Osobní pokoj – odměna za spravedlivost

Starší Quentin L. Cook

Kvorum Dvanácti apoštolů


Díky Spasitelovu Umíření a Jeho milosti bude spravedlivý život i přes životní zkoušky odměněn osobním pokojem.

Nedávné zážitky mě přiměly zamyslet se nad naukou o pokoji a obzvláště nad úlohou Ježíše Krista v tom, jak každému z nás pomáhá získat trvalý osobní pokoj.

V posledních pár měsících na mě hluboce zapůsobily dvě události. Zaprvé – mluvil jsem na pohřbu Emilie Parkerové, drahocenné šestileté dívky, která přišla o život spolu s dalšími 25 lidmi, včetně 19 dětí, při tragické střelbě v Newtownu ve státě Connecticut. Truchlil jsem spolu s její rodinou a uvědomil jsem si, že mnoho lidí bylo připraveno o pokoj. V jejích rodičích, Robertovi a Alisse Parkerových, jsem objevil sílu a víru.

Zadruhé – setkal jsem se s tisíci věrnými členy Církve ve městě Abidjan na Pobřeží slonoviny.1 Tato francouzsky mluvící západoafrická země zažila ekonomické obtíže, vojenský převrat a dvě občanské války, které skončily v roce 2011. Přesto jsem v jejich přítomnosti pociťoval zvláštní pokoj.

Často dochází k událostem, které nás připraví o pokoj a prohloubí náš pocit zranitelnosti.

Kdo by dokázal zapomenout na zlovolné útoky z 11. září 2001 na několika místech Spojených států? Takové události nám připomínají, jak rychle můžeme být připraveni o pocit pokoje a bezpečí.

Náš nejstarší syn a jeho manželka, která čekala první dítě, bydleli jen tři bloky od Světového obchodního centra v New Yorku, když do severní věže narazilo první letadlo. Vylezli na střechu svého bytového domu a pohled na to, co jim připadalo jako nějaká tragická nehoda, je vyděsil. Potom spatřili, jak do jižní věže narazilo druhé letadlo. Okamžitě si uvědomili, že to není nehoda, a domnívali se, že na jižní část Manhattanu někdo útočí. Když se jižní věž zřítila, jejich bytový dům zahalil oblak prachu, který naplnil celou jižní část Manhattanu.

Byli zmatení ohledně toho, co právě viděli, a báli se dalších útoků, a tak se rychle přesunuli na bezpečnější místo a poté do manhattanského střediska kůlu v komplexu Lincoln Center. Když tam dorazili, zjistili, že i desítky dalších členů z jižního Manhattanu se rozhodly shromáždit ve středisku kůlu. Zavolali nám, abychom věděli, kde jsou. To, že byli v pořádku, mi přineslo úlevu, ale nepřekvapilo mne, kde byli. Novodobé zjevení učí, že kůly Sionu slouží jako ochrana a „útočiště před bouří a před hněvem, až bude vylit bez zředění na celou zem“.2

Ještě více než týden se nemohli vrátit do svého bytu a byli zdrceni ztrátou nevinných životů, ale je samotné žádné trvalé škody nepostihly.

Když jsem o těchto událostech přemítal, zapůsobil na mě naukový rozdíl mezi všeobecným neboli světovým pokojem – mírem – a pokojem osobním.3

Při narození Spasitele velký nebeský zástup chválil Boha a hlásal: „Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.“4

Jak ale bylo dojemně zaznamenáno, právě v tomto období s věčným významem následujícím po narození Syna Božího nařídil král Heródes vyvraždění nevinných nemluvňat v Betlémě.5

Svoboda jednání je v plánu štěstí nezbytná. Umožňuje nám rozvíjet lásku, oběť, osobní růst a zkušenosti, které jsou nezbytné pro náš věčný pokrok. Svoboda jednání také zohledňuje bolest a utrpení, které ve smrtelnosti zažíváme, i když jsou způsobeny faktory, kterým nerozumíme, nebo zničujícími a zlovolnými rozhodnutími druhých. I Válka v nebi byla svedena kvůli naší mravní svobodě jednání a je nezbytná pro pochopení Spasitelovy pozemské služby.

