Pomáhejte jim mířit výš

Jsem nesmírně vděčný za tuto příležitost být na tomto velkém kněžském shromáždění a vyslechnout si tak úžasná slova a svědectví. Přemýšlel jsem díky tomu o svých zážitcích. Téměř vše, čeho jsem byl jako nositel kněžství schopen dosáhnout, jsem dosáhl díky tomu, že ti, kteří mě znali, ve mně viděli něco, co jsem já neviděl.

Jako mladý otec jsem se modlil o to, abych poznal, čím mohou mé děti přispět do Pánova království. Pokud jde o chlapce, věděl jsem, že mohou mít příležitosti používat kněžství. Pokud jde o dívky, věděl jsem, že mohou zastupovat Pána při poskytování služby. Všichni tak budou konat Jeho dílo. Věděl jsem, že každé z nich je osobností, a Pán jim tudíž dá konkrétní dary, které budou moci v Jeho službě používat.

Nemohu samozřejmě říci každému otci a každému vedoucímu mládeže, co přesně by bylo nejlepší ve vašem případě. Ale mohu vám slíbit, že dětem a mladým požehnáte, když jim pomůžete rozpoznat duchovní dary, s nimiž se narodili. Každý člověk je jiný a může přispět něčím jiným. Nikdo není předurčen k nezdaru. Budete-li usilovat o zjevení, abyste viděli dary, které Bůh vidí v těch, které v kněžství vedete – zvláště mládež –, budete požehnáni tím, že jejich pozornost obrátíte na službu, kterou budou moci poskytovat. Díky vašemu vedení budou ti, které vedete, schopni vidět, chtít a věřit, že při službě v Božím království mohou využívat všech svých schopností.

Pokud jde o mé děti, modlil jsem se o zjevení, abych věděl, jak bych každému z nich mohl osobně pomoci připravit se na konkrétní příležitosti ke službě Bohu. A pak jsem se snažil jim pomoci si tuto budoucnost představit, věřit v ni a usilovat o ni. Pro každého svého syna jsem na dřevěnou desku vyryl citát z písem, který popisoval jeho osobní dary, a obrázek, který tento dar znázorňoval. Pod obrázek a text jsem vyryl data křtu a vysvěcení do kněžských úřadů a u každého tohoto data jsem vyznačil, jak vysoký tehdy můj syn byl.

Tyto desky, které jsem vyrobil pro každého svého syna, abych mu pomohl vidět jeho duchovní dary a to, jaký přínos může pro Pánovo dílo mít, vám nyní popíši. I vy, podobně jako já, můžete být inspirováni, abyste rozpoznali konkrétní dary a jedinečné možnosti každého mladého člověka, kterého máte rádi a kterého vedete.

Když se můj nejstarší syn stal jáhnem a získal ocenění „Orlí skaut“, přemýšlel jsem o něm a o jeho budoucnosti, a v mysli se mi zjevil obrázek orla. Bydleli jsme v Idahu poblíž úpatí hory South Teton, kam jsme společně chodili na výlety a pozorovali orly vznášející se v oblacích. Tato představa mi pomohla částečně pochopit tato Izaiášova slova:

„On dává [zemdlenému] sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí.

Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají,

Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a [neumdlévají].“¹

S tímto nejstarším synem jsme jednou museli pod vrcholem hory South Teton zastavit, protože syn byl unavený. Chtěl zastavit. A řekl: „Nejspíš mi bude vždycky líto, že jsme nezvládli vylézt až na vrchol. Ty jdi ale dál, tati – nechci, abys byl zklamaný.“

Já jsem odpověděl: „Já zklamaný nebudu a tobě to nebude líto. Budeme si navždy pamatovat, že jsme spolu vylezli až sem.“ Na horní část jeho desky jsem vyryl orla a nápis: „Na orlích křídlech.“

V průběhu let se můj syn vznesl jako misionář výše, než jak by mě napadlo i v těch nejtajnějších snech. Některé výzvy, kterým čelil v misijním poli, se mu zdály nepřekonatelné. Pro chlapce, kterému pomáháte, může platit totéž co pro mého syna, kterého Pán při hlásání evangelia v těžkém jazyce pozvedl výše, než jsem se domníval, že by bylo možné. Pokud se jakémukoli mladému muži budete snažit pomoci uvědomit si jeho kněžské možnosti, slibuji vám, že Pán vám řekne přesně to, co budete potřebovat. Onen chlapec může mít dokonce větší schopnosti, než jaké vám Pán zjeví. Pomáhejte mu mířit výš.

