Naladěni na tóny víry

Generální autority Církve se setkávají se členy po celém světě, a tak na vlastní oči vidíme, jakou silou ve věci dobra Svatí posledních dnů jsou. Chválíme vás za vše, co děláte, abyste žehnali životu všech lidí.

Ti z nás, kteří mají pověření ohledně veřejných záležitostí, dobře vědí, že mnozí představitelé ovlivňující veřejné mínění a novináři ve Spojených státech i ve světě stále více diskutují o Církvi a jejích členech. Jedinečná souhra okolností významně zvýšila zájem veřejnosti o Církev.¹

Mnozí z těch, kteří o Církvi píší, se upřímně snaží porozumět našim členům a nauce. Jsou ohleduplní a snaží se být objektivní, za což jsme jim vděční.

Také si ale uvědomujeme, že mnozí jedinci nejsou naladěni na to, co je posvátné. Když vrchní rabín Anglie Lord Sacks v prosinci promlouval k římskokatolickým hodnostářům na Papežské gregoriánské univerzitě, poznamenal, že mnohé části světa se staly velmi světskými. Řekl, že jedním z viníků je „útočný vědecký ateismus, který je hluchý k tónům víry“².

Významným viděním popsaným v úvodu Knihy Mormonovy je Lehiův prorocký sen o stromu života.³ Toto vidění jasně popisuje zkoušky víry, které existují i v dnešní době, a veliký rozdíl mezi těmi, kteří Boha milují, uctívají a pociťují vůči Němu odpovědnost, a těmi, kteří takoví nejsou. Lehi vysvětluje některé typy chování, které ničí víru. Někteří jsou pyšní, marniví a pošetilí. Zajímají se pouze o takzvanou moudrost světa.⁴ Někteří se o Boha zajímají, ale jsou ztraceni ve světských mlhách temnoty a hříchu.⁵ Někteří okusili lásku Boží a Jeho slovo, ale kvůli těm, kteří se jim posmívají, se stydí a odpadají na „zakázané cesty“⁶.

Nakonec jsou zde ti, kteří jsou na tóny víry naladěni. Vy víte, kdo jste. Milujete Pána a Jeho evangelium a neustále se snažíte žít podle Jeho poselství a dělit se o ně, obzvlášť se svou rodinou.⁷ Žijete v souladu s nabádáními Ducha, jste si vědomi moci Božího slova, žijete doma podle svého náboženství a pilně se snažíte žít jako křesťané a Kristovi učedníci.

Jsme si vědomi toho, kolik máte práce. Bez placeného profesionálního duchovenstva spočívá zodpovědnost za péči o Církev na vás, oddaných členech. Víme, že členové biskupstev a předsednictev kůlů a mnozí další běžně věnují mnoho hodin oddané službě. Předsednictva kvor a pomocných organizací jsou skvělým příkladem nesobecké oběti. Tuto službu a oběti přinášejí všichni členové – ti, kteří vedou administrativní záznamy, věrní domácí učitelé a navštěvující učitelky i učitelé tříd. Jsme vděčni i těm, kteří odvážně slouží jako vedoucí skautu nebo jeslí. Vás všechny máme rádi a vážíme si vás pro to, co děláte a jací jste!

Uvědomujeme si, že někteří členové se méně zajímají o některé Spasitelovy nauky a jsou jim méně věrní. Přejeme si, aby tito členové plně procitli ve víře a stali se aktivnějšími a oddanějšími. Bůh miluje všechny své děti. Chce, aby se k Němu všechny vrátily. Přeje si, aby všichni byli naladěni na posvátné tóny víry. Spasitelovo Usmíření je dar určený všem.

Je třeba vysvětlovat a chápat, že máme rádi a respektujeme všechny lidi, které Lehi popisoval.⁸ Pamatujte na to, že není na nás, abychom soudili. Soudit bude Pán.⁹ President Thomas S. Monson nás výslovně požádal, abychom měli „odvahu vyhýbat se souzení druhých“¹⁰. Také požádal každého věrného člena, aby zachraňoval ty, kteří ochutnali ovoce evangelia a poté odpadli, i ty, kteří dosud těsnou a úzkou cestu nenašli. Modlíme se o to, aby se chopili tyče a pojedli z lásky Boží, která naplní jejich „duši nesmírně velikou radost퓹¹.

I když Lehiovo vidění zahrnuje všechny lidi, nejdůležitější naukovou myšlenkou je věčná důležitost rodiny. „Rodina je ustanovena Bohem. Je to ta nejdůležitější jednotka v čase i na věčnosti.“¹² Když Lehi pojedl ovoce ze stromu života (představující lásku Boží), přál si, aby jeho „rodina z něho pojedla tak铹³.

