1 A Adam poslouchal hlas Boží a volal k synům svým, aby činili pokání.

2 A Adam opět poznal manželku svou, a ona porodila syna, a on nazval jméno jeho Set. A Adam oslavoval jméno Boží; neboť řekl: Bůh mi určil další símě namísto Abela, jehož Kain zabil.

3 A Bůh se zjevil Setovi, a on se nebouřil, ale přinášel přijatelnou oběť jako bratr jeho Abel. A jemu se také narodil syn a nazval jméno jeho Enos.

4 A tehdy počali tito lidé vzývati jméno Páně a Pán jim žehnal;

5 A byla vedena kniha pamětní, do níž bylo zaznamenáváno v jazyce Adamově, neboť bylo dáno tolika, kolik jich vzývalo Boha, psáti duchem vnuknutí;

6 A oni učili své děti čísti a psáti, majíce jazyk, který byl čistý a neposkvrněný.

7 Nyní, totéž Kněžství, které bylo na počátku, bude také na konci světa.

8 Nyní, toto proroctví Adam pravil, když byl pohnut Duchem Svatým, a o dětech Božích byl veden rodokmen. A byla to kniha pokolení Adamových řkoucí: V onen den, kdy Bůh stvořil člověka, k podobě Boží učinil ho;

9 K obrazu svého vlastního těla, muže a ženu, stvořil je a požehnal jim a nazval jméno jejich Adam, v onen den, kdy byli stvořeni a stali se duší živou na zemi na podnoží Božím.

10 A Adam žil jedno sto a třicet let a zplodil syna ke své vlastní podobě, podle svého vlastního obrazu, a nazval jméno jeho Set.

11 A dnů Adamových poté, co zplodil Seta, bylo osm set let, a zplodil mnoho synů a dcer;

12 A všech dnů, v kterých Adam žil, bylo devět set a třicet let, a zemřel.

13 Set žil jedno sto a pět let a počal Enose a prorokoval po všechny dny své a učil syna svého Enose ohledně cest Božích; pročež Enos prorokoval také.

14 A Set žil poté, co zplodil Enose, osm set a sedm let a zplodil mnoho synů a dcer.

15 A děti lidské byly početné na celé tváři země. A v oněch dnech měl Satan veliké panství mezi lidmi, a zuřil v srdci jejich; a od té doby nadále přicházely války a krveprolévání; a ruka člověka byla proti jeho vlastnímu bratru, aby způsobila smrt, pro tajná díla, usilujíc o moc.

16 Všech dnů Setových bylo devět set a dvanáct let, a zemřel.

17 A Enos žil devadesát let a zplodil Kainana. A Enos a zbytek lidu Božího vyšel ze země, která se nazývala Šulon, a přebývali v zemi zaslíbení, kterou nazval podle svého vlastního syna, jehož pojmenoval Kainan.

18 A Enos žil poté, co zplodil Kainana, osm set a patnáct let a zplodil mnoho synů a dcer. A všech dnů Enosových bylo devět set a pět let, a zemřel.

19 A Kainan žil sedmdesát let a zplodil Mahalaleela; A Kainan žil poté, co zplodil Mahalaleela, osm set a čtyřicet let a plodil syny a dcery. A všech dnů Kainanových bylo devět set a deset let, a zemřel.

20 A Mahalaleel žil šedesát pět let a zplodil Járeda; a Mahalaleel žil poté, co zplodil Járeda, osm set a třicet let a plodil syny a dcery. A všech dnů Mahalaleelových bylo osm set a devadesát pět let, a zemřel.

21 A Járed žil jedno sto a šedesát dvě léta a zplodil Enocha; a Járed žil poté, co zplodil Enocha, osm set let a plodil syny a dcery. A Járed učil Enocha ohledně všech cest Božích.

22 A toto je rodokmen synů Adamových, jenž byl synem Božím, s nímž Bůh sám hovořil.

23 A oni byli kazatelé spravedlivosti a promlouvali a prorokovali a volali ke všem lidem, všude, aby činili pokání; a děti lidské byly učeny víře.

24 A stalo se, že všech dnů Járedových bylo devět set a šedesát dvě léta, a zemřel.

25 A Enoch žil šedesát pět let a zplodil Matuzaléma.

26 A stalo se, že Enoch putoval v zemi mezi lidmi; a jak putoval, s nebe sestoupil Duch Boží a spočinul na něm.

27 A uslyšel hlas s nebe řkoucí: Enochu, synu můj, prorokuj tomuto lidu a řekni jim – Čiňte pokání, neboť tak praví Pán: Jsem rozhněván na tento lid a můj prudký hněv je proti nim roznícen; neboť srdce jejich se zatvrdilo a uši jejich jsou otupělé k slyšení a oči jejich nemohou viděti daleko;

28 A během těchto mnoha pokolení, ode dne, kdy jsem je stvořil, scházeli z cesty a zapírali mne a ve tmě usilovali o své vlastní rady; a ve svých vlastních ohavnostech vymysleli vraždu a nezachovávali přikázání, která jsem dal jejich otci, Adamovi.

