Manželství je základem Jeho věčného plánu STARŠÍ DAVID A. BEDNAR Kvorum dvanácti apoštolů Naukový ideál manželství První předsednictvo nás důrazně nabádá k tomu, abychom věnovali své nejlepší úsilí posilování manželství a rodiny. Tyto pokyny nebyly nikdy potřebnější než právě v dnešním světě, neboť posvátnost manželství je napadána a důležitost rodiny je podkopávána. I když Církev a její programy podporují manželství a rodinu, a obvykle se jim to daří, máme mít vždy na paměti tuto základní pravdu: žádný prostředek ani organizace nemůže rodinu zastoupit, ani se zhostit jejích základních funkcí.1 Proto k vám dnes budu promlouvat v prvé řadě jako k mužům a ženám, jako k manželům a manželkám a jako k matkám a otcům, a v druhé řadě jako k vedoucím kněžství a pomocných organizací v Církvi. Mým úkolem je promluvit o základní roli věčného manželství v plánu štěstí našeho Nebeského Otce. Zaměříme se na naukový ideál manželství. Doufám, že zopakování našich věčných možností a připomínka toho, kým jsme a proč jsme zde ve smrtelnosti, poskytne vedení, útěchu a posilující naději nám všem, nehledě na náš rodinný stav nebo současnou osobní situaci. Občas se může zdát, že nepoměr mezi naukovým ideálem manželství a skutečným každodenním životem je dosti velký, ale postupně se vám bude více dařit a budete se stávat mnohem lepšími, než si pravděpodobně uvědomujete. Chci vás vyzvat, abyste měli na paměti tyto otázky, až budeme mluvit o zásadách týkajících se věčného manželství. Otázka č. 1: Snažím se ve svém životě být lepším manželem nebo manželkou, nebo se připravuji na to, že budu manželem nebo manželkou, tím, že chápu a používám tyto základní zásady? Otázka č. 2: Pomáhám jako vedoucí kněžství nebo pomocné organizace těm, kterým sloužím, pochopit a používat tyto základní zásady, čímž posiluji manželství a rodinu? Budeme-li s modlitbou přemítat o těchto otázkách a budeme-li přemýšlet o svém manželském vztahu a o svých zodpovědnostech v Církvi, svědčím vám, že Duch Páně osvítí naši mysl a bude nás učit tomu, co potřebujeme udělat a zlepšit (viz Jan 14:26). Proč je věčné manželství základem V dokumentu „Rodina – Prohlášení světu“ První předsednictvo a Rada dvanácti apoštolů prohlašují, „že manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem a že rodina je středem Stvořitelova plánu pro věčný osud jeho dětí“.2 Tato klíčová věta prohlášení nás učí mnohému o naukové důležitosti manželství a zdůrazňuje prvořadé postavení manželství a rodiny v Otcově plánu. Spravedlivé manželství je přikázání a nezbytný krok v procesu vytváření láskyplného rodinného vztahu, který může pokračovat i za hrob. Dva přesvědčivé naukové důvody nám pomáhají porozumět tomu, proč je věčné manželství základem Otcova plánu. Důvod č. 1: Podstata mužského a ženského ducha se navzájem doplňuje a zdokonaluje, tudíž muži a ženy jsou určeni k tomu, aby společně postupovali směrem k oslavení. Věčnou povahu a důležitost manželství lze plně pochopit pouze v souhrnném kontextu Otcova plánu pro Jeho děti. „Všechny lidské bytosti – muži a ženy – jsou stvořeny podle obrazu Božího. Každý je milovaný duchovní syn nebo dcera nebeských rodičů a ... má ... božskou podstatu a určení.