvyšší dobrotivosti Boží.“(Alma 12:32.)

Držíme-li se poslušně a věrně železné tyče a putujeme-li po předepsané cestě, můžeme očekávat, že budeme mít onu vznešenou a slavnou příležitost vrátit se znovu k našemu Otci v nebi, žít s Ním na věky a těšit se ze všech požehnání, která připravil pro ty, kteří tento smrtelný život absolvují s vyznamenáním. Budete-li se držet církevních měřítek, budete v životě šťastnější a budete dobrým příkladem pro ty, kteří jsou kolem vás. Cituji z prohlášení o rodině: „Štěstí v rodinném životě dosáhneme s největší pravděpodobností tehdy, když je založeno na učení Pána Ježíše Krista. Úspěšná manželství a rodiny jsou založeny a udržovány na zásadách víry, modlitby, pokání, odpuštění, úcty, lásky, soucitu, práce a hodnotných odpočinkových činností.“ 8 Je zajímavé, že ti, kteří nesdílejí naši víru, tyto jednoduché pravdy založené na plánu štěstí našeho Nebeského Otce, všeobecně nesprávně chápou.

Potřebujeme čas na to, abychom přemýšleli o tomto úžasném plánu, studovali ho, rozjímali o něm a přemítali o něm. Potřebujeme přemýšlet o štěstí, které má pro nás náš Otec v nebi připravené, jak je to v Jeho plánu pro Jeho děti vysvětleno. Pamatujte na to, že Pánův plán je plánem štěstí. Moc se mi líbí, jak to vyjádřil president Gordon B. Hinckley: „Cesta bude lehčí, starostí ubude, střetnutí budou méně obtížná, pokud budeme pěstovat ducha štěstí.“9

„V roce 2007 podnikly dvě velké mediální společnosti průzkum mezi mladými lidmi ve věku 12 až 24 let, aby zjistily, díky čemu jsou tito mladí šťastní.

“Průzkum přinesl mimo jiné i tyto výsledky:

• • “Mládež se ,opírá o rodiče jako o životně důležitý zdroj bezpečí a štěstí‘.

• • “,Mládež čím dál tím víc usiluje o štěstí prostřednictvím duchovnosti a víry.‘

• • “,Probuzení zájmu o tradiční rodinné uspořádání bude mezi mládeží růst.‘

V jednom souhrnném vyjádření výsledků průzkumu se uvádělo: ,Zatímco naše předchozí průzkumy zjistily, že dnešní mládež se více obrací k tradici než generace předešlé, překvapilo nás, když jsme zjistili, do jaké míry se mládež s velkou radostí těší na své manželství a rodinu.“10

Po cestě životem můžeme kráčete úspěšně

Rád cestuji, zvlášť když mám dostatek času na to, abych si vyrazil autem po silnici nebo terénem. Uvedu jeden cestovatelský příklad, který nám možná lépe pomůže pochopit cestu života, po níž všichni putujeme.

Pokud byste například chtěli jet z Vermontu na východě Spojených států, neboli z pobřeží Atlantského oceánu, do San Francisca na západě, neboli na pobřeží oceánu Tichého, a jeli jste pouze po mezistátní dálnici, podle mapového systému MapQuest by nejpřímější trasa měřila 4946 kilometrů a trvala by téměř 48 jízdy autem. Na této cestě jsou stovky možností změnit trasu jízdy, čímž se cesta prodlužuje o dalších několik kilometrů. Abyste v bezpečí dorazili do cíle, pomáhají vám cestou dopravní značky, upozornění, omezení rychlosti, znamení a možná i GPS systém v autě. Každý kilometr cesty je zaznamenán na počítadle ujetých kilometrů a pokrok lze odměřovat po kilometrech a hodinách. Na cestě je nutné dělat pravidelné přestávky, tankovat benzín a občerstvit tělo i duši.

