Ať jsi kýmkoli, hraj dobře svou roli Nenoste masku, která skrývá vaši identitu

Starší Quentin L. Cook

Kvorum Dvanácti apoštolů

Zasvěcující shromáždění CVS pro mladé dospělé • 4. března 2012 • Univerzita Brighama Younga–Idaho


Starší Quentin L. Cook

Těší mě, že mohu promluvit k vám, mladým dospělým. Mám vám vyřídit srdečné pozdravy od Prvního předsednictva a od Kvora Dvanácti. Je neuvěřitelné, že jsme zde v konferenčním centru BYU-Idaho. V duchu si vás dokáži představit na rozličných místech po celém světě.

Když jsem byl ve vašem věku, byl prorokem president David O. McKay. President McKay sloužil jako president Církve od roku 1951 do roku 1970, kdy mi bylo třicet. Prorok, který slouží v době, kdy jste mladí dospělí, je pro vás vždy něčím výjimečný. Měl jsem presidenta McKaye rád a obdivoval jsem ho. Často vyprávěl jeden pravdivý příběh z doby, kdy sloužil na misii ve Skotsku. Jednou, když byl na misii teprve krátce, se mu začalo stýskat. Právě byli se společníkem na prohlídce blízkého hradu Stirling. Když se po několika hodinách z výletu vraceli, šli kolem domu, který měl na kameni nad vchodem vyrytý citát tradičně připisovaný Shakespearovi, a ten zněl: Ať jsi kýmkoli, hraj dobře svou roli.

President McKay o tomto zážitku vyprávěl v proslovu v roce 1957. Řekl: „Sám sobě nebo Duchu ve mně jsem řekl: ‚Jsi člen Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Ba co víc, jsi zde jako zástupce Pána Ježíše Krista. Tuto zodpovědnost jsi na sebe vzal jakožto představitel Církve.‘ Pak jsem přemýšlel o tom, co jsme to dopoledne dělali. Byli jsme na zajímavém výletě, dozvěděli jsme se něco poučného z historie, to je pravda, a bavilo mě to. … Ale nebyla to misionářská práce. … Přijal jsem vzkaz, jenž mi byl na onom kameni dán, a od té chvíle jsme se snažili odvést svůj díl misionářské práce ve Skotsku.“1

Ono poselství „Ať jsi kýmkoli, hraj dobře svou roli“ bylo pro staršího McKaye tak důležité a mělo na něj takový vliv, že ho inspirovalo po celý život. Rozhodl se, že ať bude mít jakoukoli zodpovědnost, dá ze sebe to nejlepší.

Když byl starší David B. Haight presidentem misie ve Skotsku, vyhledal onen kámen s nápisem a nechal vyrobit kopii, jež je dnes v misionářském výcvikovém středisku v utažském Provu. Mnozí z vás tento citát viděli a uvažovali o významu jeho poselství. Nedávno, při 50. výročí Misionářského výcvikového střediska Provo, toto poselství znovu zdůraznil starší Russell M. Nelson.

Když jsem uvažoval o tom, kdo jste, pocítil jsem, že si možná ne zcela uvědomujete význam své generace. Společnost obecně dává nálepky různým generacím, které dnes žijí. Těm nejstarším mezi námi se v USA i v dalších zemích říká „nejlepší generace“ kvůli tomu, co vytrpěli ve 30. letech během Velké hospodářské krize, a tomu, co pak dokázali za 2. světové války a po ní při budování lepšího světa. Řada služebně starších Bratří v Církvi tyto události zažila. President Thomas S. Monson byl v americkém námořnictvu, president Boyd K. Packer sloužil v armádním letectvu USA, starší L. Tom Perry byl u americké námořní pěchoty. Za chvíli vám budu vyprávět několik příběhů, které zažili, a co se z toho naučili a co o tom říkali.

Vaší generaci narozené od 80. do poloviny 90. let 20. století se v současné době říká „generace milénia“. Někteří komentátoři hovoří skepticky o tom, čeho vaše generace dosáhne. Věřím, že máte průpravu a základ k tomu, abyste byli tou nejlepší generací v historii, zvláště v podporování plánu našeho Otce v nebi.

