Cítíte se tak nyní?

Starší Quentin L. Cook

Kvorum Dvanácti apoštolů


Někteří členové Církve mají dojem, že na Almovu otázku nemohou odpovědět rezolutním ano. Nyní se tak necítí.

Presidente Monsone, máme Vás rádi, chováme k Vám úctu a podporujeme Vás! Toto historicky významné oznámení týkající se misionářské služby je inspirující. Vzpomínám si na nadšení, které lidé pociťovali v roce 1960, když byl věk mladých mužů pro misionářskou službu snížen z 20 na 19 let. Přijel jsem do Britské misie jako nově povolaný 20letý mladý muž. Prvním 19letým v naší misii byl starší Jeffrey R. Holland – úžasná posila. Bez několika málo měsíců mu bylo 20 let. Pak, v průběhu roku, přijeli mnozí další 19letí mladí muži. Byli to poslušní a věrní misionáři, a práce šla kupředu. Jsem přesvědčen, že když budou spravedliví a oddaní misionáři plnit Spasitelovo přikázání kázat Jeho evangelium, bude nyní dosaženo ještě větší žně.

Z mého pohledu jste vy v dorůstající generaci lépe připraveni než jakákoli generace dřívější. Vaše znalost písem je zvlášť působivá. Nicméně těžkosti, kterým vaše generace čelí během přípravy na službu, jsou podobné těm, kterým čelí všichni členové Církve. My všichni jsme si vědomi toho, že kultura ve většině zemí světa neprospívá spravedlivosti ani duchovní oddanosti. V průběhu historie vedoucí Církve varovali druhé a učili o pokání. V Knize Mormonově byl Alma mladší tak znepokojen bezbožností a nedostatkem oddanosti lidí, že rezignoval jakožto hlavní soudce a vedoucí představitel nefitského lidu a soustředil veškeré úsilí na své prorocké povolání.1

V jednom z nejvýznamnějších veršů v celých písmech se Alma ptá: „Jestliže jste zakusili proměnu srdce a jestliže se vám chtělo zpívati píseň vykupitelské lásky, chtěl bych se zeptati, cítíte se tak nyní?“2

Místní vedoucí po celém světě podávají zprávu o tom, že z celkového pohledu členové Církve, a zvláště naše mládež, nebyli nikdy silnější. Avšak téměř vždy zmiňují dvě obavy: za prvé těžkosti v podobě narůstající bezbožnosti ve světě a za druhé lhostejnost a nedostatek oddanosti některých členů. Žádají o radu, jak členům pomoci následovat Spasitele a dosáhnout hlubokého a trvalého obrácení.

Tato otázka: „Cítíte se tak nyní?“ k nám zaznívá přes celá staletí. Přese všechno, co jsme obdrželi v této dispensaci – včetně Znovuzřízení plnosti evangelia Ježíše Krista, vylévání duchovních darů a nezpochybnitelných požehnání nebes – nebyla Almova výzva nikdy důležitější.

Krátce poté, co byl Ezra Taft Benson v roce 1943 povolán apoštolem, president George Albert Smith3 pronesl tuto radu: „Vaším posláním … je … upozorňovat druhé … co nejlaskavějším způsobem, že pokání bude jediným všelékem na neduhy tohoto světa.“4 Tato slova byla pronesena v době, kdy zuřila 2. světová válka.

V dnešní době se morální úpadek stupňuje. Jedna význačná autorka nedávno napsala: „Každý ví, že tato kultura je jedovatá, a nikdo neočekává, že se to změní.“5 Neustálé zobrazování násilí a nemorálnosti v hudbě, zábavě, umění a v dalších médiích v dnešní kultuře nemá obdoby. Toto pozoruhodně popsal jistý vysoce vážený baptistický teolog, když řekl: „Duchovní imunitní systém celé civilizace je napaden.“6

Není překvapující, že někteří členové Církve mají dojem, že na Almovu otázku nemohou odpovědět rezolutním ano. Nyní se tak necítí. Mají pocit, že jsou duchovně vyprahlí. Jiní jsou rozzlobení, uražení nebo rozčarovaní. Pokud se tento popis týká i vás,7 je důležité zjistit, proč se tak nyní necítíte.