Chlapec, kterého povzbuzujete, vám může připadat až příliš plachý na to, aby se stal mocným služebníkem v kněžství. Další můj syn byl jako malý chlapec tak stydlivý, že nechtěl ani vstoupit do obchodu a promluvit na prodavače. Byl tak bázlivý, že jsem si o něj dělal starosti, když jsem se modlil o jeho budoucnost v kněžství. Představoval jsem si ho v misijním poli – a nebyla to nadějná představa. Narazil jsem ale na jeden verš z Přísloví: „Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.“²

Na jeho desku jsem pod obrázek velké řvoucí lví hlavy vyryl slova „Odvážný jako lev“. Na misii i v následných letech zcela naplnil naděje vyjádřené v mých rytinách. Můj syn, který byl kdysi stydlivý, hlásal evangelium s velkým zápalem a odvážně čelil nebezpečím. A ve svých zodpovědnostech zastupovat Pána byl zveleben.

To se může stát i mladému muži, kterého vedete vy. Je třeba, abyste posilovali jeho víru v to, že Pán ho může proměnit ve služebníka udatnějšího, než je plachý chlapec, kterého vidíte nyní.

Víme, že Pán dodává svým služebníkům odvahu. Mladý chlapec Joseph, který v lesnatém háji viděl Boha Otce a Jeho Syna, Ježíše Krista, byl proměněn v duchovního velikána. Parley P. Pratt toho byl svědkem, když Prorok Joseph Smith pokáral hanebné stráže, které je držely v zajetí. Starší Pratt zaznamenal:

„Náhle povstal a promluvil hromovým hlasem nebo jako řvoucí lev a pronesl, nakolik si vzpomínám, tato slova:

,TICHO, vy ďáblové z pekelné propasti. Ve jménu Ježíše Krista vás kárám a přikazuji vám, abyste byli zticha; nebudu žít už ani minutu a naslouchat takovým řečem. Přestaňte takto mluvit, jinak vy nebo já OKAMŽITĚ zemřeme!‘“

Starší Pratt o tomto zážitku napsal: „Důstojnost a majestát jsem viděl pouze jednou, když o půlnoci stál v řetězech v kobce v malé vesnici v Missouri.“³

Pán dá svým spravedlivým služebníkům příležitosti být odvážní jako lvi, když budou promlouvat v Jeho jménu a jako svědkové s Jeho kněžstvím.

Další můj syn měl již jako chlapec mnoho přátel, kteří často vyhledávali jeho společnost. Seznamoval se s druhými snadno. Když jsem se modlil a snažil jsem si představit, čím přispěje do Božího království, pocítil jsem, že bude mít moc sbližovat lidi v lásce a jednotě.

To mě přivedlo ke slovům v Nauce a smlouvách, která popisují, jak si úsilí starších vybudovat ve státě Missouri Sion vysloužilo chválu andělů, kteří byli svědky jejich snahy a jejich přínosu. To vyžadovalo velikou oběť. Ve zjevení v Nauce a smlouvách se píše: „Nicméně jste požehnaní, neboť svědectví, jež jste vydali, je zaznamenáno v nebi pro anděly, aby na ně hleděli; a oni se nad vámi radují a hříchy vaše jsou vám odpuštěny.“⁴

Na desku jsem synovi vyryl slova: „Andělé se nad tebou radují.“

Tato velká schopnost mého syna sdružovat druhé a mít na ně vliv se projevovala i dlouho poté, co vyšel ze školy. S ostatními nositeli kněžství organizoval v kůlu akce, které dodávaly mladým členům v jeho okolí víru vytrvat v obtížných situacích, a dokonce je úspěšně zvládat. Když posiloval víru těchto mladých mužů a žen, pomáhal přitom budovat základny Sionu v různých městech Spojených států. Vyryl jsem mu na desku anděly, kteří troubí na pozouny, což možná přesně neodpovídá tomu, jak to dělají, ale bylo snazší vyrýt pozoun než zvolání.

Andělé se radují, když vedoucí kněžství po celém světě budují Sion ve svém sboru, kůlu a misii. A budou se radovat i z mladých mužů a žen, kterým pomáháte budovat Sion, ať jsou kdekoli, nebo ať se nacházejí v jakékoli situaci. Sion vzniká díky lidem spojeným smlouvou a láskou. Vyzývám vás, abyste pomáhali mládeži stát se jeho součástí.

