Chrámová měřítka

Starší Scott D. Whiting

Sedmdesátník


Vysoká měřítka pro budování chrámů, která tato Církev uplatňuje, jsou vzorem, a dokonce symbolem toho, jak máme vést svůj vlastní život.

Když jsem nedávno procházel nádherným chrámem Brigham City v Utahu, vzpomněl jsem si na něco, co jsem zažil, když jsem sloužil jako koordinátor pro dny otevřených dveří historického chrámu Laie na Havaji, pro jeho znovuzasvěcení a pro doprovodný kulturní program.

Několik měsíců před dokončením rozsáhlé renovace jsem byl pozván na prohlídku chrámu se starším Williamem R. Walkerem, výkonným ředitelem chrámového oddělení, a s jeho spolupracovníky z tohoto oddělení. Kromě toho tam bylo i několik zástupců hlavní firmy, která práce prováděla. Cílem prohlídky bylo, mimo jiné, zkontrolovat postup prací a jejich kvalitu. V té době byly práce hotové z 85 procent.

Když jsme procházeli chrámem, sledoval jsem staršího Walkera a jeho spolupracovníky a naslouchal jsem jim, zatímco kontrolovali vykonanou práci a mluvili s vedoucím stavby. Jak jsme přecházeli z místnosti do místnosti, občas jsem si všiml, jak jeden muž přejíždí rukou po zdi. Několikrát poté, co to udělal, třel prsty o sebe a poté se obrátil na vedoucího stavby a řekl: „Cítím na této zdi hrubý povrch. To neodpovídá chrámovým měřítkům. Budete muset tuto zeď přebrousit a vyhladit.“ Vedoucí si pozorně zapisoval každou připomínku.

Když jsme přicházeli v chrámu k místu, které málokdo kdy uvidí, tentýž muž nás zastavil a upozornil nás na nádherné čerstvě zabudované vitrážové okno. Na tomto okně širokém 60 cm a vysokém 180 cm byl vyleptaný malý geometrický obrazec. Ukázal na malý barevný skleněný pěticentimetrový čtverec, který byl součástí tohoto jednoduchého obrazce, a řekl: „Ten čtverec je nakřivo.“ Podíval jsem se na ten čtverec a podle mě byl umístěný vodorovně. Avšak při bližším prozkoumání a proměření kapesním metrem jsem uviděl chybu – tento malý čtverec byl skutečně o 3 mm nakřivo. Vedoucí stavby pak dostal pokyn, že toto okno musí být vyměněno, protože to neodpovídá chrámovým měřítkům.

Přiznávám, že jsem byl překvapen, že celé okno se bude muset vyměnit kvůli tak malé sotva postřehnutelné vadě. Přece jen bylo nepravděpodobné, že se vůbec někdy někdo o tomto okně doví nebo si ho všimne, vzhledem k jeho běžně nepřístupnému umístění v chrámu.

Když jsem se onoho dne vracel z chrámu domů, přemýšlel jsem nad tím, čemu jsem se z tohoto zážitku naučil – nebo, spíše, co jsem si myslel, že jsem se naučil. Teprve za pár týdnů, když jsem byl pozván na prohlídku již dokončeného chrámu, jsem zážitku z předchozí cesty porozuměl lépe.

Když jsem vstoupil do zcela renovovaného chrámu Laie na Havaji, byl jsem ohromen jeho krásou a kvalitou dokončené práce. Jak jistě chápete, byl jsem zvědavý, co se stalo s „drsnými“ stěnami a „vadným“ oknem. Nechal vedoucí stavby stěny přebrousit a vyhladit? Bylo okno skutečně vyměněno? Když jsem přistoupil k drsným stěnám, byl jsem překvapen, když jsem uviděl, že je na nich nádherná tapeta. Pomyslel jsem si: „Takže takhle vedoucí stavby vyřešil hrubý povrch – zakryl ho.“ Ale tak to nebylo; dozvěděl jsem se, že již od počátku bylo v plánu dát na tyto stěny tapety. Přemýšlel jsem, proč nepatrná, sotva znatelná hrubost vadila, když to měly zakrýt tapety? Pak jsem dychtivě vstoupil do místnosti, kde bylo vadné okno, a byl jsem překvapen, když jsem uviděl přímo před oknem nádhernou rostlinu, která sahala od podlahy až ke stropu. Opět jsem si pomyslel: „Takhle tedy vedoucí stavby vyřešil malý křivě umístěný čtverec – zakryl ho.“ Když jsem přišel blíž, odhrnul jsem listy rostliny a usmál jsem se, když jsem uviděl, že okno bylo skutečně vyměněno. Dříve křivě umístěný malý čtverec byl nyní správně na svém místě. Dozvěděl jsem se, že již od počátku bylo součástí plánu interiéru umístit před toto okno rostlinu.

