Starší Ronald A. Rasband, “Přátelé tvoji stojí při tobě”
Fireside CVS pro mladé dospělé • 7. března 2010 • Universita Brighama Younga
Moji drazí mladí přátelé, je pro mě velkou výsadou a ctí promlouvat k vám na tomto firesidu CVS. Jsem vděčný za to, že mohu být zde, ve středisku Marriott v areálu University Brighama Younga, a promlouvat k vám, kteří jste se shromáždili na mnoha místech po celém světě, v mnoha různých prostředích a jazycích. Děkuji vám, že jste přišli. Tím, že jste se k nám nyní připojili a odložili jste ostatní záležitosti ve svém životě, vzdáváte čest Pánu Ježíši Kristu. Jsem vděčný za to, že je zde se mnou má žena Melanie a několik členů naší rodiny a blízkých přátel.
Modlím se o to, aby má slova vedl Duch Svatý a abyste v srdci pocítili, že to, o čem budu hovořit, se týká toho, s čím se potýkáte a co prožíváte v tomto období svého života.
Důležitost spravedlivých přátel
Před mnoha lety, v březnu roku 1839, byl Prorok Joseph Smith s několika svými společníky na několik měsíců neprávem uvržen do žaláře v Liberty. Mnozí pisatelé církevní historie uvedli, že tento zážitek byl pro Proroka Josepha určitě jedním z nejtěžších a nejtemnějších období celého jeho života. Jeho slova: „Ó Bože, kde jsi?“ (NaS 121:1) – jak jsou zaznamenána ve 121. oddíle Nauky a smluv – vyjadřují zoufalou osamělost v nanejvýš ponuré situaci.
Pán se nezjevil ani neposlal anděly; neudeřil stráže ani nerozrazil dveře oné provlhlé a špinavé kobky. Jednoduše řečeno, nezměnil dané okolnosti – ale dal Josephovi slova útěchy a ujištění, jako to nemohl udělat nikdo jiný: „Synu můj, pokoj buď duši tvé; protivenství tvé a strasti tvé potrvají jen malou chvilku.“ (NaS 121:7.) Jako kdyby Pán položil Josephovi ruku na rameno, když řekl „synu můj“. Jsou to drahocenná a něžná slova. A poté časově omezil Josephovy těžkosti – budou trvat „malou chvilku“. Je to ponaučení, na které máme všichni pamatovat. Naše těžkosti budou krátké – z pohledu věčnosti – a Pán bude vždy nablízku.
Poté Pán řekl toto: „Přátelé tvoji stojí při tobě a budou tě opět zdraviti s vřelým srdcem a přátelskýma rukama.“(NaS 121:9.)
Joseph byl zavřen v žaláři kvůli zradě lidí, z nichž někteří byli kdysi jeho blízkými spolupracovníky. Ale Pán se vyjádřil velmi jasně – „přátelé tvoji stojí při tobě“. Jakou útěchu toto prohlášení přineslo Proroku Josephovi! A jakou útěchu to přináší nám! Zamyslete se na okamžik nad tím, co pro vás znamená vědomí, že máte někoho, kdo při vás stojí, někoho, komu můžete důvěřovat jako příteli v dobrém i ve zlém, někoho, kdo si vás váží a podporuje vás, dokonce i když jste od sebe odloučeni.
Náš nejcennější přítel je sám Ježíš Kristus. Existuje snad větší ujištění než Jeho slova „já budu na pravici vaší a na levici vaší a… andělé moji kolem vás, aby vás podpírali“ (NaS 84:88)? Velmi často jsou tito „andělé kolem [nás]“ naši přátelé.
Mé dnešní poselství se zaměřuje na to, jak důležití jsou v životě každého z nás spravedliví přátelé. Když jsem byl mladý, inspirovaný patriarcha mi vložil ruce na hlavu a skrze zjevení mi dal porozumění mým možnostem – tomu, kdo skutečně jsem, a jaký je směr mého života, podobně jako to patriarcha udělal pro většinu z vás. Bylo mi řečeno, že nebudu bez přátel a spolupracovníků; že jejich přátelství pro mě bude zvláštním požehnáním, jak časně tak duchovně. Bylo mi řečeno, abych si za své nejbližší přátele vybíral ty, kteří jsou spravedliví a mají touhu dodržovat přikázání Boží.