V případě dalšího z mých synů jsem pocítil, že mám na desku vyrýt slunce – slunce na obloze – a tato slova ze Spasitelovy přímluvné modlitby: „Toto je život věčný.“ Spasitel se v závěru svého působení ve smrtelnosti modlil ke svému Otci:

„Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.

Jáť jsem oslavil tebe na zemi; dílo jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych činil.“⁵

Můj syn poskytoval kněžskou službu na třech kontinentech, ale co je nejdůležitější, i doma a mezi členy své rodiny. Kolem nich postavil svůj život. Pracuje blízko domova a často se vrací domů na oběd s manželkou a menšími dětmi. Jeho rodina bydlí velmi blízko nás. Starají se nám o zahradu, jako kdyby byla jejich vlastní. Tento syn žije nejen tak, aby si zasloužil věčný život, ale tak, aby ho navždy obklopovali vděční členové jeho rodiny, které shromažďuje kolem sebe.

Život věčný znamená žít v jednotě a v rodině s Otcem, Synem a Duchem Svatým. Věčného života lze dosáhnout jedině skrze klíče kněžství Božího, které byly znovuzřízeny skrze Proroka Josepha Smitha. Když tento věčný cíl budete zdůrazňovat mladým lidem, které vedete, je to ten největší dar, který jim můžete dát. Toho dosáhnete v prvé řadě tím, že budete dobrým příkladem ve vlastní rodině. Ti, které vedete, možná nemají rodinu v Církvi, ale vyzývám vás, abyste jim pomáhali pociťovat a přát si lásku rodiny z obou stran závoje.

Dřevěné desky, které jsem popisoval, jsou jen jedním ze způsobů, jak můžete mladým lidem pomoci získat letmý náhled na vznešenost, kterou v nich Bůh vidí, a na jejich budoucnost a jedinečnou službu, na kterou je Bůh připravuje. A On vám pomůže poznat, jak toho dosáhnout u vašich dětí i u dalších mladých lidí, které vedete. Když se však budete s modlitbou snažit sami pro sebe zachytit tento náhled na jejich budoucnost a pak ho osobně předat mladému člověku, poznáte, že Bůh miluje každé své dítě jako osobnost a v každém z nich vidí velké a jedinečné dary.

Jako otec jsem byl požehnán tím, že jsem viděl velkou budoucnost v Božím království nejen pro své syny, ale i pro své dcery. Když jsem s modlitbou usiloval o vedení, bylo mi ukázáno, jak mohu pomoci dcerám rozpoznat, že Bůh jim důvěřuje jako služebnicím, které mohou budovat Jeho království.

Když byly dcery ještě malé, uvědomil jsem si, že bychom mohli pomoci druhým pociťovat lásku těch, kteří jsou již za závojem, napříč generacemi. Věděl jsem, že láska přichází díky službě a přináší naději na život věčný.

A tak jsme vyřezali dřevěná prkénka, na která jsme položili bochník domácího chleba a šli jsme ho společně věnovat vdovám, vdovcům a ostatním rodinám. Na každé toto prkénko jsem vyryl nápis „J’aime et J’espere“, což francouzsky znamená „Miluji a doufám“. Důkaz o jedinečných duchovních darech mých dcer nebyl napsán jen na prkénkách, která jsem vyrobil, ale mnohem očividněji byl patrný tehdy, když jsme je předávali těm, kteří v situaci, kdy pociťovali bolest nebo ztrátu, potřebovali ujištění o tom, že Spasitelova láska a Usmíření mohou přinést dokonalý jas naděje. V tomto spočívá život věčný – pro mé dcery i pro každého z nás.

Možná vás teď napadá: „Bratře Eyringu, chcete tím říci, že se musím naučit vyřezávat do dřeva?“ Odpověď zní ne. Já sám jsem se naučil vyřezávat jen s pomocí laskavého a nadaného učitele, tehdy staršího Boyda K. Packera. To málo, co jsem se naučil, lze přičíst jeho velkému daru jakožto řezbáře a jeho trpělivosti jakožto učitele. Jedině nebesa mohou nabídnout takového učitele, jako je president Packer. Existuje však mnoho způsobů, jak formovat srdce dětí, aniž byste pro ně museli vyřezávat dřevěná prkénka nebo desky.