29 Pročež, křivě přísahali a skrze přísahy své přivedli na sebe smrt; a připravil jsem peklo pro ně, jestliže nebudou činiti pokání;

30 A toto je ustanovení, které jsem vysílal na počátku světa, ze svých vlastních úst, od založení jeho, a ústy služebníků svých, otců tvých, jsem to vyhlašoval, stejně jako to bude vysíláno do světa, do končin jeho.

31 A když Enoch uslyšel tato slova, sklonil se k zemi, před Pánem, a mluvil před Pánem řka: Proč jsem našel přízeň v očích tvých, a jsem mládencem pouhým a všichni lidé mne nenávidí; neboť jsem pomalý v řeči; proč jsem služebníkem tvým?

32 A Pán řekl Enochovi: Jdi a čiň, jak jsem ti přikázal, a žádný člověk tě neprobodne. Otevírej ústa svá a budou naplněna a dám ti promlouvati, neboť veškeré tělo je v rukou mých, a já učiním, jak se mi zdá dobré.

33 Řekni tomuto lidu: Vyvolte si dnes sloužiti Pánu Bohu, jenž vás učinil.

34 Viz, Duch můj je na tobě, pročež všechna slova tvá ospravedlním; a hory budou před tebou prchati a řeky se obrátí v toku svém; a ty zůstaneš ve mně a já v tobě; tudíž choď se mnou.

35 A Pán promlouval k Enochovi a řekl mu: Pomaž oči své blátem a umyj je a budeš viděti. A on tak učinil.

36 A on spatřil duchy, jež Bůh stvořil; a spatřil také věci, které nejsou viditelné pro přirozené oko; a od té doby nadále se v zemi šířila zpráva: Vidoucího Pán vzbudil lidu svému.

37 A stalo se, že Enoch vyšel do země mezi lid a stával na pahorcích a vysokých místech a volal silným hlasem, svědče proti dílům jejich; a všichni lidé byli kvůli němu uraženi.

38 A vyšli na vysoká místa, aby ho slyšeli, řkouce hlídačům stanů: Zůstaňte zde a hlídejte stany, zatímco my tam půjdeme, abychom spatřili vidoucího, neboť on prorokuje, a v zemi je podivná věc; divý muž přišel mezi nás.

39 A stalo se, když ho uslyšeli, že žádný člověk na něj nevztáhl ruku; neboť strach přišel na všechny ty, kteří ho slyšeli; neboť on chodil s Bohem.

40 A přišel k němu muž, jehož jméno bylo Machiáš, a řekl mu: Řekni nám jasně, kdo jsi a odkud přicházíš?

41 A on jim řekl: Přišel jsem ze země Kainan, země otců svých, země spravedlivosti až do tohoto dne. A otec můj mne učil ohledně všech cest Božích.

42 A stalo se, když jsem putoval ze země Kainan, u moře východního jsem spatřil vidění; a hle, nebesa jsem viděl a Pán mluvil se mnou a dal mi přikázání; pročež, pro tuto příčinu, abych zachoval přikázání, promlouvám tato slova.

43 A Enoch pokračoval v řeči své řka: Pán, který mluvil se mnou, je Bůh nebe a on je můj Bůh a váš Bůh a vy jste bratří moji, a proč si radíte sami a zapíráte Boha nebe?

44 Nebesa učinil on; země je podnoží jeho; a základ její je jeho. Vizte, on ho položil, zástup lidí přivedl na její tvář.

45 A smrt přišla na otce naše; nicméně my je známe, a nemůžeme to zapříti, a všechny, vpravdě prvního ze všech, známe, vpravdě Adama.

46 Neboť knihu pamětní jsme psali mezi sebou podle vzoru daného prstem Božím; a je podána v našem vlastním jazyce.

47 A když Enoch mluvil slova Boží, lidé se chvěli, a nemohli státi v přítomnosti jeho.

48 A on jim řekl: Protože Adam padl, my jsme; a skrze jeho pád přišla smrt; a my jsme učiněni podílníky bídy a bědy.

49 Vizte, Satan přišel mezi děti lidské a pokouší je, aby ho uctívali; a lidé se stali tělesnými, smyslnými a ďábelskými, a jsou vyloučeni z přítomnosti Boží.