Tato pasáž z mého patriarchálního požehnání a onen verš ze 121. oddílu pro mě byly po celý život jakoby hřejivou přikrývkou. Někdy, zvláště když jsem žil mimo domov, mi tato slova dodávala pokoj a sílu – moji přátelé při mně stáli, i když nás od sebe dělilo mnoho kilometrů. A v takových chvílích jsem získal jedno z nejdůležitějších životních ponaučení, že nehledě na to, jak dlouho jsem byl pryč, nehledě na to, jak daleko – kdykoli jsem se znovu setkal s přáteli, jako by se nic nezměnilo. Navázali jsme na to, kde jsme skončili, a připadalo mi, jako kdyby žádný čas neuplynul.
Proč to zdůrazňuji? Protože v dnešním světě mnozí lidé ochotně vyměňují tato přátelství za filmové postavy a za esemesky. Tráví čas tím, že se ztotožňují s osobnostmi z televize – které jsou pro ně pouhou tváří na obrazovce. Raději „vysedávají“ s přáteli, než aby se pustili do vážného a smysluplného vztahu, který může být v chrámu zpečetěn na věky. Přemýšlejte o tom. Opravdová přátelství jsou založena na lásce k Bohu a na sdílení této lásky s druhými. Toto bylo jedním z poselství z žaláře v Liberty.
Již od mých dětských let, kdy jsem vyrůstal v kůlu Cottonwood v údolí Solného jezera, pro mě byli přátelé zvláštním požehnáním. Ti nejbližší přátelé z mého mládí jsou mými přáteli dodnes. Někteří z nich jsou zde dnes večer s námi. Vždy tomu tak bylo; vždy jsme zde byli jeden pro druhého. A jsem vděčný za to, že jsem poznal i nové přátele, kteří jsou pro mě rovněž posílením a požehnáním.
Když pomyslím na přátelství, vybavuji si příklad presidenta Thomase S. Monsona. Zamyslete se nad tím, čemu učil náš milovaný prorok. Řekl:
„Přátelé pomáhají určovat vaši budoucnost. Budete chtít být jako oni a být tam, kam se rozhodnou jít. Pamatujte na to, že cesta, po níž jdeme v tomto životě, vede k cestě, po níž půjdeme v životě příštím.
Z průzkumu ve vybraných sborech a kůlech Církve jsme se dověděli velmi významnou skutečnost. Ti, jejichž přátelé uzavřeli sňatek v chrámu, obvykle také uzavřeli sňatek v chrámu, zatímco ti, jejichž přátele neuzavřeli sňatek v chrámu, obvykle také neuzavřeli sňatek v chrámu. Totéž se také týkalo misionářské služby na plný úvazek. Vliv přátel na člověka se zdál být velmi dominantním faktorem – dokonce stejného významu jako rodičovské přesvědčování, výuka nebo blízkost chrámu.
Přátelé, které si vyberete, vám na cestě k úspěchu buď budou pomáhat, nebo vás budou brzdit.“1To jsou závažná slova.
Kdo by nechtěl mít za přítele presidenta Monsona? O Vánocích rozdává své vagónky; svléká si kabát a boty a dává je těm, kteří je nemají; věnuje bezpočet hodin těm, na něž se tak často zapomíná v pečovatelských ústavech nebo kteří bojují o život v nemocnicích; a dělí se s námi se všemi o svou radost ze života, když stříhá ušima. Kdo by ho neměl rád? Když kdosi požádal skupinu misionářů, aby označili jednu z nejvýznačnějších vlastností presidenta Monsona, téměř všichni uvedli jeho lásku k lidem. Jeden dokonce řekl, že by si přál, kdyby tak mohl vedle proroka bydlet, protože ví, že by se stali dobrými přáteli.