Mnozí, kteří jsou duchovně vyprahlí a postrádají oddanost, se nutně nemuseli dopustit závažných hříchů nebo přestupků, ale učinili nemoudrá rozhodnutí. Někteří jsou nedbalí v dodržování posvátných smluv. Jiní tráví většinu času tím, že věnují prvořadou pozornost méně důležitým věcem. Někteří dopouštějí, aby jejich oddanost evangeliu Ježíše Krista oslabovaly výrazné kulturní či politické názory. Jiní se zaobírají materiály na internetu, které zveličují, nadsazují a v některých případech i nově vytvářejí nedokonalosti prvních vedoucích Církve. Poté činí nesprávné závěry, které mohou mít vliv na jejich svědectví. Kdokoli, kdo se věnuje těmto věcem, může činit pokání, a duchovnost opět získat.

Máme-li získat duchovní výživu, je zcela nezbytné ponořit se do písem.8 Slovo Boží inspiruje k oddanosti a působí jako uzdravující balzám pro uražené pocity, hněv a rozčarování.9 Když je naše oddanost z jakéhokoli důvodu oslabena, součástí řešení je pokání.10 Oddanost a pokání jsou úzce provázané.

C. S. Lewis, hledající a pragmatický křesťanský autor, toto popsal velmi výstižně. Tvrdil, že křesťanství říká lidem, aby činili pokání, a slibuje jim odpuštění; ale dokud lidé nevědí a nepociťují, že odpuštění potřebují, křesťanství je neoslovuje. Řekl: „Víte-li, že jste nemocní, jste ochotni naslouchat lékaři.“11

Prorok Joseph poukázal na to, že před křtem jste mohli stát na neutrální půdě mezi dobrem a zlem. Avšak „když jste [vstoupili] do této Církve, [dali] jste se do služby Bohu. Když jste [tak učinili, opustili] jste neutrální půdu, a nikdy se již na ni nemůžete vrátit.“ Jeho rada zněla, že Mistra nesmíme nikdy opustit.12

Alma zdůrazňuje, že skrze Usmíření Ježíše Krista je „rámě milosrdenství … vztaženo“ k těm, kteří činí pokání.13 A poté klade pronikavé a podstatné otázky, jako například: Jsme připraveni setkat se s Bohem? Jsme bezúhonní? My všichni bychom měli o těchto otázkách přemítat. Almova vlastní zkušenost týkající se toho, jak nenásledoval svého věrného otce a jak poté dospěl k dramatickému poznání toho, jak moc potřebuje odpuštění a co to znamená zpívat píseň vykupitelské lásky, je mocná a působivá.

I když cokoli, co oslabuje oddanost, není bez následků, existují dva významné problémy, které jsou rozšířené i závažné. Prvním problémem je nelaskavost, násilí a domácí zneužívání a týrání. Druhým je sexuální nemorálnost a nečisté myšlenky. Tyto problémy často předcházejí rozhodnutí být méně oddanými a jsou příčinou tohoto rozhodnutí.

To, jak se chováme ke svým nejbližším, je nesmírně důležité. Násilí, zneužívání a týrání, nedostatek zdvořilosti a neúcta v rodině jsou nepřijatelné – nejen u dospělých, ale i u nastupujícího pokolení. Můj otec nebyl v Církvi aktivní, ale byl mimořádně dobrým příkladem, zvláště v tom, jak se choval k mé matce. Říkával: „Bůh bude volat muže k zodpovědnosti za každou slzu, kterou jejich manželka prolila.“ Na tutéž myšlenku se klade důraz i v dokumentu „Rodina – prohlášení světu“. Píše se zde: „[Ti], kteří týrají nebo zneužívají manželského partnera[, se] … jednoho dne … budou zodpovídat před Bohem.“14 Bez ohledu na kulturní prostředí, v němž jsme vyrůstali, a bez ohledu na to, zda nás rodiče týrali, či nikoli, nesmíme fyzicky, citově ani slovně týrat nikoho jiného.15