“3 Veliký plán štěstí umožňuje duchovním synům a dcerám Nebeského Otce obdržet hmotné tělo, získat pozemskou zkušenost a pokročit směrem k dokonalosti. „Pohlaví je základní charakteristikou předpozemské, smrtelné a věčné totožnosti a účelu jednotlivce“4 a do značné míry určuje, kým jsme, proč jsme zde na zemi, co máme udělat a čím se máme stát. Z božských důvodů se duchové mužů a žen od sebe výrazně liší a doplňují se. Poté, co byla stvořena země, byl Adam umístěn do zahrady Eden. Je však důležité, že Bůh řekl, že „není dobré člověku býti samotnému” (Genesis 2:18; Mojžíš 3:18), a tak se Eva stala Adamovou společnicí a vhodnou pomocnicí. Aby byl uskutečněn plán štěstí, bylo zapotřebí jedinečné kombinace duchovních, tělesných, duševních a citových schopností jak mužů, tak žen. Sami o sobě by ani muž ani žena nedokázali naplnit účel svého stvoření. Podle božského záměru je určeno, že muži a ženy mají postupovat společně směrem k dokonalosti a k plnosti slávy. Muži a ženy, díky své rozdílné povaze a schopnostem, vnášejí do manželského vztahu svůj jedinečný náhled a zkušenosti. Muž a žena rozdílně, avšak stejným dílem, přispívají k jednotě a shodě, které nelze dosáhnout žádným jiným způsobem. Muž doplňuje a zdokonaluje ženu a žena doplňuje a zdokonaluje muže, zatímco se jeden učí od druhého a vzájemně se posilují a žehnají si. „A však ani muž bez ženy, ani žena bez muže v Pánu.“ (1. Korintským 11:11; kurzíva přidána.) Důvod č. 2: Podle božského záměru jsou jak muž, tak žena zapotřebí k tomu, aby přivedli do smrtelnosti děti a aby zajistili to nejlepší prostředí pro výchovu dětí a pro péči o ně. Přikázání dané v dávné době Adamovi a Evě, aby se množili a naplnili zemi, zůstává i dnes v platnosti. „Bůh přikazuje, aby posvátné síly tvoření bylo používáno pouze mezi mužem a ženou, kteří jsou zákonně oddáni jako manžel a manželka... Způsob, kterým je tvořen smrtelný život, je božsky určený.“5 A tak je manželství mezi mužem a ženou schválenou cestou, po které předsmrtelní duchové vstupují do smrtelnosti. Úplná sexuální abstinence před manželstvím a naprostá věrnost v manželství chrání posvátnost této svaté cesty. Rodina složená z milujícího a oddaného manžela a manželky je nejlepším prostředím, ve kterém lze vychovávat děti v lásce a spravedlivosti a ve kterém lze uspokojit duchovní i fyzické potřeby dětí. Právě tak, jako jedinečné vlastnosti mužů i žen přispívají k úplnosti manželského vztahu, tak jsou tytéž vlastnosti nezbytné pro výchovu a výuku dětí a pro péči o ně. „Děti mají právo na to, aby se narodily v manželském svazku a byly vychovávány otcem a matkou, kteří s naprostou věrností ctí manželské smlouvy.“6 Zásady Dva naukové důvody týkající se důležitosti věčného manželství v Otcově plánu štěstí, které jsme si zopakovali, nabízejí zásady, které jsou vodítkem pro ty, již se připravují na sňatek, pro ty, již jsou oddáni, a také pro naši službu v Církvi. Zásada č. 1: Důležitost věčného manželství lze pochopit pouze v kontextu Otcova plánu štěstí. Často mluvíme o manželství a vyzdvihujeme ho jako základní jednotku společnosti, jako základ silného národa a jako nezbytnou sociologickou a kulturní instituci. Znovuzřízené evangelium nám však pomáhá pochopit, že manželství je něčím mnohem více! Nestává se nám, že mluvíme o manželství, aniž bychom náležitě zdůrazňovali jeho důležitost v Otcově plánu? Zdůrazňování manželství, aniž bychom ho propojili s jednoduchou a elementární naukou o plánu štěstí, nemůže poskytnout dostatečné vedení, ochranu či naději ve světě, který je stále