Zjistil jsem, že rady Bratří týkající se přátelství, odpovídají mým vlastním zkušenostem a jsou zvláště platné v dnešní době. Starší Neal A. Maxwell řekl: „Ať mladí nebo staří, potřebujeme být dobrými přáteli, ale potřebujeme být i pečliví při výběru přátel. Když dáme Pána na první místo, výběr přátel bude snazší a bezpečnější. Uvažte, jak se liší přátelství v městě Enochově v porovnání s vrstevníky v městech Sodomě a Gomoře! Obyvatelé města Enochova si vybrali Ježíše a cestu života, poté se stali navěky přáteli. Velmi záleží na tom, o koho a o co usilujeme na prvním místě.“2
Přátelé – rádci
Někteří přátelé jsou moudrými a důvěryhodnými rádci. Jsou zvláštním druhem přátel – šli touto cestou před námi a znají ji. I oni „stojí při“ nás. Kdo byli rádci Josepha Smitha? Hned nás napadne Moroni, dávní apoštolové, Jan Křtitel, Petr, Jakub a Jan, Pavel, Josephova matka a otec, jeho bratr Alvin – je to působivý seznam. Lze bezpochyby říci, že byl v dobré společnosti.
Zamyslete se na chvíli nad tím, kdo je rádcem pro každého z vás. Přáli byste si být rádci i pro druhé, až k tomu v budoucnu bude příležitost? Připravujete se sdílet své svědectví o evangeliu a vaše pochopení toho, jak být úspěšný v každodenních záležitostech?
Historie a písma jsou plné příkladů mužů a žen, kteří sloužili jako spravedliví rádcové. Asi tím nejzjevnějším je náš Pán Ježíš Kristus, když v zenitu času založil svou Církev. Na počátku své služby si vybral 12 zdánlivě obyčejných mužů, kteří opustili své běžné zaměstnání a strávili v Jeho společnosti tři roky. Cestovali s Ním, naslouchali Jeho kázáním, jedli s Ním, byli svědky zázraků, které vykonal, a byli účastni mnoha soukromých chvil, kdy se jim dostalo ponaučení. Měli to jedinečné požehnání být osobně školeni naším Pánem a Spasitelem Ježíšem Kristem. Každý z nich byl díky tomuto výsadnímu společenství osobně proměněn.
Dalším příkladem poněkud neobvykle obrácených rolí byl Joseph Smith, který se stal duchovním rádcem svého staršího bratra Hyruma. Hyrum, pokorný a ochotný se učit, stál Josephovi po boku. Byl i v žaláři v Liberty a jako první padl v Carthage. Hyrum si vybral svého rádce – proroka Božího. A vybral si dobře.
V dnešní době a v mém působení jako generální autorita projevují členové Kvora Dvanácti nesmírný zájem o náš život, štědře nám předávají své zkušenosti a učí nás, jak máme naplňovat své posvátné povolání k této službě. Vzpomínám si na slova Brighama Younga, když o Proroku Josephovi řekl: „Vždy, když pomyslím na to, že jsem vůbec kdy poznal Josepha Smitha, Proroka,… chce [se mi] volat aleluja.“ 3Mám podobné pocity ohledně řady dnešních vedoucích.
V každém případě zkušenější a důvěryhodný jedinec slouží jako schopný průvodce a poradce méně zkušenému člověku a pomáhá mu utvářet jeho chápání a učí ho zásadám, díky nimž se stane užitečnějším, silnějším, moudřejším a cennějším coby služebník Boží.
Zastavte se na chvíli a zamyslete se: „Kdo učil vás?“ Co z toho, co jste se od nich naučili, vám změnilo život? Jak nad vámi bděli? Jak použijete jejich příklad a sami se stanete učiteli pro mladší bratry a sestry, přátele a kolegy – ty, kteří možná takový vztah potřebují a touží po něm?
Příklad přítele – rádce
Dovolte mi uvést jeden příklad z vlastního života. Mám to požehnání, že jsem ve svém životě zažil tento vzácný vztah na bázi přítele a rádce se starším Jonem M. Huntsmanem, který je územním sedmdesátníkem, filantropem, mecenášem, zakladatelem koncernu Huntsman, a mým přítelem.