Proč to říkám? Vaše generace má k dispozici více výuky semináře a institutu než jakákoli generace předchozí a ze všech generací se vám dostalo té nejlepší přípravy v Primárkách, kněžství a Mladých ženách. Kromě toho přibližně 375 tisíc z vás sloužilo nebo slouží na misii. Představujete více než jednu třetinu všech misionářů, kteří sloužili v této dispensaci. Samuel Smith, první misionář v této dispensaci, byl vysvěcen starším a ustanoven jako misionář 6. dubna 1830, v den zorganizování Církve. Když přemýšlíte o všech těchto misionářích, kteří od té doby sloužili, je úžasné, že jedna třetina z nich je ve vaší věkové skupině. Pro porovnání během 12 let mezi mým 18. a 30. rokem sloužilo jen 76 tisíc misionářů neboli méně než 8 procent. Co se týče vás, kteří jste neměli příležitost sloužit na misii i vy můžete být velkým přínosem. Téměř polovina členů Prvního předsednictva a Dvanácti neměla příležitost sloužit na misii.

Nehrajte mimo svůj charakter tím, že byste nosili masku

Vzhledem k vašemu potenciálu činit dobro, jaké starosti si dělám ve vztahu k vaší budoucnosti? Jakou radu vám mohu dát? Zaprvé, každý z vás bude pod velkým tlakem, abyste hráli mimo svůj charakter abyste dokonce nasadili masku a stali se někým, na kom není vidět, kdo opravdu je nebo kým chce být.

Vloni v létě jsme se se starším L. Tomem Perrym a Michaelem Ottersonem2 setkali v rámci svých zodpovědností ve veřejných záležitostech s Abrahamem Foxmanem v jeho newyorské kanceláři. Pan Foxman je generálním ředitelem Ligy na ochranu před hanobením. Jejím cílem je zastavit hanobení židovského národa. Pan Foxman se této práci věnuje bezmála čtyřicet let. Vyprávění o jeho životě, který ho dovedl do této funkce, je působivé. Narodil se na začátku 2. světové války. Jeho rodiče, Joseph a Helen Foxmanovi, v době protižidovských zákonů svěřili Abrahama katolické dívce z Polska těsně předtím, než byli v září 1941 odsunuti do židovského ghetta v litevském Vilniusu. Abrahamovi bylo 13 měsíců. Jeho rodiče válku i holokaust přežili, ale s Abrahamem se znovu shledali, až když mu byli čtyři roky. Odhaduje se, že v nacistickém pekle zahynulo 1,5 milionu židovských dětí. Abrahama ochránila katolická dívka, která ho každou neděli brala do kostela a skrývala jeho židovskou identitu.3Není divu, že Abraham Foxman zasvětil svůj život boji proti antisemitismu, nenávisti, fanatismu a diskriminaci.

S panem Foxmanem jsem se pracovně setkal již několikrát a obdivuji jeho odvahu a oddanost. Během naší schůzky v New Yorku jsem se ho zeptal, co by nám poradil s ohledem na naše zodpovědnosti ve veřejných záležitostech Církve. Na chvíli se zamyslel a pak nám vysvětlil, jak je důležité povzbuzovat lidi, aby nenosili masku. Zmínil se o Ku-Klux-Klanu. Byla to organizace, která byla v první polovině minulého století velmi vlivná a většině Američanů naháněla strach. Její členové nosili stejné hábity a masky, kvůli kterým je nebylo možné poznat, a pálili kříže před domy těch, které si vybrali za cíl, a sami sebe ustanovovali takzvanými dozorci nad morálkou. Nejvíce útoků směřovalo zejména proti Afroameričanům, ale také katolíkům, židům a imigrantům. Ti nejmilitantnější v této organizaci se uchylovali k bičování, fyzickým útokům a dokonce i vraždám. Pan Foxman zdůraznil, že malá část členů Ku-Klux-Klanu by v evropských diktaturách 30. let patřila mezi násilníky v hnědých košilích, většina z nich bez masek však byli obvykle obyčejní lidé, včetně obchodníků a věřících. Podotkl, že to, že skryli svou identitu a nasadili si masku, jim umožnilo dělat to, co by normálně nedělali.4 Jejich chování mělo na americkou společnost děsivý dopad.

