Buďme jako malé dítě

Náš Otec v nebi, ve své velké moudrosti a lásce, posílá své duchovní syny a dcery na tuto zem jako děti. Přicházejí do rodin jako drahocenné dary s božskou podstatou a osudem. Náš Nebeský Otec ví, že děti hrají klíčovou úlohu v naší snaze stát se takovými, jako je On. Od dětí se toho můžeme tolik naučit!

O této důležité pravdě se před lety přesvědčil jeden člen Sedmdesáti při plnění svého úkolu v Hongkongu. Navštívil velmi chudý sbor, jehož členové čelili mnoha těžkostem a nedokázali si zajistit své potřeby. Když biskup popsal jejich situaci, tato generální autorita pocítila vnuknutí, aby členy vyzval k placení desátku. Biskup, který znal jejich zoufalou situaci, si nedokázal představit, jak by jim mohl takovou radu přednést. Přemýšlel o tom a rozhodl se, že ve sboru osloví několik členů s největší vírou a o placení desátku je požádá. Následující neděli navštívil Primárky. Učil děti o Pánově zákonu desátku a zeptal se jich, zda by byly ochotné platit desátek z peněz, které dostanou. Děti odpověděly, že ano. A platily ho.

Biskup se po nějaké době obrátil na dospělé ve sboru a pověděl jim, že jejich věrné děti platily během posledního půl roku desátek. Zeptal se jich, zda by byli ochotni následovat příklad těchto dětí a dělat totéž. Oběti, které byly děti ochotné přinést, na ně tak zapůsobily, že udělali, co bylo nutné pro to, aby mohli desátek platit. A průduchy nebeské se otevřely. Příklad těchto dětí se stal posilou pro svědectví a poslušnost členů sboru.

Sám Ježíš Kristus nás učil, že si z dětí máme brát příklad. V Novém zákoně je zaznamenána Jeho odpověď apoštolům, když se přeli o to, kdo je v království nebeském největší. Ježíš jim odpověděl prostou, ale působivou názornou ukázkou. Zavolal si malé dítě, postavil ho mezi ně a řekl:

„Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.

„Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest největší v království nebeském.“ (Matouš 18:3–4.)

Čemu bychom se měli od dětí naučit? Které vlastnosti, jež mají, a které příklady, jež nám ukazují, nám mohou pomoci ve vlastním duchovním rozvoji?

Tyto vzácné Boží děti k nám přicházejí s vírou v srdci. Jsou naplněné vírou a citlivě vnímají Ducha. Jsou příkladem pokory, poslušnosti a lásky. Jsou často prvními, kteří jsou ochotni milovat a odpustit.

Dovolte mi podělit se o několik zkušeností týkajících se toho, jak nám děti mohou žehnat nevinným, ale mocným příkladem křesťanských vlastností.

Todd, malý, teprve dvouletý chlapec, šel nedávno s matkou do galerie, kde se konala mimořádná výstava krásných obrazů Spasitele. Když procházeli kolem těchto posvátných maleb, matka uslyšela, jak chlapec uctivě šeptá jméno „Ježíš“. Podívala se na něj a uviděla, jak si při pohledu na obrazy zakládá ručičky a sklání hlavu. Mohli bychom se od Todda naučit něčemu o postoji pokory, uctivosti a lásky k Pánovi?

Vloni na podzim jsem sledovala příklad desetiletého chlapce v Arménii. Když jsme čekali, až začne shromáždění svátosti, všiml si, že do kaple přišla nejstarší členka odbočky. Tento chlapec k ní hbitě přistoupil a nabídl jí ruku, aby se o ni mohla při nejisté chůzi opírat. Doprovodil ji do přední řady, kde by lépe slyšela. Mohl by nás tento malý laskavý skutek naučit tomu, že ti, kdo jsou v Pánově království největší, vyhledávají příležitosti k službě druhým?

Katie, holčička z Primárek, nás poučila, když jsme viděli, jak ovlivnila svou rodinu. Chodila na Primárky a učení evangelia jí bylo velmi blízké. Když její víra a svědectví zesílily, nechala rodičům na polštáři vzkaz. Napsala, že pravdy evangelia si „v jejím srdci“ našly „domov“. Podělila se o svou touhu být blízko Nebeskému Otci, dodržovat Jeho přikázání a být se svou rodinou zpečetěna v chrámu. Toto prosté svědectví jejich milované dcery mělo na rodiče mocný vliv. Katie a její rodina nakonec opravdu obdržely posvátné chrámové obřady, jež je jako rodinu spojily na věčnost. Katieina víra v srdci a její příklad víry pomohly její rodině získat věčná požehnání. Mohly by nám její upřímné svědectví a touha řídit se Pánovým plánem pomoci vidět jasněji, co je opravdu nejdůležitější?

