Pečovatelky

President Henry B. Eyring

První rádce v Prvním předsednictvu


Budete posíleny a inspirovány, abyste věděly, v jakých mezích a do jaké míry jste schopny sloužit.

Jsem vděčný za to, že mohu být dnes večer ve vaší přítomnosti. Ženy v Církvi Ježíše Krista pracují na tom, aby se staly společenstvím sester, které Lucy Mack Smithová, matka Proroka Josepha Smitha, popsala těmito slovy: „Musíme se o sebe vzájemně starat, bdít nad sebou, vzájemně se utěšovat a získávat ponaučení, abychom mohly všechny společně zasednout v nebi.“1

Tento pozoruhodný popis požadavků pro to, abychom mohli přebývat s Bohem ve stavu štěstí, má tři části. První částí je vzájemně o sebe pečovat. Další je učit jeden druhého a být učeni. A třetí částí je zasednout společně s Bohem.

Mým dnešním cílem je pomoci vám pocítit uznání od Boha a Jeho vděčnost za to, jak si již nyní vzájemně pomáháte onoho vznešeného cíle dosáhnout. A za druhé bych rád řekl něco o tom, co vás ve vaší sjednocené službě ještě čeká.

Podobně jako sestry v dřívější době jste i vy přijaly Pánovo povolání přinášet úlevu druhým. V roce 1856 požádal prorok Brigham Young Svaté, aby se vydali na pomoc pionýrům s ručními vozíky, kteří uvázli v horských sněhových závějích. V této naléhavé situaci řekl členům na generální konferenci: „Vaše víra, náboženství a náboženské vyznání nikdy nespasí duši nikoho z vás v celestiálním království našeho Boha, nebudete-li jednat právě podle těch zásad, kterým vás nyní učím. Jděte a přiveďte ty, kteří jsou nyní na pláních, a dbejte striktně těch věcí, které nazýváme časnými, … jinak vaše víra bude marná.“2

Stovky žen v Utahu přijaly tuto výzvu. I přes svou chudobu naplnily kryté vozy vším, co mohly postrádat a co dokázaly shromáždit od jiných, aby tak přinesly útěchu těm, kteří se ocitli v nesnázích. Jedna z těchto statečných sester napsala: „Nikdy mi to nepřineslo více potěšení a mohu říci, že ani více radosti z práce, kterou jsem kdy v životě vykonala – tak velký pocit svornosti všude převládal.“3

Když pak byli pionýři zachráněni a sníh roztál, tatáž sestra si zapsala otázku, kterou chovala ve svém věrném srdci: „Co dalšího čeká na ochotné ruce?“4

V naší době skupinky statečných sester po celém světě na stovkách míst proměňují svou víru v činy. A v srdci a v modlitbách si kladou tutéž otázku ohledně svého budoucího života naplněného službou.

Každá z vás se nachází na různém místě své cesty k věčnému životu. Některé z vás mají za sebou léta zkušeností a jiné jsou teprve na začátku svého učednictví ve smrtelnosti. Každá z vás má svůj jedinečný životní příběh i těžkosti. Všechny jste ale sestry a milované dcery našeho Nebeského Otce, který vás zná a bdí nad vámi.

To, co se vám tak pozoruhodně daří, je vzájemně se o sebe starat, bdít nad sebou a vzájemně se utěšovat. Před pouhým měsícem jsem byl svědkem trojího zázraku, když jste posloužily jedné sestře. Jako její otec vám děkuji a chtěl bych poděkovat i Bohu, který vedl jednu navštěvující učitelku.

Naše dcera Elizabeth, která žije v jiném státě a jiném časovém pásmu než my, byla doma se svou tříletou dcerkou. Další její dítě bylo první týden v mateřské školce. Elizabeth byla těhotná, v šestém měsíci, a těšila se na narození třetího dítěte, o kterém jí lékaři řekli, že to bude holčička. Její manžel Joshua byl v práci.

Když zpozorovala, že krvácí a že krvácí stále víc, zavolala manželovi. Ten jí řekl, aby zavolala sanitku a že se s ní setká v nemocnici, která byla vzdálena asi 20 minut jízdy od jejich domu. Než ale stihla vytočit číslo, uslyšela zaklepání na dveře.

Ke svému překvapení ve dveřích spatřila svou společnici pro navštěvující učení v Pomocném sdružení. Onoho rána neměly domluvenou žádnou schůzku. Její společnice jen měla pocit, že by se za Elizabeth měla zastavit.

