Radost pramenící z kněžství

Před mnoha lety jsme se s několika mými přáteli-kapitány aerolinek rozhodli splnit si dětský sen a zrenovovat staré letadlo. Společně jsme zakoupili vyřazené letadlo Piper Cub z roku 1938 a začali jsme pracovat na tom, abychom ho vrátili do původního stavu. Tento projekt byl prací lásky. Měl pro mě zvláštní význam, protože když jsem byl mladý, učil jsem se s podobným letadlem létat.

Toto letadlo bylo poprvé vyrobeno pouhých 35 let poté, co bratři Wrightovi podnikli svůj proslulý první let. Už jen proto mám pocit, že jsem velmi starý.

Motor neměl elektrický startér; když jste v kokpitu startovali, někdo jiný musel stát na zemi, chytit vrtuli a patřičnou silou ji roztáčet, dokud motor nenaskočil. Každý start byl okamžikem napětí a odvahy.

Jakmile jsme vzlétli, bylo jasné, že rychlost není silnou stránkou Piper Cubu. Ve skutečnosti, když jsme letěli v silném protivětru, to vypadalo, jako bychom se ani nehýbali. Vzpomínám si, jak jsem se svým dospívajícím synem, Guidem, letěl nad dálnicí v Německu a, jak asi tušíte, auta na dálnici nás s přehledem předjížděla!

Ale jak jsem toto malé letadlo miloval! Byla to dokonalá možnost, jak si užívat zázraku a krásy létání. Mohli jste slyšet, cítit, vnímat a vidět, co létání ve skutečnosti je. Bratři Wrightovi to vyjádřili takto: „Není [ničeho], co by se vyrovnalo tomu, co prožívají letci, když jsou unášeni vzduchem na velkých bílých křídlech.“¹

V kontrastu s tím jsem měl na začátku tohoto roku výsadu proletět se moderní stíhačkou F-18 se světově proslulými Modrými anděly, což je akrobatická letka Námořnictva Spojených států. Bylo to, jako bych letěl nad koridorem vzpomínek, protože přesně před 50 lety, téměř na den přesně, jsem dokončil svůj výcvik armádního stíhacího pilota.

Zážitek s F-18 byl samozřejmě zcela jiný než létání s Piper Cubem. Poznal jsem mnohem dynamičtější krásu létání. Bylo to jako aplikovat stávající zákony aerodynamiky ještě dokonalejším způsobem. Ale při letu s Modrými anděly jsem si také hodně rychle uvědomil, že být stíhacím pilotem je hra jen pro mladé muže. Opět cituji bratry Wrightovy: „[Létání], více než cokoli jiného, navozuje pocit dokonalého pokoje smíchaný s nadšením, které napíná každičký nerv až k prasknutí.“² Kromě toho, let s Modrými anděly vrhl úplně jiný pohled na „anděly“, kteří jsou kolem vás a podpírají vás.

Kdybyste se mě zeptali, který z těchto dvou letů se mi líbil víc, nejsem si jistý, zda bych dokázal odpovědět. V určitých pochopitelných ohledech byly přinejmenším velmi odlišné. A naopak v jiných ohledech byly v podstatě stejné.

Jak v Piper Cubu, tak v F-18 jsem pociťoval nadšení, krásu a radost z létání. V obou letadlech jsem pocítil, co měl na mysli jistý básník, když se chtěl „[vymanit] z nevlídných pout Země a [tančit] na obloze na křídlech postříbřených smíchem“.³

Možná se ptáte, jak tyto dva zcela odlišné zážitky s létáním souvisejí s naším dnešním shromážděním nebo s kněžstvím, jehož nositeli máme tu výsadu být, nebo s kněžskou službou, kterou máme všichni tak rádi.

Bratří, není snad pravda, že naše osobní zážitky a zkušenosti se službou v kněžství mohou být všechny hodně odlišné? Dalo by se říci, že někteří z vás létají ve stíhačce F-18, zatímco jiní létají v Piper Cubu. Někteří z vás žijí ve sborech a kůlech, kde je každá pozice obsazena aktivním nositelem kněžství – od asistenta vedoucího skupiny vysokých kněží až po tajemníka kvora jáhnů. Vy máte tu výsadu, že jste součástí sboru, který je organizačně velmi dobře obsazen.

Jiní z vás žijí v oblastech světa, kde je jen hrstka členů Církve a nositelů kněžství. Možná se cítíte osamoceni a přetíženi vším tím, co je třeba dělat. Může to pro vás znamenat, že je zapotřebí hodně ručního roztáčení, aby motor kněžské služby vůbec nastartoval. Někdy se může dokonce zdát, že se vaše odbočka nebo sbor ani nehne.