Potřeba chovat se zdvořile nebyla ve společnosti nikdy důležitější. Základ k laskavému a zdvořilému chování získáváme ve své rodině. Není tudíž překvapivé, že veřejná rozprava upadává ve stejné míře, v jaké se rozpadávají rodiny. Rodina tvoří základ pro lásku a získání a udržení duchovnosti. Rodina vytváří prostředí, kde může vzkvétat zachovávání náboženských zásad. Vskutku platí, že „krása všude rozkvétá, když láska doma dlí“.16

Sexuální nemorálnost a nečisté myšlenky porušují měřítko stanovené Spasitelem.17 Na počátku této dispensace jsme byli varováni, že sexuální nemorálnost bude možná tou největší zkouškou.18 Pokud dotyčný nečiní pokání, toto chování způsobí duchovní vyprahlost a ztrátu oddanosti. Filmy, televize a internet často předávají degradující poselství a obrazy. President Dieter F. Uchtdorf a já jsme nedávno byli v jedné vesnici v amazonské džungli a všimli jsme si satelitů, které byly připevněny dokonce i na některých jednoduše postavených chýších. Radovali jsme se z toho, že i v této odlehlé oblasti mají přístup k úžasným informacím. Také jsme si ale uvědomili, že na zemi prakticky není místa, které by nemohlo být zasaženo oplzlými, nemravnými a dráždivými obrazy. Toto je jedním z důvodů, proč se pornografie stala v dnešní době takovým morem.

Nedávno jsem vedl velmi zajímavý rozhovor s patnáctiletým nositelem Aronova kněžství. Pomohl mi porozumět tomu, jak snadno mohou být mladí lidé v této internetové době téměř nedopatřením vystaveni nečistým, ba i pornografickým obrázkům. Poukázal na to, že u většiny zásad, kterým Církev učí, si společnost obecně vzato alespoň do určité míry uvědomuje, že porušování těchto zásad může mít zničující dopad na zdraví a blaho člověka. Zmínil kouření cigaret, užívání drog a konzumaci alkoholu u mladých lidí. Poznamenal ale, že ve společnosti obecně vzato neexistují podobné protesty ani významná varování, pokud jde o pornografii či nemorálnost.

Drazí bratři a sestry, poznatek tohoto mladého muže je správný. Jaké je řešení? Již celé roky proroci a apoštolové učí tomu, jak důležité je žít podle svého náboženství v prostředí domova.19

Rodiče, již dávno jsou za námi dny, kdy pravidelná aktivní účast na církevních shromážděních a programech, jakkoli nezbytná, může naplnit vaši posvátnou zodpovědnost učit vaše děti tomu, jak vést morální a spravedlivý život a jak kráčet zpříma před Pánem. Vzhledem k dnešnímu oznámení presidenta Monsona je nezbytné, aby se tohoto věrně dosahovalo v domově, který je útočištěm, v němž vládne laskavost, odpuštění, pravda a spravedlivost. Rodiče musí mít odvahu filtrovat či monitorovat přístup k internetu, televizní pořady, filmy a hudbu. Rodiče musí mít odvahu říci ne, hájit pravdu a vydávat mocné svědectví. Je třeba, aby vaše děti věděly, že máte víru ve Spasitele, že milujete Nebeského Otce a že podporujete vedoucí Církve. V našich domovech musí vzkvétat duchovní vyzrálost. Doufám, že nikdo z této konference neodejde bez pochopení toho, že o morálních otázkách dnešní doby se musí diskutovat v rodině. Je třeba, aby biskupové a vedoucí kněžství a pomocných organizací podporovali rodiny a dbali na to, aby se vyučovalo duchovním zásadám. Domácí učitelé a navštěvující učitelky mohou pomáhat, zvláště s dětmi osamocených rodičů.

Onen mladý muž, kterého jsem zmínil, se upřímně zeptal, zda apoštolové vědí, jak brzy v životě se má začít s výukou a ochranou před pornografií a nečistými myšlenkami. Důrazně prohlásil, že v některých oblastech není příliš brzy dokonce ani u dětí, které jsou dosud v Primárkách.