Pan Foxman radil, že je důležité, aby se lidé vyhýbali maskám, které by skryly jejich pravou identitu.

V počátcích Církve žili Prorok Joseph, Emma a jejich 11měsíční dvojčata Joseph a Julia na Johnsonově farmě v Hiramu v Ohiu. Obě děti právě sužovaly spalničky. Joseph spal se synkem na nízké vysunovací posteli u vstupních dveří.

Bratr Mark L. Staker popsal, co se stalo:

Během té noci skupina mužů se začerněnými tvářemi vyrazila dveře a vyvlekla Proroka ven, kde ho zbili a jeho a Sidneyho Rigdona polili dehtem.

„Když Emma Josepha, zbitého a obaleného dehtem, uviděla, omdlela. …

… I když Prorok přišel o zub, byl vážně zraněn na boku, měl vytržené vlasy a byl popálen kyselinou dusičnou, vystoupil s kázáním při obvyklé nedělní bohoslužbě. Mezi shromážděnými Svatými byli nejméně čtyři členové útočícího davu.“5

Nejtragičtějším na tomto útoku bylo to, že malý Joseph byl vystaven nočnímu vzduchu, když jeho otce vlekli ven, vážně se nachladil a v důsledku toho za několik dní zemřel.

Zajímavé je také to, že ti, kdo se podíleli na mučednické smrti Proroka Josepha a jeho bratra Hyruma, si také nabarvili tváře ve snaze skrýt svou pravou identitu.6 Zvláště znepokojující jsou ti, kdo maskují svou totožnost a vstupují do tajných spolčení. Z Knihy Mormonovy se dozvídáme, že Lucifer „…podněcuje děti lidské k tajným spolčením vraždění a všelikým tajným dílům temnoty“ (2. Nefi 9:9; viz také 3. Nephi 6:27–30).

Tím nechci říci, že by se kdokoli z vás zapojoval do takových hrůzných činů, jaké jsem právě popsal. Ale domnívám se, že v dnešní době, kdy je anonymita snazší než kdy předtím, se v tom, že nenosíme masku a jsme „věrni víře, za níž mučedníci zemřeli“, skrývají důležité zásady.7

Jednou z věcí, která vás může nejlépe ochránit před špatnými rozhodnutími, je to, že si nebudete nasazovat žádné masky anonymity. Kdyby se vám někdy zachtělo to udělat, vězte prosím, že to je vážný signál nebezpečí a toho, že se vás tím protivník snaží donutit udělat něco, co dělat nemáte. Jedním z důvodů, proč upozorňujeme misionáře, aby se oblékali konzervativně, a starší, aby byli hladce oholeni, je to, aby nebylo pochyb o tom, kdo jsou a jak se mají chovat. Někteří se mohou ptát: Není to jen povrchní? Já myslím, že ne. Pomyslete na to, jak prorok Moroni v Knize Mormonově popisuje oblečení a ozdoby a jak nošení „velmi vybraného šatu“ spojuje s pýchou. A tuto pýchu, jež se projevovala nošením „velmi vybraného šatu“, spojoval s rozbroji, záští, pronásledováním a všelijakými nepravostmi. (Mormon 8:36.) Obávám se, že zvláště v dnešní době může být náš způsob oblékání a ozdob projevem vzdoru nebo pohrdání morálními měřítky a může mít negativní vliv na morální měřítka druhých.

Jednejte v souladu se svým opravdovým přesvědčením

Druhá rada, kterou vám dávám, zní: Jednejte v souladu se svým opravdovým přesvědčením věnujte čas tomu, co buduje a rozvíjí váš charakter a co vám pomáhá stát se více takovými, jako je Kristus. Nikdo z vás snad nechápe život především jako zábavu a hru, ale spíše jako dobu, kdy se připravujeme „na setkání s Bohem“. (Alma 34:32.)