Naším velkým přáním je vychovávat své děti v pravdě a spravedlivosti. Jednou ze zásad, která nám v tom může pomoci, je vyhýbat se přílišnému odsuzování chování, které je sice pošetilé nebo nemoudré, ale ne hříšné. Před mnoha lety, když s námi ještě bydlely naše děti, starší Dallin H. Oaks učil, že je důležité rozlišovat mezi chybami mládí, které mají být napravovány, a hříchy, které vyžadují ukázňování a pokání.¹⁴ Tam, kde se nedostává moudrosti, děti potřebují poučit. Tam, kde je hřích, je nezbytné pokání.¹⁵ Toto nám v rodině velmi pomáhalo.

Dodržování náboženských zásad v domově žehná rodinám. Příklad je obzvlášť důležitý. To, kým jsme, za nás mluví tak hlasitě, že naše děti nemusí slyšet to, co říkáme. Když mi bylo téměř pět let, maminka dostala zprávu, že její mladší bratr byl zabit, když válečná loď, na které sloužil, byla ke konci 2. světové války nedaleko japonského pobřeží zasažena bombou.¹⁶ Byla to pro ni zdrcující zpráva. Citově ji to rozrušilo a odešla do ložnice. Po chvíli jsem tam nakoukl, abych se podíval, jestli je v pořádku. Klečela u postele a modlila se. Pocítil jsem hluboký pokoj, protože maminka mě učila modlitbě a lásce ke Spasiteli. A toto byl typický případ toho, jaký příklad mi vždy dávala. Matky a otcové, kteří se modlí s dětmi, jsou možná důležitějším příkladem než jakýkoli jiný.

Nezbytné studijní osnovy pro rodinu tvoří poselství, služba a Usmíření Ježíše Krista, našeho Spasitele. Žádný verš nevystihuje naši víru lépe než 2. Nefi 25:26: „A my mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu, kážeme o Kristu, prorokujeme o Kristu a píšeme podle proroctví svých, aby děti naše mohly věděti, k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých.“

Jedním ze základních předpokladů z Lehiova vidění pro to, aby se věrní členové na těsné a úzké cestě vedoucí ke stromu života udrželi, je to, že se musí pevně držet tyče ze železa. Je nezbytně nutné, aby členové četli písma, přemítali o nich a studovali je.¹⁷

Kniha Mormonova má klíčovou důležitost.¹⁸ Vždy se ovšem najdou takoví, kteří budou význam této posvátné knihy podceňovat nebo ji dokonce znevažovat. Někteří při tom používají humor. Před mou službou na misii jeden univerzitní profesor citoval výrok Marka Twaina, že kdybyste z Knihy Mormonovy vyňali výraz „a stalo se“, „zůstala by z ní pouze brožurka“.¹⁹

O pár měsíců později, když jsem sloužil na misii v Londýně v Anglii, jistý uznávaný učitel z Londýnské univerzity vzdělaný v Oxfordu, egyptský odborník na semitské jazyky, četl Knihu Mormonovu, dopisoval si s presidentem Davidem O. McKayem a setkal se s misionáři. Oznámil jim, že je přesvědčený, že Kniha Mormonova je skutečně překladem „vědomostí Židů a jazyka Egyptských“ z dob, které jsou v Knize Mormonově popsány.²⁰ Jedním z mnoha příkladů, které použil, byl i spojovací výraz „a stalo se“, který, jak řekl, přesně vyjadřuje, jak by on sám přeložil obraty používané v dávných semitských záznamech.²¹ Tento profesor pak byl informován o tom, že i když mu jeho intelektuální přístup založený na jeho profesi pomohl, je přesto nutné získat také duchovní svědectví. Skrze studium a modlitbu obdržel duchovní svědectví a byl pokřtěn. Takže to, v čem jeden slavný humorista spatřoval předmět výsměchu, jeden učenec považoval za důležitý důkaz pravdivosti Knihy Mormonovy, což mu potvrdil i Duch.