Poprvé jsem se s Jonem Huntsmanem setkal v roce 1975, když mi bylo 24 let. Byl jsem presidentem kvora starších ve sboru pro ženaté a vdané studenty University Utahu a Jon Huntsman byl vysokým rádcem a mým poradcem. Spřátelili jsme se a během mého posledního roku, kdy jsem se připravoval na zakončení studia na universitě mě bratr Huntsman zaměstnal jako obchodního zástupce jeho společnosti na plastické hmoty.
Jedním z mých prvních klientů byl Avon – kosmetický gigant, který měl ústředí v New Yorku. Aby mi bratr Huntsman pomohl s tímto velmi důležitým klientem, osobně mě doprovázel do New Yorku, aby mě klientovi představil. Byl jsem nadšený ze svého nástupu na novou profesní dráhu a dychtivě jsem chtěl udělat dobrý dojem, a tak jsem si vzal svůj nejlepší hnědý oblek z vysoké školy s hnědou vázankou a hnědé mokasíny. Když jsme se setkali na letišti, všiml jsem si, že pan Huntsman se na mě zvláštně podíval. Ale neřekl ani slovo!
Když jsme dorazili do New Yorku, řekl mi, že před návštěvou Avonu se musíme ještě někde zastavit. Šli jsme rovnou do známého obchodu s pánskou módou Brooks Brothers na honosné třídě Madison Avenue. Vzpomínám si, že mi po cestě řekl: „Rone, máš-li být obchodníkem v mé společnosti a máš-li mě zastupovat u Avonu, budeš se muset naučit, jak se oblékat, jak se chovat a jak v této roli působit.“ A pak dodal: „V podnikatelských kruzích v New Yorku se hnědý oblek nenosí!“ Přinejmenším, když zastupujete Jona Huntsmana!
Jon znal prodejce u Brooks Brothers a díval se, jak mě oblékají do nádherného, tmavošedého obleku s úzkými proužky – toho nejhezčího obleku, který jsem kdy viděl, a určitě toho nejhezčího, který jsem kdy vlastnil. Poté, co oblek odnesli ke krejčímu, aby mi dokonale padl, vybrali jsme košili, několik vázanek, pásek a ostatní doplňky. Pak jsme se vydali do obchodu s obuví, kde mi Jon představil můj první pár černých, společenských bot.
Myslím, že díky tomu, že bratr Huntsman byl u Brooks’ Brothers váženým zákazníkem, měl zvláštní výsady, protože po obědě se se mnou vrátil do obchodu, kde byl již připraven můj společenský oblek – jako pozornost od Jona M. Huntsmana.
Vzpomínám si, jak jsem byl Jonovi vděčný za to, že mě ušetřil zbytečných rozpaků, kdybych se ukázal ve svém obleku z vysoké školy. Když jsem nacpal – to přesně jsem udělal – svůj hnědý oblek do pytle, uvědomil jsem si, že skutečně dbal na to, abych byl správně oblečen! A pak jsme vyrazili do Avonu, kde mě představil jako nového obchodního zástupce své společnosti. Jon mě však učil něčemu mnohem důležitějšímu, než jak je důležité vypadat vhodně v určité situaci. Představil mi zcela nový způsob, jak přemýšlet, jak zvládat různé věci a jak se prezentovat před ostatními. Byl mým rádcem. Toto bylo první z mnoha cenných ponaučení, která jsem od něho v průběhu let získal.
Za několik let jsem ve společnosti bratra Huntsmana pracoval jako vedoucí pracovník a byl jsem velmi zapojen do svých povinností, kvůli kterým jsem cestoval po celém světě. Když jsem se jednou vracel z obchodní cesty, bratr Huntsman, který byl v té době presidentem kůlu, se mě zeptal, co dělám v Církvi. Řekl jsem mu, že s radostí učím třídu Nauky evangelia v Nedělní škole. Zeptal se mě, jaké mám zkušenosti s vedením v Církvi. Řekl jsem mu, že jsem s radostí sloužil v několika předsednictvech, ale většina mých církevních povolání se týkala výuky, a s tím jsem byl spokojený.
Poté, co jsem toto bratru Huntsmanovi vysvětlil, mi on vyprávěl o podobném období ve svém životě, kdy byl povolán sloužit ve studentském kůlu, nejprve jako vysoký rádce a později jako biskup. Kvůli jeho vytíženosti to pro něj bylo ideální. Jak jsem se již zmínil, vlastně tam jsem se s Jonem Huntsmanem poprvé setkal.