Krásným příkladem toho, jak hrát svou roli a vhodně využívat čas, je příhoda ze života staršího L. Toma Perryho, který byl za 2. světové války členem okupačních jednotek americké námořní pěchoty v Japonsku. Starší Perry o tom vyprávěl při natáčení svého zvláštního svědectví o Spasiteli, jež se promítá v našich návštěvnických střediscích:

Vyprávění staršího Perryho

„Jeden můj zážitek mi často připomíná radost, která vyplývá z toho, když si klademe otázku: ‚Co by v této situaci udělal Spasitel?‘

Poté, co byla na konci 2. světové války podepsána mírová dohoda, jsem byl v první vlně příslušníků námořní pěchoty, kteří se vylodili u Japonska. Když jsme vkročili do zničeného Nagasaki, byl to jeden z nejsmutnějších zážitků v mém životě. Velká část města byla naprosto vyhlazena. Někteří mrtví dosud nebyli pohřbeni. Jakožto okupační vojsko jsme zřídili hlavní stan a pustili se do práce.

Situace byla velmi pochmurná, a několik z nás chtělo přispět něčím víc. Zašli jsme za kaplanem divize a požádali ho o svolení pomoci znovu vybudovat křesťanské kaple. Kvůli státním omezením během války církve téměř přestaly fungovat. Jejich několik málo budov bylo vážně poškozeno. Několik z nás se dobrovolně nabídlo, že opravíme a omítneme tyto kaple ve svém volném čase, aby se v nich mohly znovu konat křesťanské bohoslužby.

Jejich jazyk jsme vůbec neznali. To jediné, co jsme mohli udělat, byla fyzická práce při opravách budov. Našli jsme kazatele, kteří nemohli působit během válečných let, a povzbudili jsme je, aby se vrátili za řečnické pulty. Prožili jsme s těmito lidmi úžasné zážitky, když mohli znovu pociťovat svobodu praktikovat svou křesťanskou víru.

Když jsme odjížděli z Nagasaki, abychom se vrátili domů, stalo se něco, co si budu navždy pamatovat. Když jsme nastupovali do vlaku, který nás měl zavézt k našim lodím, abychom se vrátili domů, ostatní námořníci si nás dobírali. Měli tam své dívky, které se s nimi loučily. Smáli se nám a naznačovali, že jsme si v Japonsku žádnou zábavu neužili. Že jsme promarnili čas prací a omítáním zdí.

Když jejich posměšky dosáhly nejvyšší míry, na kopečku nedaleko nádraží se objevila skupina asi 200 těchto úžasných japonských křesťanů z kaplí, které jsme opravovali, a zpívali píseň ‚Vzhůru, bratři, k boji‘. Sešli k nám a zasypali nás dary. Pak se postavili do řady podél kolejí. A když se vlak rozjížděl, natáhli jsme ruce a dotkli jsme se jejich prstů, zatímco jsme odjížděli. Nezmohli jsme se na slovo; byli jsme až příliš dojati. Byli jsme ale vděčni za to, že jsme v jedné poválečné zemi do určité malé míry mohli pomoci znovu zavést křesťanství.

Vím, že Bůh žije. Vím, že jsme všichni Jeho děti a že nás miluje. Vím, že seslal svého Syna na svět, aby byl smírnou obětí pro celé lidstvo. A ti, kteří přijmou Jeho evangelium a budou Ho následovat, se budou těšit z věčného života, z největšího ze všech darů Božích. Vím, že On řídil opětovné Znovuzřízení evangelia zde na zemi skrze působení Proroka Josepha Smitha. Vím, že jedinou trvalou radost a štěstí, které kdy během smrtelného života pocítíme, najdeme tím, že budeme následovat Spasitele, budeme poslušni Jeho zákona a budeme dodržovat Jeho přikázání. On žije. To je mé svědectví určené vám, v Jeho svatém jménu ve jménu Ježíše Krista, amen.“8

Považme význam toho, že někteří vojáci věnovali čas obnově křesťanských kaplí, zatímco jiní vojáci se věnovali nicotným, pošetilým nebo i zlovolným činnostem. Přemítejte prosím o tom, jak využíváte čas, a buďte proaktivní.