Na naší cestě životem od narození do smrti se i my musíme často rozhodovat. Náš pokrok se odměřuje zčásti naším věkem a tím, čeho jsme již dosáhli. Máme písma, která nám poskytují vedení a varování, povzbuzení a mapu, jíž se můžeme v životě řídit. President James E. Faust často mluvil o Knize Mormonově jako o „učebnici pro naši dispensaci“. 11 Podle mě tím myslel to, že Kniha Mormonova je příručka pro to, abychom v životě našli úspěšnou cestu. Právě tak, jako potřebujeme důvěřovat informacím z dopravních značek na mezistátní dálnici, tak potřebujeme mít osobní svědectví o písmech.

Nefi nám připomněl, proč jsou písma pro cestu životem důležitá, když napsal pro dnešní čtenáře toto:

„A já vím, že Pán Bůh posvětí modlitby mé k užitku lidu mého. A slova, jež jsem napsal ve slabosti, jim budou učiněna silnými; neboť je přesvědčují, aby činili dobro; dávají jim poznati otce jejich; a mluví o Ježíšovi a přesvědčují je, aby v něj věřili a aby vytrvali do konce, což je život věčný.

A mluví ostře proti hříchu, podle jasnosti pravdy; pročež, žádný člověk se nebude hněvati pro slova, jež jsem napsal, ledaže bude ducha ďáblova.“(2. Nefi 33:4–5.)

Toto patří k posledním slovům, která Nefi napsal ve své části Knihy Mormonovy. V těchto dvou verších Nefi uvádí přinejmenším pět důvodů, proč máme studovat písma tak, jako bychom studovali mapu, když se připravujeme na dlouhou cestu terénem.

Podobně i poslední prorok, který přispěl do Knihy Mormonovy, vysvětlil, jak můžeme získat ono velmi potřebné svědectví o pravdivosti Knihy Mormonovy, když nám připomněl: „A až tyto věci obdržíte, chtěl bych vás nabádati, abyste se tázali Boha, Věčného Otce, ve jménu Krista, zda tyto věci nejsou pravdivé; a budete-li se tázati s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista, on vám projeví jejich pravdivost, mocí Ducha Svatého.“(Moroni 10:4).

Postup, který uvádí Moroni, vyžaduje zaprvé studium a zadruhé položení správné otázky. Otázka v tomto případě nezní, zda je to pravdivé, ale spíše zda to není pravdivé. Zatřetí je třeba projevit upřímnou touhu poznat pravdu. Začtvrté máme dostatečnou víru na to, abychom věděli, že náš dotaz bude zodpověděn. A zapáté je třeba se připravit na přijetí odpovědi od Ducha Svatého.

Vzhledem k tomu, že naše putování po dálnici nás povede přes velkoměsta s labyrinty silnic na všechny strany a s hustou dopravou, která sviští kolem nás, je snadné párkrát nesprávně odbočit a ztratit se nebo se dokonce dostat do slepé uličky. Může nás zachvátit strach, či dokonce zoufalství, zatímco hledáme bezpečné útočiště nebo žádoucí bezpečnou silnici. To platí, moji mladí přátelé, i v životě – mohou se z nás stát ztracené existence, můžeme podlehnout pokušení a časem ztratit ze zřetele svůj původní cíl.

Dobrotivý Otec v nebi do svého úžasného plánu naší cesty životem zahrnul i určitá opatření týkající se těchto odboček na cestě. Poslal svého Jednorozeného Syna, aby byl naším Vykupitelem a Spasitelem. Nerozumějte tomu špatně – hřích vyžaduje pokání. Prorok Alma nám připomíná, že „Pán nemůže pohlížeti na hřích se sebemenší mírou shovívavosti“(Alma 45:16.) Podobně jako platíme pojištění, které má chránit naše auto v případě poškození nebo odpovědnosti za škodu, když jedeme po dálnici, můžeme upřímným a úplným pokáním získat požehnání plynoucí z Usmíření Ježíše Krista. Také nám zajistil božsky pověřené „zachránce“, kterým říkáme biskupové, aby nám pomáhali znovu najít správný směr. Pamatujte, pamatujte na to, že Pán slíbil, že „budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou.“(Izaiáš 1:18.) V této dispenzaci Pán prohlásil:

„Vizte, ten, kdo činil pokání z hříchů svých, tomu je odpuštěno, a já, Pán, již na ně nevzpomínám.

