Učte podle Ducha

Když jsem byl před mnoha lety se svým společníkem v misionářském výcvikovém středisku, uslyšel jsem, jak dětský hlásek říká: „Babičko, to jsou skuteční misionáři?“ Otočil jsem se a uviděl jsem dívenku, která se držela babičky za ruku a ukazovala na mne a mého společníka. Podal jsem jí s úsměvem ruku, pohlédl jsem jí do očí a řekl jsem: „Ahoj, jsem starší Richardson, a my jsme skuteční misionáři.“ Dívenka se na mě podívala s rozzářenou tváří, celá nadšená, že je ve společnosti pravých misionářů.

Díky tomuto zážitku jsem odcházel s obnoveným zasvěcením. Toužil jsem být takovým misionářem, abych splnil očekávání Spasitele, své rodiny i této dívenky. Další dva roky jsem usilovně pracoval na tom, abych jako skutečný misionář vypadal, myslel, jednal a obzvlášť učil.

Když jsem se vrátil domů, postupně se stalo zřejmým, že jsem sice opustil misii, ale že misie neopustila mne. Popravdě si i po všech těch letech stále myslím, že misie mi dala ty nejlepší dva roky přípravy pro můj život. Jednou z věcí, která se mnou po misii nečekaně zůstala, byl hlas oné dívenky. Nyní jsem však v duchu slýchával: „Babičko, je to skutečný nositel kněžství?“ „Babičko, je to skutečný manžel nebo skutečný otec?“ Nebo: „Babičko, je to skutečný člen Církve?“

Poznal jsem, že klíčem k tomu, abychom se v každém ohledu svého života stali skutečnými, je naše schopnost učit takovým způsobem, který neomezuje schopnost učit se. Ve skutečném životě se potřebujeme skutečně učit, což závisí na tom, zda jsme skutečně učeni. „Zodpovědnost učit [efektivně] není omezena [jen] na ty, kteří mají oficiální povolání jako učitelé.“¹ Zodpovědnost učit má ve skutečnosti každý člen rodiny, každý církevní vedoucí a každý člen Církve (včetně mládeže a dětí).

Přestože jsme všichni učiteli, musíme plně pochopit, že tím skutečným učitelem a svědkem veškeré pravdy je Duch Svatý. Ti, kteří tuto zásadu plně nechápou, se buď snaží převzít roli Ducha Svatého a vše udělat sami, nebo Ducha zdvořile pozvou, aby byl s nimi, ale aby hrál jen vedlejší roli, nebo věří, že své učení zcela přenechávají na Duchu, i když ve skutečnosti vlastně učí „bez přípravy“. Všichni rodiče, vedoucí a učitelé mají zodpovědnost učit „Duchem“². Nemají učit „než přijde Duch“ nebo „až Duch odejde“, ale „Duchem“, aby Duch mohl učit pravdě bez omezování.

Moroni nám pomáhá porozumět, jak můžeme učit Duchem, aniž bychom Ducha Svatého jako skutečného učitele nahrazovali, oslabovali nebo zavrhovali. Moroni řekl, že Svatí řídili své záležitosti „podle působení Ducha“³. To vyžaduje víc než pouze to, aby byl Duch s námi. Řídit se „podle“ Ducha Svatého znamená, že možná bude nutné změnit způsob, jakým učíme, abychom napodobili způsob, kterým učí Duch Svatý. Když sladíme svůj způsob se způsobem Ducha Svatého, Duch Svatý bude moci učit a svědčit bez omezení. Důležitost sladění lze ilustrovat následujícím příkladem.

Před mnoha lety jsem s dětmi lezl na vrchol oregonské hory South Sister, která měří 3 157 metrů. Po několika hodinách jsme narazili na dlouhý svah s 45stupňovým sklonem tvořený drobnými sopečnými kamínky. Vrchol byl na dohled, a tak jsme pokračovali, ale zjistili jsme, že se nám noha při každém kroku zaboří do kamínků a my sklouzneme o kousek zpět. Můj dvanáctiletý syn rázně postupoval, zatímco já jsem zůstal se svou osmiletou dcerou pozadu. Brzy se dostavila únava a zklamání a dcera byla nešťastná, protože si myslela, že se za bratrem na vrchol nedostane. Nejprve jsem pocítil nutkání ji nést. Můj duch byl ochotný, ale mé tělo bylo naneštěstí slabé. Usedli jsme na kameny, vyhodnotili jsme situaci a vymysleli jsme nový plán. Řekl jsem jí, aby se rukama pevně chytla zadních kapes mých kalhot a – to nejdůležitější – jakmile zvednu nohu, abych udělal krok, aby rychle dala svou nohu na stejné místo. Dcera napodobovala každý můj pohyb a pevně se držela mých kalhot, které ji táhly vzhůru. Po jisté době, která se zdála jako věčnost, jsme stanuli na vrcholu hory. Dceřin výraz vítězství a uspokojení byl k nezaplacení. A ano, dcera i syn jsou podle mě skutečnými horolezci.

