Nevýslovný dar od Boha

Duch Svatý je třetí člen Božstva, a jako takový zná, tak jako Bůh Otec a Ježíš Kristus, naše myšlenky a záměry našeho srdce.³ Duch Svatý nás miluje a přeje si, abychom byli šťastní. Jelikož zná problémy, kterým budeme čelit, může nás vést a učit nás všemu, co musíme dělat pro to, abychom se mohli vrátit k Nebeskému Otci a znovu s Ním žít.⁴

Na rozdíl od Nebeského Otce a Ježíše Krista, kteří mají oslavené tělo z masa a kostí, Duch Svatý je osobností ducha, která promlouvá k našemu duchu skrze pocity a vnuknutí.⁵ Jakožto duchovní bytost má jedinečnou zodpovědnost být prostředkem, skrze nějž získáváme osobní zjevení. V písmech je Duch Svatý často označován jako Svatý Duch, Duch Páně, Svatý Duch zaslíbení nebo prostě jen Duch.⁶

Duch Svatý pracuje v dokonalé jednotě s Nebeským Otcem a Ježíšem Kristem a plní mnoho důležitých úkolů a rozličných zodpovědností. Hlavním úkolem Ducha Svatého je vydávat svědectví o Bohu Otci a o Jeho Synu, Ježíši Kristu,⁷ a učit nás pravdě ohledně všech věcí.⁸ Nepochybné svědectví od Ducha Svatého dává člověku daleko větší jistotu než svědectví z jakéhokoli jiného zdroje. President Joseph Fielding Smith učil, že „Duch Boží hovořící k duchu člověka má moc sdělit pravdu s větším účinkem a porozuměním, než ji lze sdělit osobním kontaktem dokonce i s nebeskými bytostmi“.⁹

Duch Svatý je znám také jako Utěšitel.¹⁰ V časech starostí či zoufalství, nebo když jen prostě potřebujeme vědět, že Bůh je nablízku, může Duch Svatý pozvednout našeho ducha, dodat nám naději a učit nás „pokojným věcem království“,¹¹ čímž nám pomáhá pociťovat „pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum“.¹²

Před několika lety, když se naše širší rodina shromáždila k vánoční večeři, začal můj otec hrát s mnoha svými vnoučaty hry. Najednou a bez jakéhokoli varování se zhroutil a náhle zemřel. Tato nečekaná příhoda mohla mít zničující následky, obzvláště pro jeho vnoučata, která měla otázky, na které se těžko odpovídá. Když jsme však děti shromáždili kolem sebe a když jsme se modlili a četli slova proroků z Knihy Mormonovy týkající se účelu života, Duch Svatý každého z nás jednotlivě utěšil. Různými způsoby, které se těžko popisují slovy, nám odpovědi, o něž jsme usilovali, vstoupily přímo do srdce. Onoho dne jsme pociťovali pokoj, který skutečně přesahoval naše chápání, avšak svědectví od Ducha Svatého bylo jisté, nepopiratelné a pravdivé.

Duch Svatý je učitel a zjevovatel.¹³ Když studujeme pravdy evangelia, přemítáme o nich a modlíme se o ně, Duch Svatý osvětluje naši mysl a oživuje naše porozumění.¹⁴ Působí tak, že se nám pravda nesmazatelně zapíše do duše, a může nám v srdci způsobit mocnou proměnu. Když se o tyto pravdy dělíme s rodinou, s dalšími členy Církve a s přáteli a sousedy ve své obci, Duch Svatý se stává i jejich učitelem, neboť On vnáší poselství evangelia „do srdce dětí lidských“.¹⁵

Duch Svatý nás inspiruje, abychom pomáhali druhým prostřednictvím služby. Pro mě jsou tím nejpůsobivějším příkladem toho, jak být poslušen nabádání Ducha Svatého při službě druhým, život a služba presidenta Thomase S. Monsona, který řekl: „Naučil jsem se, že když při vykonávání svých zodpovědností dbáme na tiché nabádání a jednáme podle něj bez otálení, Nebeský Otec povede naše kroky a požehná našemu životu i životu druhých. Neznám žádnou krásnější zkušenost či vzácnější pocit, než když uposlechneme nabádání, abychom pak zjistili, že Pán zodpověděl modlitbu jiného člověka skrze nás.“¹⁶

Podělím se o jeden dojemný příběh. Když president Monson sloužil jako biskup, dozvěděl se, že jedna členka jeho sboru, Mary Watsonová, je v nemocnici. Když ji přišel navštívit, zjistil, že leží ve velikém pokoji s několika dalšími pacientkami. Když přistoupil k sestře Watsonové, všiml si, že pacientka na vedlejší posteli si rychle zakryla hlavu.