Toto video mi připomnělo jednu z mých nejstarších vzpomínek z doby, kdy mi bylo teprve pět let. Presidentem našeho kůlu byl otec staršího Perryho. Po skončení 2. světové války nechal všechny navrátivší se vojáky sedět při shromáždění svátosti v kapli na pódiu. Přišli oblečeni ve své nejlepší uniformě a každý vydal krátké svědectví. President Perry plakal, když vydávali svědectví jeho dva synové, starší Perry a jeho mladší bratr Ted. Pro mě jako malého chlapce to bylo velmi inspirující a působivé. Nevzpomínám si, co řekli, ale pamatuji si, co jsem pociťoval.

Jak můžete vidět z příkladu staršího Perryho v tomto videu, nemluvím o tom, že se máte svým náboženstvím chlubit nebo být věrní jen povrchně. Ztrapnilo by to vás i Církev. Hovořím o tom, že se můžete stát tím, kým máte být. Když jsme pracovali na misionářské příručce Kažte evangelium mé, měli jsme pocit, že by pro naše misionáře i členy mohla být užitečným vodítkem pro celý život zvláště 6. kapitola, „Jak mám rozvíjet křesťanské vlastnosti?“. Při snaze hrát svou roli a najít vlastnosti, jež si přejete rozvíjet, vám pomůže udělat si seznam pasáží z písem, jež o těchto vlastnostech učí, a studovat je, stanovit si cíle, naplánovat si, jak tyto vlastnosti v životě uplatníte, a modlit se, aby vám je Pán pomohl rozvinout.9 Při tom si nesmíte nasazovat masku a skrývat svou identitu.

Někteří z vás se možná oddávají chování, které zdaleka už není jen zábavou a hrou. Ti, kteří se zapletli do pornografie nebo jiné formy nemorálnosti, hrají roli odlišnou od toho, čím ve skutečnosti chtějí být nebo čím by měli být. Je zajímavé, že téměř všichni, kdo se zaobírají pornografií, na sebe berou falešnou identitu a svou činnost skrývají. Maskují své chování, o němž vědí, že je ostudné a že ubližuje všem, na nichž jim záleží. Pornografie je mor, jenž neškodí jen tomu, jak si člověk stojí morálně před Bohem, ale který může zničit i manželství a rodinu a má nepříznivý dopad na celou společnost. Závislost na internetu ubližuje manželství stejně jako pornografie.10 S blížícím se manželstvím nesmíte nosit žádnou masku, jež by zakrývala nevhodné chování, které bude poškozovat vás nebo vaše manželství.

Vy, kteří jste si vytvořili tento ničivý zlozvyk, prosím, buďte si jistí, že můžete činit pokání a že se můžete uzdravit. Bude nutné, abyste před uzdravením činili pokání. Uzdravování může trvat dlouho. Váš biskup vám může poradit, jak získat pomoc, kterou k uzdravení potřebujete. Požádali jsme biskupy, aby vás odkázali na ty, kteří vám dokáží pomoci nejlépe.

Kromě pornografie a sexuální nemorálnosti jsou i další záludné druhy chování, jež ničí společnost a podkopávají základní morálku. Dnes lidé běžně skrývají svou identitu, když anonymně píší nenávistná, jedovatá a fanatická sdělení na internetu. Někdo tomu říká flaming. Některé instituce se snaží komentáře filtrovat. New York Times například odmítá komentáře s osobními útoky, obscénností, vulgaritou, znesvěcováním a komentáře mimo téma nebo když se někdo vydává za někoho jiného. …

Deník The Times také povzbuzuje k používání skutečných jmen: „Zjistili jsme, že lidé, kteří používají své jméno, vedou zajímavější a zdvořilejší konverzace.“11

Apoštol Pavel napsal:

„Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.

Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří neznají Boha. (1. Korintským 15:33–34.)

