„Poďtež ke mně“

President Henry B. Eyring

První rádce vPrvním předsednictvu


Kristus nám slovem i příkladem ukazuje, jak se Mu můžeme přibližovat.

Jsem vděčný za to, že mohu být s vámi na této konferenci Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Toto je Jeho Církev. Bereme na sebe Jeho jméno, když vstupujeme do Jeho království. On je Bůh, je Stvořitel a je dokonalý. My jsme smrtelníci podrobení smrti a hříchu. Přesto nás a naši rodinu miluje a vyzývá nás, abychom Mu byli nablízku. Zde jsou Jeho slova: „Přibližte se mi, a já se přiblížím vám; hledejte mne pilně, a naleznete mne; proste, a obdržíte; klepejte, a bude vám otevřeno.“1

V tomto velikonočním období si připomínáme to, proč Ho milujeme, a slib, který dává svým věrným učedníkům, že se mohou stát Jeho milovanými přáteli. Spasitel nám dal tento slib a řekl, že když Mu sloužíme, přichází k nám. Jeden příklad je ve zjevení daném Oliveru Cowderymu, když sloužil Pánu s Prorokem Josephem Smithem při překládání Knihy Mormonovy: „Viz, ty jsi Oliver a já jsem mluvil k tobě pro přání tvá; tudíž uchovávej jako poklad tato slova v srdci svém. Buď věrný a pilný v zachovávání přikázání Božích a já tě obejmu náručí lásky své.“2

Radost z toho, že jsem přišel blíž ke Spasiteli a že On přišel blíž ke mně, jsem nejčastěji zažíval díky jednoduchým skutkům poslušnosti přikázání.

I vy jste měli takové zážitky. Možná to bylo, když jste se rozhodli přijít na shromáždění svátosti. Mně se to stalo jednou o sabatu, když jsem byl velmi mladý. Tehdy jsme přijímali svátost během večerního shromáždění. Vzpomínka na onen den před více než 65 lety, kdy jsem dodržel přikázání shromáždit se se svou rodinou a se Svatými, mě dodnes přivádí blíž ke Spasiteli.

Venku byla tma a chladno. Vzpomínám si, že onoho večera jsem ale s rodiči v kapli pociťoval světlo a teplo. Přijali jsme svátost roznášenou nositeli Aronova kněžství a slíbili jsme našemu Nebeskému Otci, že vždy budeme pamatovat na Jeho Syna a dodržovat Jeho přikázání.

Na konci shromáždění jsme zpívali píseň „Zůstaň se mnou, už se stmívá“, v níž se zpívá: „Ó, Pane, večer nastává, já Tě prosím, zůstaň.“3

Onoho večera jsem pociťoval lásku a blízkost Spasitele. A pociťoval jsem útěchu Ducha Svatého.

Pocity lásky Spasitele a Jeho blízkosti, jež jsem pociťoval na onom shromáždění svátosti v mládí, jsem chtěl zažehnout znovu. A tak jsem nedávno dodržel další přikázání. Bádal jsem v písmech. Díky nim jsem věděl, že se mohu opět vrátit a nechat Ducha Svatého, aby mi dal pocítit to, co pociťovali dva učedníci vzkříšeného Pána, když přijal jejich pozvání, aby přišel k nim a zůstal s nimi.

Četl jsem o třetím dnu po Jeho Ukřižování a uložení do hrobu. Věrné ženy a další lidé přišli a zjistili, že kámen u hrobu je odvalený a Ježíšovo tělo tam není. Přišli z lásky k Němu, aby pomazali Jeho tělo.

Opodál stáli dva andělé a zeptali se, proč se bojí, řkouce:

„Co hledáte živého s mrtvými?

Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,

Řka: že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a v třetí den z mrtvých vstáti.“4

Marek ve svém evangeliu doplňuje pokyny jednoho z andělů: „Ale jděte, povězte učedlníkům jeho i Petrovi, žeť vás předejde do Galilee. Tam jej uzříte, jakž pověděl vám.“5

Apoštolové i učedníci se shromáždili v Jeruzalémě. Byli vylekáni, stejně jako bychom byli i my, a když spolu rozmlouvali, přemýšleli o tom, co pro ně smrt a zprávy o Jeho Vzkříšení znamenají.

Dva z těchto učedníků kráčeli onoho odpoledne z Jeruzaléma po cestě do Emaus. Na cestě se jim zjevil vzkříšený Kristus a kráčel s nimi. Přišel k nim Pán.

Díky knize Lukášově můžeme kráčet s nimi:

„I stalo se, když rozmlouvali, a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se, šel s nimi.

Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.

I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a jste smutní?