Podle toho můžete poznati, činí-li člověk pokání z hříchů svých – vizte, vyzná je a zanechá jich.“ (NaS 58:42–43.)

Pokud jste jeli zkratkou nebo jste se odchýlili od předepsaného směru života, váš skvělý biskup vám může pomoci. Vyhledejte ho – má vás rád!

Zatímco jedeme napříč zemí, různé státní agentury i jiní nám nabízejí bonusy a výsady, pokud naše auto splňuje určitá měřítka. Tato měřítka se mohou týkat výkonnosti, včetně požadavků na bezpečnost. Někdy se týkají hmotnostních omezení. Samozřejmě musíme mít poznávací značku. A někde máme výhody, pokud s autem dosáhneme určité spotřeby paliva na kilometry. Když souhlasíme s danými požadavky a ukážeme, že jsme zodpovědní, můžeme následně používat zvláštní jízdní pruhy, abychom se vyhnuli zácpám, můžeme volně projíždět stanicemi pro výběr mýtného nebo získat jiné zvláštní výsady.

V životě od nás Otec v nebi očekává, že budeme uzavírat dohody, kterým říkáme smlouvy. V průběhu celé historie náš Otec v nebi jedná se svými dětmi tím, že s nimi uzavírá smlouvy. Jistě si vzpomenete na to, že uzavřel smlouvy s Adamem, Abrahamem a s Mojžíšem. Dnes, v rámci očekávání, že uzavřeme smlouvy, uzavíráme smlouvy křtu, kněžské smlouvy a chrámové smlouvy. Tyto smlouvy souhrnně nazýváme „novou a věčnou smlouvou“. Každá zmíněná smlouva je spojena s posvátným obřadem nutným pro získání našeho oslavení. Když tyto posvátné smlouvy dodržujeme, náš Otec v nebi nám dává požehnání, jak slíbil. Nesmíme brát své obřady a smlouvy na lehkou váhu.

Starší Russell M. Nelson nám připomíná slib našeho Otce v nebi: „On doufá, že získáme věčný život. Věčný život si zasloužíme poslušností smluv a obřadů chrámu – vykonaných pro sebe, pro své rodiny a pro své předky. Bez nich nemůžeme být učiněni dokonalými. Nemůžeme se dostat do přítomnosti Boží pouze tím, že si to budeme přát. Musíme být poslušni zákonů, na nichž jsou tato požehnání založena.“12

Moji mladí přátelé, neznáme sice dobu trvání neboli délku oné cesty života, ale štěstí v rámci plánu našeho Otce v nebi nalezneme úspěšně jen tehdy, když vytrváme do konce a v životě se budeme pevně opírat o evangelium, když zůstaneme s všeobecným členstvem Církve, budeme pokorně sloužit bližním, žít křesťanským životem a dodržovat ony posvátné smlouvy.

Abychom si dokázali dlouhou jízdu autem co nejvíce užít, musíme občas zastavit a užít si místní kulturu a zajímavá místa. To vše naše putování obohacuje a přináší nám radost a poznání. Zázraky přírody byly stvořeny proto, abychom je mohli obdivovat a radovat se z nich, a pokud jsme všímaví, můžeme se hodně naučit.

Chcete-li s úspěchem putovat po cestě života, věnujte čas tomu, abyste sloužili a pomáhali druhým. Dřívější první dáma Barbara Bushová řekla: „Na konci života nebudete litovat toho, že jste nestihli udělat ještě jednu zkoušku, vyhrát ještě jedno rozhodnutí nebo uzavřít ještě jeden kontrakt. Budete litovat času, který jste nestrávili s manželem, s dítětem, s přítelem nebo s rodičem.“13

Stejně jako potřebujete k řízení auta řidičský průkaz, potřebujete i doporučení, abyste se mohli těšit z požehnání dostupných díky službě v domě Páně.

Boží pokyny nám umožňují dosáhnout úspěchu

Albert Schweitzer, slavný teolog, lékař-misionář a filozof, poznamenal: „Úspěch není klíčem ke štěstí. Štěstí je klíčem k úspěchu.“ 14 A štěstí přichází jen v důsledku toho, že se řídíme pravidly nacházejícími se ve věčném plánu, který má náš Otec v nebi pro své děti. V každodenním životě pamatujme na božský účel svého stvoření.