zmatenější a zlovolnější. My všichni bychom měli pamatovat na učení Almy – že Bůh dal dětem lidským přikázání až poté, co je seznámil s plánem vykoupení (viz Alma 12:32). Starší Parley P. Pratt vyjádřil krásně ona požehnání, která získáváme, když se učíme o naukovém ideálu manželství, když se ho snažíme chápat a uplatňovat ve svém životě: „Joseph Smith byl tím, kdo mne učil, jak si cenit drahocenného vztahu mezi otcem a matkou, manželem a manželkou; mezi bratrem a sestrou, synem a dcerou. Právě od něho jsem se naučil, že žena mého srdce může být se mnou spojena na čas a celou věčnost; a že ony vytříbené city a náklonnosti, které nás k sobě přitahovaly, pocházely z pramene božské věčné lásky... Miloval jsem i předtím, ale nevěděl jsem proč. Nyní jsem však miloval – s ryzostí – s intenzitou povznesených, oslavených citů, jež pozvedaly mou duši z pomíjejících věcí tohoto nízkého světa a rozpínaly ji jako oceán... Zkrátka nyní jsme mohl milovat s duchem a také s porozuměním. Přesto v té době můj převelice milovaný bratr Joseph Smith... toliko nadzvedl růžek závoje a dopřál mi jediný letmý pohled na věčnost.“7 Chápeme jako muži a ženy, jako manželé a manželky a jako vedoucí Církve, že důležitosti věčného manželství lze porozumět pouze v kontextu Otcova plánu štěstí? Nauka tohoto plánu dodává mužům a ženám naději a připravuje je na věčné manželství a zahání obavy a překonává nejistoty, které mohou způsobovat, že někteří jedinci odkládají manželství nebo se mu vyhýbají. Správné pochopení plánu také posiluje naše odhodlání vytrvale ctít smlouvu věčného manželství. Pokud budeme přemítat o této pravdě a pokud jí plněji porozumíme, naše osobní vzdělávání, naše výuka a naše vydávání svědectví doma i v Církvi bude zvelebeno. Zásada č. 2: Satan si přeje, aby všichni muži a ženy byli bídní jako on sám. Lucifer neúnavně napadá a deformuje nauky, které mají největší význam pro nás osobně, pro naše rodiny i pro svět. Na co protivník soustřeďuje své nejúčinnější a nejďábelštější útoky? Satan se vytrvale snaží mást naši schopnost porozumět vrozeným rolím mužů a žen, snaží se podporovat předčasné a neoprávněné používání moci tvoření a snaží se brzdit spravedlivé manželství, a to právě kvůli tomu, že manželství je ustanoveno Bohem a rodina je středem plánu štěstí. Protivníkovy útoky proti věčnému manželství budou stále silnější, častější a rafinovanější. Vzhledem k tomu, že jsme dnes zapojeni do války za blaho manželství a rodiny, věnoval jsem při své poslední četbě Knihy Mormonovy zvláštní pozornost tomu, jak se Nefité připravovali na své bitvy proti Lamanitům. Všiml jsem si, že lid Nefitů „si byl vědom záměru [svých nepřátel], a tudíž se připravoval na setkání s nimi“ (Alma 2:12; kurzíva přidána). Při své četbě a studiu jsem zjistil, že klíčovým předpokladem pro efektivní přípravu je porozumění záměru nepřítele. Stejným způsobem máme i my v této válce posledních dnů brát v úvahu záměr našeho nepřítele. Cílem Otcova plánu je poskytnout Jeho dětem vedení, pomoci jim stát se šťastnými a dovést je bezpečně domů k Němu. Záměrem Luciferových útoků na tento plán je zmást syny a dcery Boží a učinit je nešťastnými a zastavit jejich věčný pokrok. Souhrnným záměrem otce lží je to, abychom se všichni stali „[bídnými] jako [je] on sám“ (2. Nefi 2:27), a tak se snaží překroutit ty prvky Otcova plánu, které nenávidí nejvíce. Satan