Věřím, že mám být čestná a poctivá

Drahé mladé ženy, je pro mě velkou výsadou a příležitostí, že dnes večer mohu stát před vámi. Je na vás krásný a inspirující pohled.

Tématem Vzájemného sdružení pro rok 2011 je třináctý článek víry. Když jsem se letos účastnila setkání mládeže a shromáždění svátosti, slyšela jsem, jak mladí muži a mladé ženy hovoří o tom, co pro ně třináctý článek víry znamená a jak se vztahuje na jejich život. Mnozí vědí, že je to poslední článek víry, nejdelší a nejtěžší na zapamatování, a doufají, že je biskup nepožádá, aby právě tento článek víry odříkali zpaměti. Mnozí z vás však také chápou, že třináctý článek víry je něco mnohem více.

Třináctý článek víry je vodítko pro spravedlivé, křesťanské žití. Na okamžik si představte, jaký by náš svět byl, kdyby se všichni rozhodli žít podle toho, čemu třináctý článek víry učí: „Věříme, že máme býti čestní, pravdiví, cudní, dobrotiví, ctnostní a že máme činiti dobro všem lidem; vskutku, můžeme říci, že následujeme nabádání Pavlovo – věříme všem věcem, doufáme ve všechny věci, snášeli jsme mnohé věci a doufáme, že budeme schopni snésti všechny věci. Je-li cokoli ctnostné, milé nebo dobropověstné nebo chvályhodné, o to usilujeme.“

President Thomas S. Monson ve svém prvním proslovu, který jako prorok přednesl na nedělním dopoledním zasedání generální konference, citoval Pavlovo nabádání z Filipenským 4:8, jež inspirovalo mnoho zásad z třináctého článku víry. President Monson připustil, že žijeme v náročné době, a poskytl nám povzbuzení. Řekl: „Kéž se během svého někdy poněkud nejistého putování smrtelností … řídíme radou apoštola Pavla, která nám pomůže zůstat v bezpečí a na správné cestě.“¹

Dnes večer bych se chtěla zaměřit na dvě vzájemně si blízké zásady z třináctého článku víry, které nám nepochybně pomohou „zůstat v bezpečí a na správné cestě“. O těchto důležitých zásadách čestnosti a poctivosti mám silné svědectví a jsem jim oddaná.

Zaprvé věřím, že mám být čestná. Co to znamená být čestná? V brožuře Věrni víře se uvádí: „Být čestným znamená být v každé chvíli upřímným, pravdivým a nepodvádět.“² Být čestným je přikázání od Boha³ a „naprostá čestnost je nezbytná pro naše spasení“⁴.

President Howard W. Hunter učil, že musíme být ochotni být naprosto čestní. Řekl:

„Před několika lety visely na chodbách a u vchodů do našich kaplí plakáty s nápisem ‚Buď sám k sobě čestný‘. Většina z nich se týkala malých, obyčejných záležitostí života. Právě na nich se zásada čestnosti pěstuje.

Někteří lidé připouštějí, že být nepoctivý ve velkých věcech je morálně špatné, avšak mají za to, že je to omluvitelné v případě věcí méně podstatných. Je opravdu nějaký rozdíl mezi nečestností, v níž jde o tisíc dolarů, a jinou, která se týká několika centů? … Existují opravdu nějaké stupně nečestnosti podle toho, zda jde o něco velkého, nebo malého?“

President Hunter pokračuje: „Chceme-li mít společenství Pána a Ducha Svatého, musíme být čestní sami k sobě, čestní k Bohu a čestní k bližním. Tak získáme opravdovou radost.“⁵

Jsme-li čestní ve všech věcech, velkých i malých, máme klidnou mysl a čisté svědomí. Naše vztahy se obohacují, protože jsou založeny na důvěře. A největším požehnáním, které získáváme, když jsme čestní, je to, že se můžeme těšit společenství Ducha Svatého.

Chtěla bych se s vámi podělit o jednoduchý příběh, který posílil mé odhodlání být čestná ve všech věcech:

„Jistý muž … se jednou večer vypravil na sousedovo pole krást kukuřici. Vzal s sebou svého malého chlapce, jenž měl sedět na plotě a hlídat, aby ho mohl varovat, kdyby někdo přicházel. Muž, s velkým pytlem přes rameno, přeskočil plot, a ještě než se pustil do trhání kukuřice, rozhlédl se nejprve na jednu a pak na druhou stranu, a když nikoho neviděl, chystal se plnit pytel. … [V tu chvíli však chlapec vykřikl]:

‚Tati, nepodíval ses ještě na jednu stranu! … Zapomněl ses podívat nahoru.‘“⁶

Když jsme pokoušeni k nečestnosti, a toto pokušení přichází na nás všechny, můžeme si myslet, že se o tom nikdo nedozví. Tento příběh nám připomíná, že náš Nebeský Otec ví o všem a že se nakonec budeme zodpovídat Jemu. Tato znalost mi pomáhá, abych se stále snažila žít přesně podle tohoto závazku: „Věřím, že mám být čestná.“

Druhou zásadou, které učí třináctý článek víry, je: „Věřím, že mám být poctivá.“ Slovo poctivý znamená podle slovníku přímý, svědomitý, opravdový nebo pořádný.⁷

Mám ráda britský klasický román Jane Eyrová, který napsala Charlotte Brontëová a který vyšel knižně v roce 1847. Hlavní hrdinka Jana Eyrová je chudá osiřelá dospívající dívka, jež je příkladem toho, co je to „být poctivý“. V tomto smyšleném vyprávění pan Rochester miluje slečnu Eyrovou, ale nemůže si ji vzít. Proto ji žádá, aby s ním žila bez výsady sňatku. Slečna Eyrová pana Rochestera také miluje a na okamžik podléhá pokušení při otázce, již si klade: „Komu na tobě vlastně záleží? Nebo komu může ublížit to, co děláš?“