Nedávno jedna velmi moudrá matka v našem sboru pomohla shromážděným pochopit, proč nám Pán dává určité hranice, v rámci nichž máme vést svůj život. Na shromáždění svátosti nás požádala, abychom zavřeli oči a představili si nějaký klidný výjev. Požádám vás, abyste učinili totéž. Zavřete oči. A nyní si představte krásný slunečný den a nádhernou pláž, jejíž bílý písek jemně omývají vlny. Je jaro a písek ještě není příliš teplý. Můžete po něm běhat bosí a prsty na nohou se vám boří do písku. Vane jemný čerstvý vítr, přímo dokonalý pro pouštění draků. Doma jste si vyrobili draka z papíru, špejlí a provázku. K drakovi je připevněn jasně zbarvený ocas, který mu pomáhá udržet se v letu. Velmi pečlivě jste vybrali provázek, na němž budete draka pouštět. Je to krásný drak a nechcete o něj přijít. Také chcete, aby létal co nejvýše.

Nyní draka zvedněte a rozeběhněte se po pláži, aby vítr draka uchopil a vyzvedl ho nahoru k oblakům. Zpočátku je trochu vrtkavý, takže trochu poskakuje, ale nakonec ho dostanete do takové výše, že chytí dobrý vítr. Pak začne snadno stoupat podle toho, jak odvíjíte provázek. Za chvíli je už tak vysoko, že je z něj jen tečka na krásné modré obloze.

Vidíte to? Dokážete vnímat tah provázku, když se do draka znovu a znovu opírá vítr? Můžete s ním klesat. Můžete s ním zatáčet. Pomocí provázku ho můžete nechat letět střemhlav a plachtit s ním. Tento tenký, ale pevný provázek draka ovládá a poutá ho k zemi. Vnímejte radost z toho, jak draka držíte, a z krásného dne.

Mám pro vás otázku. Co drží draka na obloze? Je to vítr? Nepochybně to tak vypadá. Nyní vás požádám o něco, co pro vás možná bude těžké. Rychle přestřihněte provázek. Nechte draka letět. Dopřejte mu svobodu, aby letěl dál a výš. Vítr se o to dozajista postará a draka ochrání.

Co se ale stane teď, když je provázek přestřihnutý? Draka začne kolísat a vrtět se a nakonec spadne na zem. Vítr ho nese nad zemí a zatímco ztrácí výšku, vy ho ztrácíte z dohledu, ale víte, že nakonec spadne na zem. Onen krásný drak, s jehož výrobou jste strávili tolik času, již nelétá v oblacích, ale spadl na zem a žádný vítr ho už nezvedne. Jste zklamáni a máte pocit, jako byste něco ztratili?

Nyní můžete otevřít oči. Skutečností zůstává, že i když to vypadá, že provázek draka ovládá, ve skutečnosti mu umožňuje se vznést a být tam, kde být má.

Tímto vyprávěním jsem se snažil o to, abyste si v duchu představili jednu pravdu evangelia, která je klíčem k našemu spasení. Drak představuje každého z nás. Bůh vás stvořil podle svého obrazu, a my jsme v Jeho očích krásní. Vykonal skvělou práci, ale do ničeho nás nenutí. Dal nám však pevný provázek, který nás s Ním spojuje, podobně jako provázek drží draka. Tento provázek představuje vodítka ke štěstí a věčnému životu, která jsou obsažena v Jeho úžasném plánu.