Nezbytná nauka o svobodě jednání vyžaduje, aby svědectví o znovuzřízeném evangeliu bylo založeno spíše na víře než jen na nějakém vnějším nebo vědeckém důkazu. Posedlost tím, co dosud nebylo plně zjeveno, jako například jak se Spasitel mohl zrodit z panny nebo být vzkříšen, nebo jak přesně Joseph Smith přeložil naše písma, nám nepřinese žádoucí účinek, ani nám neposkytne duchovní pokrok. Jsou to záležitosti víry. V konečném důsledku je odpovědí Moroniova rada, že máme číst, přemítat a poté žádat Boha s upřímným srdcem a skutečným úmyslem, aby nám pravdy z písem potvrdil svědectvím Ducha.²² Pokud si kromě toho do života vštípíme zásady z písem a žijeme podle evangelia, jsme požehnáni Duchem a zakoušíme Jeho dobrotivost s pocity štěstí, radosti a zejména pokoje.²³

Je zřejmé, že dělicí čárou mezi těmi, kteří tóny víry slyší, a těmi, kteří jsou k nim hluší nebo jim to neladí, je aktivní studium písem. Hluboce na mě zapůsobilo, když milovaný prorok Spencer W. Kimball před lety zdůrazňoval, jak je zapotřebí neustále číst a studovat písma. Řekl: „Zjišťuji, že když začnu být nedbalým ve svém vztahu k božství a když se zdá, že žádné božské ucho nenaslouchá a žádný božský hlas nepromlouvá, jsem daleko, velmi daleko. Jestliže se ponořím do písem, vzdálenost se zkracuje a duchovnost se navrací.“²⁴

Doufám, že s dětmi čteme Knihu Mormonovu pravidelně. Mluvil jsem o tom se svými dětmi. Podělily se se mnou o dva postřehy. Zaprvé – základem je vytrvat v každodenním rodinném čtení písem. Má dcera humorným způsobem popsala, jak se brzy ráno snaží důsledně číst písma s převážně dospívajícími dětmi. S manželem vstávají brzy ráno a postupují zamlženým oparem, aby se chopili železného zábradlí, které lemuje schodiště vedoucí do pokoje, kde se jejich rodina schází ke čtení slova Božího. Vytrvalost je klíčem k úspěchu a smysl pro humor tomu pomáhá. Od každého člena rodiny to každý den vyžaduje velké úsilí, ale stojí to za to. Dočasné nezdary jsou zastíněny vytrvalostí.

Druhý postřeh se týká toho, jak náš nejmladší syn s manželkou čtou písma se svými malými dětmi. Dvě z jejich čtyř dětí ještě nejsou na čtení dost staré. Pětiletému synovi ukazují na prstech pět znamení, díky kterým se do rodinné četby písem plně zapojuje. První prst znamená, že má zopakovat „A stalo se“, kdykoli se to v Knize Mormonově objeví. Musím přiznat, že mám radost z toho, že se tam tento výraz vyskytuje tak často. Mimochodem, pokud to mladé rodiny zajímá, tak druhý prst znamená „a tak vidíme“; a 3., 4. a 5. prst vybírají rodiče na základě slov, která se nacházejí v kapitole, kterou čtou.

Víme, že rodinné studium písem a rodinný domácí večer nejsou vždy dokonalé. Nehledě na překážky, kterým čelíte, neztrácejte odvahu.

Pochopte prosím, že víra v Pána Ježíše Krista a dodržování Jeho přikázání jsou a vždy budou zkouškou smrtelnosti, která nás má nějak utvářet. Především si každý z nás musí uvědomit, že když je někdo hluchý k tónům víry, není v souladu ani s Duchem. Jak učil prorok Nefi: „Slyšeli [jste] jeho hlas; a on k vám promlouval tichým, jemným hlasem, ale vy jste neměli citu, a tak jste nemohli cítiti jeho slov.“²⁵

Naše nauka je jasná; máme být optimističtí a dobré mysli. Klademe důraz na víru, ne na obavy. Radujeme se z Pánova ujištění, že bude stát při nás a poskytne nám vedení a pokyny.²⁶ Duch Svatý svědčí našemu srdci o tom, že máme milujícího Otce v nebi, jehož milosrdný plán pro naše vykoupení bude díky smírné oběti Ježíše Krista v každém ohledu naplněn.

Naomi W. Randallová, autorka písně „Jsem dítě Boží“, napsala: „Jeho Duch vede; jeho láska ujišťuje, že strach odejde, když víra vytrvalá je.“²⁷

Kdykoli se proto budeme nacházet na cestě učednictví popsané v Lehiově vidění, kéž se rozhodneme, že v sobě a ve své rodině probudíme větší touhu získat Spasitelův nepředstavitelný dar věčného života. Modlím se o to, abychom zůstali naladěni na tóny víry. Svědčím o božskosti Ježíše Krista a o tom, že Jeho Usmíření je skutečné, ve jménu Ježíše Krista, amen.