Jak se píše v 10. kapitole Matouše, když Spasitel mluvil k Dvanácti, potvrdil, že Jeho poslání nepovede k všeobecnému pokoji neboli míru v tomto smrtelném životě. Řekl apoštolům, aby zanechávali pokoj na navštívených domovech, které si ho zaslouží, ale varoval je, že budou „mezi vlky … [a] v nenávisti všechněm pro jméno mé, ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude“.6 Důležité oznámení je učiněno ve verši 34: „Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi.“7 Je zřejmé, že během Kristovy pozemské služby všeobecný pokoj na zemi nebyl a není zde ani nyní.

Pánova předmluva k Nauce a smlouvám nás učí řadě důležitých zásad. Ohledně těch, kteří nečiní pokání, je zde řečeno, že Jeho Duch (Duch Kristův), jenž je dán každému člověku, který přichází na tento svět,8 „se nebude neustále nesnaditi s člověkem“.9 A dále, že „mír bude odňat ze země“.10 Proroci oznámili, že mír již vskutku byl ze země odňat.11 Lucifer však ještě nebyl spoután a uplatňuje v tomto panství svou moc.12

Nebeským cílem dobrých lidí po celém světě byl a vždy bude světový mír. Tohoto cíle se nikdy nesmíme vzdát. Avšak president Joseph F. Smith učil, že „onen duch míru a lásky … na svět nikdy nepřijde, dokud lidstvo nepřijme Boží pravdu a Boží poselství pro něj a neuzná Jeho moc a pravomoc, která je božská“.13

Upřímně doufáme v mír neboli všeobecný pokoj a modlíme se o něj, avšak ten druh pokoje, který je odměnou slíbenou za spravedlivost, můžeme získat jen jako jednotlivci a rodiny. Tento pokoj je zaslíbeným darem Spasitelova poslání a smírné oběti.

Tato zásada je výstižně popsána v Nauce a smlouvách: „Ale naučte se, že ten, kdo činí díla spravedlivosti, obdrží odměnu svou, a to pokoj v tomto světě a věčný život ve světě, který přijde.“14

President John Taylor učil, že pokoj není jen něčím, po čem toužíme, ale je „darem Božím“.15

Pokoj, o kterém mluvím, není jen dočasným pocitem klidu. Je to trvalý pocit hlubokého štěstí a duchovního uspokojení.16

President Heber J. Grant popsal Spasitelův pokoj takto: „Jeho pokoj zmírní naše utrpení, ováže nám zlomené srdce, vymaže naše nenávisti a vyvolá v našem nitru lásku k bližním, která zaplaví naši duši klidem a štěstím.“17 Během svých schůzek s rodiči Emilie Parkerové jsem byl svědkem toho, jak Spasitelův pokoj zmírňoval jejich utrpení a pomáhal ovázat jejich zlomené srdce. Jistě stojí za zmínku, že bratr Parker ihned po střelbě projevil vůči pachateli odpuštění. Jak řekl president Grant, Spasitelův pokoj může „vymazat naše nenávisti“. Soud přísluší Pánovi.

Svatí z Pobřeží slonoviny nacházeli v době občanské války pokoj v tom, že se zaměřovali na život podle evangelia Ježíše Krista a kladli velký důraz na rodinnou historii a chrámovou práci za své předky.18

Po pokoji toužíme všichni. Pokoj není jen pocitem bezpečí nebo nepřítomností války, násilí, konfliktů či nesvárů. Pokoj pochází z poznání, že Spasitel ví, kdo jsme, a ví, že v Něho věříme, milujeme Ho a dodržujeme Jeho přikázání i uprostřed zničujících zkoušek a neštěstí života, a obzvlášť během nich. Odpověď, kterou dal Pán Proroku Josephu Smithovi v žaláři v Liberty, vnáší do srdce útěchu:

„Synu můj, pokoj buď duši tvé; protivenství tvé a strasti tvé potrvají jen malou chvilku;