Pomohla jí nastoupit do auta. Do nemocnice dorazily jen několik minut před tím, než tam z práce přijel Joshua. Lékaři za necelých 20 minut rozhodli, že provedou císařský řez, aby zachránili Elizabeth i miminko. A tak na svět přišlo 15 týdnů před termínem a s velkým křikem maličké děvčátko. Vážila jen něco málo přes tři čtvrtě kilogramu. Avšak obě, ona i Elizabeth, přežily.

Onoho dne se částečně naplnila slova Lucy Mack Smithové. Věrná členka Pomocného sdružení, kterou inspiroval Duch Svatý, bděla nad svou sestrou v Božím království, starala se o ni a poskytla jí útěchu. Ona i desítky tisíc dalších, které poskytují již po celé generace tuto inspirovanou službu, nesklízejí díky jen od těch, kterým pomohly, a od svých blízkých, ale i od Pána.

Jistě si pamatujete Jeho slova naplněná vděčností vůči těm, kteří za svou dobročinnost získávají jen málo uznání: „A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“5

Avšak onen zázrak, kdy jedna sestra Pomocného sdružení přijela pomoci právě včas, se násobí díky moci sjednoceného sdružení sester. Cituji část vzkazu, který Elizabetě a Joshuovi poslal jejich biskup, když byli ještě v nemocnici, poté, co se děťátko narodilo: „Presidentka Pomocného sdružení má všechno zařízené. Už dáváme dohromady plán, jak vám budeme pomáhat s vašimi dcerami doma, aby Elizabeth mohla jezdit do nemocnice, dokud tam vaše krásné, dosud nepojmenované děťátko ještě bude. Dělali jsme to tak i v minulosti, dlouhodobě, a [naši] členové se toho velmi ochotně zhostí.“

Biskup pokračoval, přičemž mluvil za sebe i za celý sbor: „Dokonce jsme i chodili do nemocnice a hlídali jsme děti v dětském koutku, když je maminky nechtěly nechat někde jinde.“

A pak dodal: „Samozřejmě nic nepodnikneme bez spolupráce s vámi a bez vašeho souhlasu. Jen jsem chtěl, abyste věděli, že si nemusíte dělat starosti s tím, co pro vás můžeme udělat [a co pro vás uděláme].“

Díky tomu, co pro mou dceru udělali, mohla ona prožít vzácné okamžiky, kdy poprvé v ruce držela svou maličkou dcerku.

Biskup pak zakončil svůj vzkaz Joshuovi a Elizabeth pozdravem, který si sestry po celém světě posílají prostřednictvím své oddanosti sloužit v Mistrově zastoupení druhým: „Uchovejte si víru.“

I když se vaše osobní situace a zkušenosti z minulosti velmi liší, dokáži vám říci něco o tom, co vás čeká v budoucnu. Uchováte-li si víru, zjistíte, že Pán vás bude často vyzývat, abyste poskytly službu někomu potřebnému, i když se vám to v onom okamžiku nebude hodit. Možná se bude zdát, že je to nepříjemný, či dokonce nemožný úkol. Když tato výzva přijde, možná budete mít dojem, že právě vás k tomu nepotřebují nebo že by potřebnou pomoc mohl snadno poskytnout někdo jiný.

Pamatujte na to, že když nám Pán umožní, abychom se setkali s někým v nouzi, vážíme si milosrdného Samaritána za to, co neudělal, i za to, co udělal. Nepřešel na druhou stranu, i když onen zbitý poutník na cestě byl cizinec a možná i nepřítel. Pro zbitého muže udělal, co bylo v jeho silách, a pak podnikl konkrétní kroky, aby druzí mohli udělat něco dalšího. Učinil tak proto, že chápal, že pomáhání druhým může vyžadovat více než jednoho člověka.

Ponaučení z tohoto příběhu pro vás mohou být vodítkem v jakékoli budoucí situaci. Tatáž ponaučení jste mohly získat v dětství, i díky tomu, co jste prožily teprve nedávno.

Přinejmenším jednou, a možná častěji, vás překvapilo, když jste se setkaly s někým, kdo potřeboval vaši péči. Mohl to být rodič, prarodič, některá sestra nebo dítě, kteří byli nemocní nebo postižení. Váš soucit byl silnější než vaše lidská přání. A tak jste začaly nabízet pomoc.

Podobně jako v případě poutníka v příběhu z písem o milosrdném Samaritánovi se potřebná pomoc pravděpodobně změnila v péči dlouhodobější, než jakou jste byly samy schopny poskytnout. Samaritán musel poutníka předat do péče hostinskému. Součástí Pánova plánu pro službu potřebným je týmová práce.

Biskupové a presidentky Pomocného sdružení vždy vyzývají členy rodiny, aby si v případě sociální potřeby vzájemně pomáhali. Pro tuto zásadu existuje mnoho důvodů. Především jde o to poskytnout více lidem požehnání spočívající v hlubší lásce, která se dostavuje, když sloužíme jeden druhému.