Řekl, že zná jednoho bratra na Universitě Utahu, který sloužil jako president jednoho z universitních kůlů pro ženaté a vdané studenty a který mohl do církevních povolání povolávat bratry z celého údolí Solného jezera. Bratr Huntsman se zeptal, zda může tomuto presidentovi kůlu zavolat a říci mu o mně. Souhlasil jsem a vlastně jsem na to pak už nemyslel, protože jsem věděl, kolik má práce.
Za nějaký čas mi zavolal Robert Fotheringham, president tehdejšího Prvního kůlu University Utahu. Zeptal se mě, zda by mohl se svými rádci přijít ke mně domů a popovídat si se mnou a se sestrou Rasbandovou. Za několik dní všichni tři členové předsednictva kůlu seděli na gauči v našem obývacím pokoji a ptali se nás na naši situaci a měli možnost pocítit naše svědectví. Po důkladném pohovoru s každým z nás se na sebe tito tři muži vědoucně podívali a poté mě president kůlu povolal jako člena vysoké rady Prvního kůlu University Utahu. Řekli mi, že již mluvili s presidentem mého domovského kůlu, a ten s povoláním souhlasil – pokud by se rozhodli, že mě povolají.
Povolání jsem přijal a začal jsem sloužit v Prvním kůlu University Utahu. V rámci mého povolání jsme se sestrou Rasbandovou a s naší mladou rodinou s radostí využívali skvělé možnosti rozvíjet úžasné, na Krista zaměřené vztahy s mladými ženatými a vdanými studenty. Poté, co jsem nějaký čas sloužil ve vysoké radě, jsem byl v tomto kůlu povolán jako biskup Desátého sboru.
Později jsem zjistil, že bratr Huntsman opravdu zavolal presidentu Fotheringhamovi a jen naznačil, že zná někoho, kdo by mohl být v prostředí universitního areálu užitečný. A tak jen díky tomu, že můj drahý přítel a rádce Jon Huntsman zmínil mé jméno pro případný pohovor, umožnil mi získat další zkušenost ve službě v Církvi.
Myslím na úžasné mladé lidi, které jsem poznal v prostředí onoho universitního sboru, a na možnost pomoci několika z nich najít zaměstnání – jeden z nich je zde dnes večer s námi. A co je nejdůležitější, měl jsem tu výsadu vydávat svědectví o našem Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu a navazovat spravedlivá přátelství – do určité míry se to podobalo tomu, co bratr Huntsman udělal pro mě.
Později, když jsme byli se sestrou Rasbandovou povoláni předsedat Newyorské misii New York-sever, jsme se těšili z výsady spolupracovat s mnoha věrnými misionáři. Pomáhali jsme jim nejen být užitečnějšími v jejich stávajících povoláních jako služebníci Pána Ježíše Krista, ale udržujeme vzájemný kontakt až dodnes a pomáháme jim s doporučujícími dopisy, radou, povzbuzením a veškerou svou láskou. Musím přiznat, že nikomu jsem nový oblek ani boty nekoupil… prozatím!
Jak je vidět z těchto několika příkladů, jsem velkým zastáncem vztahů na bázi přátelství a rádcovství.
