2010–2019
O krok blíž ke Spasiteli
Říjen 2012


O krok blíž ke Spasiteli

Obrácení je cílem veškerého studia a výuky evangelia. Není to jednorázová událost. Je to celoživotní úsilí stát se více takovými, jako je Spasitel.

Letos v létě vyšel v Liahoně a v Ensignu krátký článek, který jsem napsal. Syn mi poslal e-mail se slovy: „Tati, možná bys nám mohl říct, když ti vyjde nějaký článek.“ Odpověděl jsem: „Chtěl jsem jen vyzkoušet, jestli čtete církevní časopisy.“ Obratem mi napsal, že jeho 10letá dcera „tuto zkoušku zvládla. Vytáhla Ensign ze schránky, přišla domů a pustila se do čtení. Pak přišla za námi a ukázala nám tvůj článek.“

Moje vnučka četla Ensign, protože se chtěla něco dovědět. Použila svobodu jednání a jednala. První předsednictvo schválilo studijní materiály pro mladé, které podpoří jejich vrozenou touhu učit se evangeliu, žít podle něj a sdílet ho. Tyto nové materiály si nyní můžete prohlédnout on-line. A v lednu je začneme používat při výuce ve třídách. (O těchto nových materiálech pro mládež se můžete více dozvědět na stránkách lds.org/youth/learn.)

Když Spasitel učil druhé, svoboda jednání Jeho žáků byla prvořadá. Ukázal nám nejen čemu učit, ale i jak učit. Zaměřoval se na potřeby žáků. Pomáhal jednotlivcům objevit pravdu sami pro sebe.1 Vždy naslouchal jejich otázkám.2

Tyto nové studijní materiály nám budou pomáhat doma i ve třídách studovat i vyučovat Spasitelovým způsobem.3 Když tak budeme činit, přijmeme tím Jeho výzvu „[pojď], následuj mne“4, o níž před chvílí tak krásně učil starší Robert D. Hales. Když se tyto materiály připravovaly, viděl jsem, jak se vedoucí a učitelé v pomocných organizacích a v semináři radí s rodiči, aby dokázali uspokojit potřeby svých žáků. Viděl jsem ve třídách mladé ženy, mladé muže v kvorech Aronova kněžství a mladé v Nedělní škole, jak používají svobodu jednání a jednají sami za sebe.

Jedna učitelka Nedělní školy přemýšlela nad tím, jak dvěma mladým mužům postiženým autismem pomoci jednat sami za sebe. Když vyzvala žáky, aby se podělili o to, čemu se naučili, měla obavy, že tito dva mladí muži její výzvu odmítnou. Ale neudělali to. Jeden se postavil, aby vysvětlil, čemu se naučil, a pak požádal svého autistického spolužáka o pomoc. Když ten první začal tápat, jeho spolužák stál vedle něj a šeptal mu do ucha, aby mu pomohl úspěšně vše zvládnout. Onoho dne učili oba. Učili tomu, čemu učil Spasitel, ale i tak, jak učil Spasitel. Když učil Spasitel, jednal s láskou s tím, koho učil, a právě tak se choval i tento žák ke svému příteli.5

Když se učíme a vyučujeme Jeho slovu Jeho způsobem, přijímáme Jeho výzvu „[pojď], následuj mne“. Následujeme Ho krok za krokem. Každým krokem se blížíme ke Spasiteli. Měníme se. Pán věděl, že duchovní růst nenastává najednou. Je postupný. Pokaždé, když přijmeme Jeho výzvu a rozhodneme se Ho následovat, kráčíme po cestě vedoucí k úplnému obrácení.

Obrácení je cílem veškerého studia a výuky evangelia. Není to jednorázová událost. Je to celoživotní úsilí stát se více takovými, jako je Spasitel. Starší Dallin H. Oaks nám připomíná, že jen „vědět“ nestačí. „[Být] ‚obrácenými‘ … od nás vyžaduje něco činit a někým se stát.“6 Studium vedoucí k obrácení je trvalý proces zahrnující poznávání, konání a snahu někým se stát. Podobně i výuka vedoucí k obrácení zahrnuje základní nauku, výzvu k činu a slíbená požehnání.7 Když učíme pravé nauce, pomáháme žákovi poznávat. Když vyzýváme druhé k činu, pomáháme jim konat neboli žít podle nauky. A když přicházejí Pánova slíbená požehnání, měníme se. Podobně jako Alma se i my stáváme novým stvořením.8

