“Usilujte v životě o duchovní vyvýšené místo, a dosáhněte ho,” Mar 2009
Fireside CVS pro mladé dospělé • 1. března 2009 • Universita Brighama Younga
Mám radost, že jsem dnes večer s vámi a že se mohou podělit o své svědectví o znovuzřízeném evangeliu Ježíše Krista. Spolu s vámi vyjadřuji vděčnost za zásady evangelia, které nám dávají věčnou perspektivu a které nás učí, jak mít radost v tomto životě i v životě, který přijde.
Když jsem byl v chrámu Salt Lake ustanoven jako asistent Dvanácti apoštolů, starší LeGrand Richards, který byl o 46 let starší, mi položil ruku kolem ramen a zašeptal: „Kéž bych mohl být opět tak mladý a mít celý život před sebou.“ Opět tak mladý? Bylo mi 42 let! Zmiňuji to proto, že dnes večer k vám hodlám promlouvat tak, jako byste byli ještě o něco mladší, než si sami myslíte. Drazí bratři a sestry, když se dívám do vašich očí, vidím mládež Sionu. Jste královská armáda se vznešeným dědictvím. Jste žijícím příkladem pro budoucí generace. V jedné náboženské písni se zpívá: „Bude snad mládež Sionu váhat? Ne! … Věrná a pravdivá vždy bude stát.“1
Dnes večer bych k vám rád hovořil o tom, jak můžeme být „věrní a pravdiví“ neustále. Domnívám se, že „věrni víře“ budeme schopni setrvat pouze tehdy, když budeme ve svém životě usilovat o duchovní vyvýšené místo, když ho dosáhneme a udržíme se na něm.
Co je to vyvýšené místo?
Je zajímavé, že proroci všech dispensací usilovali o inspiraci na vrcholcích hor. Například Mojžíš viděl Boha tváří v tvář na „nesmírně [vysoké hoře]“ (viz Mojžíš 1:1–2). Nefi „vystoupil… na horu a volal… k Pánu“ (viz 1. Nefi 17:7–8). Bratr Jaredův spatřil předsmrtelného Krista – což je velice posvátný zážitek – na hoře Šelem (viz Eter 3:13). Izaiáš a Micheáš ve Starém zákoně prorokovali, že „v posledních dnech… utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor“. (Izaiáš 2:2; viz také Micheáš 4:1; 2. Nefi 12:2.)
Náš Spasitel také často chodil na hory, aby zde usiloval o duchovní vedení a učil své učedníky. Kristus byl před Petrem, Jakubem a Janem proměněn na hoře vysoké. (Viz Matouš 17:1–2; Marek 9:2; viz také Lukáš 9:28.) Jedno z Jeho největších kázání – blahoslavenství – je obsaženo ve velkém Kázání na hoře. (Viz Matouš 5:1.) Při jiné příležitosti vystoupil na horu nad Galilejským mořem, a když dorazily zástupy, požehnal a uzdravil ty, kteří byli nějak postiženi. (Viz Matouš 15:29–31.)
Z podobných vyvýšených míst získávali dávní proroci i samotný Pán vedení a moc, aby mohli dodržovat přikázání a sloužit druhým. Usilovat o duchovní vyvýšené místo znamená povznést se nad úroveň světa a světského pokušení a následovat našeho Spasitele. Dnes večer bych se s vámi rád podělil o jeden konkrétní příběh z písem, který ukazuje, jak důležité je usilovat o vyvýšené místo a zůstat na něm.
Důležitost vyvýšeného místa
Lehonti nás v Knize Mormonově učí tomu, jak je důležité usilovat o vyvýšené místo a udržet se na něm (viz Alma 47). Lehonti vzal své následovníky na vysoké místo na vrchol hory a vybudoval opevnění k zajištění bezpečí a ochrany. Král Lamanitů vyslal své vojsko vedené nefitským odštěpencem Amalikiášem, aby Lehontiho a jeho lid přemohli. Ale Amalikiáš byl velmi „lstivým mužem k tomu, aby činil zlo“ (Alma 47:4), a jeho záměrem bylo „získati přízeň vojsk Lamanitů“, aby tak mohl svrhnout krále „a zmocniti se království“. (Alma 47:8.)
Třikrát poslal Amalikiáš poselství Lehontimu a žádal ho, aby sešel dolů do údolí a setkal se s ním. Třikrát Lehonti odmítl opustit bezpečí na vyvýšeném místě. Ale Amalikiáš byl vytrvalý. Napočtvrté přišel Amalikiáš do blízkosti Lehontiova tábora a řekl Lehontimu v podstatě toto: „Prostě jen vyjdi ze svého opevnění – a své stráže si přiveď s sebou. Budu tam na tebe čekat.“ (Viz Alma 47:12.)