Ale bez ohledu na to, jaké mohou být vaše zodpovědnosti nebo okolnosti, vy i já víme, že z oddané kněžské služby vždy pramení zvláštní druh radosti.

Létání jsem měl rád vždycky – ať již to bylo s Piper Cubem, stíhačkou F-18, nebo s jakýmkoli jiným letadlem. Když jsem seděl v Piper Cubu, nestěžoval jsem si na nízkou rychlost; nereptal jsem, když nápor akrobatických manévrů v F-18 nemilosrdně odhalil stinné stránky mého pokročilého věku.

Ano, v každé situaci se vždy najde něco nedokonalého. Ano, je snadné najít něco, na co bychom si mohli stěžovat.

Ale bratří, my jsme nositeli Svatého kněžství podle řádu Syna Božího! Každému z nás byly vloženy ruce na hlavu a obdrželi jsme kněžství Boží. Byla nám předána pravomoc a zodpovědnost jednat v Jeho jménu jako Jeho služebníci na zemi. Ať jsme ve velkém sboru, nebo v malé odbočce, jsme povoláni sloužit, žehnat a jednat ve všech věcech pro dobro všech a všeho, co je nám svěřeno do péče. Může snad být něco radostnějšího?

Rozumějme radosti plynoucí ze služby v kněžství, buďme za ni vděčni a pociťujme ji.

Má láska k létání ovlivnila směr celého mého života. Ale ať už mé zážitky jako pilota byly jakkoli povzbuzující a radostné, mé zážitky a zkušenosti jako člena Církve jsou mnohem hlubší, radostnější a daleko významnější. Vždy když se ponořím do služby v Církvi, pociťuji Boží všemohoucí moc i Jeho láskyplná milosrdenství.

Jako pilot jsem se dotýkal nebe. Jako člen Církve pociťuji, jak mě nebesa objímají.

Čas od času se mi po kokpitu zasteskne. Ale služba po boku mých bratrů a sester v Církvi to snadno vynahradí. O to, že mohu pociťovat onen vznešený pokoj a radost, které stále rostou tím, že jsem součástí této veliké věci a velikého díla, bych za nic na světě nechtěl přijít.

Dnes jsme shromážděni jako velká skupina nositelů kněžství. Je naší posvátnou výsadou a radostí, že můžeme sloužit Pánu a bližním, že ze sebe můžeme dávat to nejlepší ve prospěch tohoto vznešeného díla pozvedat druhé a budovat království Boží.

Víme, že kněžství je věčná moc a pravomoc Boha, a rozumíme tomu. Tuto definici dokážeme snadno odříkat zpaměti. Ale rozumíme skutečně významu toho, co říkáme? Dovolte mi to zopakovat: Kněžství je věčná moc a pravomoc Boha.

Zamyslete se nad tím. Prostřednictvím kněžství Bůh stvořil nebesa a zemi a tímto kněžstvím je ovládá.

Prostřednictvím této moci vykupuje a oslavuje své děti a uskutečňuje „nesmrtelnost a věčný život člověka“.⁴

Kněžství je, jak to vysvětlil Prorok Joseph Smith, „cesta, skrze niž Všemohoucí započal zjevovat svou slávu [při] … stvoření této země a skrze niž pokračuje ve zjevování sama sebe dětem lidským až do současné doby, a skrze niž učiní své záměry zjevné až do konce času“.⁵

Náš všemocný Otec v nebi svěřuje kněžskou pravomoc nám – smrtelníkům, kteří jsou ve své podstatě padlí a nedokonalí. Uděluje nám pravomoc jednat v Jeho jménu pro spasení Jeho dětí. Díky této veliké moci jsme oprávněni kázat evangelium, vykonávat obřady spasení, pomáhat budovat království Boží na zemi a žehnat a sloužit své rodině a bližním.

Jsme nositeli posvátného kněžství.

Kněžství, ani žádná zodpovědnost s ním spojená, se nedá koupit a ani mu nelze rozkazovat. Používání moci kněžství nelze ovlivňovat, ovládat ani vynucovat osobním postavením, bohatstvím či vlivem. Jedná se o duchovní moc, která působí podle nebeského zákona. Jejím původcem je mocný Nebeský Otec nás všech. Moc kněžství lze ovládat a řídit pouze podle zásad spravedlivosti,⁶ nikoli samolibosti.