Například nové komunikační technologie umožňují posílat poselství víry a naděje přes vzdálenost mnoha kilometrů, které nás oddělují – okamžitě a s malými, či vůbec žádnými náklady. Manželka mi v tomto pomáhá. Začneme tím, že zatelefonujeme vnoučatům nebo dětem, kterým se můžeme dovolat. Pak je požádáme, aby se s námi podělily o to, co se jim podařilo a komu posloužily. Také je vybídneme, aby nám poslaly fotografie zachycující to, co dělaly. Tyto fotografie pak používáme jako ilustraci k několika odstavcům textu. K tomu přidáme jeden nebo dva verše z Knihy Mormonovy. Nefi a Mormon by nejspíš nebyli příliš ohromeni duchovní kvalitou našich zápisů či omezeným úsilím vynaloženým na vytvoření toho, co nazýváme „Rodinný deník – malé desky“. Se sestrou Eyringovou jsme ale díky svému úsilí požehnáni. Máme pocit, že při výběru pasáží z písem a krátkých svědectví, která zapisujeme, jsme inspirováni. A v jejich životě jsme svědky toho, že se srdce našich vnoučat obrací k nám a ke Spasiteli a směrem vzhůru.

Existují i jiné možnosti, jak o někoho projevovat zájem; vy sami mnohé z nich již využíváte. Váš zvyk mít rodinnou modlitbu a číst společně s rodinou písma vytvoří trvalejší vzpomínky a změní srdce druhých více, než si možná nyní uvědomujete. Dokonce i očividně světské činnosti jako sledování sportovního utkání nebo sledování filmu mohou formovat srdce dítěte. To, na čem záleží, není ta činnost jako taková, ale pocity, které se při tom dostavují. Objevil jsem dobrou metodu, jak určit činnosti, které mají potenciál změnit k dobrému život mladého člověka. Spočívá v tom, že oni sami navrhnou činnost, která odpovídá jejich zájmu, který podle svého názoru získali jako dar od Boha. Z vlastní zkušenosti vím, že to takto může fungovat.

Když jsem se ve 12 letech stal jáhnem, bydlel jsem v New Jersey, asi 80 kilometrů od New Yorku. Snil jsem o tom, že se stanu slavným baseballistou. Tatínek souhlasil s tím, že mě vezme na zápas, který se hrál na starém historickém stadionu Yankee v Bronxu. Dosud před očima vidím, jak Joe DiMaggio odpaluje homerun směrem k tribuně za středovým polem a vedle mě sedí tatínek – to bylo jedinkrát, kdy jsme společně šli na prvoligový baseballový zápas.

Jiný den strávený s tatínkem mi ale změnil život navždy. Vyrazili jsme z New Jersey a navštívili jsme domov jednoho vysvěceného patriarchy v Salt Lake City. Nikdy předtím jsem toho muže neviděl. Tatínek mě nechal u dveří. Patriarcha mě pak posadil do křesla, vložil mi ruce na hlavu a pronesl požehnání jako dar od Boha, které obsahovalo i vyjádření největšího přání mého srdce.

Řekl, že jsem jedním z těch, o nichž bylo řečeno: „Blahoslavení pokojní.“⁶ Byl jsem tak překvapen, že někdo úplně cizí zná mé srdce, že jsem otevřel oči, abych viděl místnost, v níž k tomuto zázraku došlo. Toto požehnání týkající se mých možností dodnes formuje můj život, manželství i kněžskou službu.

Díky tomuto zážitku i tomu, co následovalo, mohu svědčit o tomto: „Neboť každému nebyly dány všechny dary; neboť je mnoho darů a každému člověku je dán dar Duchem Božím.“⁷

Díky tomu, že mi Pán zjevil určitý dar, jsem byl schopen rozpoznat příležitosti k jeho používání a připravit se na ně, abych ho mohl používat k žehnání těm, které mám rád a kterým sloužím.

Bůh zná naše dary. Vyzývám vás i sebe, abychom se modlili o to, abychom věděli, jaké dary nám byly dány, abychom věděli, jak je rozvíjet, a abychom rozpoznávali příležitosti ke službě druhým, které nám Bůh dává. Ale především se modlím o to, abyste byli inspirováni pomáhat druhým objevovat jedinečné dary od Boha, kterými mohou sloužit ostatním.

Slibuji vám, že když se budete tázat, budete požehnáni tím, že budete moci pomáhat druhým a pozvedat je, aby využívali veškeré své schopnosti při službě těm, které s láskou vedou. Svědčím o tom, že Bůh žije, že Ježíš je Kristus, že kněžství, jehož jsme nositeli, je kněžství Boží, a že Bůh nám dává zvláštní dary, abychom Mu mohli sloužit nad rámec svých nejtajnějších snů. Ve jménu Ježíše Krista, amen.