Čiňte bez otálení to, co je správné, ve správný čas

V dnešní době žije mnoho lidí uprostřed smutku a velkého zmatku. Nenalézají odpovědi na otázky a nedokáží uspokojit své potřeby. Někteří ztratili smysl pro štěstí a radost. Proroci prohlašují, že pravé štěstí se nalézá v následování Kristova příkladu a učení. On je náš Spasitel, náš učitel a náš dokonalý příklad.

Jeho život byl život naplněný službou. Když sloužíme bližním, pomáháme těm, kteří jsou v nouzi. Přitom však můžeme nalézt řešení i pro své vlastní obtíže. Když napodobujeme Spasitele, projevujeme lásku našemu Nebeskému Otci a Jeho Synu, Ježíši Kristu, a stáváme se více takovými, jako jsou Oni.

Král Beniamin mluvil o důležitosti služby, když řekl, že když jsme „ve službě bližních svých, [jsme] pouze ve službě svého Boha“¹. Každý má příležitosti k tomu, aby poskytoval službu a projevoval lásku.

President Thomas S. Monson nás požádal, abychom šli do „záchranné akce“ a sloužili druhým. Řekl: „Zjistíme, že ti, kterým sloužíme, kteří již pocítili díky naší práci dotek Mistrovy ruky, ani nedokáží vysvětlit změnu, která nastává v jejich životě. Osvojují si přání věrně sloužit, kráčet pokorně a žít více tak, jak žil Spasitel. Když obdrží duchovní zrak a zahlédnou zaslíbení věčnosti, opakují slova slepce, kterému Ježíš navrátil zrak: ‚Než to vím, že byv slepý, nyní vidím.‘“²

Každý den máme příležitost pomáhat a sloužit – tím, že budeme bez otálení dělat to, co je správné, ve správný čas. Pomyslete na mnohé, kteří nemohou najít práci nebo jsou nemocní, na ty, kteří se cítí osamělí a kteří si dokonce myslí, že je vše ztraceno. Jak můžete pomoci? Představte si, že vám zavolá soused, který uvízl v dešti s porouchaným autem, a požádá o pomoc. Co je správné pro něho udělat? Kdy je správný čas to udělat?

Vzpomínám si na den, kdy jsme jako rodina šli do centra Mexico City nakoupit oblečení pro naše dvě děti. Byly velmi malé. Našemu staršímu synovi byly sotva dva roky, a mladší syn měl rok. Ulice byla přeplněná lidmi. Když jsme nakupovali a drželi přitom děti za ruku, na chvíli jsme se zastavili, abychom se na něco podívali, a aniž bychom si to uvědomili, ztratili jsme našeho staršího syna! Nevěděli jsme jak, ale prostě s námi nebyl. Ani na moment jsme neotáleli a rozběhli jsme se ho hledat. Hledali jsme ho a volali, pociťovali jsme obrovskou úzkost a mysleli jsme si, že jsme ho možná ztratili navždy. V mysli jsme úpěnlivě prosili Nebeského Otce, aby nám ho pomohl najít.

Zakrátko jsme ho našli. Stál u obchodu a nevinně se díval na hračky za výlohou. Objímali jsme ho a líbali a slíbili jsme si, že budeme své děti pečlivě hlídat, aby se nám už žádné nikdy neztratilo. Naučili jsme se, že k záchraně našeho syna nebylo potřeba uspořádat plánovací schůzku. Prostě jsme jednali – šli jsme hledat někoho, kdo se ztratil. Také jsme si uvědomili, že náš syn si vůbec neuvědomil, že se ztratil.

Bratři a sestry, mnozí jsou možná z nějakého důvodu ztraceni z našeho pohledu a ani nevědí, že se ztratili. Pokud se zpozdíme, mohli bychom je ztratit navždy.

Pro mnohé z těch, kteří potřebují naši pomoc, není nutné vytvářet nové programy nebo podnikat něco, co je komplikované nebo nákladné. Potřebují pouze naše odhodlání sloužit – činit bez otálení to, co je správné, ve správný čas.

Když se Spasitel zjevil lidu z Knihy Mormonovy, dal nám velký příklad spočívající v tom, že nemáme čekat s poskytováním úlevy těm, kteří ztratili smysl pro štěstí a radost. Když učil lid, viděl, že nerozumějí všem Jeho slovům. Vyzval je, aby šli domů a přemítali o tom, o čem k nim promlouval. Řekl jim, aby se modlili k Otci a připravili se na to, že nazítří opět přijdou, až se On vrátí, aby je učil.³

Když domluvil, rozhlédl se po zástupu a spatřil, že pláčou, neboť si velmi přáli, aby s nimi zůstal.

„A on jim pravil: Vizte, nitro mé je naplněno soucitem vůči vám.

Máte mezi sebou nějaké, kteří jsou nemocní? Přiveďte je sem. Máte nějaké, kteří jsou chromí nebo slepí nebo kulhající nebo zmrzačení nebo malomocní nebo ochrnutí nebo kteří jsou hluší anebo jakkoli sužovaní? Přiveďte je sem a já je uzdravím, neboť mám s vámi soucit; nitro mé je plné milosrdenství.“⁴

A oni k Němu přiváděli nemocné a On je uzdravil. Zástup se sklonil k Jeho nohám, uctíval Ho a líbal Mu nohy, „natolik, že smáčeli jeho nohy svými slzami“. Pak jim přikázal, aby přivedli své malé děti, a On jednomu po druhém požehnal.⁵ To je vzor, který nám dal Spasitel. Má lásku pro všechny, ale nikdy neztrácí z pohledu ani jediného.

Vím, že náš Nebeský Otec je milující, chápavý a trpělivý. Podobně nás miluje i Jeho Syn, Ježíš Kristus. Poskytují nám pomoc prostřednictvím svých proroků. Naučil jsem se, že následujeme-li proroky, jsme v bezpečí. „Záchranná akce“ stále pokračuje. President Monson řekl: „Pán od nás očekává, že budeme přemýšlet. Očekává, že budeme jednat. Očekává, že budeme pracovat. Očekává, že budeme mít svědectví. Očekává, že budeme oddaní.“⁶

Máme zodpovědnost a velkou příležitost. Mnozí potřebují znovu pocítit sladkou chuť štěstí a radosti plynoucí z aktivity v Církvi. Ono štěstí pochází z přijetí obřadů, z uzavírání posvátných smluv a z jejich dodržování. Pán potřebuje, abychom jim pomohli. Čiňme bez otálení to, co je správné, ve správný čas.

Svědčím o tom, že Bůh žije a že je náš Otec. Ježíš Kristus žije a dal svůj život, abychom se mohli vrátit do přítomnosti našeho Nebeského Otce. Vím, že je náš Spasitel. Vím, že Oni svou nekonečnou laskavost neustále projevují. Vydávám svědectví o tom, že president Thomas S. Monson je Jejich prorokem a že toto je jediná pravá Církev na tváři země. Vím, že Prorok Joseph Smith je prorokem Znovuzřízení. Svědčím o tom, že Kniha Mormonova je slovo Boží. Poskytuje nám vedení a vzory, které máme následovat, abychom se stali více takovými, jakými jsou Bůh a Jeho Milovaný Syn. To prohlašuji ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, amen.