nemá tělo, nemůže uzavřít sňatek a nebude mít rodinu. A tak se neustále snaží zmást božsky stanovenou roli mužů a žen, manželství a rodiny. Všude ve světě vidíme více a více důkazů o účinnosti Satanova úsilí. V poslední době se ďábel pokouší spojit a zákonně posvětit matoucí názory ohledně role mužů a žen a ohledně manželství. Když se podíváme za hranice smrtelnosti a do věčnosti, lze snadno rozpoznat, že tyto falešné alternativy, které protivník prosazuje, nemohou nikdy vést k úplnosti, jíž je možné dosáhnout pouze společným zpečetěním muže a ženy, nemohou nikdy vést ke štěstí plynoucímu ze spravedlivého manželství, k radosti z potomstva ani k požehnání věčného pokroku. Uvážíme-li, co víme o záměru našeho nepřítele, měl by být každý z nás obzvláště pozorný při snaze získat osobní inspiraci ohledně toho, jak můžeme chránit a hájit vlastní manželství – a jak se můžeme v rodině i v našich církevních pověřeních učit správným zásadám týkajícím se věčného významu role mužů a žen a role manželství v Otcově plánu a jak těmto zásadám můžeme vyučovat. Zásada č. 3: Největších požehnání lásky a štěstí je možné dosáhnout skrze smluvní vztah věčného manželství. Ústředním bodem smluvního manželského vztahu je Pán Ježíš Kristus. Všimněte si prosím, že Spasitel je umístěn na vrcholu tohoto trojúhelníku, žena je v jednom rohu základny a muž je v druhém rohu základny. Nyní se zamyslete, co se stane se vztahem mezi mužem a ženou, když jednotlivě a vytrvale přicházejí ke Kristu a snaží se v Něm být „zdokonalováni“ (Moroni 10:32). Díky Vykupiteli a skrze Něj se muž a žena přibližují k sobě navzájem. Když jsou manžel a manželka jednotlivě přitahováni (viz 3. Nefi 27:14) k Pánu, když se učí vzájemně si sloužit a starat se jeden o druhého, když sdílejí životní zkušenosti a rostou společně a stávají se jedním a když získávají požehnání skrze spojení svých individuálních povah, začínají naplňovat to, co si náš Nebeský Otec přeje, aby Jeho děti dosáhly. Nejvyššího štěstí, které je skutečným cílem Otcova plánu, lze dosáhnout tím, že uzavřeme a ctíme smlouvy věčného manželství. Jednou z nejdůležitějších zodpovědností nás, mužů a žen, manželů a manželek a vedoucích Církve, je pomáhat mladým mužům a ženám, aby se učili o spravedlivém manželství díky našemu osobnímu příkladu a aby se na něj připravili. Když mladé ženy a mladí muži vidí v našem manželství způsobilost, oddanost, oběť a dodržování smluv, pak se budou snažit napodobovat tytéž zásady při svém chození s chlapcem či s dívkou a také v manželském vztahu. Když si mladí lidé všimnou toho, že naší nejvyšší prioritou je spokojenost a pohodlí našeho věčného společníka nebo společnice, stanou se méně zaměřenými na sebe a budou schopni více dávat, sloužit a vytvářet rovnocenný a trvalý vztah. Když mladé ženy a mladí muži postřehnou vzájemný respekt, náklonnost, důvěru a lásku mezi manželem a manželkou, budou se pak snažit rozvíjet tytéž vlastnosti ve svém životě. Naše děti a mládež v Církvi se nejvíce naučí díky tomu, co děláme a kým jsme – i když si budou pamatovat jen poměrně málo z toho, co řekneme. Naneštěstí mnoho mladých členů Církve má dnes obavy z věčného manželství a váhají, zda k němu mají směřovat, protože jsou svědky příliš mnoha rozvodů ve světě a nedodržených smluv ve své rodině i v Církvi. Věčné manželství není jen nějaká dočasná právní dohoda, kterou