Přijmi Ducha Svatého

Když byli Joseph Smith a Elias Higbee v prosinci 1839 ve Washingtonu, D.C., aby usilovali o odškodnění nepravostí spáchaných na Svatých v Missouri, napsali Hyrumu Smithovi tato slova: „President [Spojených států] se nás během našeho rozhovoru otázal, v čem se lišíme ve svém náboženství od ostatních náboženství této doby. Bratr Joseph řekl, že se lišíme ve způsobu křtu a v daru Ducha Svatého vkládáním rukou. Měli jsme za to, že vše ostatní, co přichází v úvahu, je obsaženo v daru Ducha Svatého.“ (Učení presidentů Církve: Joseph Smith [2008], 97.)

Duch Svatý je třetím členem Božstva; je duchovní bytostí a vydává svědectví o veškeré pravdě. V písmech je Duch Svatý nazýván Utěšitelem (viz Jan 14:16–27; Moroni 8:26), Učitelem (viz Jan 14:26; NaS 50:14) a Zjevovatelem (viz 2. Nefi 32:5). Zjevení od Otce a Syna jsou předávána Duchem Svatým. Je svědkem o Otci i Synu a je Jejich poslem.

Duch Svatý se mužům i ženám na zemi projevuje jak prostřednictvím moci, tak i daru Ducha Svatého. Moc Ducha může člověk pocítit i před křtem; je to ono přesvědčivé svědectví o tom, že Ježíš Kristus je naším Spasitelem a Vykupitelem. Prostřednictvím moci Ducha Svatého mohou upřímní zájemci obdržet přesvědčení o pravdivosti Spasitelova evangelia, Knihy Mormonovy, skutečnosti Znovuzřízení a o prorockém povolání Josepha Smitha.

A teprve poté, co byl řádně vykonán křest patřičnou pravomocí, je udělen dar Ducha Svatého vkládáním rukou těmi, kteří jsou nositeli Melchisedechova kněžství. Pán prohlásil:

„Ano, čiňte pokání a buďte pokřtěni, jeden každý z vás na odpuštění hříchů svých; ano, buďte pokřtěni vpravdě vodou a pak přichází křest ohněm a Duchem Svatým. …

A ty, kteří mají víru, budete konfirmovati v církvi mé vkládáním rukou a já jim udělím dar Ducha Svatého.“ (NaS 33:11, 15.)

Apoštol Pavel tuto zásadu vysvětlil Efezským, když se jich zeptal:

„Přijali-li jste Ducha svatého, uvěřivše? A oni řekli jemu: Ba aniž jsme slýchali, jest-li Duch svatý.

Tedy řekl jim: Načež tedy pokřtěni jste? A oni řekli: Křtěni jsme křtem Janovým.

I řekl Pavel: Janť zajisté křtil křtem pokání, pravě lidu, aby v toho, kterýž měl po něm přijíti, věřili, to jest v Krista Ježíše.

Kteříž pak uposlechli, pokřtěni jsou ve jméno Pána Ježíše.

A když vzkládal na tyto ruce Pavel, sstoupil Duch svatý na ně.“ (Skutkové 19:2–6.)

Křest ponořením je „úvodním obřadem evangelia a … musí býti následován přijetím daru Ducha Svatého, aby byl úplným“. (Průvodce k písmům, „Křest, křtíti“.) Prorok Joseph Smith vysvětlil, že „křest je svatý obřad připravující na přijetí Ducha Svatého; je to cesta a klíč, kterým bude udílen Duch Svatý. Dar Ducha Svatého vkládáním rukou nelze přijmout skrze žádnou jinou zásadu než zásadu spravedlivosti.“ (Učení: Joseph Smith, 95.)

Obřad, při němž je osoba potvrzena za nového člena Církve a je jí udělen dar Ducha Svatého, je prostý a přitom velmi závažný. Způsobilí nositelé Melchisedechova kněžství položí ruce na hlavu osoby a osloví ji jménem. Poté je tato osoba pravomocí svatého kněžství a ve jménu Spasitele potvrzena za člena Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a jsou pronesena tato důležitá slova: „Přijmi Ducha Svatého.“