A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?“6

Vyprávěli Mu o svém smutku z toho, že Ježíš zemřel, zatímco oni spoléhali na to, že bude Vykupitelem Izraele.

Když vzkříšený Pán mluvil k těmto dvěma zarmouceným a truchlícím učedníkům, musela být z Jeho hlasu patrná láska:

„Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili proroci.

Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou?

A počav od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.“7

Pak nastala chvíle, která mě již od dětství hřeje u srdce:

„I přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.

Ale přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.“8

Spasitel přijal onoho večera pozvání svých učedníků a šel k nim domů poblíž městečka Emaus.

Posadil se a jedl s nimi. Vzal chléb, požehnal ho, nalámal a dal jim ho. Jejich oči byly otevřeny, a oni Ho poznali. Poté jim zmizel z pohledu. Lukáš pro nás zaznamenal pocity těchto požehnaných učedníků: „I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě, a když otvíral nám písma?“9

V tutéž hodinu tito dva učedníci běželi zpět do Jeruzaléma, aby řekli jedenácti apoštolům, co se jim přihodilo. V tu chvíli se Spasitel ukázal opět.

Zopakoval proroctví o svém poslání usmířit hříchy všech dětí svého Otce a zlomit pouta smrti.

„A řekl jim: Takť jest psáno, a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,

A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.

Vy pak jste svědkové toho.“10

Spasitelova slova jsou pravdivá stejně pro nás, jako byla pravdivá pro Jeho učedníky tehdy. My jsme toho všeho svědkové. A ono slavné pověření, které jsme přijali, když jsme byli pokřtěni do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, nám před staletími objasnil prorok Alma u vod Mormonu:

„A stalo se, že jim pravil: Vizte, zde jsou vody Mormonu (neboť tak byly nazývány) a nyní, jelikož si přejete přijíti do stáda Božího a býti nazýváni lidem jeho a jste ochotni nésti si navzájem břemena svá, aby byla lehká;

Ano, a jste ochotni truchliti s těmi, kteří truchlí; ano, a utěšovati ty, kteří mají útěchy zapotřebí, a státi jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech, kde můžete býti, až do smrti, abyste mohli býti Bohem vykoupeni a počítáni mezi ty z prvního vzkříšení, abyste mohli míti věčný život –

Nyní, pravím vám, je-li toto přání srdce vašeho, co máte proti tomu, abyste byli pokřtěni ve jménu Páně na svědectví před ním, že jste vstoupili do smlouvy s ním, že mu budete sloužiti a že budete zachovávati přikázání jeho, aby na vás mohl hojněji vylévati Ducha svého?

A nyní, když lidé uslyšeli tato slova, radostí tleskali a zvolali: Toto je přání našeho srdce.“11

Uzavřeli jsme smlouvu, že budeme pozvedat potřebné a zároveň budeme svědky Spasitele, dokud budeme žít.

To budeme schopni dělat efektivně pouze tehdy, když budeme pociťovat lásku ke Spasiteli a Jeho lásku k nám. Budeme-li věrni slibům, které jsme učinili, budeme pociťovat lásku, kterou k Němu chováme. Tato láska se bude prohlubovat, protože v Jeho službě budeme pociťovat Jeho moc a to, že se nám přibližuje.

President Thomas S. Monson nám často připomíná slib Páně daný Jeho věrným učedníkům: „A kdokoli vás přijme, tam budu já také, neboť půjdu před tváří vaší. Já budu na pravici vaší a na levici vaší a Duch můj bude v srdci vašem a andělé moji kolem vás, aby vás podpírali.“12

Existuje další způsob, jak vy i já pociťujeme, že je nám blíž. Když Mu oddaně sloužíme, přibližuje se členům naší rodiny, které máme rádi. Vždy, když jsem byl v Pánově službě povolán přestěhovat svou rodinu nebo ji na čas opustit, jsem byl svědkem toho, jak Pán mé manželce a dětem požehnal. Připravil své milující služebníky a příležitosti, aby mou rodinu přivedl blíž k sobě.

Tatáž požehnání pociťujete v životě i vy. Mnozí z vás máte někoho blízkého, kdo sešel z cesty k věčnému životu. Přemýšlíte o tom, co více můžete udělat pro to, abyste ho nebo ji přivedli zpět. Sloužíte-li s vírou Pánovi, můžete se spolehnout na to, že On se jim přiblíží.

Vzpomínáte si na Pánův slib Josephu Smithovi a Sidneymu Rigdonovi, když byli s Jeho pověřením daleko od svých rodin: „[Moji přátelé Sidney a Josephe,] rodinám vašim se daří dobře; jsou v rukou mých a učiním s nimi, jak se mi zdá dobré; neboť ve mně je veškerá moc.“13

Podobně jako Alma a král Mosiáš i někteří věrní rodiče, kteří slouží Pánovi již dlouho a dobře, mají děti, které i přesto zbloudily navzdory obětem, jež jejich rodiče přinášejí Pánovi. Dělají vše, co mohou, bez zřejmého účinku, a to i s pomocí laskavých a věrných přátel.