Je zřejmé, že nevhodná komunikace není jen otázkou špatného chování, ale pokud se jí dopouštějí Svatí posledních dnů, mohou negativně ovlivnit ty, kteří nemají znalost o Bohu nebo svědectví o Spasiteli.

Jakékoli používání internetu k zastrašování, poškozování pověsti nebo pomlouvání je trestuhodné. Ve společnosti jsme svědky toho, že když si lidé nasadí masku anonymity, je mnohem snazší sklouznout k jednání, jež do značné míry ničí slušnou výměnu názorů. A také porušuje základní principy, jimž učil Spasitel.

Jedno ze základních poselství evangelia Ježíše Krista, jimž jste se učili od mládí, zní: „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16; viz také D&C 34:3.) Spasitel vysvětlil, že nepřišel svět odsoudit On přišel svět spasit. Pak popsal, co odsouzení znamená:

„Světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli světlo; nebo skutkové jejich byli zlí.

Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho.

Ale kdož činí pravdu, jde k světlu, aby zjeveni byli skutkové jeho, že v Bohu učiněni jsou.“ (Jan 3:19–21; viz verše 17–21.)

Spravedliví nepotřebují masky ke skrytí své identity. Líbí se mi pravdivý příběh ze života presidenta Thomase S. Monsona. Osmnáct let mu bylo až ke konci 2. světové války. Válka v Evropě byla u konce, ale válka v Pacifiku pokračovala.

Vstoupil do amerického námořnictva a byl odvelen do San Diega v Kalifornii. Jeho příběh si jistě pamatujete z poslední generální konference. První neděli důstojník zodpovědný za výcvik všechny rozdělil na bohoslužby. Katolíky poslal na jedno místo, židy na další a ostatní se snažil poslat na protestanské shromáždění. President Monson řekl, že věděl, že není katolík, žid ani protestant že je mormon. Měl odvahu zůstat stát a potěšilo ho, když zjistil, že za ním stojí ještě další věrní členové. Bylo by snadné odejít s velkou skupinou na protestantské shromáždění. Byl odhodlán ukázat ostatním, kdo je, a sehrát podle toho svou roli.12

Stanovte si vhodné cíle

Má třetí rada se týká několika cílů, jež byste měli zvážit. Zhruba v tutéž dobu na konci 2. světové války, kdy byl starší Perry v Japonsku s námořní pěchotou, president Boyd K. Packer byl v Japonsku s americkým armádním letectvem.

22. ledna tohoto roku v proslovu ke 100. výročí semináře president Packer vysvětlil, že to bylo velmi formativní období jeho života.13 V roce 2004 jsem doprovázel presidenta Packera a další do Japonska. Měl příležitost vrátit se na některá místa a zamyslet se nad některými svými zkušenostmi a rozhodnutími z té doby. O několika z nich vyprávěl v proslovu o semináři. S jeho dovolením se s vámi podělím o další myšlenky a pocity.

President Packer popisoval, co zažil na ostrově nedaleko pobřeží Okinawy. Považuje ho za svou horu v pustině. Jeho osobní příprava a setkávání se s dalšími členy prohloubilo jeho víru v učení evangelia. Chybělo mu však ještě potvrzení – nezpochybnitelné poznání toho, co již pocítil, že je pravdivé.

Životopisec presidenta Packera zachytil, co se poté stalo: „Místo toho, aby pocítil poklidné ujištění, o které usiloval, stanul tváří v tvář peklu války proti nevinným. Když jednoho dne hledal samotu a čas k přemítání, vystoupil na kopec nad oceánem. Našel tam zbytky poničeného rolnického domku a kousek od něho zarostlé pole sladkých brambor. A mezi skomírajícími rostlinami uviděl ležet těla zavražděné matky a jejích dvou dětí. Ten pohled ho naplnil hlubokým smutkem smíšeným s pocity lásky k vlastní rodině a ke všem rodinám.“14

Poté se uchýlil do provizorního bunkru, kde rozjímal, přemítal a modlil se. President Packer při vzpomínce na tuto událost popsal něco, co bych nazval potvrzujícím duchovním zážitkem. Pocítil inspiraci, jak má se svým životem naložit. Neměl samozřejmě ani ponětí, že bude povolán do onoho vysokého a posvátného povolání, jež nyní zastává. Měl vizi, že chce být učitelem a že při tom chce klást důraz na Spasitelovo učení. Rozhodl se, že povede spravedlivý život.