Tentokrát Lehonti Amalikiášovu výzvu přijal a opustil bezpečí vrcholku hory. Amalikiáš představil svůj vychytralý plán, přičemž Lehontiho pokoušel vítězstvím a mocí. Vybídl Lehontiho, aby přivedl své muže dolů z hory uprostřed noci a obklíčil vojsko Lamanitů, zatímco budou spát. Amalikiáš slíbil, že se Lehontimu vzdá a předá Lehontimu velení nad celým vojskem Lamanitů – pokud Lehonti učiní Amalikiáše druhým vůdcem.
Plán byl proveden tak, jak ho Amalikiáš navrhl. Lamanitské vojsko se vzdalo a Lehonti se stal jejich vůdcem. Ale potom Amalikiáš nechal svými služebníky Lehontiho pozvolna otrávit. Když byl Lehonti mrtev, převzal Amalikiáš velení nad vojskem, ovládl Lehontiův lid a jako vítěz se navrátil ke králi Lamanitů, a potom dokončil svůj ďábelský plán – zabil krále a stal se tak vládcem Lamanitů.
Amalikiášův podvod ukazuje přesně to, jakým způsobem v našem životě pracuje Satan. Pokouší nás tím, že nás neustále vyzývá k tomu, abychom opustili své vyvýšené místo a duchovní bezpečí. A on bude očekávat – s velikou trpělivostí – že se poddáme jeho svodům. Lehonti nijak nezareagoval, když k němu přišel vyslanec od Amalikiáše poprvé. Nezareagoval ani napodruhé, a dokonce ani napotřetí. Ale při čtvrté návštěvě sestoupil Lehonti jen kousek pod úroveň bezpečí vyvýšeného místa, a podlehl falešným slibům moci a slávy. Lehontiova smrt samozřejmě nepřišla okamžitě. Možná se i několik dnů těšil ze svého postu vrchního velitele lamanitského vojska, a možná si i myslel, že opustit pevnost na vrchu hory stálo za to. Ale stejně jako Amalikiášův podvod, mají i lákadla protivníka vždy jen krátké trvání – a jsou jedovatá. Kdykoliv opustíme vyvýšené místo, podléháme duchovní nemoci.
Proč máme zůstat na vyvýšeném místě?
Vidíte, jak důležité je zůstat na vyvýšeném místě? Stejně jako Spasitel povolal k sobě své učedníky, aby k němu vystoupili na horu, aby je mohl vysvětit ke kněžské moci (viz Marek 3:13–15), vyzývá každého z nás, kteří jsme Jeho učedníky dnes, abychom k Němu dnes přišli. Ti, kteří tuto výzvu uposlechnou, obdrží požehnání, která nelze získat nikde jinde.
V tomto životě budeme neustále zkoušeni a prověřováni, aby se ukázalo, zda budeme dodržovat přikázání Boží. Ale všechny zkoušky v této zkušební době nazývané smrtelnost jsou zde proto, aby nás posilovaly, nikoli proto, aby nás pohltily a přemohly! Pán učil Proroka Josepha Smitha:
„Všechny tyto věci ti dají zkušenosti a budou pro dobro tvé.“ (NaS 122:7.)
„Strasti tvé potrvají jen malou chvilku;
A potom, jestliže v tom vytrváš dobře, Bůh tě oslaví na výsosti.“ (NaS 121:7–8.)
Občas zapomínáme, kdo jsme: jsme děti Boží, a snažíme se dosáhnout oslavení! Chceme žít věčně na nejvyšším místě – v přítomnosti Boha Otce a Jeho Syna, Ježíše Krista. Nazývá se to oslavení. Ale někdy, podobně jako Lehonti, přivádíme sami sebe do kompromitujících situací tím, že se rozhodneme sestoupit – i třeba jen o kousek – z bezpečí, kterým je dodržování přikázání. Pak se stáváme zranitelnými vůči Satanovi a světským svodům.
Zůstaňte na vyvýšeném místě společně
Pamatujte na to, že Lehonti nebyl jediným, kdo trpěl následky svého rozhodnutí. Často si vy i já myslíme, že když slevíme ze svých měřítek, že „tím ublížím pouze sobě“, ale ve skutečnosti jsou na naší poslušnosti, způsobilosti, věrnosti a cudnosti závislí mnozí. Jen se zamyslete – jde o naše přátele, rodiče, bratry a sestry, ale především o našeho věčného společníka a naše děti. I když ještě nejste oddaní, váš budoucí společník a děti se velmi zajímají o vaše duchovní blaho. O tom, zda jich budete v budoucnu hodni či nikoli, mohou rozhodnout volby, které činíte nyní.
