Obráceni k Jeho evangeliu skrze Jeho Církev

Miluji evangelium Ježíše Krista a také Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Někdy používáme výrazy evangelium a Církev jako zaměnitelné, ony však totožné nejsou. Jsou však dokonale propojené, a potřebujeme je oba.

Evangelium je vznešeným Božím plánem, který nám, jako Jeho dětem, dává příležitost získat vše, co má Otec. (Viz NaS 84:38.) Tomu se říká věčný život a je to popisováno jako „největší ze všech darů Božích“ (NaS 14:7). Zásadní součástí tohoto plánu je naše pozemská zkušenostdoba k osvojení si víry (viz Moroni 7:26), k pokání (viz Mosiáš 3:12) a ke smíření se s Bohem (viz Jákob 4:11).

Jelikož naše smrtelné slabosti a „protiklad ve všech věcech“ (2. Nefi 2:11) činí tento život velice obtížným a jelikož se nemůžeme sami očistit od svých hříchů, bylo zapotřebí Spasitele. Když Elohim, věčný Bůh a Otec všech duchů, předložil svůj plán spasení, byl mezi námi jeden, který řekl: „Zde jsem, pošli mne.“ (Abraham 3:27.) Jeho jméno bylo Jehova.

Díky tomu, že byl Jehova duchovně i tělesně zrozen z Nebeského Otce, byl obdařen všemocností, aby přemohl svět. Díky tomu, že byl zrozen z pozemské matky, byl podroben bolesti a utrpení smrtelnosti. Velký Jehova byl také nazýván Ježíšem a dodatečně dostal titul Kristus, což znamená Mesiáš nebo Pomazaný. Vrcholným úspěchem Ježíše Krista bylo Usmíření, při kterém „sestoupil pod všechny věci“ (NaS 88:6), což Mu umožnilo, aby za každého z nás zaplatil výkupné.

Ježíš Kristus během své pozemské služby založil Církev a vybudoval ji na základě apoštolů a proroků. (Viz Efezským 2:20.) V této dispensaci plnosti časů (viz NaS 128:18) Pán znovuzřídil to, co již kdysi bylo, a výslovně Proroku Josephu Smithovi řekl: „Já zřídím církev rukou tvou.“ (NaS 31:7.) Ježíš Kristus byl a je hlavou své Církve a na zemi ho zastupují proroci, kteří jsou nositeli apoštolské pravomoci.

Tato Církev je úžasná. Její organizace, efektivnost a naprosté dobro jsou ctěny všemi, kteří se jí upřímně snaží porozumět. Církev má programy pro děti, mládež, muže i ženy. Má již více než 18 000 krásných sborových domů. Majestátné chrámynyní jich je 136zdobí zemi a dalších 30 je ve výstavbě nebo oznámeno. Misionáři na plný úvazek v počtu převyšujícím 56 000, sestávající z mladých i starších, slouží ve 150 zemích. Celosvětová humanitární práce Církve je nádherným projevem štědrosti našich členů. Náš systém sociální péče pečuje o naše členy a podporuje soběstačnost způsobem, jakého jinde není. V této Církvi máme neplacené nesobecké vedoucí a společenství Svatých, kteří si jsou ochotni úžasným způsobem navzájem sloužit. Na celém světě není nic, co by se této Církvi vyrovnalo.

Když jsem se narodil, naše rodina žila v malém domku na pozemku jednoho z velkých a historických sborových domů Církve, tabernáklu Honolulu. Nyní se omlouvám drahým přátelům z předsedajícího biskupstva, kteří dohlížejí na Církevní nemovitosti, že jsem jako chlapec skrz naskrz prolezl každý kout tohoto pozemku, počínaje dnem zavodněného ozdobného jezírka až po vnitřek vrcholu velkolepé osvětlené věže. Dokonce jsme se (po vzoru Tarzana) houpali na dlouhých větvích obrovských fíkovníků, které na pozemku rostou.

Církev nám byla vším. Navštěvovali jsme spoustu shromáždění, více než jich je dnes. Ve čtvrtek odpoledne byly Primárky. V úterý ráno bylo shromáždění Pomocného sdružení. Ve středu večer bylo Vzájemné sdružení pro mládež. V sobotu byly činnosti a akce sboru. V neděli ráno šli muži a mladí muži na kněžské shromáždění. V poledne jsme navštěvovali Nedělní školu. Večer jsme se pak vraceli na shromáždění svátosti. Když spočteme příchody, odchody a shromáždění, tak se zdálo, že celá neděle a většina ostatních dnů týdne byly pohlceny církevními činnostmi.

