1 Běda těm, kteří ustanovují nespravedlivá ustanovení a kteří sepisují tíživost, kterou předepsali;

2 Aby odvrátili potřebné od soudu a aby odňali právo od chudých lidu mého, aby vdovy mohly býti kořistí jejich a aby mohli oloupiti děti bez otců!

3 A co vy uděláte v den navštívení a při zpustošení, které přijde zdaleka? Ke komu utečete pro pomoc? A kde zanecháte slávu svou?

4 Beze mne se skloní mezi vězni a padnou mezi zabitými. V tom všem se však neodvrátil hněv jeho, ale ruka jeho je stále vztažena.

5 Ó Asyřane, prute hněvu mého, a hůl v ruce jeho je rozhořčením jeho.

6 Pošlu ho proti národu pokryteckému a proti lidu hněvu svého mu dám příkaz, aby vzal kořist a aby vzal lup a aby je rozšlapal jako bláto ulic.

7 Nicméně on se tak nedomnívá, ani srdce jeho si to nemyslí; ale v srdci svém má ničení a odříznutí nemála národů.

8 Neboť on praví: Zdaliž knížata má nejsou koneckonců králi?

9 Zdaliž není Chalno jako Charkemis? Zdaliž není Emat jako Arfad? Zdaliž není Samaří jako Damašek?

10 Jak ruka má založila království model a ta, jejichž ryté zpodobeniny převyšovaly ony jeruzalémské a samařské;

11 Zdaliž neučiním tak, jak jsem učinil Samaří a modlám jeho, Jeruzalému a modlám jeho?

12 Pročež stane se, že až Pán vykoná celé dílo své na hoře Sion a v Jeruzalémě, potrestá ovoce zatvrzelého srdce krále assyrského a slávu vysokých pohledů jeho.

13 Neboť on praví: Silou ruky své a moudrostí svou jsem toto učinil; neboť jsem rozvážný; a já jsem odsunul hranice lidu a uloupil jsem poklady jejich a já jsem potlačil obyvatele jako udatný muž;

14 A ruka má nalezla jako hnízdo poklady lidu; a jako člověk shromažďuje vejce, která jsou opuštěná, tak jsem shromáždil celou zemi; a nebylo žádného, kdo by pohnul křídlem nebo otevřel ústa nebo pípl.

15 Bude se sekera vyvyšovati nad toho, kdo jí seká? Bude se pila vynášeti nad toho, kdo ji tahá? Jako kdyby prut sám šlehal proti těm, kteří jej zvedají, nebo jako kdyby se hůl zvedala sama od sebe, jako by nebyla dřevo!

16 Proto Pán, Pán zástupů, vyšle mezi jeho tučné hubenost; a pod jeho slávou roznítí hoření jako hoření ohně.

17 A světlo Izraele bude jako oheň a Svatý jeho jako plamen a spálí a spořádá trní jeho a bodláčí jeho v jednom dni;

18 A stráví slávu lesa jeho a plodného pole jeho, jak duši, tak tělo; a oni budou, jako když vlajkonoš umdlévá.

19 A zbytek stromů lesa jeho bude malý, že by je dítě mohlo sepsati.

20 A stane se v onen den, že zbytek Izraele a ti, kteří unikli z domu Jákobova, nebudou již spoléhati na toho, který je udeřil, ale budou se spoléhati na Pána, Svatého Izraelského, v pravdě.

21 Zbytek se navrátí, ano, dokonce zbytek Jákobův, k mocnému Bohu.

22 Neboť i kdyby tvého lidu Izraele bylo jako písku mořského, přece se jich zbytek navrátí; ustanovené pohubení zaplaví spravedlivost.

23 Neboť Pán Bůh zástupů vykoná pohubení, a to zamýšlené v celé zemi.

24 Proto tak praví Pán Bůh zástupů: Ó lide můj, který dlíš v Sionu, neobávej se assyrského; bude tě mrskati prutem a pozvedne proti tobě hůl svou, podle způsobu Egypta.

25 Neboť ještě maličkou chvíli a rozhořčení ustane, a hněv můj při zničení jejich.

26 A Pán zástupů na něj uplete bič podle krveprolití Madianských na skále Gorébu; a jako byla hůl jeho nad mořem, tak ji vyzdvihne jako v Egyptě.

27 A stane se v onen den, že břímě jeho bude sňato z ramene tvého a jho jeho z šíje tvé a jho bude zničeno kvůli pomazání.

28 Přišel do Aiatu, přešel do Migronu; v Michmasu složil zásoby své.

29 Prošli průchodem; přenocování své měli v Gabaa; Rámat se obává; Saulova Gabaa utekla.

30 Pozdvihni hlas, ó dcero gallimská; dej ho slyšeti v Lais, ó ubohá Anatot.

31 Madmena je přemístěna; obyvatelé Gábimu se shromažďují k útěku.

32 Avšak ještě zůstane v Nobe onoho dne; pohrozí rukou svou proti hoře dcery Sionu, pahorku jeruzalémskému.

33 Vizte, Pán, Pán zástupů oklestí větev s hrůzou; a vysocí velikostí budou podseknuti; a zpupní budou pokořeni.

34 A on vyseká houští lesů železem a Libán padne od mocného.