Zdrojem veškeré skutečné kněžské pravomoci a moci na zemi je Kristus.⁷ Je to Jeho dílo, s nímž máme tu výsadu Mu pomáhat. „A nikdo nemůže pomáhati v tomto díle, ledaže bude pokorný a plný lásky, maje víru, naději a pravou lásku, jsa umírněný ve všech věcech, kterékoli budou do péče jeho svěřeny.“⁸

Nesloužíme proto, abychom získali osobní prospěch; spíše se snažíme sloužit druhým a pozvedat je. Nevedeme druhé silou, nýbrž „přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností a láskou nepředstíranou“.⁹

Kněžství Všemohoucího Boha je dostupné způsobilým mužům, ať jsou kdekoli – bez ohledu na jejich původ, bez ohledu na to, z jak skromných podmínek pocházejí, v nejbližších i nejvzdálenějších místech na zemi. Je dostupné bez peněz či jakékoli světské ceny. Abych parafrázoval dávného proroka Izaiáše, každý, kdo žízní, může přijít k vodám, a k tomu, aby přišel a najedl se, nepotřebuje žádné peníze!¹⁰

A díky věčnému a nezměrnému Usmíření našeho Spasitele Ježíše Krista je kněžství Boží dostupné i tehdy, když jste v minulosti klopýtli nebo jste byli nezpůsobilí. Skrze duchovně zušlechťující a očišťující proces pokání můžete povstat a svítit!¹¹ Díky bezmezné a odpouštějící lásce našeho Spasitele a Vykupitele můžete pozvednout oči, stát se čistými a způsobilými a rozvinout se ve spravedlivé a šlechetné syny Boží – způsobilé nositele nejposvátnějšího kněžství Všemohoucího Boha.

Je mi trochu líto těch, kteří nerozumí zázraku a výsadě kněžství a neváží si jich. Jsou jako cestující v letadle, kteří tráví čas tím, že si stěžují na velikost pytlíčků s arašídy, zatímco se nesou vzduchem, vysoko nad oblaky – což je něco, za co by dávní králové dali vše, co vlastnili, aby to mohli alespoň jednou vyzkoušet a zažít!

Bratří, jsme velmi požehnáni, že můžeme být pokornými podílníky této velkolepé kněžské pravomoci a moci. Pozvedněme oči a vizme, rozpoznejme a přijměme tuto příležitost takovou, jaká skutečně je.

Skrze spravedlivou, láskyplnou a oddanou kněžskou službu budeme moci pocítit skutečný význam tohoto zjevení: „Půjdu před tváří vaší. Já budu na pravici vaší a na levici vaší a Duch můj bude v srdci vašem a andělé moji kolem vás, aby vás podpírali.“¹²

Přijměme zázrak a výsadu kněžství a rozumějme jim. Přijímejme zodpovědnosti, o něž jsme požádáni, a mějme je rádi – zodpovědnosti v rodině i ve své církevní jednotce, ať je jakkoli velká, či malá. Prohlubujme neustále svou spravedlivost, oddanost a kněžskou službu. Objevme radost pramenící ze služby v kněžství!

Toho můžeme dosáhnout nejlépe tím, že budeme uplatňovat zásady poznání, poslušnosti a víry.

To znamená, že nejprve musíme poznat nauku kněžství, která se nachází ve zjeveném slově Božím, a přijmout ji za svou. Je důležité, abychom porozuměli smlouvám a přikázáním, na jejichž základě kněžství funguje.¹³

Dále – buďme moudří a jednejme podle tohoto získaného poznání neustále a čestně. Když budeme poslušni Božích zákonů, budeme ukázňovat svou mysl a tělo a své skutky uvedeme v soulad se vzory spravedlivosti, kterým učí proroci, budeme pociťovat radost pramenící z kněžské služby.

A konečně – prohlubujme víru v našeho Pána, Ježíše Krista. Vezměme na sebe Jeho jméno a každý den se zavažme, že budeme opět kráčet po cestě učednictví. Nechť naše skutky činí naši víru dokonalou.¹⁴ Díky učednictví můžeme být krok za krokem zdokonalováni tím, že sloužíme rodině, bližním a Bohu.

Když sloužíme v kněžství celým srdcem, mocí, myslí a silou, máme zaslíbení obrovského poznání, pokoje a duchovních darů. Když svaté kněžství chováme v úctě, Bůh bude chovat v úctě nás, a my budeme „posledního dne … státi před Bohem bez úhony“.¹⁵