lze kdykoli a téměř z jakéhokoli důvodu ukončit. Je to posvátná smlouva s Bohem, která může být závazná v čase i po celou věčnost. Loajálnost a věrnost v manželství nesmějí být pouhými líbivými slovy, o nichž se mluví v kázáních; mají to být zásady, které jsou zjevně viditelné v našem vlastním smluvním manželském vztahu. Uvážíme-li důležitost svého osobního příkladu, jsme si vy i já vědomi oblastí, v nichž se potřebujeme zlepšit? Inspiruje Duch Svatý naši mysl a obměkčuje naše srdce – a podněcuje nás k tomu, abychom se více snažili a stávali se lepšími? Soustřeďujeme, jakožto vedoucí kněžství a pomocných organizací, své úsilí na posilování manželství a rodiny? Manželé a manželky potřebují určitý čas na to, aby opevňovali sebe a svou rodinu proti útokům protivníka. Nebráníme nevědomky při své snaze zvelebovat své povolání v Církvi manželům a manželkám a matkám a otcům, aby naplňovali své posvátné zodpovědnosti v rodině? Neplánujeme například někdy nadbytečné schůzky a činnosti způsobem, který zasahuje do onoho zásadního vztahu mezi manželem a manželkou a do vztahů s jejich dětmi? Jsem si jist, že když upřímně přemítáme o těchto otázkách, Duch dokonce i teď pomáhá a bude i nadále pomáhat každému z nás učit se tomu, co máme dělat v rodině a v Církvi. Duchovní zdroje, které potřebujeme Naše zodpovědnost učit se nauce tohoto plánu a rozumět jí, podporovat spravedlivé manželství a být jeho příkladem a učit správných zásadám doma i na církevním shromáždění, v nás může vyvolat pochybnosti, zda na tento úkol stačíme. Jsme obyčejní lidé, kteří musejí vykonat nanejvýš neobyčejné dílo. Před mnoha lety jsme se se sestrou Bednarovou pilně snažili zvládat nespočetné, o naši pozornost se ucházející, nároky mladé a energické rodiny – a také nároky kladené v Církvi, v zaměstnání a ve veřejném životě. Jednou večer, když už děti spaly, jsme si dlouze povídali o tom, jak účinně dbáme na všechny své důležité priority. Uvědomili jsme si, že pokud nebudeme plněji ctít smlouvu, kterou jsme uzavřeli ve smrtelnosti, neobdržíme slíbená požehnání ve věčnosti. Rozhodli jsme se společně, že se budeme jako manžel a manželka více snažit a budeme lepšími. To, čemu jsme se tehdy, před tolika lety, naučili, má na naše manželství nesmírný vliv. Tato vznešená a jednoduchá nauka plánu štěstí nám poskytuje drahocenný pohled z věčné perspektivy a pomáhá nám porozumět důležitosti věčného manželství. Jsme požehnáni veškerými duchovními zdroji, které potřebujeme. Máme plnost nauky Ježíše Krista. Máme Ducha Svatého a zjevení. Máme spásné obřady, smlouvy a chrámy. Máme kněžství a proroky. Máme svatá písma a moc slova Božího. A máme Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Svědčím vám o tom, že jsme požehnáni veškerými duchovními zdroji, které potřebujeme k tomu, abychom se učili o spravedlivém manželství, abychom o něm učili druhé, abychom ho posilovali a bránili – a svědčím o tom, že můžeme skutečně žít společně a šťastně jako manželé a manželky a jako rodiny ve věčnosti. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen. Odkazy 1. Viz dopis Prvního předsednictva, 11. února 1999. 2. „Rodina – Prohlášení světu“, Liahona, říjen 2004, 49. 3. Liahona, říjen 2004, 49. 4. Liahona, říjen 2004, 49. 5. Liahona, říjen 2004, 49. 6. Liahona, říjen 2004, 49. 7. Autobiography of Parley P. Pratt, ed. Parley P. Pratt Jr. (1938), 297–298.