Někteří z vás se možná nikdy neožení nebo neprovdají. Rád bych vám řekl, že to nejdůležitější, na co musíte pamatovat, je, abyste zůstávali na vyvýšeném místě a abyste dbali na svou způsobilost, protože je nám řečeno, že na věčnostech, které přijdou, vám budou oprávněně náležet mnohá požehnání. A tak nepodléhejte rozčarování. To nejdůležitější je, abyste se uchovávali způsobilí a abyste byli věrní a abyste zůstávali na vyvýšeném místě.
Když Lehonti opustil opevnění a podlehl pokušení, trpěli všichni jeho lidé. Amalikiáš je uvedl zpět do zajetí, a mnozí byli zabiti v pozdější bitvě. Jako obrácení následovníci Spasitele jsme pověřeni posilovat ty, kteří jsou kolem nás. Přicházíme na vyvýšené místo nejen proto, abychom se ochránili před protivníkem, ale také proto, abychom pozvedli do bezpečí druhé.
Dobří přátelé nám pomáhají zůstat na vyvýšeném místě. Dobří přátelé nás posilují, a když jsme s nimi, pomáhají nám žít podle přikázání. Opravdoví přátelé nás nebudou nutit volit mezi jejich cestami a cestami Páně (viz Izaiáš 55:8). Jestliže vás vaši současní přátelé svádějí k opuštění těsné a úzké cesty a vyvýšeného místa, pak od nich odejděte, a to hned! Nedovolte, aby vás posmívání těch, kteří se rozhodli pro „velikou a prostornou stavbu“, přimělo opustit duchovní bezpečí (viz 1. Nefi 8:25–28).
Vybírejte si své přátele pečlivě. Když jsem byl malý chlapec, maminka mě brávala k rybníku a kousky chleba jsme krmili labutě. Byla také velkou učitelkou. Říkávala mi: „Vidíš mezi těmito nádhernými a klidnými labutěmi nějaké supy nebo jiné dravce? Jsou tu jen samé labutě, protože „vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá!“ Poselství bylo jasné. Vaši přátelé jsou odrazem toho, kým jste vy a s jakými lidmi se v životě cítíte dobře. Právě ze svých přátel si nakonec zvolíte svého věčného partnera, a jsou to vaši přátelé, kteří vám pomáhají zůstat na těsné a úzké cestě a být pravdivými a věrnými.
Současně se musíme ptát sami sebe: „Jakým přítelem jsem já?“ Buďte dobrým příkladem; buďte světlem světu; veďte ty, kteří jsou kolem vás, po cestách spravedlivosti. Spoléhají na to, že je budete pozvedat a posilovat.
Zůstaňte na vyvýšeném místě: Touha a víra
Jak se tedy dostaneme na vyvýšené místo a jak tam zůstaneme? Nejprve musíme toužit po tom, abychom vždy byli věrní učení evangelia, přikázáním a smlouvám, a musíme o to i usilovat. Musíme usilovat o požehnání, která taková poslušnost přináší. To činíme, když vytváříme takové prostředí, ve kterém s námi může neustále přebývat Duch. Jakmile se na vyvýšené místo dostaneme, zůstáváme tam, když jsme poslušni přikázání, studujeme a modlíme se, žijeme podle zásad prozíravého způsobu života a soběstačnosti, připravujeme se na chrámové smlouvy a ctíme je, a budujeme silná manželství a rodiny.
Abychom vyvýšeného místa dosáhli, musíme nejprve mít touhu být v království Božím a nad věcmi světa. Víra je základním prvkem této touhy. Písma vysvětlují, že víra „není dokonalá znalost,“ ale i když nemůžeme „činiti ničeho více, nežli si přáti, [abychom] uvěřili,“ pak můžeme rozvinout víru tím, že vyzkoušíme slovo (Alma 32:26–27) – neboli jinými slovy, když dodržujeme přikázání, tak naše víra roste.
Víra v Pána Ježíše Krista je první zásadou evangelia a úhelným kamenem našeho věčného spasení. Když používáme víru v našeho Spasitele a uplatňujeme Jeho učení ve svém životě, budeme posilováni a nebudeme se bát světa, ani si všímat jeho lákadel. Pánovo nabádání, abychom Mu důvěřovali, je jasné: „Hleďte ke mně v každé myšlence; nepochybujte, nebojte se.“ (NaS 6:36.)
