Buďme křesťany více podobnými Kristu

Co znamená být křesťanem?

Křesťan věří v Pána Ježíše Krista a v to, že On je doslovný Syn Boží, kterého Jeho Otec poslal trpět za naše hříchy ve vrcholném skutku lásky známém jako Usmíření.

Křesťan věří, že skrze milost Boha Otce a Jeho Syna, Ježíše Krista, můžeme činit pokání, odpouštět druhým, dodržovat přikázání a zdědit věčný život.

Slovo křesťan naznačuje, že na sebe bereme jméno Kristovo. A to činíme tím, že se dáme pokřtít a přijmeme dar Ducha Svatého vkládáním rukou těch, kteří jsou nositeli Jeho kněžské pravomoci.

Křesťan ví, že Boží proroci vždy v průběhu věků svědčili o Ježíši Kristu. Tentýž Ježíš, doprovázený Nebeským Otcem, se v roce 1820 zjevil Proroku Josephu Smithovi a znovuzřídil evangelium a organizaci své původní Církve.

Díky písmům a svědectví Josepha Smitha víme, že Bůh, náš Nebeský Otec, má oslavené a zdokonalené tělo z masa a kostí. Ježíš Kristus je Jeho Jednorozený Syn v těle. Duch Svatý je duchovní bytost, jejímž úkolem je svědčit o Otci a Synu. Božstvo jsou tři oddělené a samostatné bytosti, které jsou sjednoceny v účelu.

Vzhledem k tomu, že tyto nauky tvoří základ naší víry, mohou snad být nějaké pochyby či dohady o tom, že my, členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, jsme křesťané? Přesto na každého křesťana čeká zodpovězení této prosté otázky: jakými jsme křesťany? Jinými slovy, jak se nám daří v našem úsilí následovat Krista?

Zamyslete se se mnou nad zkušeností dvou křesťanských učedníků:

„Chodě Ježíš podlé moře Galilejského, uzřel dva bratry, Šimona, kterýž slove Petr, a Ondřeje bratra jeho, [jak] pouštějí sít do moře, (nebo byli rybáři).

I dí jim: Poďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.

A oni hned opustivše síti, šli za ním.“¹

Jako křesťané v dnešní době máme i my příležitost jednat hned, okamžitě a rázně, právě tak jako jednali Petr a Ondřej – „opustivše síti své, šli za ním“.² I my jsme vyzýváni, abychom opustili sítě a vzdali se světských návyků, zvyků a tradic. Jsme také vyzýváni, abychom zanechali svých hříchů. „Svolav zástup … řekl jim [Ježíš]: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne.“³ Snaha oprostit se od bezbožného chování je počátkem pokání, které přináší mocnou změnu srdce, až „již nemáme sklonu činiti zlo“.⁴

Tato změna, zvaná obrácení, je možná pouze skrze Spasitele. Ježíš slíbil: „Jestliže lidé přijdou ke mně, ukáži jim jejich slabost. … A milost má postačuje pro všechny, kteří se přede mnou pokoří; neboť pokoří-li se přede mnou a budou-li míti víru ve mne, pak učiním, že slabé věci se pro ně stanou silnými.“⁵ A když jsme v Kristu učiněni novými, naše vlastní přirozenost se promění a my se již netoužíme vrátit ke starému způsobu života.

Věrní křesťané budou přesto vždy žehnáni tím, že budou prožívat těžkosti a zklamání. Když tyto zušlechťující výzvy přijdou, můžeme být v pokušení vrátit se ke starému způsobu života. Spasitel se po svém Ukřižování zjevil ženám a řekl jim, že Ho bratří naleznou v Galileji. Když se Petr, služebně nejstarší apoštol, vrátil do Galileje, také se vrátil k tomu, co uměl – k tomu, co dělal rád. „Půjdu ryb loviti,“⁶ vysvětlil a vzal s sebou několik učedníků.

A tak Petr a další učedníci rybařili celou noc, ale žádnou rybu nechytili. Druhého dne ráno se na břehu objevil Ježíš a přes vodu na ně zavolal: „[Hoďte síť] na pravou stranu.“ Učedníci na lodi uposlechli Spasitelovy pokyny a záhy zjistili, že jejich sítě byly zázračně naplněny až k prasknutí. Jan rozpoznal Spasitelův hlas a Petr se okamžitě vrhl do vody a plaval ke břehu.⁷

Vy, křesťané, kteří jste se navrátili ke starému a méně věrnému způsobu života, přemýšlejte o příkladu věrného Petra. Neotálejte. Přijďte, slyšte a rozpoznejte Mistrův volající hlas. Poté se k Němu ihned vraťte a znovu získejte Jeho hojná požehnání.

Když se bratří vrátili na břeh, nalezli tam hostinu sestávající z ryb a chleba. „Poďte, obědujte,“⁸ vyzval je Spasitel. Zatímco hodovali, On se třikrát zeptal Petra: „Šimone Jonášův, miluješ-li mne?“ Když Mu Petr vyjádřil svou lásku, Spasitel ho prosil: „Pasiž beránky mé. … Pasiž ovce mé.“⁹

Toto je Kristova výzva i ke každému dnešnímu křesťanovi: „Pasiž beránky mé. … Pasiž ovce mé“ – dělte se o mé evangelium s mladými i starými, pozvedejte je, žehnejte jim, utěšujte je, povzbuzujte je a posilujte je, obzvláště ty, kteří smýšlí jinak než my a jsou jiné víry. V rodině paseme Jeho beránky tím, že žijeme podle evangelia – dodržujeme přikázání, modlíme se, studujeme písma a napodobujeme Jeho lásku. V Církvi paseme Jeho ovečky tím, že sloužíme v kněžských kvorech a pomocných organizacích. A Jeho ovečky po celém světě paseme tím, že jsme dobrými křesťanskými bližními, kteří praktikují čisté náboženství – navštěvují vdovy, sirotky, chudé a všechny potřebné a slouží jim.