Úspěch mé dcery byl důsledkem její usilovné snahy a toho, že dobře napodobovala způsob, jakým jsem lezl já. Když své pohyby sladila s mými, docílili jsme společného rytmu, který mi umožnil plně zužitkovat mou energii. Totéž platí, když učíme „podle působení Ducha“. Když svůj způsob učení slaďujeme se způsobem Ducha Svatého, Duch nás posiluje a současně není omezován. Mějte toto na mysli a uvažujte prosím o dvou základních „působeních Ducha“, která stojí za to napodobovat.

Zaprvé – Duch Svatý učí jednotlivce velice osobním způsobem. To nám umožňuje, abychom důvěrně poznali pravdu sami pro sebe. Kvůli různorodosti našich potřeb, okolností a pokroku nás Duch Svatý učí tomu, co musíme znát a dělat, abychom se mohli stát tím, kým máme být. Povšimněte si prosím, že zatímco Duch Svatý učí „pravdu ohledně všech věcí“⁴, neučí všechnu pravdu najednou. Duch učí pravdě „řádku za řádkou, předpis za předpisem, tu trochu a tam trochu“⁵.

Ti, kteří učí podle Ducha, vědí, že učí lidi, nikoli lekce. Takoví učitelé odolávají nutkání odučit vše, co je v příručce, nebo vše, co se o tomto tématu dozvěděli, a zaměřují se raději na to, co jejich rodina nebo členové třídy potřebují znát a dělat. Rodiče, vedoucí a učitelé, kteří napodobují způsob, jakým učí Duch, rychle pochopí, že skutečné učení vyžaduje mnohem víc než jen povídání a vykládání. V důsledku toho se úmyslně odmlčují a naslouchají, pozorně sledují a poté rozpoznávají, co dělat dál.⁶ Když tak činí, Duch Svatý má možnost učit jak studenty, tak učitele tomu, co mají dělat a říkat.⁷

Zadruhé – Duch Svatý nás učí tak, že nás vyzývá, nabádá, povzbuzuje a inspiruje k činu. Kristus nás ujistil, že pravdu poznáme tehdy, když žijeme a jednáme podle nauky.⁸ Duch nás vede, řídí a ukazuje nám, co máme dělat.⁹ Neudělá pro nás však to, co pro sebe můžeme udělat jen my sami. Duch Svatý se nemůže učit za nás, nemůže za nás pociťovat nebo za nás jednat, protože to by bylo v rozporu s naukou o svobodě jednání. Může nám však pomáhat v různých situacích a vyzývat nás, abychom se učili, pociťovali a jednali.

Ti, kteří učí podle Ducha, pomáhají druhým tím, že je vyzývají, povzbuzují a poskytují jim příležitosti používat svobodu jednání. Rodiče, vedoucí a učitelé si uvědomují, že nemohou pociťovat, učit se či dokonce činit pokání za svou rodinu, za shromážděné nebo za členy třídy. Neptají se: „Co mohu udělat pro své děti, členy třídy nebo druhé?“, ale spíše „Jak mám vybídnout ty, kteří jsou kolem mne, k tomu, aby poznali danou věc sami pro sebe a jak jim v tom mohu pomoci?“ Rodiče, kteří napodobují působení Ducha Svatého, vytvářejí domov, v němž se rodina učí žít v souladu s tím, co je hodnotné, místo aby se jen učila o hodnotách. Podobně místo toho, aby učitelé o naukách jen mluvili, pomáhají studentům porozumět naukám evangelia a žít podle nich. Když jednotlivci správně používají svobodu jednání, Duch Svatý není omezován.

Při současné situaci ve světě naléhavě ve svém domově, na schůzkách a ve třídách evangelia potřebujeme skutečné studium i výuku. Vím, že váš úkol zlepšovat se vám někdy může připadat příliš těžký. Prosím, nebuďte ze svého pokroku zklamáni. Vrátím se k zážitku, který jsem měl s dětmi při lezení. Dohodli jsme se, že vždy, když budeme odpočívat, místo toho, abychom se zaměřovali jen na to, jak daleko ještě musíme jít, se ihned otočíme a podíváme se z kopce dolů. Potěšíme se výhledem a řekneme si: „Podívejte, jak daleko jsme již došli.“ Potom se zhluboka nadechneme, rychle se otočíme směrem ke kopci a začneme zase krok za krokem stoupat. Bratři a sestry, vy dokážete vychovávat, vést a učit podle působení Ducha. Vím, že to dokážete. Svědčím vám o tom, že to dokážete a že změníte mnohé životy.

Ve svém životě jsem byl požehnán skutečnými učiteli, kteří učili s Duchem a především Duchem. Vyzývám vás, abyste sladili svůj způsob výuky s tím, jak učí Duch Svatý, ve všem, co děláte. Svědčím, že Ježíš Kristus je náš Spasitel a že Jeho evangelium je znovuzřízeno. Proto musíme být skutečnými rodiči, skutečnými vedoucími, skutečnými učiteli a skutečnými studenty. Svědčím, že Bůh vám ve vašem úsilí bude pomáhat – v posvátném jménu našeho Spasitele, Ježíše Krista, amen.