Naše rodina se učí od jednoho blízkého příbuzného, šestiletého Liama. Už jeden rok bojuje s agresivní rakovinou mozku. Po dvou náročných operacích lékaři usoudili, že bude nutné i ozařování. Během těchto radioterapií bylo nutné, aby zůstal úplně sám a ležel naprosto bez pohnutí. Liam nechtěl užívat sedativa, protože se mu nelíbilo, jak se při nich cítil. Byl odhodlaný zůstat klidně ležet i bez sedativ – jen když bude moci z reproduktoru slyšet tatínkův hlas.

Během těchto okamžiků plných úzkosti na něj tatínek s láskou a povzbudivě mluvil. „Liame, i když mě nemůžeš vidět, jsem tady s tebou. Vím, že to dokážeš. Mám tě rád.“ Liam úspěšně zvládl 33 nutných radioterapií a dokázal při nich ležet bez pohnutí, což byl výkon, o němž se lékaři domnívali, že bez sedativ nebude kvůli jeho věku možný. Během oněch měsíců bolesti a těžkostí byl Liamův nakažlivý optimismus mocným vzorem toho, jak se lze s překážkami vypořádat s nadějí, ba i s radostí. Jeho statečnost inspirovala lékaře, sestry a bezpočet dalších lidí.

Od Liama se učíme důležitým věcem – rozhodl se pro víru a důvěru v Pána. Stejně jako Liam nemůžeme našeho Nebeského Otce vidět, ale můžeme poslouchat Jeho hlas, jenž nám dává sílu potřebnou k překonání životních překážek.

Mohl by nám Liamův příklad pomoci lépe pochopit slova krále Benjamina, že máme být jako děti – poddajní, mírní, pokorní, trpěliví a plní lásky? (Viz Mosiáš 3:19.)

Tyto děti nám ukazují několik rysů, jež jsou dětem vlastní a jež potřebujeme rozvíjet nebo v sobě znovu objevit, abychom mohli vstoupit do království nebeského. Jsou to bystří duchové neposkvrnění světem – učenliví a plní víry. Není divu, že Spasitel má malé děti zvláště rád a cení si jich.

Jeho láskyplná služba dětem je ze všech mimořádných událostí při Spasitelově návštěvě Ameriky tou nejpozoruhodnější. Je dojemné, jak projevil zájem o každé dítě.

„[Ježíš] bral jejich malé děti, jedno po druhém, a žehnal jim a modlil se za ně k Otci.

A když to učinil, plakal opět. …

A promluvil k zástupu a pravil jim: Pohleďte na maličké své.“ (3. Nefi 17:21–23.)

Starší M. Russell Ballard nás učil o důležitosti Spasitelova nabádání: „Pohleďte na maličké své“, když pronesl tato slova: „Všimněte si, že Ježíš neřekl, abychom se na ně jen ‚letmo podívali‘, ‚příležitostně je pozorovali‘ nebo ‚se občas podívali jejich směrem‘. Řekl, abychom na ně pohleděli. Pro mě to znamená, že je máme vnímat očima a srdcem; máme v nich vidět a oceňovat to, co opravdu jsou – duchovní děti našeho Nebeského Otce s božskými vlastnostmi.“ (“Behold Your Little Ones,” Tambuli, Oct. 1994, 40; zvýraznění přidáno).

A nejlépe můžeme hledět na své maličké ve své rodině. Domov je místo, kde se všichni můžeme společně učit a růst. Této pravdě učí jedna naše krásná píseň Primárek:

Právě zde, v rodinách, v atmosféře lásky, vidíme a osobněji oceňujeme božské vlastnosti Jeho duchovních dětí. Právě zde, v rodinách, může být naše srdce obměkčeno a s pokorou se toužíme změnit, být více jako malé děti. Takto se můžeme stát více takovými, jako je Kristus.

Připravila vás nějaká životní zkušenost o srdce naplněné vírou a o onu dětskou víru, kterou jste kdysi měli? Pokud ano, rozhlédněte se po dětech ve svém životě. A pak se podívejte znovu. Mohou to být děti ve vaší rodině, děti sousedů nebo z Primárek ve vašem sboru. Jsme-li ochotni učit se srdcem a řídit se příkladem dětí, jejich božské vlastnosti mohou být klíčem, který uvolní náš vlastní duchovní růst.

Vždy budu vděčná za požehnání, jež dostávám skrze své děti. Příklady každého z nich mě učí tomu, co potřebuji. Pomáhají mi měnit se k lepšímu.

S pokorou, avšak s jistotou dosvědčuji, že Ježíš je Kristus. On je ten dokonalý Syn – poddajný, mírný, pokorný, trpělivý a tak plný lásky. Kéž nás srdce vede k tomu, abychom se řídili Jeho příkladem a byli jako malé děti, a tak se navrátili do svého nebeského domova, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.