Alma a Svatí v jeho době se modlili za jeho syna a za syny krále Mosiáše. A přišel anděl. Vaše modlitby a modlitby těch, kteří projevují víru, přivedou Pánovy služebníky, aby pomohli členům vaší rodiny. Pomohou jim zvolit si cestu domů k Bohu, dokonce i když na ně útočí Satan a jeho následovníci, jejichž cílem je ničit rodiny v tomto životě i na věčnosti.

Vzpomínáte si na slova, která promlouval anděl k Almovi mladšímu a k synům Mosiášovým v jejich vzpouře: „A opět, anděl pravil: Viz, Pán vyslyšel modlitby lidu svého a také modlitby služebníka svého, Almy, který je otcem tvým; neboť on se za tebe modlil s velikou vírou, abys mohl býti přiveden k poznání pravdy; tudíž, přišel jsem z tohoto důvodu, abych tě přesvědčil o moci a pravomoci Boží, aby modlitby služebníků jeho mohly býti zodpověděny podle víry jejich.“14

Vám, kteří se modlíte a sloužíte Pánu, nemohu slíbit, že budete mít všechna požehnání, která byste si možná přáli pro sebe a svou rodinu. Ale mohu vám slíbit, že Spasitel se vám přiblíží a požehná vám i vaší rodině tím, co je nejlepší. Jeho láska vás bude utěšovat a budete pociťovat Jeho blízkost, zatímco budete podávat pomocnou ruku druhým a sloužit jim. Když budete obvazovat rány potřebných a poskytovat očištění skrze Jeho Usmíření těm, kteří se trápí kvůli hříchu, bude vás podporovat Pánova moc. Jeho náruč je rozevřená, stejně jako ta vaše, aby pomáhala a žehnala dětem našeho Nebeského Otce, včetně členů vaší rodiny.

Je pro nás připravený úžasný návrat domů. Tehdy uvidíme naplnění slibu Páně, jehož milujeme. To On nás vítá do věčného života s Ním a s naším Nebeským Otcem. Ježíš Kristus to popsal takto:

„Usiluj o nastolení a utvrzení mého Sionu. Zachovávej přikázání má ve všech věcech.

A budeš-li zachovávati přikázání má a vytrváš-li do konce, budeš míti věčný život, kterýžto dar je největší ze všech darů Božích.“15

„Neboť ti, kteří žijí, zdědí zemi, a ti, kteří umírají, odpočinou od všech prací svých a skutky jejich je budou následovati; a obdrží korunu v příbytcích Otce mého, jež jsem pro ně připravil.“16

Svědčím o tom, že skrze Ducha můžeme následovat výzvu Nebeského Otce: „Toto je můj Milovaný Syn. Slyš jej!“17

Kristus nám slovem i příkladem ukazuje, jak se Mu můžeme přibližovat. Každé dítě Nebeského Otce, které se rozhodlo, že vstoupí branou křtu do Jeho Církve, bude mít v tomto životě příležitost učit se Jeho evangeliu a od Jeho povolaných služebníků slyšet Jeho výzvu: „Poďtež ke mně.“18

Každý služebník v Jeho království, na zemi i v duchovním světě, který s Ním uzavřel smlouvu, od Něj bude skrze Ducha dostávat pokyny, zatímco bude v Jeho jménu žehnat a sloužit druhým. A budou pociťovat Jeho lásku a nacházet radost v tom, že Mu jsou blíž.

Jsem svědkem Vzkříšení Pána tak jistě, jako bych byl onoho večera s oněmi dvěma učedníky v domě na cestě do Emaus. Vím tak jistě, že Pán žije, jako to věděl Joseph Smith, když viděl Otce a Syna ve světle nádherného rána v lesnatém háji v Palmyře.

Toto je pravá Církev Ježíše Krista. Pouze v klíčích kněžství, které drží president Thomas S. Monson, je moc, jež nás může zpečetit jako rodinu, abychom žili na věky s naším Nebeským Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. V soudný den budeme stát před Spasitelem tváří v tvář. Bude to radostný čas pro ty, kteří se Mu v tomto životě přiblížili v Jeho službě. Bude radost slyšet tato slova: „To dobře, služebníče dobrý a věrný.“19 O tom svědčím jako svědek vzkříšeného Spasitele a našeho Vykupitele ve jménu Ježíše Krista, amen.