A potom, jestliže v tom vytrváš dobře, Bůh tě oslaví na výsosti.“19

Pamatujte, Bůh není původcem zmatku a nepořádku, ale pokoje.20 Ti, kteří Boha zavrhují, žádný pokoj nezískávají. Všichni jsme se účastnili rad v nebi, které nám poskytly mravní svobodu jednání, a věděli jsme, že kvůli zneužívání svobody jednání nastanou bolesti smrtelného těla a nevyslovitelné tragédie. Chápali jsme, že nám to může přivodit pocity zloby, zmatku, bezbrannosti a zranitelnosti. Věděli jsme však také, že Spasitelovo Usmíření překoná veškerou nespravedlivost smrtelného života, vynahradí nám ji a přinese nám pokoj. Starší Marion D. Hanks měl na zdi zarámované prohlášení Uga Bettiho: „Věřit v Boha znamená vědět, že všechna pravidla budou spravedlivá a že přijdou nádherná překvapení.“21

Jaké jsou zdroje pokoje? Mnozí hledají pokoj světskými způsoby, které však nikdy nefungovaly a fungovat nebudou. Pokoj nezískáme dosažením velkého bohatství, moci ani postavení.22 Pokoj nezískáme vyhledáváním potěšení, zábavy nebo odpočinku. Nic z toho, i když toho získáme nadbytek, nám nedokáže zajistit trvalé štěstí ani pokoj.

Oblíbená náboženská píseň od Emmy Lou Thayneové obsahuje důležité otázky: „Kdo setře slzu mou? Kdo balzám vtírá? Když jenom radu zlou svět umí dát?“23 Odpověď zní: Spasitel, který je zdrojem a původcem pokoje. On je „Kníže pokoje“.24

Jak můžeme být Spasiteli nablízku? Mocnými příklady spravedlivosti, která je odměňována trvalým pokojem, jsou pokoření se před Bohem, neustálá modlitba, pokání z hříchů, sestoupení do vod křtu se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem nebo to, že se staneme pravým učedníkem Ježíše Krista.25 Poté, co král Beniamin pronesl své strhující kázání ohledně Kristova Usmíření, padl zástup k zemi. „Sestoupil na ně Duch Páně a byli naplněni radostí, obdrževše odpuštění hříchů svých, majíce pokoj svědomí pro nesmírnou víru, kterou měli v Ježíše Krista.“26 Pokání a spravedlivý život přinášejí pokoj svědomí, který je pro pocit uspokojení nezbytný.27 Tam, kde byl spáchán závažný přestupek, je k dosažení pokoje vyžadováno vyznání.28 Snad nic se nevyrovná pokoji přicházejícímu k duši sužované hříchem, která odkládá své břímě na Pána a dožaduje se požehnání Usmíření. Jak uvádí další oblíbená náboženská píseň: „Složím Mu své břímě k nohám a odejdu se zpěvem.“29

Mé srdce se raduje, když pomyslím na to, že v dnešní době přijímají desítky tisíc mladých mužů, mladých žen a misionářů-seniorů povolání být vyslancem našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista. Přinášejí znovuzřízené evangelium pokoje světu, jednomu člověku za druhým a jedné rodině za druhou – konají dílo spravedlivosti, kterým je tento pokoj předáván dětem Nebeského Otce.

Církev je útočištěm, kde následovníci Krista získávají pokoj. Někteří mladí lidé ve světě říkají, že jsou založeni duchovně, ale ne nábožensky. Duchovnost je dobrý výchozí krok. Avšak právě v Církvi navazujeme přátelství a jsme vyučováni a vyživováni dobrým slovem Božím. A co je důležitější, v Církvi se nachází kněžská pravomoc, která umožňuje provádět posvátné obřady a smlouvy, které spojují rodiny a činí každého z nás způsobilým vrátit se do celestiálního království k Bohu Otci a Ježíši Kristu. Tyto obřady přinášejí pokoj, protože jsou smlouvami s Pánem.