Neztrácejte ze zřetele ten nejdůležitější cíl – věčný život

Každá cesta má začátek, konec a obvykle několik zastávek. Doufáme, že poruch a mechanických selhání bude jen málo a vyskytnou se ojediněle. Ať již se na své životní dálnici nacházíte kdekoli, může být užitečné a moudré objektivně zhodnotit zdraví a vitalitu svého duchovního života – právě tak, jako byste před začátkem jízdy zkontrolovali tlak v pneumatikách a stav paliva v nádrži. Pokud je vaše duchovní blaho spoutáno hříchem, odkládáním věcí na později, lhostejností, chtíčem, drogami, nemorálností nebo jiným neduhem, nyní je čas dát si předsevzetí. Líbí se mi jedna rada Matky Terezy. Řekla: „Včerejšek je pryč. Zítřek ještě nepřišel. Máme jen dnešek. Začněme teď.“15

Začněme všichni teď. Začněme všichni právě teď! Neodkládejme příležitost pocítit naplno štěstí, které přichází díky tomu, že žijeme spravedlivě a pomáháme druhým.

V průběhu let jsem měl při různých příležitostech velkou výsadu zahrát si pár jamek v golfu s Jackem Nicklausem, Johnnym Millerem, Mikem Weirem a Arnoldem Palmerem. Každý z nich je úžasným člověkem a vynikajícím golfistou. Když jsem hrál s Arnoldem Palmerem, přihodilo se něco zdánlivě nevýznamného, co na mně zanechalo trvalý a hluboký vliv. Někteří z vás si možná vzpomenete na tuto příhodu z mé misie v Austrálii, tu příhodu jsem již jednou vyprávěl.

Poté, co jsme odpálili míček, stál jsem poblíž pana Palmera, když jeho mladý nosič holí popisoval některá rizika týkající se jamky, na které jsme hráli. Rozhovor probíhal asi takto:

Mladý nosič panu Palmerovi: „Pane, poblíž jamkoviště, hned nalevo od něj, je malý potůček, který není vidět, a napravo je hustá tráva, kterou nechali vyrůst o dalších pět centimetrů.“

Pan Palmer nosičovi – rázně, stručně, ale laskavě: „Mladý muži, prosím, nevnášejte mi do mysli, co je nalevo a jaká rizika se mohou vyskytovat napravo. Jediná důležitá informace je ta, jak daleko je tento míček od vlajky na jamkovišti.“

Až příliš často se v životě zaměřujeme na to, co je nalevo a co napravo, než na to, co je přímo uprostřed. Bývalý ministr zdravotnictví, vzdělávání a sociální péče John W. Gardner řekl: „Všichni jsme obklopeni řadou velkých příležitostí, které jsou dovedně zamaskovány jako neřešitelné problémy.“ 16 Řešení duchovních obtíží je příležitostí, kterou všichni můžeme úspěšně zvládnout.

Říká se, že „to, co děláme v životě, se jako ozvěna odráží ve věčnosti.“ 17 Moji mladí přátelé, kéž úspěšně putujeme po dálnici života a přijímáme štěstí, které plyne z toho, že se plně zapojujeme do plánu, který pro nás náš Otec v nebi má. Žijeme v úžasné době!

Vyjadřuji každému z vás lásku a úctu a žádám o požehnání nebes, abyste byli požehnáni štěstím v osobním životě, zatímco věrně následujete Boží plán, abyste byli požehnáni schopností rozpoznávat to, co je dobré, a vyhýbali se tomu, co je špatné, abyste byli schopni přijímat trvalou radost plynoucí ze služby v Jeho království, a také abyste byli úspěšní ve studijním úsilí i v profesním životě.

Vím, že Ježíš žije. Vím, že je naším Spasitelem. Vím, že usmířil naše hříchy. Jsem vděčný za to, že je naším přímluvcem u našeho Otce v nebi. Vím, že slova obsažená v písmech, a zvláště v Knize Mormonově, dávají směr našemu životu, abychom mohli zdolat svou životní cestu a vrátit se k Otci v nebi s plnou mírou štěstí. Jsem vděčný a vyjadřuji vděčnost za žijící proroky. Vím, že jsme v dnešní době požehnáni žijícím prorokem, Thomasem S. Monsonem. Tyto věci vím a svědčím o nich ve svatém jménu Ježíše Krista, našeho Vykupitele a Spasitele, amen.

© 2010 by Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vydání v angličtině schváleno: 10/09. Přeložení schváleno: 10/09. Název v originále: The Road of Life. Czech. PD50021016 121

^ Back to top