Přijímejte radu od těch, kteří vám radí
Starší Neal A. Maxwell, který byl rádcem a učitelem pro mnohé – včetně mě – řekl: „Každý z nás je čas od času učen a má možnost být učitelem. Ze zkušenosti vím, že pravdivé a laskavé poznámky, které bývají proneseny v rámci takto výchovných vztahů, mají dlouhou životnost! Nejspíš si dokážete vzpomenout na tři nebo čtyři případy, kdy lidé něco řekli – nejspíše nějakou větu nebo pár vět – a vy si to dodnes pamatujete. Stále se vás to dotýká a motivuje vás to.“4
Myslím na jednu mladou matku, která vždy říkala svým dětem v těžkých situacích: „Zvládneme to.“ A ony jí věřily. Nebo na misionáře, který řekl svému novému společníkovi, který přijel přímo z MTC: „Očekávej zázrak každý den.“ Tento nový misionář to udělal a jeho víra udala směr, kterým se pak ubírala jeho misie. Nebo na presidenta Monsona, který na závěr svého proslovu pozdravil jednoho mladého muže v osmé řadě od konce mezi 5000 mladými lidmi, kteří se sešli na setkání skautů z východního pobřeží Spojených států. Oním mladíkem byl můj 12letý syn, s nímž se při několika příležitostech setkal. Věřte mi, že můj syn nikdy nezapomene na to, jak na něj president Monson zavolal a řekl: „Chrisi Rasbande, pojď sem nahoru, ať se můžeme pozdravit.“ A není většího příkladu než Spasitel, který pohlédl na skromnou skupinku rybářů a pronesl tato prostá slova: „Poďte za mnou.“ (Matouš 4:19.)
V této době a v těchto časech, které apoštol Pavel popsal jako „časové nebezpeční“ (2. Timoteovi 3:1), o nichž Prorok Joseph Smith psal jako o „dnu pohromy“(NaS 136:35) a které Nefi z Knihy Mormonovy popsal jako dobu, kdy protivník „bude zuřiti v srdci dětí lidských“(2. Nefi 28:20), vám všem připomínám, moji drazí mladí přátelé, jak je důležité rozvíjet pevná a úžasná přátelství s moudrými a důvěryhodnými rádci.
Někdy se zdráháme přijmout radu; odmítáme něčí nabízená doporučení. Máme pocit, že již víme to, co potřebujeme znát; nastupuje pýcha. Když toto nastává, přicházíme o moudrost, informace nebo zkušenosti, které by nám jinak v životě požehnaly. Představte si, jak by to změnilo můj vztah k bratru Huntsmanovi nebo jak by to změnilo mou profesní dráhu, kdybych byl příliš pyšný na to, abych přijal jeho štědrý dar v podobě nového obleku.
Toto se často stává v našem mládí ve vztahu k rodičům, kdy si o nich někdy myslíme, že jsou staromódní, neinformovaní nebo že zkrátka nejsou „in“! A tak je občas snadné odmítnout jejich ponaučení jako něco, co se nás netýká. Mnozí jsme už slyšeli tato slova: „Když jsem byl 14letým chlapcem, můj otec byl tak neznalý, že jsem toho staříka stěží snesl. Když jsem však dospěl do jedenadvaceti, žasl jsem, kolik se toho ten stařík za sedm let naučil.“ I když nevíme, kdo tato slova napsal, jejich poselství nabízí poučení každému z nás. Matky a otcové, babičky a dědečkové vám mají mnoho co nabídnout. Nepodceňujte to, čemu se naučili díky svým zkušenostem, ani jejich lásku, kterou k vám chovají. Jsou možná vašimi nejlepšími pozemskými rádci. Se sestrou Rasbandovou si nyní ceníme možnosti být prarodiči. Jsme nadšeni, když se nás vnoučata na něco ptají nebo nás žádají o radu ohledně něčeho důležitého v jejich životě.
Další, kteří mohou mít cenné rady, ale které máme občas sklon ignorovat, jsou rodiče našeho manželského partnera. Jejich zkušenosti jsou často stejně tak relevantní jako zkušenosti našich rodičů. Uděláme dobře, když budeme respektovat jejich názory a věnovat pozornost jejich radám. Mnozí z vás dosud nemají tchána nebo tchýni, ale jsem si jist, že jednoho dne je mít budete! Věnujte čas tomu, abyste se od nich učili, a ptejte se na jejich názory. To zcela jistě obohatí vaši vlastní moudrost.
Vám všem v dosahu mého hlasu i těm, kteří toto poselství budou číst později, říkám: máte k dispozici mnoho dalších potenciálních rádců. Dovolte mi uvést jen několik z nich: biskupové, presidenti kůlů, presidenti misií, vedoucí kvor, profesoři, učitelé semináře a institutu, důvěryhodní přátelé a kolegové, sestry z Pomocného sdružení a mnoho dalších. Tolik jsem toho získal díky jejich příkladu a učení, a vy můžete totéž získat také! Využijte v plné míře jejich myšlenky a dovolte, aby i vás jejich vliv inspiroval a žehnal vám.
