Přeskočit hlavní navigační panel
Říjen 2010 | Chrámová zrcadla věčnosti: Svědectví o rodině

Chrámová zrcadla věčnosti: Svědectví o rodině

Říjen 2010 Generální konference

Věčná perspektiva plynoucí z obrácení k evangeliu a z chrámových smluv nám může pomoci vidět bohatá požehnání v každé generaci naší věčné rodiny.

Drazí bratři a sestry, když byl náš syn v Misionářském výcvikovém středisku v Provu, sestra Gongová poslala jemu a jeho společníkům čerstvě upečený chléb. Toto jsou některé z děkovných lístků, které sestra Gongová obdržela: „Sestro Gongová, ten chléb měl příchuť domova.“ „Sestro Gongová, máte můj obdiv. Ten chléb je to nejlepší, co jsem od maminčiných enčilád jedl.“ Nejvíc se mi líbil tento: „Sestro Gongová, ten chléb byl vynikající.“ Pak s humorem doplnil: „Vzpomeňte si na mě, kdyby vám to s panem Gongem nevyšlo.“

Milujeme naše misionáře – každou sestru, staršího a manželský pár. Jsme na věky vděční tomu misionáři, který naší rodině přinesl znovuzřízené evangelium Ježíše Krista jako první. Vděčně svědčím o tom, že věčná perspektiva plynoucí z obrácení k evangeliu a z chrámových smluv nám může pomoci vidět bohatá požehnání v každé generaci naší věčné rodiny.

Z rodiny Gongových byla do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů obrácena jako první naše matka, Jean Gongová. Ještě jako dospívající dívka v Honolulu na Havaji naslouchala; získala poznání; byla pokřtěna a konfirmována; a ve víře pokračuje dál. Věrní členové Církve mé matce pomáhali, takže měla přátele v evangeliu, měla církevní povolání a byla i nadále vyživována dobrým slovem Božím. Jazykem dnešní doby bychom to vyjádřili tak, že každý nově obrácený, mladý svobodný dospělý, ti, kteří se vracejí k aktivitě v Církvi, a ostatní, žehnají budoucím pokolením, když se stanou spolubližními Svatými v rodině Boží.1

Jedna rodina, která o mou matku pečovala, byla rodina Gerrita de Jonga, ml. Děda de Jong, lingvista, který miloval jazyk srdce i Ducha, dráždil mou chlapeckou představivost rčeními, jako: „Nezralé černé ostružiny jsou růžové.“ Já teď říkávám mladým přátelům ohledně mobilních telefonů a zařízení: „Čtením Blackberry na shromáždění sundáváte nezralým biskupům růžové brýle.“

Moji rodiče, Walter a Jean Gongovi, měli tři svatební obřady: čínský obřad pro rodinu, americký obřad pro přátele a posvátný obřad v domě Páně na čas a na věčnost.

Děti v Primárkách zpívají: „Tak rád se dívám na chrám, sám půjdu tam jednou.“2 Naše mládež se zavazuje „přijmout obřady chrámu“.3

Nedávno jsem byl v domě Páně se způsobilými novomanželi, kteří přijímali požehnání skrze smlouvu. Vyzval jsem je, aby si své první líbánky protáhli na 50 let; a pak, po 50 letech, aby začali své druhé líbánky.

Přistihl jsem se, že s tímto krásným párem pohlížím do chrámových zrcadel – jedno zrcadlo na jedné straně, druhé naproti. Tato chrámová zrcadla společně odrážejí obraz tam a zpět, což se zdánlivě prostírá až do věčnosti.

Chrámová zrcadla věčnosti nám připomínají, že každá lidská bytost má „božskou podstatu a určení“; že „posvátné obřady a smlouvy, které lze obdržet ve svatých chrámech, umožňují jedincům vrátit se do přítomnosti Boží a rodinám umožňují, aby byly sjednoceny na věčnost“;4 a že když společně porosteme v lásce a věrnosti, můžeme dát dětem kořeny i křídla.

V chrámových zrcadlech věčnosti jsem myslel na prvního Dragona Gonga, narozeného roku 837 po Kr. (pozdní dynastie Tang) v jižní Číně a na následující generace rodiny Gongů až k mému otci, 32. zaznamenané generaci naší rodiny. Můj bratr, má sestra a já jsme 33. generací naší rodiny; mí synové a jejich bratranci a sestřenice jsou 34. generací; náš vnuk je 35. zaznamenanou generací rodiny Gongů. V chrámových zrcadlech věčnosti jsem nezahlédl počátek ani konec generací.