Nové studijní materiály pro mladé mají jeden hlavní cíl: pomoci jim obrátit se k evangeliu Ježíše Krista. Nedávno jsem viděl jednoho mladého muže v Nedělní škole, jak objevil pravdu sám pro sebe. Když jsem si všiml, že má problém vztáhnout Usmíření na vlastní život, zeptal jsem se ho, zda někdy pocítil odpuštění. Odpověděl: „Jo, třeba když jsem jednomu klukovi zlomil při fotbale nos. Bylo mi hrozně. Přemýšlel jsem, co mám dělat, abych se cítil líp. Tak jsem šel za ním domů a požádal ho o odpuštění, ale věděl jsem, že musím udělat ještě něco, a tak jsem se pomodlil a pak jsem pocítil, že i Nebeský Otec mi odpustil. Tohle pro mě znamená Usmíření.“

Když tehdy vyprávěl žákům ve třídě tento zážitek, přečetl část Jana 3:16 – „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal“ – a pak vydal svědectví o moci Usmíření. Tato nauka už pro něj nebyla jen abstraktním pojmem. Stala se součástí jeho života, protože si položil otázku a pak použil svobodu jednání, aby konal.9

Tento mladík prohloubil své obrácení a totéž se týkalo i jeho spolužáků. Zaměřili se na hlavní nauku skrze studium písem. Vztáhli ona posvátná slova na sebe a pak svědčili o požehnáních, která získali díky tomu, že podle této nauky žili. Když učíme evangeliu Ježíše Krista, zaměřujeme se na písma a na slova novodobých proroků. Čerpáme z posvátných slov, abychom pomáhali každému posilovat víru a svědectví a stát se plně obrácenými. Nové studijní materiály pro mladé pomohou všem, kteří je budou používat, rozumět slovu Božímu a žít podle něj.

Když jsem učil Svaté v Kostarice, zvedl jsem příručku Učení – není většího povolání a zeptal jsem se: „Kdo z vás ji má?“ Skoro každý zvedl ruku. S úsměvem jsem řekl: „Vsadil bych se, že ji čtete každý den.“ K mému překvapení jedna sestra v přední řadě zvedla ruku, aby dala najevo, že ji čte každý den. Požádal jsem ji, aby přišla na stupínek a řekla k tomu něco. Odpověděla: „Každé ráno čtu Knihu Mormonovu. Pak si něco přečtu z Učení – není většího povolání, abych mohla co nejlépe učit své děti tomu, čemu jsem se právě naučila já.“

Chtěla studovat a učit Jeho slovu Jeho způsobem, proto nejdříve studovala Jeho slova v písmech a pak studovala, jak Jeho slovu učit, aby se její děti mohly plně obrátit. K tomuto způsobu studia a výuky evangelia nedospěla podle mého názoru najednou. Rozhodla se něco udělat. A čím víc dělala to, co věděla, že dělat má, tím víc ji Pán posiloval, aby mohla kráčet Jeho cestou.

Někdy může být cesta k obrácení dlouhá a těžká. Můj švagr byl v Církvi méně aktivní 50 let. Až když mu bylo přes 60, začal přijímat Spasitelovu výzvu vrátit se. Mnozí mu pomáhali. Jeden domácí učitel mu 22 let každý měsíc posílal pohlednici. Ale on se musel rozhodnout, že se chce vrátit. Musel použít svobodu jednání. Musel udělat onen první krok – a pak další a další. Nyní byl s manželkou zpečetěn a slouží v biskupstvu.

Nedávno jsme mu ukázali videa, která byla připravena pro vedoucí a učitele, aby jim pomohla používat nové studijní materiály. Poté, co švagr tato videa zhlédl, opřel se v křesle a poněkud dojatě řekl: „Možná, že kdybych toto měl, když jsem byl mladý, neodpadl bych.“

Před pár týdny jsem potkal mladého muže, který měl nějaké problémy. Zeptal jsem se ho, jestli je členem Církve. Řekl mi, že je nevěřící, ale že ho již kdysi někdo s Církví seznámil. Když jsem mu řekl o svém povolání v Nedělní škole a že budu mluvit na generální konferenci, řekl: „Tak jestli tam budete mluvit, budu se na to zasedání dívat.“ Doufám, že se dnes dívá. Vím, že pokud se dívá, něčemu se naučí. Toto Konferenční centrum je jedinečné místo, kde studujeme a vyučujeme, abychom se obrátili.