Svědomí jí však rychle odpovídá: „Mně na sobě záleží. Čím více jsem opuštěná, bez přátel a nezaopatřená, tím více si budu sama sebe vážit. Budu dodržovat zákon, jejž dal Bůh. … Zákony a zásady nejsou pro okamžiky, kdy nás nic nepokouší – jsou určeny pro chvíle, jako je tato. … Kdybych je mohla libovolně porušovat, jakou by měly hodnotu? Mají svou hodnotu – tomu jsem vždy věřila. … Promyšlené názory, uvážená rozhodnutí, to je vše, čeho se mohu v tuto chvíli držet – o to se mohu opřít.“⁸

V zoufalé chvíli pokušení zůstala Jana Eyrová věrna svému přesvědčení, důvěřovala zákonu danému Bohem a postavila se pevně proti pokušení.

Jsme-li věrni svému přesvědčení, ač to není populární, snadné nebo zábavné, udržuje nás to bezpečně na cestě vedoucí k věčnému životu s naším Nebeským Otcem. Líbí se mi tento obrázek, který namalovala jedna mladá žena, aby jí připomínal, že touží zažívat radost z věčného života s Nebeským Otcem.

Poctivost nám také umožňuje mít pozitivní vliv na život druhých. Nedávno jsem slyšela tento inspirující příběh o mladé ženě, jež díky svému odhodlání zůstat věrná svému přesvědčení měla velký vliv na život jiné mladé ženy.

Kristi a Jenn spolu před několika lety v Hurstu v Texasu chodily na střední škole do pěveckého sboru. Ačkoli se navzájem moc neznaly, Jenn jednoho dne zaslechla, jak Kristi mluví s kamarádkami o náboženství a o různých věcech, kterým věří, a o oblíbených příbězích v Bibli. Když se Jenn s Kristi nedávno opět setkala, vyprávěla jí tento příběh:

„Bylo mi líto, že nevím nic o tom, o čem jste s kamarádkami mluvily, a tak jsem si k Vánocům přála od rodičů Bibli. Dostala jsem ji a začala jsem ji číst. Tak začala má duchovní cesta a mé hledání pravé církve. … Uplynulo dvanáct let. Během té doby jsem navštívila několik církví a na bohoslužby jsem chodila pravidelně, ale stále jsem měla pocit, že mi něco chybí. Jednou večer jsem poklekla a prosila jsem o poznání, co dělat. Té noci se mi zdálo o tobě, Kristi. Neviděla jsem tě od doby, kdy jsme vyšly ze střední školy. Říkala jsem si, že to byl zvláštní sen, ale nepřikládala jsem mu důležitost. O tobě se mi ale zdálo znovu ještě další tři noci. Lámala jsem si hlavu, co ty sny znamenají. Vzpomněla jsem si, že jsi mormonka. Podívala jsem se na stránky Církve. První věc, kterou jsem našla, bylo Slovo moudrosti. Má matka zemřela před dvěma roky na rakovinu plic. Byla kuřačka, a tak čtení o Slovu moudrosti opravdu ťalo do živého. Později jsem byla na návštěvě u otce. Seděla jsem u něj v obývacím pokoji a začala jsem se modlit. Poprosila jsem, abych poznala, kam jít a co dělat. V tu chvíli se v televizi objevila reklama Církve. Zapsala jsem si číslo a ještě ten večer jsem tam zavolala. Misionáři mi zavolali za tři dny a ptali se, zda mi mohou přinést domů Knihu Mormonovu. Řekla jsem: ‚Ano.‘ Za tři a půl měsíce jsem se nechala pokřtít. Za dva roky jsem se v Církvi seznámila s manželem. Vzali jsme se v chrámu Dallas. Nyní jsme rodiči dvou nádherných malých dětí.

Chtěla jsem ti, Kristi, poděkovat. Byla jsi po celou střední školu skvělým příkladem. Byla jsi laskavá a ctnostná. Misionáři mě učili lekcím a vyzvali mě ke křtu, ale ty jsi byla má třetí misionářka. Svými skutky jsi zasela semínko a díky tobě se můj život opravdu zlepšil. Nyní mám věčnou rodinu. Naše děti budou vyrůstat se znalostí plnosti evangelia. Je to největší požehnání, jež může kdokoli z nás získat. Ty jsi mi ho pomohla získat do života.“

Když jsem si já povídala s Kristi, řekla mi: „Někdy posloucháme ten seznam vlastností ve třináctém článku víry a máme pocit, že na to nestačíme. Já však vím, že když budeme podle těchto měřítek žít a snažit se následovat Kristův příklad, můžeme udělat něco důležitého. … Cítím se velmi podobně jako Ammon v Almovi 26:3, kde říká: ‚To je ono požehnání, jež na nás bylo vloženo, že jsme byli učiněni nástrojem v rukou Božích, abychom uskutečnili toto veliké dílo.‘“

Modlím se za každou z vás, abyste nejen prohlašovaly „Věřím, že mám být čestná a poctivá.“, ale abyste měly odhodlání podle tohoto slibu každý den žít. Modlím se, aby vás při tom posilovala moc, láska a požehnání Nebeského Otce a abyste odváděly práci, kvůli níž sem byla každá z vás poslána. Toto říkám ve jménu Ježíše Krista, amen.