On nás skutečně miluje

Rád trávím čas s misionáři na plný úvazek. Jsou plni víry, naděje a nelíčené pravé lásky. Misionářská služba se podobá životu vtěsnanému do 18 až 24 měsíců. Přijíždějí jako duchovní děti s velkou chutí se učit a vracejí se jako zkušení dospělípřipraveni čelit téměř jakýmkoli překážkám, které jim přijdou do cesty. Také mám rád oddané misionáře-seniory, kteří jsou plni trpělivosti, moudrosti a vnitřní jistoty. K mladistvé energii, jež je obklopuje, přidávají dar vyváženosti a lásky. Společně jsou mladí misionáři a starší páry mocnou a trvalou silou ve věci dobra, která má významný vliv na jejich život i na ty, kterých se jejich služba dotýká.

Nedávno jsem naslouchal dvěma těmto úžasným mladým misionářům, když mluvili o svých zážitcích a misionářské práci. V oné chvíli zamyšlení mluvili o těch, které toho dne kontaktovaliněkteří z nich byli přístupnější než jiní. Když o těchto okolnostech rozmlouvali, položili otázku: „Jak můžeme pomoci každému jednotlivci rozvinout touhu dozvědět se něco více o Nebeském Otci? Jak jim můžeme pomoci pocítit Jeho Ducha? Jak jim můžeme pomoci poznat, že je máme rádi?“

V duchu jsem viděl tyto dva mladé muže tři nebo čtyři roky po skončení jejich misie. Představoval jsem si, jak si našli věčnou společnici a jak slouží v kvoru starších nebo učí skupinu mladých mužů. Místo přemýšlení o zájemcích si kladli stejné otázky o členech svého kvora nebo o mladých mužích, kteří jim byli svěřeni do péče. Pochopil jsem, jak lze jejich misionářské zkušenosti použít jako vzor k tomu, aby pečovali o druhé po zbytek svého života. Když se tato armáda spravedlivých učedníků vrací z misie do mnoha zemí po celém světě, stávají se významnými spolupracovníky při budování Církve.

Lehi, prorok z Knihy Mormonovy, možná přemítal o stejných otázkách jako tito misionáři, když naslouchal reakci svých synů na pokyny a vidění, které obdržel: „A tak Laman a Lemuel, jsouce nejstarší, reptali proti otci. A reptali, protože neznali cesty Boha, který je stvořil.“ (1. Nefi 2:12.)

Možná každý z nás pocítil totéž zklamání, které zažil Lehi se svými dvěma nejstaršími syny. Když máme co do činění s dítětem, které se vzdaluje od pravdy, nebo se zájemcem, který nepřijímá závazek, nebo s lhostejným perspektivním starším, naše srdce, jako to Lehiho, se plní zármutkem, a ptáme se: „Jak jim mohu pomoci pociťovat Ducha a naslouchat Mu, aby nebyli pohlceni rušivými vlivy světa?“ Vybavují se mi dva verše, které nám mohou pomoci osvobodit se od těchto rušivých vlivů a pociťovat moc Boží lásky.

Nefi nám díky své vlastní osobní zkušenosti poskytuje klíč ke dveřím poznání: „Já, Nefi, … jsem velmi toužil znáti tajemství Boží, pročež, volal jsem k Pánu; a vizte, on mne navštívil a obměkčil mé srdce, takže jsem uvěřil všem slovům, která promlouval můj otec; pročež, nebouřil jsem se proti němu jako moji bratři.“ (1. Nefi 2:16.)

Když se probudí naše touha poznávat, umožňuje to našim duchovním schopnostem slyšet hlas nebe. Zjistit, jak probudit a živit onu touhu, je úkolem a zodpovědností každého z násmisionářů, rodičů, učitelů, vedoucích i členů. Když pociťujeme, jak nám tato touha naplňuje srdce, jsme připraveni poučit se z druhého verše, který chci zmínit.

V červnu 1831, když byla prvním církevním vedoucím předávána povolání, bylo Josephu Smithovi řečeno, že „Satan je všude v zemi a chodí oklamávaje národy“. Pán, aby potřel tyto rušivé vlivy, řekl, že nám dá „vzor ve všech věcech, [abychom] nemuseli býti oklamáni“. (NaS 52:14.)

Vzory jsou příklady, vodítka, opakující se kroky nebo cesty, které když člověk následuje, zůstává v souladu s Božími záměry. Budeme-li je následovat, budou nás udržovat pokornými, bdělými a schopnými rozpoznat hlas Svatého Ducha mezi hlasy, které nás rozptylují a odvádějí pryč. Poté nás Pán učí: „Ten, kdo se chvěje pod mocí mou, bude učiněn silným a bude přinášeti ovoce chvály a moudrosti, podle zjevení a pravd, které jsem vám dal.“ (NaS 52:17.)

Požehnání pokorné modlitby, pronesené s opravdovým záměrem, umožňuje Svatému Duchu dotknout se našeho srdce a pomáhá nám vzpomenout si na to, co jsme znali před narozením do smrtelnosti. Když lépe rozumíme plánu, který pro nás náš Nebeský Otec má, začínáme si uvědomovat svou zodpovědnost pomáhat druhým učit se o Jeho plánu a rozumět mu. S pomáháním druhým vzpomenout si úzce souvisí to, jak my sami žijeme podle evangelia a jak ho v životě uplatňujeme. Když skutečně žijeme podle evangelia tak, jak to učil Pán Ježíš Kristus, naše schopnost pomáhat druhým roste. Následující zážitek je příkladem toho, jak tato zásada může fungovat.