Můžeme být jako Joseph Smith, jehož služba Pánu začala chlapcovou prostou vírou v tento verš písma: „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha.“ (Jakub 1:5.) Odpovědí na Josephovu upřímnou modlitbu bylo První vidění, a od té doby se řídil Pánovými pokyny. Stejně jako Joseph rostl ve službě v evangeliu, zatímco dospíval, porosteme i my. Když se spoléháme na Ducha Svatého, aby nás mohl vést ve všem, co děláme, stáváme se ve svých skutcích péče, dávání a vydávání svědectví více takovými, jako je Spasitel.
Jak mít Ducha, aby byl s námi
Když používáme víru a spoléháme se na Ducha, pomůže nám dosáhnout vyvýšeného místa. Při křtu získáváme dar Ducha Svatého vkládáním rukou toho, kdo má pravomoc, přesně podle Spasitelova slibu dávným apoštolům, že s nimi zanechá Utěšitele (viz Jan 14:26). Žasnu nad tím, že i když byli apoštolové nakonec kvůli své víře zabiti, tak všichni – kromě Jidáše – zůstali Spasiteli věrní až do konce.
Duch Svatý bude i nám poskytovat vedení, odvahu a sílu, abychom na vyvýšeném místě mohli zůstat. Skrze vliv Ducha Svatého můžeme získávat zjevení jako odpověď na své modlitby, po celý svůj život si udržovat silné svědectví o Spasiteli, vytrvat do konce a získat věčný život.
Nikdo z nás není vůči pokušením protivníka imunní. Proto jsme zde na zemi – ve smrtelnosti. Je to zkouška. Všichni potřebujeme posilu, kterou poskytuje Duch Svatý. Jak důležité je, abychom v obtížných časech, kdy jsme zkoušeni, nedělali nic, čím bychom se připravili o útěchu, klid a vedení Ducha Svatého! Společenství s Duchem nám bude dávat sílu odolávat zlu a, je-li to potřeba, sílu činit pokání a vrátit se na těsnou a úzkou cestu, která vede k věčnému spasení.
Věřím, že pokud je Duch neustále s námi, nemůžeme se od vyvýšeného místa vzdálit příliš daleko. Každý sabatní den máme příležitost obnovit svou smlouvu křtu tím, že přijímáme svátost. Když tak činíme, slibujeme Pánovi, že jsme ochotni vzít na sebe Jeho jméno, vždy na Něj pamatovat a zachovávat Jeho přikázání (viz NaS 20:77). Když jsme ochotni tyto věci činit, je nám přislíbeno, že budeme vždy mít Jeho Ducha, aby byl s námi.
Král Beniamin v Knize Mormonově vysvětlil, proč je důležité, abychom byli ochotni vzít jméno Spasitele na sebe:
„Není dáno žádného jiného jména, jímž přichází spasení; tudíž, chtěl bych, abyste na sebe vzali jméno Kristovo, vy všichni, kteří jste vstoupili do smlouvy s Bohem, že budete poslušni do konce života svého.
A stane se, že kdo toto učiní, bude shledán na pravici Boží, neboť pozná jméno, jímž je nazván; neboť bude nazván jménem Kristovým.“ (Mosiáš 5:8–9.)
Když se snažíme brát na sebe jméno Kristovo a stát se křesťany, dáváme ve svém životě Jeho i Jeho dílo na první místo. Když se snažíme konat Jeho vůli a věrně sloužíme druhým, posvěcujeme sami sebe a snažíme se stát takovými, jako je On. Když se takto řídíme našeptáváním Ducha Svatého, dosahujeme duchovního vyvýšeného místa.
Poslušnost
Poslušnost Kristova učení nás udržuje na vyvýšeném místě. Žalmista napsal:
„Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? …
Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého.“ (Žalmy 24:3–4.)
Poslušností si uchováváme nevinné ruce a čisté srdce.
V předsmrtelné existenci jsme byli požehnáni svobodou jednání – schopností rozhodovat se. Tuto svobodu jednání si v tomto životě udržujeme tím, že jsme poslušní. Tato poslušnost nás chrání, aby si nás neporobil Satan. Jsme-li věrní a poslušní, nemůže nad námi panovat nebo nás ovládat. Myslím si, že je třeba, abychom si pamatovali, že pokud máme při sobě Ducha, máme světlo, a Satan, který je knížetem temnoty, nemůže světlo vystát. Pokud mu tedy s tímto světlem řekneme, aby odešel, musí odejít.