Hluboce si uvědomoval, že si bude muset najít spravedlivou manželku a že spolu vychovají velkou rodinu. Tento mladý voják poznal, že povolání, jež si vybral, mu poskytne jen skromný příjem a že bude třeba, aby jeho milá společnice měla stejné priority a byla ochotná žít bez některých materiálních věcí. Vy, kteří znáte sestru Donnu Packerovou, víte, že byla a je pro presidenta Packera dokonalou společnicí. Nikdy neměli moc peněz nazbyt, ale necítili se nijak ochuzeni. Vychovali deset dětí a přinesli oběť. Nyní mají 60 vnoučat a 79 pravnoučat.

Vzpomínám si, jak mě dojalo, když jsem se dozvěděl, jak byl jako nová generální autorita na rozpacích, protože neměl vhodnou bílou košili, když měl jít s jedním služebně starším bratrem na schůzku církevních vedoucích.

Říkám vám tento pravdivý příběh proto, že až příliš často své cíle zakládáme na tom, čeho si cení svět. Pro členy, kteří přijali spásné obřady, jsou ony základní prvky opravdu velmi jednoduché. Být spravedlivý. Budovat rodinu. Najít si vhodný způsob obživy. Sloužit v povolání. Připravovat se na setkání s Bohem.

Spasitel učil, že „… ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží“. (Lukáš 12:15.) Pak použil podobenství:

„Člověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo.

I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním? Nebo nemám, kde bych shromáždil úrody své.

I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své, a větších nastavím, a tu shromáždím všecky úrody své i zboží svá.

A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pí, a měj dobrou vůli.

I řekl jemu Bůh: Ó, blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude?

Takť jest, kdož sobě poklady shromažďuje, a není v Bohu bohatý.“(Lukáš 12:16–21.)

Buďte přínosem pro svou vlast a místo, kde žijete

Kromě osobních rysů, vlastností a rozhodnutí, máte-li být generací, kterou potřebujete být, budete přínosem pro svou vlast a pro místo, kde žijete. Bude třeba, aby vaše generace, stejně jako ta nejlepší generace, hájila spravedlivost a náboženskou svobodu. Židovsko-křesťanské dědictví, jež jsme získali, je pro plán našeho Otce v nebi nejen vzácné, ale i nepostradatelné. Musíme ho zachovat pro budoucí generace. Je třeba se spojit s dobrými lidmi, včetně lidí jiného vyznání, a zvláště s těmi, kteří vůči Bohu pociťují zodpovědnost za své chování. To jsou lidé, kteří pochopí, proč dnes večer hovoříme na téma „ať jsi kýmkoli, hraj dobře svou roli“. Úspěšné šíření židovsko-křesťanských hodnot a náboženské svobody zajistí vaší generaci označení nejlepší generace, jíž ona potřebuje být.

Vzhledem k obtížným problémům, jež v dnešním světě existují, Prvnímu předsednictvu a Kvoru Dvanácti záleží zvláště na tom, abyste se vhodným způsobem zapojovali do politického dění v zemi, kde žijete. Církev je v politických kláních neutrální a nepodporuje žádné kandidáty ani strany. Očekáváme však, že se naši členové plně zapojí do podpory kandidátů a stran podle své volby a v souladu se zásadami, které ochrání dobrou vládu. Naše nauka je jasná: mají býti pilně vyhledáváni ti, kteří jsou „čestní“ a „moudří“. (NaS 98:10.) „Když zlovolní panují, lid truchlí.“ (NaS 98:9.) To znamená, že každý se má cítit povinen volit.