I vy si všímáte tohoto požehnání a pociťujete ho. Kdykoli jste o někoho pečovaly, třeba jen krátkou dobu, pociťovaly jste lásku k tomu, komu jste sloužily. A jak se doba poskytované potřebné péče prodlužovala, pocity lásky se prohlubovaly.

Vzhledem k tomu, že jsme smrtelní, toto prohloubení lásky může být narušeno pocity frustrace a únavou. A to je další důvod, proč nám Pán umožňuje získat při naší službě potřebným i pomoc ostatních. Právě proto Pán založil sdružení pečovatelek.

Před několika týdny jsem byl přítomen tomu, jak jedné mladé ženě byla na shromáždění svátosti vyjádřena podpora jako asistentce koordinátorky navštěvujícího učení – netušil jsem, že toto povolání vůbec existuje. Uvažoval jsem, zda věděla, jakou poctu jí tím Pán vzdal. Její dítě začalo být neklidné, a tak musela odejít ze shromáždění dřív, než jsem jí mohl říci, jak moc ji Pán miluje a jak moc je vděčný za její pomoc s koordinováním úsilí svých učednic.

Péče o potřebné vyžaduje týmovou práci – láskyplné a sjednocené sdružení. Právě toto Pán buduje mezi vámi. A miluje vás za to, co v tomto úsilí děláte, ať je to cokoli.

Jedním z důkazů Jeho vděčnosti je to, že Bůh vám umožňuje pociťovat větší lásku k těm, kterým sloužíte. Právě z tohoto důvodu pláčete, když zemře někdo, komu jste dlouho sloužily. Nemožnost pečovat o ně se může zdát být dokonce ještě větší ztrátou než dočasné odloučení. Slyšel jsem nedávno jednu ženu – kterou jsem znal dlouho –, která v týdnu, kdy jí zemřel manžel, vydávala svědectví o vděčnosti za možnost sloužit mu až do úplného konce jeho života. Nebylo vidět její slzy, ale radostný úsměv.

I když dlouhodobá a láskyplná služba lidem přináší bohaté odměny, již víte, že existují určitá fyzická, citová i finanční omezení týkající se toho, co můžete dělat. Ten, který až příliš dlouho poskytuje péči druhým, se může stát tím, kdo sám péči potřebuje.

Pán, který je Mistrem pečovatelem o potřebné, dal unaveným pečovatelům inspirovanou radu v těchto slovech pronesených králem Beniaminem a zaznamenaných v Knize Mormonově: „Abyste si udržovali odpuštění hříchů svých, … chtěl bych, abyste udíleli ze jmění svého chudým, každý člověk podle toho, co má, abyste sytili hladové, šatili nahé, navštěvovali nemocné a poskytovali jim úlevu jak duchovně, tak časně, podle potřeb jejich.“6

A pak pokračuje upozorněním pro ty z vás, které jste si třeba nevšimly toho, že ve své láskyplné službě toho děláte až příliš a až moc dlouho: „A hleďte, aby všechny tyto věci byly konány v moudrosti a pořádku; neboť není nutné, aby člověk [nebo kdokoli, kdo pečuje o druhé,] běžel rychleji, nežli má sil. A opět, je nezbytné, aby byl pilný, a tak aby získal cenu; tudíž všechny věci musejí býti konány v pořádku.“7

Může být těžké řídit se touto radou, když se zdá, že rozhodnutí spočívá v hledání rovnováhy mezi přáním pomáhat ze všech sil druhým a moudrou obezřetností při zajišťování vlastních potřeb, abyste si uchovaly schopnost sloužit. Možná jste viděly druhé, jak zápolí s tímto těžkým rozhodováním. Příkladem může být rozhodnutí pečovat o člověka na sklonku jeho života doma nebo v pečovatelském ústavu, zatímco vy samy jste možná na pokraji vyčerpání.

Vodítkem při takovýchto náročných rozhodováních může být to, co víte o plánu spasení. To je jeden z důvodů, proč Lucy Mack Smithová moudře řekla, že sestry mají „získávat ponaučení“.

Pomáhá, když jste pevně přesvědčeny, že Pán má svůj záměr s každým dítětem Božím v tomto zatěžkávacím období smrtelnosti. Když se Prorok Joseph snažil s obtížemi chápat své zdánlivě nekonečné zkoušky, Pán ho učil podstatě plánu spasení těmito slovy: „A potom, jestliže v tom vytrváš dobře, Bůh tě oslaví na výsosti.“8

Naše rozhodnutí pomáhat někomu zvládat těžké zkoušky pak lze formulovat takto: „Jakým směrem se mám vydat, abych nejlépe pomohl tomu, koho mám rád, aby ‚vytrval dobře‘?“ Naším cílem při poskytování služby je napomoci tomu, aby tento člověk s větší pravděpodobností projevoval víru v Krista, uchovával si jasnou naději na věčný život a projevoval pravou lásku, čistou lásku Kristovu, až do konce života.