Ale jak jsme viděli v příběhu Lehontiho a Amalikiáše, protivník je ve svém pokoušení velice vychytralý. Svádí nás, abychom v nějaké chvilce pochybili v úsudku a sestoupili z vyvýšeného místa. Mezitím můžeme ztratit všechna požehnání, která jsou pro nás připravena, jsme-li věrní. Moc bych si přál, abyste si uvědomili, že není žádoucí strávit život litováním špatných rozhodnutí či skutků neposlušnosti. Vybavují se mi slova básníka Whittiera:
Ze všech smutných slov, jež člověk může vyslovit,
nejsmutněji vskutku zní: „Mohlo to tak být.“2
Není nic smutnějšího, než když váš život v přítomnosti zamoří rozhodnutí z minulosti. A ohledně pokání si musíte pamatovat, že podstatnou součástí pokání je i odpustit sami sobě, odložit to, a Pán vám to nebude připomínat. Jednoduše si pamatujte, že nic z toho, co jste udělali, vám nedokáže zabránit v tom, abyste to odložili a zapomněli jste na to.
Pokud by snad někdy takový okamžik oslabení přišel, pamatujte prosím na to, že díky Usmíření našeho Spasitele Ježíše Krista existuje cesta zpět skrze pokání, abychom se k nim mohli vrátit se ctí. A i když už působení ďáblova jedu cítíme, existuje protilátka. Můžeme se uzdravit k plnému duchovnímu zdraví a štěstí. Pokud činíme pokání a obracíme se k Otci ve svých modlitbách a ve svém chování, milosrdenství může uspokojit požadavky spravedlnosti. Pokání a poslušnost přikázání, věrnost a ctění našich smluv nám umožní být opět hodni věčných požehnání.
Studium a modlitba
Dalšími důležitými způsoby, jak zůstat na vyvýšeném místě, jsou věrné a důkladné studium a modlitba. Od našeho Spasitele se toho můžeme hodně naučit. Když ho pokoušel Lucifer, pomodlil se ke svému Nebeskému Otci o sílu a prohlásil: „Jdi pryč ode mne, satanáši.“ (Lukáš 4:8.)
Je potřeba, abyste rozuměli tomu, že máte své smrtelné tělo díky tomu, že jste se rozhodli přijít na tento svět, abyste zde získali smrtelnou zkušenost, ale Satan tělo mít nikdy nebude, ani jeho následovníci. A když mu řeknete, aby odešel, musí odejít. Jakmile tomuto porozumíte, začnete rozumět tomu, kdo jste jako děti Boží.
Co by se stalo, kdyby se Lehonti pomodlil o vedení, jako to učinil Ježíš? Myslím si, že kdyby tak učinil, že by Amalikiášově výzvě sestoupit dolů z bezpečného vrcholku hory nevyhověl. Jsem si jist, že by Duch varoval Lehontiho před nebezpečím, které jemu a jeho lidu hrozí. Jsem vděčný za písma, neboť se mohu učit od těch, kteří byli příkladem věrnosti a odvahy, a mohu se vyvarovat chyb, kterých se dopustili ti, kteří věrní nebyli. Jsem vděčný za to, že mohu v modlitbě usilovat o vedení a řídit se nabádáními Ducha.
Jsem také vděčný za příležitosti, které má každý z nás – totiž učit se z toho, co se naučili a vypozorovali ostatní, především naše rodina. Na mě měla velký vliv moje maminka. Nikdy bych neudělal nic, co by jí způsobilo sebemenší zármutek či bolest. Měl jsem rád i tatínka. Tatínek mi nekázal. Byl přirozeně dobrým příkladem a vedl nás vlídným domlouváním a s laskavou trpělivostí. Jako nejmladší z dětí jsem se v naší rodině učil také od svého staršího bratra a sestry – někdy jsem si říkal: „Tak tohle teda já určitě neudělám.“ Je to velmi zajímavé. Pokud se můžete poučit z písem a pokud se můžete poučit od těch, kteří žijí kolem vás, a nemusíte tím procházet sami, skutečně vám to pomůže. Ale největší vliv na mě má moje věčná společnice. Nejdůležitějším rozhodnutím, které v životě učiníme, je to, koho si vezmeme. A já jsem velmi vděčný za svou milovanou manželku – za příklad, kterým pro mě je již přes 50 let, a za to, jak něžně vede mě i naši rodinu po oné těsné a úzké cestě.
Duchovní a časné blaho
Vedle víry, daru Ducha Svatého a studia a modlitby nám Pán dal ještě některé další důležité zásady pro naše duchovní a časné blaho, abychom tak mohli zůstat na vyvýšeném místě.