Dva mladí misionáři zaklepali na dveře s nadějí, že najdou někoho, kdo přijme jejich poselství. Dveře se otevřely, a poněkud statný muž je nepříliš laskavě pozdravil: „Myslím, že jsem vám už řekl, abyste u mě neklepali. Už jsem vás varoval, že jestli se ještě někdy vrátíte, nebude to příjemný zážitek. Nechte mě na pokoji.“ A rychle dveře zavřel.

Když misionáři odcházeli, ten starší a zkušenější z nich vzal toho mladšího kolem ramen, aby ho utěšil a povzbudil. Aniž by to věděli, onen muž je pozoroval z okna, aby se ujistil, že jeho slovům rozuměli. Byl si jist tím, že uvidí, jak se smějí a dělají si legraci z jeho úsečné reakce na jejich snahu ho navštívit. Když ale viděl tento projev laskavosti mezi dvěma misionáři, jeho srdce se rázem obměkčilo. Opět otevřel dveře a zavolal na misionáře, aby se vrátili a podělili se s ním o své poselství.

Když se podrobíme Boží vůli a žijeme podle Jeho vzoru, pociťujeme Jeho Ducha. Spasitel učil: „Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.“ (Jan 13:35.) Tato zásadamít se navzájem rádi a rozvíjet schopnost soustředit se na Krista v tom, jak myslíme, mluvíme a jednámeje nezbytná, máme-li se stát učedníky Krista a učiteli Jeho evangelia.

Probudíme-li tuto touhu, připravuje nás to na hledání slíbených vzorů jednání. Vyhledávání těchto vzorů nás vede k nauce Kristově, jak jí učil Spasitel a Jeho proročtí vedoucí. Jedním ze vzorů obsažených v této nauce je vytrvat do konce: „A požehnaní jsou ti, kteří onoho dne budou usilovati o nastolení mého Sionu, neboť oni budou míti dar a moc Ducha Svatého; a vytrvají-li do konce, budou posledního dne pozvednuti a budou spaseni ve věčném království Beránkově.“ (1. Nefi 13:37.)

Jakým hlavním způsobem můžeme využívat dar a moc Ducha Svatého? Je to moc, která přichází tehdy, když jsme věrnými učedníky Ježíše Krista. Je to naše láska k Němu a k našim bližním. A právě Spasitel definoval tento vzor lásky, když nás učil: „Přikázaní nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, abyste i vy milovali jeden druhého.“ (Jan 13:34.)

President Gordon B. Hinckley tuto zásadu potvrdil, když učil: „Milovat Pána není jen nějaká rada; není to jen nějaké přání. Je to přikázání. … Láska k Bohu je podstatou veškeré ctnosti, veškeré dobrotivosti, veškeré síly charakteru, veškeré věrnosti při konání toho, co je správné.“ („Words of the Living Prophet“, Liahona, Dec. 1996, 8.)

Otec ve svém plánu stanovil vzor rodiny, aby nám pomohl učit se moci lásky, používat ji a rozumět jí. V den, kdy vznikla má vlastní rodina, jsme šli s mou drahou Ann do chrámu a uzavřeli jsme smlouvu manželství. Tehdy jsem si myslel, jak moc ji miluji, ale teprve jsem začínal spatřovat vizi lásky. Tak jak nám do života postupně přicházely děti a vnoučata, naše láska se rozšiřovala a máme je rádi všechny stejně a v plné míře. Zdá se, že schopnost milovat dokáže růst bez jakéhokoli omezení.

Vnímání lásky našeho Nebeského Otce je jako gravitační síla z nebe. Když odstraníme rušivé vlivy, které nás táhnou ke světu a použijeme svobodu jednání k tomu, abychom hledali Boha, otevíráme srdce celestiálním silám, jež nás přitahují k Němu. Nefi popisuje jejich účinek slovy: „Až tělo mé bývalo stravováno“. (2. Nefi 4:21.) Tatáž moc lásky přiměla Almu zpívat „píseň vykupitelské lásky“. (Alma 5:26; viz také verš 9.) Na Mormona zapůsobily tak, že nás nabádal, abychom „[se modlili] … z celé síly srdce,“ abychom mohli být naplněni Jeho láskou. (Moroni 7:48.)

Novodobá i dávná písma nám na mnoha místech připomínají věčnou lásku Nebeského Otce k Jeho dětem. Jsem přesvědčen, že ruce našeho Nebeského Otce jsou neustále napřaženy, vždy připraveny obejmout každého z nás a každému z nás tichým a pronikavým hlasem říci: „Miluji tě.“

Díky vzoru rodiny danému z nebe lépe chápeme to, jak hluboce Nebeský Otec každého z nás miluje, a že každého miluje stejně a v plné míře. Svědčím o tom, že je to pravda. Bůh nás zná a miluje nás. Dává nám vizi Jeho svatého místa a povolává proroky a apoštoly, aby nás učili zásadám a vzorům, které nás přivedou zpět k Němu. Probudíme-li v sobě touhu poznat to sami pro sebe a pomáhat v tom druhým a budeme-li žít podle vzorů jednání, které objevíme, budou nás přitahovat k Němu. Svědčím o tom, že Ježíš je pravý Syn Boží, že je naším Příkladem, naším milovaným Vykupitelem, a to říkám ve jménu Ježíše Krista, amen.