V těch státech Spojených států, kde se volí na konferencích, se mají lidé seznámit s celou problematikou i s kandidáty a plně se zapojit. Například v Utahu a Idahu se konference jednotlivých politických stran budou konat od tohoto týdne až do poloviny dubna. Pokud přijdete, budete se moci zúčastnit. Doufáme, že si vyhledáte datum a čas konference vámi zvolené strany a že pak budete pociťovat povinnost se jí zúčastnit. Doufáme, že to bude platit pro všechny občany, jak členy, tak nečleny ve všech státech a ve všech zemích, kde se budou konat volby. Cena svobody byla a je příliš vysoká a následky neúčasti jsou příliš velké na to, aby kterýkoli občan mohl mít pocit, že může svou zodpovědnost opomíjet.

Prosím, vězte, že ve vás máme velkou důvěru. Vedoucí Církve upřímně věří, že dokážete budovat Království tak jako žádná jiná generace před vámi. Máte nejen naši lásku a důvěru, ale i modlitby a požehnání. Víme, že úspěch vaší generace je zásadní pro další upevňování Církve a růst Království. Modlíme se, abyste svou roli hráli dobře: abyste nenosili masky, abyste jednali v souladu se svou pravou identitou, stanovovali si vhodné cíle a byli přínosem pro zemi a místo, kde žijete.

Na závěr mi dovolte vydat osobní svědectví o Znovuzřízení evangelia prostřednictvím Proroka Josepha Smitha. Joseph Smith skutečně viděl Boha Otce a Ježíše Krista. Náš Otec v nebi je milující otec a Jeho plán žehná každému z Jeho dětí. Ježíš Kristus je náš Spasitel a Jeho Usmíření je klíčovou událostí celé historie. Duch Svatý nám pomáhá a vydává svědectví o Otci a Synu. O tom svědčím jako jeden ze Spasitelových svědků ve jménu Ježíše Krista, amen.

© 2012 by Intellectual Reserve, Inc. All rights reserved. English approval: 2/12. Translation approval: 2/12. Translation of What E’er Thou Art, Act Well Thy Part: Avoid Wearing Masks That Hide Identity. Language. PD50040904 xxx

Show References

    Odkazy

  1.  

    1. David O. McKay, in Francis M. Gibbons, David O. McKay: Apostle to the World, Prophet of God (1986), 45; viz také „Pres. McKay Speaks to Pioneer Stake Youth,“ Church News, Sept. 21, 1957, 4.

  2.  

    2. Michael Otterson je výkonný ředitel církevního Oddělení veřejných záležitostí.

  3.  

    3. Viz Joseph Foxman, In the Shadow of Death (2011), 10.

  4.  

    4. Schůzka s Abrahamem Foxmanem v jeho kanceláři v New York City, New York dne 14. 6. 2011.

  5.  

    5. Mark L. Staker, „Remembering Hiram, Ohio,“ Ensign, Oct. 2002, 35, 37.

  6.  

    6. Viz Učení presidentů Církve: Joseph Smith (2008), 24.

  7.  

    7. „True to the Faith,“ Hymns, no. 254.

  8.  

    8. L. Tom Perry, přepis z dokumentu Special Witnesses of Christ (DVD, 2003).

  9.  

    9.  Kažte evangelium mé: Příručka k misionářské službě [2004], 123; viz strany 115–126.

  10.  

    10. Viz Elizabeth Stuart, “Internet Addiction Harming Marriage,” Deseret News, July 20, 2011, http://www.deseretnews.com/article/700164510/Internet-addiction-harming-marriage.html.

  11.  

    11. Mark Brent, in „The Public Forum,“ The Salt Lake Tribune, July 27, 2011, A16.

  12.  

    12. Viz Thomas S. Monson, „Mějte odvahu stát si za svým“, Liahona, listopad 2011, 61–62; viz také Heidi Swinton, To the Rescue: The Biography of Thomas S. Monson (2010), 96–97.

  13.  

    13. Viz Boyd K. Packer, „How to Survive in Enemy Territory,“ Commemorating 100 Years of Seminary broadcast, Jan. 22, 2012, http://seminary.lds.org/history/centennial/eng/how-to-survive-in-enemy-territory/.

  14.  

    14. Lucile C. Tate, Boyd K. Packer: A Watchman on the Tower (1995), 58–59.