Pánova zásobárna je povahy jak duchovní, tak časné. Vírou a poslušností přikázání si budujeme duchovní zásobárnu síly, kterou potřebujeme pro překonávání životních překážek. Musíme ji však neustále doplňovat. Je to trochu jako příběh ze Starého zákona o manně. Izraelité byli každý den odkázáni na novou mannu, a tak museli být věrní, aby se pokaždé obnovila. A tak to je i s duchovní mocí. Podobně se též máme řídit moudrými zásadami prozíravého způsobu života a soběstačnosti, abychom si vytvořili časné zdroje, které uspokojí naše potřeby a umožní nám sloužit ostatním.
Prozíravý způsob života znamená nebýt žádostiv věcí tohoto světa. Znamená to, že moudře využíváme zdroje této země a neplýtváme jimi, a to ani v časech nadbytku. Prozíravý způsob života znamená, že se vyvarujeme zbytečného dluhu a že se spokojíme s tím, co pokryje naše potřeby.
Součástí prozíravého způsobu života je například získání vzdělání či odborného výcviku, abychom se tak připravili na povolání, které bude živit nás i naši rodinu. Potom musíme poskytnout celodenní výkon, abychom získali celodenní mzdu. Taková pracovní morálka, spojená s vlastnostmi jako je bezúhonnost, charakter a důvěryhodnost, z nás činí „[dělníka, který] je hoden mzdy své“ (NaS 31:5).
Další součástí prozíravého způsobu života je schopnost žít radostně v rámci svých příjmů – vyvarovat se zbytečného dluhu a nedychtit po časných věcech tohoto světa. Moc bych si přál, abyste tomu porozuměli nyní, ve věku, ve kterém nyní jste. Zdá se, že v současné kultuře existuje jakýsi pocit nárokování — pocit, že bychom měli teď hned získat vše, co naši rodiče získávali po mnoho let. Dluh nás může zotročit. Když se zbytečně zadlužujeme, vzdáváme se své vzácné a drahocenné svobody jednání a uvádíme sami sebe do dobrovolného otroctví, kdy věnujeme veškerý svůj čas, veškerou svou energii a veškeré své prostředky na splácení dluhů. Zvyšující se pocit beznaděje plynoucí z této situace prohlubuje stres, který nás psychicky i fyzicky oslabuje a který ovlivňuje to, jak vnímáme svou hodnotu, ovlivňuje náš vztah s naším společníkem, a nakonec i naše pocity vůči Pánu.
Je nutné, abychom rozuměli tomu, že je třeba vytvářet plán útrat a úspor neboli rozpočet, a abychom rozlišovali mezi přáními a potřebami. Mnohdy jsem měl pocit, že manželští partneři potřebují slyšet nejen ona dvě příjemná slova „miluji tě“, ale také čtyři starostlivá slova „to si nemůžeme dovolit“. Když manželský pár činí finanční rozhodnutí, musí o tom spolu hovořit. Když manželka nebo manžel utratí větší množství peněz, aniž by si o tom vzájemně promluvili a pomodlili se, způsobuje to v manželství finanční potíže. A finanční potíže jsou při rozvodech příčinou číslo jedna! (A také, samozřejmě, nemravnost.) Nejsou-li manželé jednotní v časných a finančních záležitostech, tak vás mohu ujistit, že nebudou jednotní ani v záležitostech duchovních.
Soběstačnost znamená vzít na sebe zodpovědnost za vlastní duchovní a časné blaho i za blaho těch, které nám Nebeský Otec svěřil do péče. Jsme-li soběstační, můžeme lépe napodobovat Spasitele tím, jak sloužíme a žehnáme ostatním. Na vyvýšené místo sami sebe pozvedáme proto, abychom se mohli sehnout a pozvednout druhé. Úspěch v životě nebudete mít proto, abyste dosáhli sebeuspokojení, ale proto, abyste mohli pomáhat druhým. Naše schopnost sloužit se zvyšuje či snižuje podle úrovně naší soběstačnosti.
Tyto zásady blaha jsou praktickými návody, které nás učí prozíravému způsobu života, který přinese štěstí do našeho každodenního života a připraví nás na překonávání překážek a na snášení potíží a nouzových situací ve zkouškách života. Když v životě uplatňujeme tyto zásady blaha, jsme schopni zůstat na vyvýšeném místě a podávat pomocnou ruku těm, kteří pomoc potřebují. Můžeme je také učit, jak mají svůj život vést prozíravě a jak mají dosáhnout soběstačnosti.
Tyto zásady jsou stejně důležité jak pro jednotlivce, tak pro rodiny. Pokud ještě nejste oddaní, začněte je uplatňovat sami, abyste měli, až onen čas nadejde, zdravé návyky již vytvořené. Takováto sebekázeň v budoucnu požehná vaši rodinu velkou měrou.