Mnohé z těchto posvátných obřadů se odehrávají v chrámu, který je také zdrojem pokojného útočiště před světem. Tento pokoj mohou pocítit i ti, kteří navštíví chrámový pozemek nebo se zúčastní dne otevřených dveří. Vzpomínám si zvlášť na jeden zážitek se dnem otevřených dveří chrámu Suva na Fidži a jeho zasvěcením. Na Fidži probíhaly politické otřesy vedoucí k tomu, že vzbouřenci zapálili a vyrabovali centrum města Suva, obsadili budovy parlamentu a drželi zákonodárce jako rukojmí. V zemi bylo vyhlášeno stanné právo. Armáda udělila Církvi omezené povolení shromáždit lidi na den otevřených dveří a velmi malou skupinu lidí na zasvěcení. Pozvání všech členů bylo kvůli obavám o jejich bezpečnost zrušeno. Od zasvěcení původního chrámu v Nauvoo to byl jediný chrám, jehož zasvěcení proběhlo za obtížných okolností.

Na den otevřených dveří byla pozvána i milá hinduistka indického původu, členka parlamentu, která byla zpočátku držena jako rukojmí, ale posléze byla jako žena propuštěna.

V celestiální místnosti oproštěné od světských nepokojů propukla v pláč, když vyjadřovala pocity pokoje, které ji přemohly. Pocítila, jak ji Duch Svatý utěšuje a vydává jí svědectví o posvátné povaze chrámu.

Zdrojem opravdového pokoje je Spasitel. Díky Spasitelovu Umíření a Jeho milosti bude spravedlivý život i přes životní zkoušky odměněn osobním pokojem. V důvěrném prostředí při oslavě přesnic Spasitel svým apoštolům slíbil, že budou požehnáni Utěšitelem neboli Duchem Svatým, a poté pronesl tato důležitá slova: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám.“30 Potom, těsně před Přímluvnou modlitbou, pravil: „Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli. Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.“31

Eliza R. Snowová tuto myšlenku krásně rozvedla:

Pozvedněte své srdce v chvále k Bohu;
nedejte svou radost zakalit,
i když soužení běsnit mohou,
Kristus říká: „Ve mně pokoj budete mít.“32

O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.

Mostrar las referencias

  1.  

    1. V neděli 10. února 2013 byly v Abidjanu uspořádány dvě konference. Zúčastnilo se jich 9 693 lidí, z nichž 619 ještě nebylo členy Církve. Na Pobřeží slonoviny žije celkem přibližně 19 000 členů Církve.

  2.  

    2. Nauka a smlouvy 115:6.

  3.  

    3. Slovo pokoj má několik významů. V klasické řečtině znamená zastavení, přerušení nebo absenci válečného stavu mezi znepřátelenými stranami. V hebrejštině má toto slovo komplexnější význam a někdy se jedná i o pouhou formu pozdravu. Pokoj je také „existenční stav, který je u člověka navozen pouze za podmínek stanovených Bohem“. (Howard W. Hunter, Conference Report, Oct. 1966, 14–17.)

  4.  

    4. Lukáš 2:14; zvýraznění přidáno.

  5.  

    5. Viz Matouš 2:16; viz také Ross Douthat, „The Loss of Innocents“, New York Times, Dec. 16, 2012, 12.

  6.  

    6. Matouš 10:16, 22.

  7.  

    7. Matouš 10:34.

  8.  

    8. Viz Nauka a smlouvy 84:46.

  9.  

    9. Nauka a smlouvy 1:33.

  10.  

    10. Nauka a smlouvy 1:35.

  11.  

    11. President Woodruff učinil toto prohlášení v roce 1894 a poté znovu v roce 1896. Viz The Discourses of Wilford Woodruff, ed. G. Homer Durham (1946), 251–252; viz také Marion G. Romney, Conference Report, Apr. 1967, 79–82.

  12.  

    12. Viz Joseph Fielding Smith, The Predicted Judgments, Brigham Young University Speeches of the Year (Mar. 21, 1967), 5–6. Avšak, jak uvedl starší Neal A. Maxwell, „vnitřní pokoj můžeme pociťovat i přesto, že byl pokoj ze země odňat … [a] ‚veškeré věci [jsou] ve zmatku‘“. („Behold, the Enemy Is Combined“, Ensign, May 1993, 79.)