Když žijeme podle zásad, kterým učí ti, které podporujeme jako proroky, vidoucí a zjevovatele, učíme se Spasitelovým způsobem.10 Krok za krokem se Mu přibližujeme. V závěru této konference vyzývám každého v dosahu svého hlasu, aby tento krok učinil. Podobně jako Nefité v dávných dobách se i my můžeme vrátit domů a přemítat o tom, co bylo řečeno, a prosit Otce v Kristově jménu, abychom porozuměli.11

Chceme, aby každý mladý člověk získal porozumění. Chceme, aby se každý den učili evangeliu Ježíše Krista, učili mu a žili podle něj. Právě to chce Pán pro všechny své děti. Ať již jste dítě, mladý nebo dospělý, vyzývám vás, abyste přišli a kráčeli v Jeho stopách. Svědčím o tom, že Pán nás bude na každém kroku posilovat. Bude nám pomáhat, abychom ušli zbytek cesty. Když se pak objeví překážky, půjdeme dál. Když přijdou pochyby, půjdeme dál. Nikdy se neotočíme zpět. Nikdy neodpadneme.

Svědčím o tom, že Bůh Otec a Jeho Syn, Ježíš Kristus, žijí. Svědčím o tom, že Spasitel nás dál vybízí, stejně jako v dřívějších dobách, abychom k Němu přišli. Jeho výzvu můžeme přijmout všichni. Všichni se můžeme učit Jeho slovu, učit mu a žít podle něho tím, že se o krok přiblížíme ke Spasiteli. Budeme-li tak činit, staneme se skutečně obrácenými. Ve jménu Ježíše Krista, amen.

Odkazy

  1. Viz Jan 3:1–7. V této pasáži odpovídá Spasitel na otázku, kterou položil sám Nikodém. Učil Nikodéma podle toho, co Nikodém potřeboval. Umožnil mu použít svobodu jednání, aby se mohl učit. Pomáhal Nikodémovi najít odpověď sám pro sebe.

  2. Viz Jan 3:4; Joseph Smith–Životopis 1:18.

  3. Viz „Teaching the Gospel in the Savior’s Way“, lds.org/youth/learn/guidebook/teaching.

  4. Viz Lukáš 18:18–22.

  5. Viz 1. Janova 4:19.

  6. Dallin H. Oaks, „Výzva stát se“, Liahona, leden 2001, 41; vědět a oznamovat. Evangelium nás vyzývá, abychom byli ‚obrácenými‘, což od nás vyžaduje něco činit a někým se stát. Jestliže se kdokoli z nás spoléhá pouze na svou znalost evangelia a na své svědectví o něm, je ve stejném postavení jako požehnaní, ale dosud nedokonalí apoštolové, které Ježíš vyzval, aby se obrátili. My všichni známe někoho, kdo má silné svědectví, ale nejedná podle něho do té míry, aby mohl být obrácen.“

  7. Viz Abraham 2:11.

  8. Viz Mosiáš 27:24–26; 2. Korintským 5:17.

  9. Viz David A. Bednar, „Buďte bedliví se vší ustavičností“, Liahona, květen 2010, 43: „Pomáháme vy i já svým dětem, aby jednaly samy za sebe a usilovaly o vědomosti studiem a vírou, nebo jsme naučili své děti čekat, že je někdo bude učit a že na ně bude působit? Dáváme jako rodiče svým dětem především něco ve smyslu duchovních ryb k jídlu, anebo jim důsledně pomáháme jednat, samostatně se učit a být stálé a neochvějné? Pomáháme svým dětem být horlivě zaměstnány prošením, hledáním a klepáním?“

  10. Viz Dennis B. Neuenschwander, „Žijící proroci, vidoucí a zjevovatelé“, Liahona, leden 2001, 49–51.

  11. Viz 3. Nefi 17:3.