Poté jsem si představil nejen sled generací, ale také sled rodinných vztahů. V jednom směru jsem sám sebe viděl jako syna, vnuka, pravnuka, až k prvnímu Dragonu Gongovi. Ve druhém směru jsem v zrcadlech viděl sám sebe jako otce, dědečka a pradědečka. Viděl jsem svou manželku Susan jako dceru, vnučku a pravnučku, a ve druhém směru jako matku, babičku a prababičku.

Při pohledu do chrámových zrcadel věčnosti jsem začal rozumět tomu, že má manželka a já jsme zároveň dětmi svých rodičů i rodiči svých dětí, i vnoučaty svých prarodičů a prarodiči svých vnoučat. Důležité lekce smrtelnosti skrápějí naši duši, když se učíme a když vyučujeme ve svých věčných úlohách, včetně dítěte a rodiče i rodiče a dítěte.

Písma popisují Spasitele jako „Otce a Syna“.5 Spasitel, přebývaje v těle, ale poddávaje tělo vůli Otcově, ví, jak pomáhat nám, svému lidu, v našich bolestech, strastech, pokušeních, nemocech, dokonce i ve smrti.6 Spasitel, který sestoupil pod všechny věci7, nese náš zármutek i náš žal. Byl raněn pro přestupky naše, potřen pro nepravosti naše, a ranami našeho Spasitele jsme my uzdraveni.8

Již od rady v nebi Spasitel usiloval jen o to, aby činil vůli svého Otce. Tento vzor daný Otcem a Synem může pomoci objasnit paradox slov „kdo by ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji“.9 Svět pěstuje osvícenou vypočítavost. Ale moc spasit sami sebe nemáme. On ji však má. Pouze nekonečné a věčné10 Usmíření Spasitele překračuje čas a prostor a pohlcuje smrt, zlobu, hořkost, nespravedlivost, osamělost a hluboký žal.

Občas se něco nevyvíjí dobře, i když se snažíme dělat to nejlepší. Nevinný a čistý Beránek, náš Spasitel, pláče s námi i pro nás. Když na Něj vždy pamatujeme,11 může při nás stát „za všech dob a ve všech věcech a na všech místech, kde [můžeme] býti“.12 Jeho věrnost je „silnější než pouta smrti“.13 Spasitel nás přivádí k sobě, a tím nás také přivádí k našemu Otci v nebi. I když některé věci na zemi jsou nedokonalé, můžeme důvěřovat Nebeskému Otci, že dokončí „velký plán vykoupení, kde se spravedlnost, láska a milosrdenství setkávají v božském souladu!“14

Zázrakem obrazu, který vidíme v chrámových zrcadlech věčnosti, je, že se oni – totiž my – můžeme změnit. Když Jean a Walter Gongovi přijali novou a věčnou smlouvu, otevřeli tím cestu pro předky (například pro Dragona Gonga Prvního), aby mohli přijmout zpečetění, a pro potomstvo, aby se mohlo narodit ve smlouvě. Pamatujte prosím na toto: když pomáháme nějaké sestře nebo bratrovi, žehnáme tím generacím.

Svět je ve zmatku,15 ale v Jeho jediné pravé a žijící Církvi16 je víra a žádný strach. I já slavnostně svědčím slovy apoštola Pavla:

„Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, …

Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.“17

Pokorně svědčím, že Bůh žije. On nám z očí setře všechny slzy18 – vyjma slz radosti, které prolijeme, když prohlédneme skrze chrámová zrcadla věčnosti a shledáme, že jsme doma, čistí a bez poskvrny, a že generace naší rodiny jsou zpečetěny v lásce kněžskou autoritou – a my zvoláme „Hosana, hosana, hosana.“ Ve jménu Ježíše Krista, amen.

Ukázat odkazySkrýt odkazy
    1. Viz Efezským 2:19.

    2. „Tak rád se dívám na chrám,“ Children’s Songbook, 95.

    3. „Téma Mladých žen“, Osobní pokrok Mladých žen: Buďme Božími svědky (brožura 2009), 3.

    4. „Rodina – Prohlášení světu,“ Liahona, říjen 2004, 49.

    5. Viz Mosiáš 15:2.

    6. Viz Alma 5:11–12.

    7. Nauka a smlouvy 88:6; viz také Nauka a smlouvy 122:5–8.

    8. Izaiáš 53:5.

    9. Matouš 10:39.

    10. Viz Alma 34:14.

    11. Viz Nauka a smlouvy 20:77, 79.

    12. Mosiáš 18:9.

    13. Nauka a smlouvy 121:44.

    14. „How Great the Wisdom and the Love“, Hymns, č. 195.

    15. Viz Nauka a smlouvy 45:26; 88:91.

    16. Nauka a smlouvy 1:30.

    17. Římanům 8:38–39.

    18. Zjevení 21:4.