Placení desátku a postních obětí je důležitým prvkem při vytváření prozíravého způsobu života. Placení desátků a obětí rozvíjí osobní spravedlivost a posiluje naši víru, která nás podporuje v časech zkoušek, strastí a smutku, které máme na své cestě životem. Pomáhá to uhasit onu sobeckou a dočasnou žízeň po věcech tohoto světa a zaměřuje naše myšlenky a skutky na věčné cíle a na ochotu pomáhat potřebným. Jsme-li ochotni platit desátky a oběti, budeme požehnáni a zažijeme mocnou změnu srdce – od světského smýšlení typu brát a dostávat ke křesťanskému postoji typu milovat, sdílet a dávat.
Jsme-li připraveni tím, že se řídíme zásadami blaha, tak nejen že se „[nebudeme] báti“ (NaS 38:30), ale budeme také schopni překonávat protivenství a pomáhat druhým, když strádají. Toto velké požehnání máme, když vedeme prozíravý život a stáváme se soběstačnými. Doufám, že se tomu všichni naučíte a budete to ve svém životě používat.
Chrám
Prozíravý způsob života nám žehná také tím, že máme čas a klidnou mysl k tomu, abychom se soustředili na další kroky důležité pro setrvání na vyvýšeném místě. Chrám je tím nejvyšším místem, kterého ve smrtelnosti můžeme dosáhnout. Pro nás je dnes chrám vrcholkem hory — je to Pánův vyvolený dům pro posvátná učení, věčné smlouvy a obřady a osobní rozmlouvání s Pánem. Je to místo, na kterém uzavíráme smlouvy s Pánem, a když tyto smlouvy uzavíráme, je to, jako bychom byli v Jeho přítomnosti.
Chrám je místem, které je odděleno od světa — je zasvěcený a posvěcený Pánu. Je místem, kde se učíme o založení světa, o účelu lidstva ve smrtelnosti a o podmínkách, které jsou nezbytné pro získání věčných požehnání. V chrámu platí, že cokoli je zaznamenáno na zemi, je zaznamenáno v nebi, a cokoli je zpečetěno na zemi, je zpečetěno v nebi, a to na čas a celou věčnost. Věčné smlouvy, které uzavíráme s Pánem v chrámu, nemohou být nikdy porušeny – jedině naší neposlušností. Jsme-li v těchto věčných obřadech a smlouvách poslušni, jsme připraveni žít věčně s Bohem Otcem a s Jeho Synem, Ježíšem Kristem. Chrám je rovněž místem, kde můžeme s modlitbou předstoupit před Pána a vyjádřit své touhy a starosti. Je to posvátné místo, kde můžeme rozjímat a modlit se o vedení pro svůj život a o sílu vypořádat se se svými problémy. Když nás něco trápí a když naši mysl a duši tíží těžká rozhodnutí, můžeme své starosti vzít do chrámu a obdržet tam duchovní vedení. Doufám, že toho budete ve svém životě využívat.
Chrámové smlouvy a chrámové uctívání jsou naprosto zásadní pro setrvání na vyvýšeném místě. Pokud jsme ještě posvátné chrámové smlouvy neobdrželi, musíme se zaměřit na to, abychom šli do chrámu a přijali Pánova slíbená požehnání. Když už jsme v chrámu byli, máme se věrně a často vracet, abychom zde uctívali a vykonávali posvátné obřady za druhé.
Mnozí z vás se připravujete na to, až budete zpečetěni jako věčný společník se skvělým synem či dcerou Nebeského Otce. Někteří z vás jste již toto požehnání získali a připravujete se na plnění rodičovských zodpovědností. Ať už tato požehnání přijdou v tomto životě, nebo v životě příštím, přijdou ke všem, kteří jsou věrní. Pokud jste se narodili rodičům, kteří byli zpečetěni v chrámu, poděkujte jim a Nebeskému Otci za toto veliké požehnání. Pokud ne, buďte vděčni svým rodičům a všem, kteří vám pomohli k tomu, že dnes stojíte na vyvýšeném místě evangelia. Zavažte se, že budete zpečetěni v chrámu a že budete vychovávat své děti ve smlouvě. Požehnání chrámového sňatku, z nichž se budete těšit v tomto životě i v životě příštím, budou žehnat vám i vašemu potomstvu po celou věčnost.
Budování silných manželství a rodin
Když se snažíme dodržovat své chrámové smlouvy a budovat silné manželství a rodinu, opevňujeme sami sebe štítem víry, který nás ochrání před ohnivými šípy nepřítele.