Proč drsnější stěny a nepatrně asymetrické okno vyžadovaly dodatečnou práci, a dokonce výměnu, když si toho těžko někdy někdo všimne? Proč se po vedoucím stavby požadovalo, aby dodržel tak vysoká měřítka?

Když jsem hluboce zamyšlený vyšel z chrámu ven, našel jsem odpověď, když jsem se podíval na renovovaný exteriér a uviděl jsem tato slova: „Svatost Pánu, dům Páně“.

Chrámy Církve jsou přesně tím, co se o nich prohlašuje. Tyto posvátné budovy jsou stavěny proto, abychom je používali, a v jejich zdech se vykonávají posvátné a spásné obřady. Ale nikdo nemá pochybovat o tom, čí tento dům doopravdy je. Tím, že vyžadujeme přesná měřítka pro stavbu, až do nejmenšího detailu, nejen že projevujeme lásku a úctu k Pánu Ježíši Kristu, ale také ukazujeme všem ostatním, že ctíme a uctíváme Toho, Jehož dům to je.

Ve zjevení daném Proroku Josephu Smithovi, aby byl postaven chrám v Nauvoo, dal Pán tyto pokyny:

„Přijďte, s veškerým zlatem svým a stříbrem svým a drahými kameny svými a s veškerými starožitnostmi svými; a se všemi, kteří mají znalost o starožitnostech, … a přineste … [vzácné] stromy země;

… A postavte dům jménu mému, pro Nejvyššího, aby v něm přebýval.“1

Toto je podle vzoru, který ustanovil král Šalomoun ve Starém zákoně, když stavěl chrám Pánu a používal při tom jen ty nejlepší materiály a řemeslné zpracování.2 Tímto vzorem se, s patřičnou skromností, řídíme i my dnes, když stavíme chrámy Církve.

Uvědomil jsem si, že i když oči a ruce smrtelníků asi nikdy neuvidí ani nepocítí nějakou vadu, Pán zná míru našeho úsilí a ví, zda jsme udělali to nejlepší. Totéž platí i o našem osobním úsilí žít tak, abychom byli hodni požehnání chrámu. Pán radí:

„A nakolik lid můj postaví pro mne dům ve jménu Páně a nestrpí, aby do něj vešla jakákoli nečistá věc, aby nebyl poskvrněn, sláva má spočine na něm;

Ano, a bude tam přítomnost má, neboť já do něho přijdu a všichni čistí v srdci, kteří do něho přijdou, uvidí Boha.

Ale bude-li poskvrněn, já do něho nepřijdu a sláva má tam nebude; neboť já nebudu přicházeti do nesvatých chrámů.“3

Když si, stejně jako vedoucí stavby, všimneme prvků ve svém vlastním životě, které nejsou v souladu s učením Pána, když jsme neudělali to nejlepší, co jsme udělat mohli, máme rychle napravit cokoli, co je špatné, a uznat, že nemůžeme skrýt své hříchy před Pánem. Musíme pamatovat na to, že „když se snažíme zakrývati hříchy …, vizte, nebesa se stáhnou; [a] Duch Páně je zarmoucen“.4

Také jsem poznal, že vysoká měřítka pro budování chrámů, která tato Církev uplatňuje, jsou vzorem, a dokonce symbolem toho, jak máme vést svůj vlastní život. Můžeme uplatňovat, každý sám, učení apoštola Pavla, které dal rané Církvi, když řekl:

„Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá?

Jestližeť kdo chrámu Božího poškvrňuje, tohoť zatratí Bůh; nebo chrám Boží svatý jest, jenž jste vy.“5

Každý z nás je zhotoven z těch nejlepších materiálů a jsme zázračným výsledkem božské zručnosti. Když ale překročíme léta zodpovědnosti a vstoupíme na bitevní pole hříchu a pokušení, náš vlastní chrám bude možná časem potřebovat renovaci a opravu. Možná máme v sobě zdi, které jsou drsné a potřebují vyhladit, nebo okno duše, které je třeba vyměnit, abychom mohli stát na svatých místech. Naštěstí chrámová měřítka, jejichž dodržování se od nás vyžaduje, nejsou měřítka dokonalosti, ačkoli právě o ni usilujeme, ale spíše máme dodržovat přikázání a dělat to nejlepší, abychom žili jako učedníci Ježíše Krista. Modlím se o to, abychom se všichni snažili žít tak, abychom byli hodni požehnání chrámu tím, že budeme dělat to nejlepší, že budeme zlepšovat to, co je třeba, a že budeme odstraňovat chyby a nedokonalosti, aby v nás mohl vždy přebývat Duch Boží. Ve jménu Ježíše Krista, amen.