Mladí členové, kteří jsou vystavováni nemravným obrázkům již ve velmi útlém věku, se děsí toho, že se tím mohou stát nezpůsobilými k misionářské službě a k uzavření posvátných smluv. V důsledku toho se může značně narušit jejich víra. Chtěl bych vás, mladí členové, ujistit o tom, že, jak učil Alma, skrze pokání můžete být hodni všech požehnání nebes.20 Právě toto je podstatou Spasitelova Usmíření. Promluvte si prosím s rodiči nebo s důvěryhodným poradcem a poraďte se se svým biskupem.

Někteří dospělí se v otázkách morálky domnívají, že oddanost jednomu význačnému humanitárnímu projektu nebo zásadě anuluje potřebu žít v souladu se Spasitelovým učením. Namlouvají si, že sexuální prohřešek je jen „maličkost, … [pokud jsem] laskavý a lidumilný člověk“.21 Tento názor je ohromný sebeklam. Někteří mladí mi říkají, že v našem současném kulturním prostředí není populární se přehnaně snažit v mnoha oblastech, včetně snahy žít v přísném souladu se spravedlivými zásadami.22 Nenechte se prosím lapit do této pasti.

Při křtu slibujeme, že na sebe bereme „jméno [Ježíše Krista], maje odhodlání sloužiti mu až do konce“.23 Máme-li dál zpívat píseň vykupitelské lásky a zůstat skutečně obrácení, pak tato smlouva vyžaduje odvážné úsilí, oddanost a bezúhonnost.

Historickým příkladem odhodlanosti být silným a neochvějným pro lidi kteréhokoli věku byl jistý britský olympionik, který závodil na olympiádě v roce 1924 v Paříži ve Francii.

Eric Liddell byl syn skotského misionáře v Číně a zbožný muž. Rozlítil představitele britského olympijského týmu tím, že odmítl, dokonce pod nesmírně velkým nátlakem, běžet kvalifikační závod na 100 metrů, který se konal v neděli. Nakonec zvítězil v závodě na 400 metrů. Liddellův příklad v tom, že odmítl běžet v neděli, byl mimořádně inspirující.

Při líčení jeho příběhu a při památných akcích na jeho počest se zmiňují tato inspirující slova z Izaiáše: „Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a [neumdlévají].“24

Liddellovo obdivuhodné chování mělo velký vliv na rozhodnutí našeho nejmladšího syna neúčastnit se nedělních sportovních zápasů a, co je ještě důležitější, stranit se nespravedlivého a světského chování. Použil onen citát z Izaiáše jako svůj příspěvek do školní ročenky. Eric Liddell nám zanechal mocný příklad odhodlanosti a oddanosti zásadě.

Když se naše mládež bude při přípravě na službu na misii řídit radami presidenta Monsona a když budeme my všichni žít podle zásad, kterým učil Spasitel, a připravovat se na setkání s Bohem,25 zvítězíme v mnohem důležitějším závodě.26 Budeme mít Ducha Svatého, který bude naším průvodcem po duchovní cestě. Komukoli, jehož život není v pořádku, říkám: pamatujte na to, že nikdy není příliš pozdě učinit Spasitelovo Usmíření základem naší víry a našeho života.27

Slovy Izaiáše: „Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou.“28

Upřímně se modlím o to, abychom my všichni udělali vše, co je potřeba, abychom pociťovali Ducha nyní, abychom tak mohli z celého srdce zpívat píseň vykupitelské lásky. Svědčím o moci Spasitelova Usmíření, ve jménu Ježíše Krista, amen.

Show References

  1.  

    1. Viz Alma 4:15–19.

  2.  

    2.  Alma 5:26.

  3.  

    3. George Albert Smith byl tehdy presidentem Kvora Dvanácti apoštolů. Presidentem Církve se stal 21. května 1945. (Viz Deseret News 2012 Church Almanac [2012], 98.)

  4.  

    4. George Albert Smith, Sheri L. Dew, Ezra Taft Benson: A Biography (1987), 184.

  5.  

    5. Peggy Noonan, „The Dark Night Rises“, Wall Street Journal, July 28–29, 2012, A17.

  6.  