Viděl jsem, jak se sestry v království soustřeďují na Spasitele a jeho účely. Vzpomeňte si na okamžiky, kdy jste vstoupily do místnosti, v níž měly předtím shromáždění sestry z Pomocného sdružení nebo z Primárek nebo z Mladých žen.

Možná neuvidíte obrázek Spasitele nebo Jeho slov, ale víte, že někdo během té hodiny pociťoval – podobně jako dnes večer – svědectví o tom, že Jeho Usmíření je skutečné a má nesmírnou cenu. Možná že tam nebude obrázek svatého chrámu nebo slova „Rodiny mohou být spolu navždy“, ale můžete vidět naději v jejich úsměvech.

A jistě jste viděly, podobně jako já, moudrou navštěvující učitelku, která sestře, jež s něčím zápolí, dodává sebedůvěru, že její služba druhému, i když se jí to někdy nedaří, je přesto potřebná a cenná. Úspěšné presidentky Pomocného sdružení vědí, jak umožnit těm, které potřebují péči, aby pomáhaly pečovat o druhé. Dávají sestrám příležitosti k tomu, aby ve zkouškách vytrvaly dobře, zatímco o sebe vzájemně pečují s čistou láskou Kristovou. To může zahrnovat i jemné pobízení unavené pečovatelky, aby si odpočinula a přijala pomoc druhých.

Sestry toho dosahují tím, že nesoudí ty, kteří právě procházejí nějakými zkouškami. Většina lidí, kteří nesou těžké břímě, začíná pochybovat o sobě i o své vlastní hodnotě. Tím, že jsme trpěliví s jejich slabostmi a oslavujeme jakoukoli dobrotivost, kterou v nich nacházíme, jim jejich břímě ulehčujeme. Takto to dělá Pán. A my můžeme následovat Jeho příklad – největšího pečovatele ze všech.

Často mluvíme o síle plynoucí z kruhu sester v Církvi Ježíše Krista. Musíme se naučit mít na paměti, že Spasitel je vždy uvnitř tohoto kruhu, když Ho pozveme.

Čím dál častěji budeme svědky toho, jak dcery Boží budou zvát sestry, aby se k nim do kruhu připojily. Když sestry přijdou na shromáždění a budou hledat místo k sezení, uslyší jemně pronesená slova: „Pojď si prosím sednout sem, ke mně.“

Tato slova uslyšíme i v onom budoucím dni, který viděla Lucy Mack Smithová, kdy sestry „společně zasednou v nebi“. Na onen den se nepřipravujeme během jediného okamžiku. Přijde po dnech a letech vzájemné péče a vštěpování slov věčného života hluboko do našeho srdce.

Modlím se o to, aby se mnozí z nás společně setkali v oné slavné budoucnosti, která před námi leží. Vydávám vám svědectví, že vaše naděje týkající se oněch dnů bude oprávněná. Pán Ježíš Kristus toto umožnil pro každou z vás skrze své nekonečné Usmíření. Nebeský Otec slyší a zodpovídá vaše modlitby víry o vedení a o pomoc, abyste dokázaly vytrvat ve službě v Jeho zastoupení.

Duch Svatý je poslán vám i těm, o něž pečujete. Budete posíleny a inspirovány, abyste věděly, v jakých mezích a do jaké míry jste schopny sloužit. A když se možná budete samy sebe ptát: „Udělala jsem toho dost?“, Duch vám dodá útěchu.

Svědčím o tom, že Pán bude s vámi a že vám připraví a vyznačí cestu během vaší služby těm, kteří jsou potřební a procházejí zkouškami a které On miluje. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.

Ukázat odkazy

  1.  

    1. Lucy Mack Smithová, v Daughters in My Kingdom: The History and Work of Relief Society (2011), 25.

  2.  

    2. Brigham Young, v Daughters in My Kingdom, 36.

  3.  

    3. Lucy Meserve Smithová, v Daughters in My Kingdom, 37.

  4.  

    4. Lucy Meserve Smithová, v Daughters in My Kingdom, 37.

  5.  

    5.  Matouš 25:40.

  6.  

    6.  Mosiáš 4:26.

  7.  

    7.  Mosiáš 4:27.

  8.  

    8.  Nauka a smlouvy 121:8.