Ona prostá povaha tohoto obřadu může způsobit, že snadno přehlédneme jeho význam. Tato tři slova – „Přijmi Ducha Svatého“ – nejsou jen jakýmsi pasivním prohlášením; naopak – představují kněžský příkaz, autoritativní výzvu jednat a nedopustit, aby bylo pouze jednáno za nás (viz 2. Nefi 2:26). Duch Svatý v našem životě nezačne působit jen díky tomu, že nám byly vloženy ruce na hlavu a byla vyslovena ona tři důležitá slova. Každý z nás na sebe při tomto obřadu bere posvátnou a trvalou zodpovědnost, že bude mít touhu skutečně přijímat Ducha Svatého i duchovní dary, jež Ho doprovázejí, a že o to bude usilovat, pracovat na tom a žít podle toho. „Neboť co prospěje člověku, jestliže je mu udělen dar, a on ten dar nepřijímá? Vizte, neraduje se z toho, co je mu dáno, ani se neraduje z toho, kdo je dárcem daru.“ (NaS 88:33.)

Co máme dělat pro to, abychom toto oprávněné nabádání usilovat o společenství třetího člena Božstva učinili svým stálým zvykem? Dovolte mi navrhnout tři věci: 1) je třeba mít upřímnou touhu Ducha Svatého přijmout, 2) je třeba náležitě zvát Ducha Svatého do našeho života a 3) je třeba věrně dodržovat Boží přikázání.

Zaprvé – máme toužit po společenství Ducha Svatého, přát si to a usilovat o to. Vy i já se o spravedlivých touhách můžeme mnohému naučit od věrných Mistrových učedníků, o nichž se píše v Knize Mormonově:

„A oněch dvanáct zástup poučovalo; a vizte, dali, aby zástup poklekl na tvář země a modlil se k Otci ve jménu Ježíšově. …

A modlili se o to, co si nejvíce přáli; a přáli si to, aby jim byl dán Duch Svatý.“ (3. Nefi 19:6, 9.)

Pamatujeme i my na to, abychom se upřímně a důsledně modlili o to, po čem máme toužit nejvíce – tedy po Duchu Svatém? Nebo nás rozptylují světské starosti a každodenní rutinní život a tento nejcennější dar ze všech považujeme za něco samozřejmého nebo ho dokonce přehlížíme? Přijetí Ducha Svatého začíná tím, že máme upřímnou a neustálou touhu těšit se v životě z Jeho společenství.

Ducha Páně můžeme přijímat a rozpoznávat mnohem snadněji, když Ho budeme náležitě zvát do svého života. Ducha Svatého nemůžeme nutit, ani Mu nemůžeme přikazovat. Namísto toho Ho máme zvát do svého života se stejnou vlídností a jemností, jakou On prokazuje nám (viz NaS 42:14).

Společenství Ducha Svatého přivoláváme mnoha způsoby: uzavíráním a dodržováním smluv; upřímnou osobní i rodinnou modlitbou; pilným zkoumáním písem; posilováním vhodných vztahů se členy rodiny a s přáteli; usilováním o ctnostné myšlenky, skutky a řeč; a uctíváním v domově, ve svatém chrámu a na církevních shromážděních. Naproti tomu nedbalý přístup ke smlouvám a závazkům nebo jejich porušování, zanedbávání modlitby a studia písem a nevhodné myšlenky, skutky a řeč způsobují, že Duch od nás odchází nebo se nám i zcela vyhýbá.

Král Beniamin tomu učil svůj lid: „A nyní, pravím vám, bratří moji, že poté, co jste poznali všechny tyto věci a byli jste jim vyučováni, dopustíte-li se přestupku a půjdete-li proti tomu, co bylo řečeno, vzdálíte se od Ducha Páně, takže ve vás nebude míti žádného místa, aby vás vedl po stezkách moudrosti, abyste byli požehnáni, aby se vám dařilo a abyste byli zachováváni.“ (Mosiáš 2:36.)

Věrná poslušnost Božích přikázání je pro přijetí Ducha Svatého zásadní. Tuto pravdu si připomínáme každý týden, když nasloucháme modlitbám svátosti a způsobile přijímáme chléb a vodu. Při tom slibujeme, že jsme ochotni vzít na sebe jméno Ježíše Krista, vždy na Něj pamatovat a zachovávat Jeho přikázání, a nám je přislíbeno, že můžeme vždy mít Jeho Ducha, aby byl s námi (viz NaS 20:77). Čili záměrem všeho, co nás Spasitelovo evangelium učí dělat a čím nás učí se stát, je žehnat nám společenstvím Ducha Svatého.