Mnohým se může zdát, že výzva být křesťanem je náročná, snad i přemáhající. My se však nemusíme bát ani mít pocity nedostatečnosti. Spasitel slíbil, že nás učiní schopnými Jeho dílo zvládnout. „Poďte za mnou,“ řekl, „a učiním vás rybáře lidí.“¹⁰ Když Ho následujeme, žehná nám dary, talenty a silou činit Jeho vůli a umožňuje nám vystoupit ze své zóny pohodlí a činit to, co jsme nikdy nepovažovali za možné zvládnout. Mezi to může patřit schopnost sdílet evangelium s bližními, zachraňovat ty, kteří jsou duchovně ztraceni, sloužit na misii na plný úvazek, pracovat v chrámu, vychovávat dítě se zvláštními potřebami, milovat marnotratného syna, sloužit nemocnému manželskému partnerovi, překonávat nedorozumění či vytrvávat ve strastech. Znamená to připravovat se na to, že na Jeho výzvu odpovíme slovy: „Půjdu, kam bys chtěl, abych šel; řeknu, co bys chtěl, abych řekl; učiním, co bys chtěl, abych učinil; stanu se, čím chtěl bys mne mít.“¹¹

Abychom se stali tím, kým by nás chtěl Nebeský Otec mít, následujeme Ježíše Krista. Svědčím o tom, že On nás neustále vyzývá, abychom Ho následovali. Ať již se o křesťanské oddanosti Svatých posledních dnů teprve dozvídáte, nebo jste se v Církvi plně nezapojovali, ale chtěli byste Ho znovu následovat – nebojte se! Všichni Spasitelovi první učedníci byli novými členy Církve, nově obrácenými k Jeho evangeliu. Ježíš každého z nich trpělivě učil. Pomáhal jim plnit jejich zodpovědnosti. Nazýval je svými přáteli a položil za ně život. A totéž již učinil pro mě i pro vás.

Svědčím o tom, že skrze Jeho nekonečnou lásku a milost se můžeme stát křesťany více podobnými Kristu. Zamyslete se nad následujícími křesťanskými vlastnostmi. Jak se nám daří posilovat je v sobě samých?

Křesťanská láska. Spasitel si vážil všech. Byl laskavý a soucitný vůči všem a opustil devadesát devět ovcí, aby našel jednu ztracenou,¹² neboť pro Něj „i vlasové hlavy [naší] všickni v počtu jsou“.¹³

Křesťanská víra. Navzdory pokušením, zkouškám a pronásledováním Spasitel důvěřoval Nebeskému Otci a rozhodl se být věrný Jeho přikázáním a být jich poslušný.

Křesťanská oběť. Spasitel celý život věnoval druhým svůj čas a energii a nakonec skrze Usmíření dal i sebe samého, aby všechny děti Boží mohly být vzkříšeny a měly příležitost zdědit věčný život.

Křesťanská péče. Spasitel, podobně jako milosrdný Samaritán, neustále nabízel pomocnou ruku, aby zachraňoval, miloval a vyživoval ty, kteří byli kolem Něj, bez ohledu na jejich kulturu, vyznání nebo situaci.

Křesťanská služba. Ať už Spasitel nabíral vodu ze studny, vařil rybu nebo umýval zaprášené nohy, trávil své dny službou druhým – pozvedáním znavených a posilováním slabých.

Křesťanská trpělivost. Ve svém vlastním soužení a utrpení Spasitel čekal na svého Otce. I s námi má trpělivost, když čeká, až přijdeme sami k sobě a vrátíme se domů k Němu.

Křesťanský pokoj. Spasitel v průběhu celého svého působení nabádal k porozumění a prosazoval pokoj. Obzvláště mezi svými učedníky učil tomu, že křesťané se nemohou svářit s ostatními křesťany, bez ohledu na jejich odlišnosti.

Křesťanské odpuštění. Učil nás žehnat těm, kteří nás proklínají. Ukázal nám, jak toto činit, tím, že se modlil, aby těm, kteří Ho ukřižovali, bylo odpuštěno.

Křesťanské obrácení. Mnozí, podobně jako Petr a Ondřej, rozpoznají pravdivost evangelia, jakmile ho uslyší. Jsou okamžitě obráceni. Jiným to může trvat déle. Ve zjevení daném skrze Josepha Smitha Spasitel učil: „To, co je od Boha, je světlo; a ten, kdo přijímá světlo a zůstává v Bohu, přijímá více světla; a to světlo je jasnější a jasnější, až přijde dokonalý den“¹⁴ – dokonalý den našeho obrácení. Ježíš Kristus je „světlo a Vykupitel světa; Duch pravdy“.¹⁵

Křesťanská vytrvalost až do konce. Po všechny své dny Spasitel nikdy nepřestal činit vůli svého Otce, ale pokračoval ve spravedlivosti, dobrotivosti, milosrdenství a pravdě až do konce svého smrtelného života.

Toto jsou některé z vlastností těch, kteří slyší Spasitelův hlas a řídí se jím. Jako jeden z Jeho zvláštních svědků zde na zemi vám vydávám své křesťanské svědectví o tom, že Pán vás dnes vyzývá: „Poď, následuj mne.“¹⁶ Pojďte kráčet po cestě vedoucí k věčnému štěstí, radosti a věčnému životu v království našeho Nebeského Otce. Ve jménu Ježíše Krista, našeho Spasitele a Vykupitele, amen.