Často jsem přemýšlel, proč někdo, kdo na sebe vzal chrámové smlouvy a dospěl na vyvýšené místo, je někdy poruší a sestoupí z vyvýšeného místa, když víme, že chrámové obřady a smlouvy jsou nutné k tomu, abychom vstoupili do nejvyššího stupně celestiálního království. Takováto nevěrnost postupně láme srdce manželského společníka a dětí, kteří si přejí být věčnou rodinou.
V průběhu let jsem pozoroval velmi mnoho párů, které si udržují silné a živoucí manželství, protože zůstávají věrni svým chrámovým smlouvám. Na závěr mi dovolte, abych se s vámi podělil o to, co jsem vypozoroval, že tyto úspěšné páry dělají. Tyto zdánlivé „maličkosti“ opevňují a posilují tyto rodiny.
Zaprvé – páry, které budují silná manželství a rodiny, vědí, kdo jsou. Vědí, že jsou synem či dcerou Boží. Stanovují si věčné cíle žít opět s naším Nebeským Otcem a Jeho Synem Ježíše Kristem. Snaží se zanechat za sebou zvyklosti přirozeného člověka.
Zadruhé – znají nauky evangelia a důležitost chrámových obřadů a smluv. Vědí, že pro dosažení věčných cílů je nezbytné dodržovat smlouvy.
Zatřetí – záleží jim spíše na získání věčných požehnání království Božího než na světském a dočasném majetku tohoto světa. Usilují o vyvýšené místo a zůstávají na něm.
Začtvrté – tyto manželské páry si uvědomují, že když jsou zpečetěny na čas a celou věčnost, tak si tím vybraly věčného společníka. Není třeba nadále hledat. Dny jejich dvoření již minuly.
Zapáté – tyto manželské páry myslí jeden na druhého více než na sebe. Když si navzájem slouží, když se navzájem milují, když o sebe navzájem pečují a když společně rozmlouvají s Pánem v modlitbě, oba se sbližují, a nikoli oddalují. Často spolu hovoří, a proto nikdy nedopustí, aby se z maličkostí staly velké problémy. „Malé bolístky“ řeší zavčasu a s malými obavami, že jeden druhého urazí. Tímto způsobem se vyhýbají velkým výbuchům pocitů hořkosti. Je mnohem lepší nechat uniknout trochu páry předtím, než tlakový hrnec vybuchne! Tyto manželské páry usilují o dobro toho druhého a vyhýbají se sobeckosti, která dusí duchovní citlivost. Před druhými se neosočují, nezesměšňují se ani o druhém nemluví špatně. Vědí, že taková řeč a chování poškozují věčné možnosti jejich vztahu. Pokud zranili toho, koho milují, jsou ochotni změnit srdce, činit pokání, omluvit se a požádat o odpuštění. Pracují nyní na zlepšování svého vztahu, protože si uvědomují, že se nestanou rázem milejšími v okamžiku, kdy zemřou! Neustále si pěstují hloubavého a pozorného ducha a navzájem se milují. Tím, že toto činí, pozvedají jeden druhého na vyvýšené místo a navzájem se posilují ve svém odhodlání tam zůstat spolu.
Závěr a svědectví
Bratři a sestry, doufám, že si uvědomujete, jak je v životě důležité usilovat o duchovní vyvýšené místo a setrvávat na něm a jak je důležité přivádět tam spolu s námi i druhé. Je mou nadějí a modlitbou, abyste skutečně rozuměli tomu, kdo jste, a abyste vedli svůj život tak, abyste vždy měli Ducha, aby byl s vámi. Když to budete činit, dosáhnete duchovního vyvýšeného místa, které vás i vaše potomstvo oprávní získat všechna věčná požehnání, která vám právem patří.
Kéž jsou s vámi, nastupující generací, Pánova nejvybranější požehnání. Jste královskou armádou, která dovede vás, vaše rodiny, vaše přátele a ty, kterým sloužíte, na vyvýšené místo. Svědčím o tom, že ti, kteří budou po celý svůj život usilovat o vyvýšené místo a budou na něm setrvávat, budou požehnáni a jednoho dne povstanou na místě nejvyšším – v přítomnosti Boha Otce a Jeho Syna Ježíše Krista. Modlím se o to, abychom všichni mohli žít tak, abychom taková celestiální požehnání byli hodni získat díky poslušnosti v dodržování posvátných smluv, ve jménu Ježíše Krista, amen.
© 2009 Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vydání v angličtině schváleno: 10/08. Přeložení schváleno: 10/08. Název v originále: Seek and Attain the Spiritual High Ground in Life. Czech. PD50013423 121
^ Back to top