Zamyslete se nad tím, proč se modlíme a studujeme písma. Ano, toužíme po rozmlouvání s Nebeským Otcem ve jménu Jeho Syna v modlitbě. A ano, toužíme obdržet světlo a poznání, jež jsou dostupné ve standardních dílech. Ale pamatujte prosím na to, že tyto svaté návyky nám v prvé řadě slouží k tomu, abychom neustále pamatovali na Nebeského Otce a Jeho Milovaného Syna a jsou předpokladem pro neustálé společenství Ducha Svatého.

Přemýšlejte o tom, proč uctíváme v domě Páně a na našich sabatních shromážděních. Ano, sloužíme svým zemřelým předkům v chrámu – a našim rodinám a přátelům ve sborech a odbočkách, ve kterých žijeme. A ano, těšíme se ze spravedlivého společenství, jež panuje mezi našimi bratry a sestrami. Ale v prvé řadě se v jednotě scházíme proto, abychom usilovali o požehnání Ducha Svatého a o to, aby nás učil.

Modlitba, studium, shromáždění, uctívání, služba a poslušnost nejsou jen jakési izolované a nezávislé položky na dlouhém seznamu evangelia, podle něhož máme žít. Naopak, každá z těchto spravedlivých činností je v rámci naší všeobjímající duchovní snahy naplnit onen příkaz přijmout Ducha Svatého důležitým prvkem. Záměrem přikázání od Boha, která dodržujeme, a inspirovaných rad od církevních vedoucích, kterými se řídíme, je především to, abychom obdrželi společenství Ducha. V podstatě veškeré učení a aktivity evangelia se soustřeďují na to, abychom přicházeli ke Kristu tím, že v životě přijímáme Ducha Svatého.

Vy i já bychom se měli snažit stát se jako mladí válečníci, o nichž se píše v Knize Mormonově, kteří „vykonávali každičké slovo příkazu s přesností; ano, a vpravdě podle víry jejich stalo se jim; …

A jsou pečliví v tom, aby pamatovali na Pána, svého Boha, den za dnem; ano, neustále hledí zachovávati ustanovení jeho a soudy jeho a přikázání jeho.“ (Alma 57:21; 58:40.)

Pán prohlásil, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je „jedinou pravou a živou [církví] na tváři celé země“ (NaS 1:30). Tato znovuzřízená Církev je pravdivá, neboť je to Spasitelova Církev; On je „ta cesta, i pravda, i život“. (Jan 14:6.) A díky působení Ducha Svatého a Jeho darů je to církev živoucí. Jsme velice požehnáni tím, že žijeme v době, kdy je na zemi kněžství a kdy můžeme přijímat Ducha Svatého.

Několik let poté, co byl Prorok Joseph Smith zavražděn, se zjevil presidentu Brighamu Youngovi a předal mu tuto nadčasovou radu: „Řekni lidem, aby byli pokorní a věrní a aby dbali na to, aby si uchovávali Ducha Páně, a ten je povede správně. Buďte opatrní a neodhánějte onen tichý a jemný hlas; bude [vás] učit tomu, co [máte] dělat a kam [máte] jít; ponese plody království. Řekni bratřím, aby uchovávali své srdce otevřené vůči přesvědčení, takže až k nim Duch Svatý přijde, jejich srdce bude připraveno Ho přijmout. Mohou rozpoznat Ducha Páně ode všech ostatních duchů. Bude jim do duše našeptávat pokoj a radost, a bude jim ze srdce odnímat zášť, nenávist, závist, svár a veškeré zlo; a jejich jedinou touhou bude konat dobro, uskutečňovat spravedlivost a budovat království Boží. Řekni bratřím, že pokud budou následovat Ducha Páně, půjdou správně.“ (Učení: Joseph Smith, 97–98.)

Modlím se o to, abychom upřímně toužili po Duchu Svatém a abychom Ho náležitě zvali do svého každodenního života. Modlím se také o to, aby každý z nás věrně dodržoval Boží přikázání a skutečně přijal Ducha Svatého. Slibuji vám, že ona požehnání, která slíbil Prorok Joseph Smith Brighamu Youngovi, jsou platná a dosažitelná pro každého jednotlivce, který poslouchá nebo čte toto poselství.

Vydávám svědectví o tom, že Otec a Syn skutečně žijí. Svědčím o tom, že Duch Svatý je zjevovatel, utěšitel a ten největší učitel, od kterého se máme učit. A svědčím o tom, že požehnání a dary Ducha jsou v těchto posledních dnech v této znovuzřízené, pravé a živoucí Církvi Ježíše Krista dostupné. O tom svědčím v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.