50 Ale Bůh oznámil otcům našim, že všichni lidé musejí činiti pokání.

51 A volal na našeho otce Adama svým vlastním hlasem řka: Já jsem Bůh; učinil jsem svět a lidi dříve, než byli v těle.

52 A také mu řekl: Jestliže se obrátíš ke mně a budeš poslouchati hlas můj a budeš věřiti a činiti pokání ze všech přestupků svých a budeš pokřtěn, a to ve vodě, ve jménu mého Jednorozeného Syna, jenž je pln milosti a pravdy, který je Ježíš Kristus, jediné jméno, které bude dáno pod nebem, kterým přijde spasení k dětem lidským, obdržíš dar Ducha Svatého, a pros o všechny věci ve jménu jeho, a o cokoli poprosíš, bude ti dáno.

53 A náš otec Adam promluvil k Pánovi a řekl: Proč musejí lidé činiti pokání a býti pokřtěni ve vodě? A Pán řekl Adamovi: Viz, odpustil jsem ti přestupek tvůj v zahradě Eden.

54 Odtud se mezi lidem rozšířila zpráva, že Syn Boží usmířil původní vinu, čímž hříchy rodičů nemohou býti zodpověděny na hlavu dětí, neboť ony jsou zdravé od založení světa.

55 A Pán promluvil k Adamovi řka: Poněvadž děti tvé jsou počaty v hřích, tedy když začínají dorůstati, hřích je počat v srdci jejich, a ony ochutnávají hořké, aby mohly věděti, jak oceňovati dobré.

56 A je jim dáno, aby rozeznávaly dobro od zla; pročež jednají samy za sebe, a dal jsem ti další zákon a přikázání.

57 Pročež, uč tomu děti své, že všichni lidé, všude, musejí činiti pokání, jinak nemohou nikterak zděditi království Boží, neboť žádná nečistá věc tam nemůže přebývati, nebo přebývati v přítomnosti jeho; neboť, v jazyce Adamově, Muž Svatosti je jméno jeho, a jméno jeho Jednorozeného je Syn Muže, a to Ježíš Kristus, spravedlivý Soudce, kterýž přijde v zenitu času.

58 Tudíž, dávám ti přikázání, abys učil těmto věcem děti své otevřeně řka:

59 Že kvůli přestupku přichází pád, kterýžto pád přivádí smrt, a poněvadž vy jste byly zrozeny na svět skrze vodu a krev a ducha, kteréhož jsem učinil, a tak jste se staly z prachu duší živou, právě tak musíte býti znovuzrozeny do království nebeského z vody a z Ducha a býti očištěny skrze krev, a to krev mého Jednorozeného; abyste mohly býti posvěceny od veškerého hříchu a těšiti se ze slov věčného života v tomto světě a z věčného života ve světě, který přijde, a to z nesmrtelné slávy;

60 Neboť skrze vodu zachováváte přikázání; skrze Ducha jste ospravedlněny a skrze krev jste posvěceny;

61 Tudíž je dáno, aby ve vás přebývalo: svědectví nebe; Utěšitel; pokojné věci nesmrtelné slávy; pravda všech věcí; to, co obživuje všechny věci, co činí všechny věci živými; to, co zná všechny věci a má veškerou moc podle moudrosti, milosrdenství, pravdy, spravedlnosti a soudu.

62 A nyní, viz, pravím ti: Toto je plán spasení pro všechny lidi, skrze krev mého Jednorozeného, který přijde v zenitu času.

63 A viz, všechny věci mají svou podobnost a všechny věci jsou stvořeny a učiněny, aby vydávaly svědectví o mně, jak věci, které jsou časné, tak věci, které jsou duchovní; věci, které jsou v nebesích nahoře, a věci, které jsou na zemi, a věci, které jsou v zemi, a věci, které jsou pod zemí, jak nahoře, tak dole: všechny věci vydávají svědectví o mně.

64 A stalo se, když Pán mluvil s Adamem, naším otcem, že Adam zvolal k Pánu a byl uchopen a unesen Duchem Páně a byl snesen do vody a byl položen pod vodu a byl vynesen z vody.

65 A tak byl pokřtěn a sestoupil na něj Duch Boží, a tak byl zrozen z Ducha, a stal se obživeným ve vnitřním člověku.

66 A uslyšel hlas s nebe řkoucí: Jsi pokřtěn ohněm a Duchem Svatým. Toto je svědectví Otce a Syna, od nynějška nadále a na věky;

67 A ty jsi podle řádu toho, jenž byl bez počátku dnů nebo konce roků, od veškeré věčnosti do veškeré věčnosti.

68 Viz, ty jsi jedno ve mně, syn Boží; a tak se mohou všichni státi syny mými. Amen.