Když byla návštěva u sestry Watsonové u konce, a poté, co jí president Monson dal kněžské požehnání, podali si ruce, rozloučili se a on se chystal odejít. Pak se stalo něco prostého, avšak úžasného. Nyní cituji presidenta Monsona, jak tento zážitek sám vyprávěl:

„Nedokázal jsem od ní odejít. Bylo to, jako bych měl na ramenou položenou neviditelnou ruku, a v duchu jsem měl pocit, že slyším tato slova: ‚Jdi k posteli, kde leží ta drobná paní, která si při tvém příchodu zakryla obličej.‘ A tak jsem šel. …

Přistoupil jsem k lůžku oné pacientky, jemně jsem jí poklepal na rameno a opatrně jsem odhrnul přikrývku, kterou měla zakrytý obličej. A světe div se! I ona byla členkou mého sboru. Nevěděl jsem, že leží v nemocnici. Jmenovala se Kathleen McKeeová. Když se naše oči setkaly, se slzami v očích zvolala: ‚Ach, bratře biskupe, když jste vstoupil do dveří, myslela jsem, že jste přišel za mnou, abyste mi požehnal, v odpověď na mé modlitby. Měla jsem takovou radost, když jsem si pomyslela, že víte, že jsem zde, ale když jste se zastavil u jiné postele, v srdci jsem si posteskla a pochopila jsem, že jste nepřišel za mnou.‘

Řekl jsem [sestře] McKeeové: ‚Nezáleží na tom, že jsem nevěděl, že jste tady. Je ale důležité, že to věděl náš Nebeský Otec a že jste se mlčky modlila o kněžské požehnání. Byl to On, kdo mi dal vnuknutí, abych narušil vaše soukromí.‘“¹⁷

Všichni máme zkušenosti s Duchem Svatým, i když je možná ne vždy rozpoznáme. Když nám do mysli vstoupí inspirované myšlenky, víme, že jsou pravdivé, díky duchovním pocitům, které máme v srdci. President Boyd K. Packer učil: „Duch Svatý promlouvá hlasem, který spíše pociťujete než slyšíte. … Když mluvíme o ‚naslouchání‘ našeptáváním Ducha, je duchovní vnuknutí nejčastěji popisováno slovy: ‚Měl jsem pocit …‘.“¹⁸ A právě díky těmto posvátným pocitům od Ducha Svatého poznáváme, co si Bůh přeje, abychom dělali, neboť toto je, jak se píše v písmech, „duch zjevení“.¹⁹

Když jsem učil svého šestiletého syna Bena, měl jsem pocit, že je důležité zdůraznit rozdíl mezi tím, co pociťoval, což byl vliv Ducha Svatého, a darem Ducha Svatého, který přijme poté, co bude pokřtěn. Všichni ti, kteří poctivě a upřímně hledají pravdu, mohou před křtem čas od času pocítit vliv Ducha Svatého. Ale možnost obdržet stálé společenství Ducha Svatého a plnost všech souvisejících požehnání je dostupná pouze způsobilým a pokřtěným členům, kteří přijali dar Ducha Svatého vkládáním rukou těmi, kteří jsou nositeli Boží kněžské pravomoci.

Díky daru Ducha Svatého získáváme další schopnosti a duchovní dary, hojnější zjevení a ochranu, stálé vedení a zaslíbená požehnání posvěcení a oslavení v celestiálním království. Všechna tato požehnání se dostavují v důsledku naší osobní touhy je přijmout, a získáváme je tehdy, když žijeme v souladu s vůlí Boží a když usilujeme o Jeho stálé vedení.