Přestože jsem tam chodil rád, právě během klukovských let jsem poprvé získal pocit, že v tom musí být ještě něco víc. Když mi bylo pět let, v tabernáklu se konala významná konference. Šli jsme po cestě vedoucí podél našeho domku a přešli můstek, který vedl k majestátnímu sborovému domu, a usedli jsme do zhruba desáté řady veliké kaple. President Církve David O. McKay shromáždění předsedal a také na něm mluvil. Nepamatuji si nic z toho, co řekl, ale živě si vzpomínám na to, co jsem viděl a pociťoval. President McKay měl na sobě oblek krémové barvy a se svými vlnitými bílými vlasy působil vznešeně. Dle ostrovní tradice měl kolem krku trojitý věnec z rudých karafiátů. Když mluvil, pociťoval jsem něco silného a velmi osobního. Později jsem pochopil, že jsem pociťoval vliv Ducha Svatého. Zazpívali jsme závěrečnou píseň.

Tato slova zpívalo téměř 2 000 lidí, ale mně se zdálo, jako by ta otázka byla určena pouze mně; chtěl jsem vstát a říct: „Já!“

Někteří začali o aktivitě v Církvi uvažovat jako o konečném cíli. V tom spočívá nebezpečí. Je možné být aktivním v Církvi a méně aktivním v evangeliu. Dovolte mi zdůraznit toto: aktivita v Církvi je velmi žádoucím cílem, ale sama o sobě nestačí. Aktivita v Církvi je vnějším ukazatelem naší duchovní touhy. Když navštěvujeme shromáždění, máme církevní zodpovědnosti a plníme je a sloužíme druhým, vidí to veřejnost.

Naproti tomu záležitosti evangelia jsou často méně viditelné a je těžší je změřit, ale pro věčnost mají větší důležitost. Například, kolik máme skutečně víry? Jak moc jsme kajícní? Jak významné jsou v našem životě obřady? Jakou pozornost věnujeme svým smlouvám?

Opakuji: potřebujeme Církev i evangelium. Účelem Církve je totiž pomoci nám žít podle evangelia. Často přemítáme: Jak může být někdo v mládí plně aktivní v Církvi a později už pak ne? Jak může dospělý, který pravidelně přicházel a sloužil, přestat chodit? Jak může člověk, kterého zklamal vedoucí nebo jiný člen, dovolit, aby to ukončilo jeho zapojení v Církvi? Důvodem možná je, že nebyli dostatečně obráceni k evangeliuk tomu, co se týká věčnosti.

Navrhuji tři elementární způsoby, kterými se evangelium může stát naším základem:

1. Prohlubme své porozumění Božství. Je nezbytné, abychom tři členy Božstva lépe poznali a pociťovali k nim lásku. Pozorně se modlete k Otci ve jménu Syna a vyhledávejte vedení Ducha Svatého. Modlitbu doprovázejte neustálým studiem a pokorným přemítáním, abyste nepřetržitě budovali neochvějnou víru v Ježíše Krista. „Neboť jak může člověk poznati pána, … jenž je pro něho cizincem a jenž je daleko od myšlenek a od záměrů srdce jeho?“ (Mosiáš 5:13.)

2. Zaměřme se na obřady a smlouvy. Pokud pro vás ještě nebyly vykonány některé nezbytné obřady, usilovně se připravujte na přijetí každého z nich. Poté se musíme ukáznit v tom, že budeme věrně žít podle svých smluv a každý týden budeme plně využívat daru svátosti. Mnozí z nás pravidelně nezažívají proměnu způsobenou jeho očistnou mocí, protože k tomuto svatému obřadu nechováme dostatek úcty.

3. Propojme Církev s evangeliem. Zaměříme-li se více na evangelium, Církev se nám v životě stane větším požehnáním, ne menším. Když na každé shromáždění přijdeme připraveni usilovat „o vědomosti, dokonce studiem a také vírou“ (NaS 88:118), naším učitelem bude Duch Svatý. Pokud se přijdeme pobavit, často budeme zklamáni. President Spencer W. Kimball jednou dostal otázku: „Co děláte, když se ocitnete na nudném shromáždění svátosti?“ On odpověděl: „To nevím. Nikdy jsem na žádném takovém nebyl.“ (Citoval Gene R. Cook, v Gerry Avant, „Learning Gospel Is Lifetime Pursuit“, Church News, Mar. 24, 1990, 10.)

Ve svém životě máme toužit po tom, co se událo poté, co Pán přišel k lidu Nového světa a založil svou Církev. V písmech se píše: „A stalo se, že tak [jeho učedníci] chodili mezi veškerým lidem Nefiovým a kázali evangelium Kristovo všem lidem na tváři země; a ti byli obráceni k Pánu a připojeni k církvi Kristově, a tak byl lid onoho pokolení požehnán.“ (3. Nefi 28:23.)

Pán si přeje, aby se členové Jeho Církve plně obrátili k Jeho evangeliu. To je jediný zaručený způsob, jakým můžeme získat duchovní bezpečí nyní a štěstí na věky. Ve jménu Ježíše Krista, amen.