Buďte dobrými přáteli
Bylo by těžké přehnaně zdůrazňovat to, jak důležité je být dobrým přítelem. Stát se takovým přítelem není vždy jednoduché. Ralph Waldo Emerson nám dal skvělou radu, když poznamenal: „Jediný způsob, jak mít přítele, je být sám přítelem.“ 5 I ono staré pořekadlo „Vrána k vráně sedá“ je stále pravdivé. Abyste měli přátele, kteří žijí podle vysokých měřítek, kteří stojí za ctností a dobrotivostí, kteří jsou věrni svým smlouvám, musíte i vy být takovým člověkem pro ně.
Když v tomto světě, kde je tolik špinavosti, uvolněnosti mravů a nemorálnosti, máme dobré přátele, nesmírně to posílí naši schopnost odolávat zlům této naší doby. Pokud jde o ty, kteří jsou ještě svobodní – když máte dobré přátele, budete mít možnost přitáhnout takového věčného společníka, kterého si přejete najít. To byl případ i sestry Rasbandové. Nejprve jsme byli velmi dobrými přáteli. Nabídka k sňatku přišla později.
Ježíš Kristus je naším příkladem v tom, jak být přítelem
Když přemýšlíme o přátelství, zamyslete se nad tím, co Prorok Joseph Smith spatřil ve vidění a zaznamenal o apoštolech, kteří tehdy kázali v Anglii: „Viděl jsem Dvanáct apoštolů Beránkových, kteří jsou nyní na zemi, kteří drží klíče této poslední služby v cizích zemích, jak stojí v kroužku, velmi vyčerpaní, v rozedraných šatech a s oteklýma nohama a sklopenýma očima, a Ježíš stál v jejich středu, a oni Ho neviděli. Spasitel na ně hleděl a plakal.“6
Přestože Ježíše neviděli, On při nich stál. Byl si vědom jejich nesnází a soucítil s jejich těžkostmi, a díky Jeho láskyplné podpoře, která jim pomáhala na jejich misii, byly do Církve přivedeny stovky a tisíce nově obrácených. Byl to Spasitel, kdo řekl svým učedníkům: „Vy jste přátelé moji.“(NaS 84:63.) Byl to Spasitel, kdo učil: „Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.“ (Jan 15:13.) Byl to Spasitel, kdo pokynul: „Poďtež ke mně.“ (Matouš 11:28.) V přátelství, stejně jako v každé jiné zásadě evangelia, je Ježíš Kristus naším Příkladem.
Moji drazí mladí a noví přátelé, kteří jste se shromáždili po celém světě, vydávám vám nyní svědectví, že toto je evangelium Ježíše Krista. Svědčím o tom, že velmi důležitým prvkem vašeho života v evangeliu jsou přátelé, které si najdete, a rádcové, které budete následovat, podobně jako to bylo slíbeno i mně v patriarchálním požehnání, když mi bylo 19 let.
Zakončím tím, čím jsem začal – veršem z písem, který Bůh pronesl Proroku Josephu Smithovi, když byl v žaláři v Liberty, a myslím, že toto by mohlo být stejně tak dobře proneseno vám i mně, ať se v této době nacházíme v jakékoli situaci: „Přátelé tvoji stojí při tobě a budou tě opět zdraviti s vřelým srdcem a přátelskýma rukama.“(NaS 121:9.)
Znovu potvrzuji toto zaslíbení dané Pánem v prvotních dnech znovuzřízení této Církve. Modlím se o to, aby každý z nás měl tu výsadu těšit se ze spravedlivých vztahů na bázi přátelství a rádcovství, zatímco společně rosteme v evangeliu Ježíše Krista.
Tyto myšlenky a slova vám dnes zanechávám ve jménu Pána Ježíše Krista, našeho přítele, amen.
© 2010 by Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vydání v angličtině schváleno: 10/09. Přeložení schváleno: 10/09. Název v originále: Thy Friends Do Stand by Thee. Czech. PD50020993 121.
^ Back to top