  13.  

    13. Učení presidentů Církve: Joseph F. Smith (2003), 400.

  14.  

    14. Nauka a smlouvy 59:23.

  15.  

    15. Teachings of Presidents of the Church: John Taylor (2001), 151.

  16.  

    16. Od dob dávného Řecka až po současnou dobu tato slova – štěstí a uspokojení – byla a jsou rozebírána, pitvána a je s nimi zápoleno nejen ohledně jejich významu, ale také ohledně vedení, které dávají našemu životu. Viz David Malouf, The Happy Life: The Search for Contentment in the Modern World (2011). Viz také recenze knihy pana Maloufa v článku R. Jay Magilla ml., „How to Live Well“, Wall Street Journal, Jan. 26–27, 2013, C6.

  17.  

    17. Teachings of Presidents of the Church: Heber J. Grant (2002), 226.

  18.  

    18. „Tři z pěti kůlů na Pobřeží slonoviny patří mezi 25 kůlů Církve s nejvyšším procentem dospělých [předkládajících] jména předků pro chrámové obřady,“ a kůl Cocody na Pobřeží slonoviny zaujímá první místo. (C. Terry Warner and Susan Warner, „Apostle Visits Ivory Coast, Is ‚Impressed with Exceptional Spirit‘“, Church News, Mar. 3, 2013, 4, 14.) Dosáhli toho bezprostředně po skončení občanské války, kdy nejbližší chrám byl až v Akkře v Ghaně, vzdálené 12 hodin cesty autobusem, a je to nádherný důkaz víry, která přinesla pokoj jednotlivcům i rodinám.

  19.  

    19. Nauka a smlouvy 121:7–8. President Harold B. Lee učil: „Musíme tedy být vytříbeni; musíme být zkoušeni, abychom ukázali, jaká je v nás moc a síla.“ (Teachings of Presidents of the Church: Harold B. Lee [2000], 208.)

  20.  

    20. Viz 1. Korintským 14:33.

  21.  

    21. Marion D. Hanks, „A Loving, Communicating God“, Ensign, Nov. 1992, 63.

  22.  

    22. Viz Jeffrey R. Holland, For Times of Trouble (2012), 79. Starší Holland učí, že „opravdová chudoba může přispět ke zničení lidského ducha více než jakákoli jiná okolnost vyjma hříchu samotného“. Avšak spravedlivé používání peněz může pokoj i posilovat.

  23.  

    23. „Where Can I Turn for Peace?“ Hymns, č. 129.

  24.  

    24. Izaiáš 9:6.

  25.  

    25. John Greenleaf Whittier jednoduše řekl: „Uvědom si, jak žiješ. Nechovej se ve dne tak, aby tě vzpomínka na tvé chování nepřipravila v noci o pokoj.“ („Conduct [From the Mahabharata]“, The Complete Poetical Works of John Greenleaf Whittier [1802], 484.)

  26.  

    26. Mosiáš 4:3; zvýraznění přidáno; viz také Marion G. Romney, Conference Report, Apr. 1967, 79–82.

  27.  

    27. Svědomí je mravním kompasem, který nás vede k pokoji. Je aktivován minimálně dvěma zdroji – Světlem Kristovým, vznešeným právem prvorozenství od Nebeského Otce (viz Nauka a smlouvy 88:6–13; 93:2) a darem Ducha Svatého (viz Nauka a smlouvy 39:6).

  28.  

    28. „Aby přestupník obdržel pokoj, musí získat dva druhy odpuštění – jedno od příslušných autorit Pánovy Církve a druhé od samotného Pána. [Viz Mosiáš 26:29.]“ (Teachings of Presidents of the Church: Spencer W. Kimball [2006], 41.)

  29.  

    29. „How Gentle God’s Commands“, Hymns, č. 125.

  30.  

    30. Jan 14:26–27.

  31.  

    31. Jan 16:33.

  32.  

    32. „Though Deepening Trials“, Hymns, č. 122.