    6. Dr. R. Albert Mohler Jr., president, The Southern Baptist Theological Seminary, prezentace pro vedoucí představitele náboženských organizací, New York, 5. září 2012.

  7.  

    7. Viz 2. Nefi 2:27.

  8.  

    8. Viz Jan 5:39; Amos 8:11; viz také James E. Faust, „A Personal Relationship with the Savior“, Ensign, Nov. 1976, 58–59.

  9.  

    9. Viz Alma 31:5.

  10.  

    10. Viz Alma 36:23–26.

  11.  

    11. C. S. Lewis, Mere Christianity (1952), 31–32. Lewis byl odborným asistentem v oboru anglické literatury na Oxfordské univerzitě a později profesorem středověké a renesanční anglické literatury na univerzitě v Cambridgi.

  12.  

    12. Viz Učení presidentů Církve: Joseph Smith (2008), 322; viz také Zjevení 3:15–16.

  13.  

    13.  Alma 5:33.

  14.  

    14. „Rodina – prohlášení světu“, Liahona, listopad 2010, 129.

  15.  

    15. Viz Richard G. Scott, „Removing Barriers to Happiness“, Ensign, May 1998, 85–87. Některá pravidla daného kulturního prostředí jsou v rozporu se Spasitelovým učením a mohou nás vést na scestí. Když jsem působil v Jižním Pacifiku, poznal jsem muže, který se o Církev zajímal řadu let. Vyprávěl, že na něho hluboce zapůsobilo, když jistý vedoucí Církve učil na kněžské konferenci: „Ruce, které jste dříve používali k tomu, abyste bili své děti, se mají nyní používat k tomu, abyste jim žehnali.“ Vyslechl si misionářské lekce, byl pokřtěn a je nyní úžasným vedoucím.

  16.  

    16. „Radost všude ve světě“, ZNPPD 1, str. 74.

  17.  

    17. Viz Alma 39.

  18.  

    18. Viz Ezra Taft Benson, „Cleansing the Inner Vessel“, Ensign, May 1986, 4.

  19.  

    19. President Gordon B. Hinckley přednesl prohlášení „Rodina – prohlášení světu“ na generálním shromáždění Pomocného sdružení v září 1995. President Thomas S. Monson řídil změny první kapitoly Příručky 2: Správa Církve (2010), „Rodina a Církev v Božím plánu“.

  20.  

    20. Viz Alma 13:27–30; 41:11–15.

  21.  

    21. Ross Douthat, Bad Religion: How We Became a Nation of Heretics (2012), 238; viz také Alma 39:5.

  22.  

    22. Nedopusťte, aby vaši víru narušovala kultura, která je plná násilí a nemorálnosti a která je kritická vůči těm, kteří žijí podle zásad, kterým učil Spasitel. Básník Wordsworth jemně napsal: „Syťte [svou mysl] vznešenými myšlenkami, které zlé jazyky, ukvapené soudy, ani výsměch sobců … nikdy nepřemohou … a které ani nenaruší [vaši] radostnou víru.“ („Lines Composed a Few Miles above Tintern Abbey“, The Oxford Book of English Verse, ed. Christopher Ricks [1999], 346.)

  23.  

    23.  Moroni 6:3; zvýraznění přidáno; viz také Mosiáš 18:13.

  24.  

    24.  Izaiáš 40:31; viz Robert L. Backman, „Day of Delight“, New Era, June 1993, 48–49.

  25.  

    25. Viz Alma 34:32.

  26.  

    26. Viz 1. Korintským 9:24–27.

  27.  

    27. Viz Helaman 5:12. Oliver Wendell Holmes st. řekl: „Zjišťuji, že na tomto světě není ani tak důležité, kde stojíme, ale jakým směrem se ubíráme – abychom dorazili do nebeského přístavu, musíme někdy plout po větru a někdy proti větru, ale musíme plout, ne se nechat unášet proudem, ani spočívat u kotvy.“ (The Autocrat of the Breakfast-Table [1858], 105.)

  28.  

    28.  Izaiáš 1:18.